Nach Dresden

Sobota v 20:21 | BarbaraJane |  Pozdravy ze světa
Jaké byly Velikonoce, vážení?
Já jsem se švestrou vyrazila na den do Drážďan. Pršelo, švestře nefungovala karta a já jsem předvedla svou žalostnou němčinu. Bylo to bájo.

Po vyfocení téhle fotky mi švestra ráčila oznámit, že se směju jako kůň. Že to není pravda? Že ne?
 

Míti kočku (až tři)

14. dubna 2017 v 20:57 | BarbaraJane |  Žum a já, já a žum
Míti kočku, to znamená štěstí, spokojenost, vztek, binec po celém bytě, nekonečný přísun roztomilosti, chlupy všude… A je to bájo.

A míti tři kočky, to je ještě bájovější, dneska vám o tom popovídám. Třeba se mě lidi přestanou pořád ptát: "Hele, a jaký to je, mít tři kočky?"

A jaký to teda je, mít tři kočky?

Moje univerzální odpověď zní: stejné jako mít dvě. Jenom je větší pravděpodobnost, že některou zavřete ve skříni, v šuplíku nebo na balkoně a odejdete do práce.

Pořád jste samá kočka

Já a žum říkáme: "Jsem samá kočka." To znamená, že máme všude kočičí chlupy. A já jsem samá kočka pořád.
Kočky mají jemnější chlupy než psi, a tak se ty chlupy drží úplně na všem a dostanou se úplně všude. My navíc máme dvě třetiny koček dlouhosrstých, to je čiré zlo. Máme šílenou spotřebu odchlupovacích válečků. A k ničemu, protože jakmile v práci sundám kabát, zjistím, že mám zase šaty samou kočku. Úplně nejlíp je to vidět na malých černých v divadle. Bájo.


Žum je fuč

8. dubna 2017 v 12:23 | BarbaraJane |  Žum a já, já a žum
Mnou a kočkami milovaný a vámi oblíbený žum je fuč. Prostě se sbalil a odjel do Prahy, že tam jako bude pracovat. A já zůstala tady.

Žumovu nepřítomnost dokládá tahle židle. Kdyby tu byl, seděl by na ní a zíral do počítače. Ale on na ní nesedí, takže tu není.


Vy máte modré židle? Ne, jen tuhle. Ale o tom jsem vlastně nechtěla psát.

Tak jako tak, žum tu teď celý týden nebyl. Teď už tu (abych vám nekecala) zase je, ale příští týden tu znova nebude. A pak zas a zas. Povedlo se mu prokousat přes výběrové řízení na práci, které se prostě neříká ne, tak teď máme oddělené ložnice, kuchyně, záchody a vlastně všechno. A dělí je něco přes 200 kilometrů.
 


Ples upírů: Totální zatmění v hlavě překladatelově

1. dubna 2017 v 10:04 | BarbaraJane |  Muzikály (ON a nejen on)
Kolegyně Lenka je jako já, akorát je víc Slovenka než Češka a víc archeoložka než bohemistka. A jako já miluje roztomilé blbinky, hezké šatečky a muzikály. Za tím posledním jsme spolu vyrazily do Prahy.

V "Pyramidě", oficiálně Goja Music Hall na pražském Výstavišti nastudovali něco velkého: Ples upírů. Vůbec se mi nepokoušejte tvrdit, že tenhle muzikál neznáte. Znáte Total Eclipse of the Heart od Bonnie Tyler? Vynikajícně, znáte ústřední písničku celého muzikálu! A tudíž znáte i tenhle muzikál, který patří k nejznámějším vůbec.


Takhle vypadá (a hlavně zní) písnička, kterou znáte jako "Total Eclipse", v češtině.

Sláva, kopla jsem se do kotníku!

25. března 2017 v 10:30 | BarbaraJane |  Já a zase já
Vážení, slavnostně oznamuju, že koloběžkářská sezóna je zahájená. Pozná se to tak, že jsem se letos poprvé pořádně kopla do kotníku. Jó, to mi v zimě chybělo.

Víte, kopat se do kotníků, až bolestí úpíme, to je oblíbená kratochvíle koloběžkářů. Proto asi jezdíme na koloběžce: protože kolo nebolí. Je to jako kočka vs. pes: pes vás nepoškrábe, když vás má rád, ale já jsem prostě na kočky.

My koloběžkáři vůbec hodně sneseme. Osobně bych řekla, že jsme praví hrdinové dnešní doby, kteří se nezištně obětují pro svou lásku. No dobře, tak nezištné to není. Jednak je koloběžka super, jednak na ní člověk prostě vypadá cool. Ale co kvůli ní vytrpíme!

Trojí bolení koloběžkářovo

Koloběžkářské utrpení (čili bolení) bych rozdělila na tři typy:
  1. Bolení bezprostřední (tzv. kotníkové)
  2. Bolení zpětné (tzv. celočlověčí)
  3. Bolení karetní (tzv. PIN bolení)

Žumova imaginární mapa nejlepších hospod

18. března 2017 v 12:38 | BarbaraJane |  Žum a já, já a žum
Žum a já máme mapu nejlepších hospod na světě. Teda převážně v Brně a okolí, ale rozšiřujeme. Je to velice praktická věc, díky mapě víme, kam se určo vrátíme. Patřit na naši mapu, to je lepší než mít michelinskou hvězdu. Naše mapa má jedinou nevýhodu: je imaginární. Ale jednoho dne, až nebudeme tak líní, ji zhmotníme. Možná zítra! (Ale spíš ne.)

Co musí hospoda/restaurace/cokoliv, co připomíná krčmu, splňovat, aby se dostala na naši mapu? Nó, to je různé. Musí být prostě jinačí.

Opravdická hospoda Šedý vlk

Jedna z nejzajímavějších hospod (do slova a do písmene) na naší seznamomapě je restaurace U Šedého vlka v Dolních Kounicích. Dolní Kounice jsou malinké městečko kousek od Brna, kde mají klášter, zámek, kostelík na kopci, synagogu a taky Šedého vlka. To je vám místo, o jakém Brňák slyšel jen vyprávět: u dvou stolů tam celý den vysedávají štamgasti a vykládají o fotbalu, paňmáma hospodská vám doporučí vrabca, protože toho si chlapi pochvalovali, a kolem dokola lítá jedna jediná otravná moucha, aby se neřeklo, když je to léto. Pivo tam stojí pětadvacet korun a při odchodu si můžete koupit ještě nanuk do ruky. Požehnané místo!

Noční můry aneb Chyťte Barboru, než uteče z postele

11. března 2017 v 12:59 | BarbaraJane |  Žum a já, já a žum
Nevěříli byste, co se mi včera zdálo.

Ani já bych tomu asi nevěřila. Nevím, nepamatuju si to. Pamatuju si jenom to, že jsem elegantním trojskokem opustila postel a za vydatného řevu jsem se pokoušela utéct co nejdál. Žum mě s ledovým klidem odchytil, uložil do postele a ne zrovna citlivě mi nakázal: "Prosimtě Barboro, spi!"

On žum není moc citlivý, když ho ve dvě ráno nejdřív pokopete a pak ještě křičíte na celé kolo. Ale to se mu jeden nemůže divit. Já jsem se taky nedivila, divila jsem se jen tomu, že nevím, co mě tak vyděsilo. Měla jsem dvě teorie:

1) Někde tu je obří pavouk, minimálně půlmetrový. (Pravděpodobně se schovává za postelí.)
2) Viděla jsem ducha nebo jiného bubáka.

Kdovíproč se mi spíš pozdávala teorie 1), takže jsem dobrou hodinu strávila zíráním na okraj postele a čekáním, jestli odtamtud něco nevyleze. Usnula jsem, až když za postel vlezly kočky (byla jsem přesvědčená, že jdou toho olbřímího pavouka ulovit). Ráno jsem nikde žádného pavouka nenašla, takže ho čičiny asi fakt snědly.


Po tomhle článku mě nebudete chtít znát

4. března 2017 v 13:36 | BarbaraJane |  Já a zase já
Dneska budu fér. Když si tu pravidelně dělám legraci z nebohého žuma, jednou se taky zaměřím na sebe, aby to nevypadalo, že žum je podivín a já děvče snů. Ve skutečnosti je žum nejlepší možný žumíček a já jsem ta divná. Mám totiž pár zvyklostí a libůstek, které nejsou tak docela obyčejnské. A rozhodla jsem se vám je přiznat.

Uf, týjo. Snad mi neutečete. Tak tedy...


Milán: pizza, hřbitov, blešák, sladkosti

22. února 2017 v 22:54 | BarbaraJane |  Pozdravy ze světa
S žumem jsme vyrazili do Milána s jednou zásadní otázkou: Fakt je tak neskutečně, šíleně, srdcervoucně až děsivě drahé?
Víte co? Ani ne.

Jasně, není to Budapešť, kde nám stačila tisícovka na dvě noci v pěkném a romantickém pokojíku. Ale není to TAK zlé. Za ubytování jsme platili 3000 českých za tři noci (hostel, pokoj pro dva), letenky stály 800 pro každého. A jídlo? To jsme řešili tak nějak za pochodu a vlastně docela nízkonákladově.

O tom, jak jsme přišli k ubytování za (na Milán) rozumný peníz, jsem psala v předchozím článku. Zajímá vás, co dobrého jsme baštili a co je v Milánu k vidění. Však já vám to všechno povím, račte číst dál.


Tohle je jediná fotka z celého Milána, na které vypadám jako člověk. Je focená v La Scale. Áno, v budově, kam se obyčejně chodí v dlouhých večerních šatech, jsem byla v děravých riflích.

Chystáme se do Milááána

18. února 2017 v 10:00 | BarbaraJane |  Pozdravy ze světa
Žum a já vyrážíme za dalším dobrodružstvím. Po Budapešti, Krakově, Bratislavě a Mallorce je na řadě Milán. Před časem jsem narazila na superlevné letenky, takže proč nevyrazit zase na nějaké nové místo?

Oukej, chcete slyšet pravdu? Letenky jsou to jediné levné. Ubytování, jídlo, pití, to všechno je v Miláně předražené až hrůza. To jsem samozřejmě zjistila až po tom, co jsem letenky nadšeně a na tajňačku koupila. Myslela jsem tenkrát, že mě žum zakousne.

Každopádně letenky už máme, ubytko taky. Teď už si to jen užít. A to my zvládneme, i kdyby tam chtěli za pivo pět éček (což chtějí). Teď už finišují přípravy, které jsou povětšinou na mně a zahrnují následující:

Kam dál