Cena pro zlatíčka čili Liebster Award

Sobota v 15:00 | BarbaraJane |  Já a zase já
Co čert nechtěl, Kája mě nominovala na Liebster Award. Mockrát děkuju! Ke Káje chodím ráda, píše o životě a vůbec (líp bych to asi neshrnula) a píše pěkně, takže k ní určitě mrkněte.


Součástí nominace jsou i otázky, které nominující připraví pro nominované. Pojďme směle na ně, dozvíte se o mně fůru nového a trochu starého.
 

Co mi řekl dotazník? Teď už doopravdy

11. listopadu 2017 v 16:03 | BarbaraJane |  Já a zase já
Tramtadadá! *Představte si fanfáry, jo?*

Je to tady. Ten velký okamžik, kdy na vás dýchne věda a políbí vás vědění. Pro ty, kdo o věcech přemýšlí trochu realističtěji a nenadchne je (tak jako mě) posouvání jedné hlásky/písmena po větě: povím vám, co jsem se od vás dozvěděla v dotazníku.

7 lidí, bez kterých by dotazník k diplomce nebyl vončo

28. října 2017 v 10:31 | BarbaraJane |  Já a zase já
Jestli mě sledujete na Facebooku, víte, že jsem vás nedávno poprosila o pomoc. Potřebovala jsem respondenty pro svou diplomku, aspoň 50. Výsledek mi vyrazil dech (naštěstí ne doslova): na dotazník díky vám odpovědělo 549 lidí, 27 lidí ho sdílelo a 10 822 vidělo. Tohle se ještě nepovedlo žádnému mému příspěvku (a koneckonců u žádného to nebylo tak důležité), proto vám ještě jednou moc a moc děkuju!


Tohle byl můj druhý vysokoškolský dotazník. V prvním (k bakalářce) zajímaly přezdívky účastníků fantasy bitev. Takových těch akcí, kde se potkají lidi se špičatýma ušima a lidi ve falešném brnění a řežou do sebe zbraněmi obalenými v kusu matrace. Takhle to zní šíleně, ale ve výsledku jsou tihle lidé a jejich přezdívky vážně zajímaví. Ale to jsem odbočila.

Druhým dotazníkem zkoumám -s ve větách jako "Tys tam včera nebyl?". Ověřila jsem si, že existuje početná skupina lidí, která dotazník vyplní a nechá ho plavat (tihle jsou moc důležití), a pak je tu skupina druhá. Lidi, bez kterých by byl dotazník prostě jenom dotazník a ne šílenost, která člověka donutí topit se ve vlastních emocích. Ať už dobrých, nebo špatných. Bez nich by to prostě nebylo vončo.

Kdo jsou tihle lidé? Hned vám to povím.
 


Daruvar aneb Jak jsem byla v Chorvatsku a neviděla moře

21. října 2017 v 22:59 | BarbaraJane |  Pozdravy ze světa
Víte, že v Chorvatsku žije početná česká menšina? Nejvíc z nich je ve městě Daruvaru a okolních vesnicích. A právě tam jsme vyrazili se spolužáky z brněnské bohemistiky. Slyšeli jsme, jak zní čeština, která se od 19. století vyvíjí mimo domov, a viděli jsme, jak čile funguje kulturní život tamních krajanů. Taky jsme od chorvatských Čechů zjistili, že pro Chorvaty je čeština evropský jazyk. Řeknu vám, že to by měl zažít každý bohemista.

A protože je mi jasné, že do Chorvatska jezdíte akorát k moři, něco vám o Daruvaru povím, chcete? Jasně že chcete, bude to prima. Pojďme na to!


Tohle je prý jediný kostel v Chorvatsku, kde najdete vymalované české světce (sv. Václava, Vojtěcha a Ludmilu. Je v české vesnici Ivanovo Selo.

Ostrava??? (Pohlreich, tank a celý svět na dvorku)

15. října 2017 v 11:40 | BarbaraJane |  Pozdravy ze světa
Víte, co mají zajímavého v Ostravě? Žum mi donedávna trvrdil, že nic.

Já jsem tam byla jen jednou na konferenci. To jsem z Ostravy viděla jenom Gong v Dolních Vítkovicích (ten za vidění stojí), hotel (ten už tolik ne) a Stodolní (ta mě vyloženě zklamala). Nedávno jsem ale přemluvila žuma, že dáme Ostravě šanci a zajedeme se tam podívat. Žum si uvědomil, že vlastně zná jen pár ostravských obchodů, a tak svolil. Bájo!

Na začátek jen stručně. Co se obyčejně říká, že v Ostravě stojí za vidění?
  • Dolní Vítkovice
  • Radniční věž
  • Stodolní a její hospody
Co jsme viděli my?
  • Zdeňka Pohlreicha, jak natáčí Ano, šéfe! v dodávce
  • Radniční věž
  • Stodolní a její kočky
  • Svět miniatur Miniuni

Tahle fotka je z večera, proto ta šílená barva. Po pivu až dvou člověka v Ostravě napadne, že by se mohl stát součástí uměleckého díla.

A jaké to bylo? Bájo, mrkejte!

Turistkou v Kutné Hoře

7. října 2017 v 17:29 | BarbaraJane |  Pozdravy ze světa
Možná víte, že pocházím od Kutné Hory. Vlastně všem říkám, že přímo z Kutné Hory, protože:
1) Vesničku, odkud jsem, nikdo nezná.
2) Její název přijde lidem legrační.
3) Stejně bych musela říct, že leží u Kutné Hory.
4) Kutnou Horu jsem vždycky považovala za svoje město. Dnes je to pro mě spíš Brno, ale Horu mám pořád moc ráda.

Teď se mi ale poštěstilo vidět "svoje město" novýma očima. Přijela jsem do ní totiž se spolužáky - těmi brněnskými - na bohemistickou akci, která se jmenuje Literární toulky. Je o literatuře a toulání. No dobře, teď vážně: na Toulkách jde o to, že se sebere pár bohemistů a vyrazí na nějaké místo, které je spojené s literaturou. Tam i přespí, objevují to tam, čtou si z díla tamních spisovatelů... no a taky pijí, to je jasné.

Kutná Hora se na Toulky vyloženě nabízela. Víte, kolik je s ní spojených spisovatelů? Orten, Vrchlický (ten spíš symbolicky), Havlíček, Tyl, Preissová, Dačický, Bridel, Vavřinec z Březové. Ti všichni a navrch literární historik Arne Novák, který tu učil na střední. Vy ho asi neznáte, ale každý bohemista ví, o koho jde. Koneckonců v ulici po něm pojmenované stojí brněnská filda. A možná jste slyšeli o jeho paňmámě, Teréze Novákové.

A co jsem v Hoře jako "turistka" viděla? No, vlastně docela neturistické věci.

Předně: co jsou to "turistické věci"?

Věci, které byste asi chtěli vidět, kdybyste do Hory jeli. A udělali byste dobře, ony totiž stojí za vidění. Jsou to:
  • Chrám svaté Barbory. Jó, Barča je klasika, tu musíte vidět.
  • Kostnice. Děsivé místo, podle CNN jedno z nejděsivnějších na světě. Kostel vyzdobený lidskými kostmi.
  • Vlašský dvůr. Mincovna, odkud se do celé země kutálely mince, konkrétně Pražské groše.
  • České muzeum stříbra Hrádek. Prohlídla je super hlavně proto, že vás vezmou do dolu. Opravdového úzkého středověkého dolu.
  • Katedrála v Sedlci a muzeum tabáku. Ke katedrále patřil klášter, ze kterého je dneska tabačka. Nevím jak vám, ale mně to přijde děsivější než Kostnice.

A víte, co jsem místo toho viděla já?


Žumíčkovy zpívánky

30. září 2017 v 8:37 | BarbaraJane |  Žum a já, já a žum
Pamatujete pořad Zpívánky? Takový ten srandovní pořad, kde se nás holka v kroji nebo nějaké takové stvoření snažilo naučit nějakou lidovku? Dávají Zpívánky ještě? A jestli jo, kouká na ně někdo?

Já jsem si na ně vzpomněla, když jsem přemýšlela nad dnešním článkem. Bude totiž o tom, jak si občas žumíček vesele zpívá. A protože to je žum a ne jentak nějaký kluk (nebo v jeho věku spíš pán, hehe), písničky často inovuje.

Jak víte z Žumohlášek nambr cvaj, žumíček s oblibou poslouchá Jirky Wienera, to jest rádio Krokodýl. Tam hrajou podle žuma dva typy písniček:
  1. "Ježišmarjá, zase nějakej hejkal a rádoby umělec!" (Platí pro všechny srdceryvně kňukající mladíky.)
  2. Písničky, které se dají parodovat
První typ nestojí za řeč. Ale ten druhý! Pojďme se podívat, co s ním žum provádí.


Brněnský koloběžkový půlmaraton: 26 koleček a 1 medaile

24. září 2017 v 16:37 | BarbaraJane |  Já a zase já
"Jsme v půlce závodu, závodníci mají za sebou 5 kilometrů, to je 13 kol. Mezi ženami je průběžně na prvním místě Barbora Nováková, na druhém..."

Tyhle krásné věci hlásili v půlce závodu, který jsem v neděli odjela. Jo, vážně mě hlásili na prvním místě! Musela jsem se vám s tím pochlubit, protože to se mi už nestane. Jste na mě pyšní?

A teď fakta:
  • Nebyla jsem první. Ani průběžně.
  • Možná jsem v tomhle bodě ani nebyla v půlce. Upřímně, neměla jsem tušení, kolik jsem ujela.
  • Tohle hlášení bylo ovlivněné tím, že se zbláznila časomíra a čipy nám měřily úplně nereálné věci.
  • ALE! Stejně jsem byla třetí. Třetí! To je na medaili, a ne bramborovou!
  • Strašlivě pršelo.
  • Z toho závodu mám hrozné fotky. (Nebo přesněji: fotky jsou pěkné. Jen já na nich nejsem pěkná.)
  • ALE! Jsem na sebe hrdopyšná!
A teď si to rozebereme. Elektronickou tužkou, máte-li nějakou. Já mám jen obyčejnou, ale zato je to jednička. A ty jsou, jak známo, dobré na kreslení.

Bžilion trapných způsobů, jak se vyhnout tykání

16. září 2017 v 16:38 | BarbaraJane |  Já a zase já
Vážení, tady končí veškerá sranda. Žumova maminka, kteroužto přezdíváme paní Eva, mi řekla, že jí mám tykat.

Ono se to stalo už nějakou dobu zpátky, ale protože jsme chvilku potom s žumem odjížděli, pustila jsem to z hlavy. Jenže teď máme jet zase na návštěvu a mě jímá hrůza. Co mám sakra dělat?

Tož jí tykej, ne? No jasně, to se vám řekne. Už vám někdy nabídl tykání šéf? Nebo učitel? Nebo rodič vaší drahé polovice? Jestli ne, jen počkejte, až se vám to stane. Ona to není žádná legrace. Mně už se staly všechny tři situace a docela se mnou zamávaly. To přece nejde, jentak začít takovým lidem tykat! Takovou poctu si člověk musí v bolestech odtrpět.

Osobně se s tím vyrovnávám následovně:

Mlčím jako ryba (A já jsem Ryba!)

Tak jsem to měla s jedním vyučijícím. V prváku jsem ho potkala na bohemistickém večírku a měla jsem ho za studenta ne o moc staršího, než jsem já sama, a tak jsem mu přirozeně tykala (a přirozeně jsem měla v sobě pivo či dvě). O semestr později jsem zažila šok, když jsem ho potkala v roli učitele. A tak jsem plynule přešla do vykání.


Poznámka nad čarou: Přechod z tykání na vykání jde mnohem líp než naopak.


No dobře, takhle on nevypadá. Je vlastně mladý, fajn a tak. Ale stejně!

Mám časožravou nemoc?

9. září 2017 v 13:20 | BarbaraJane |  Já a zase já
Čím jsem starší, tím rychleji mi utíká čas. Třeba tyhle prázdniny: všimli jste si vůbec, že byly? Já vlastně ani ne. Třikrát jsem mrkla a byly pryč. A to jsem chtěla stihnout asi bžilion věcí, koukejte:
  • Posunout se v italštině
  • Napsat knížku
  • Přestěhovat blog na vlastní doménu (kterou jsem koupila už někdy na začátku léta)
  • Udělat doma generální úklid
  • Konečně umýt okna (nebo aspoň to jedno, které jsem posledně, to jest loni, nestihla)
  • Poznat spoustu nových míst
  • Přečíst aspoň tu jednu knihu k diplomce, kterou mám rozečtenou. A pár studií navrch
  • Nezabít žuma

A co jsem stihla?

Nó, nezabila jsem žuma. Ale tenhle bod jsem vlastně připsala až teď, aby to vypadalo, že jsem fakt něco udělala podle plánu.

Kam dál