Moji krásní pohledi

Sobota v 17:32 | BarbaraJane |  Já a zase já
Lidičky, sbíráte něco?

Řekla bych, že sběratelství je dost podivná nemoc, kterou my lidi trpíme. Hromadíme věci, které k ničemu nepotřebujeme. No vážně, nejsme divní?

Každopádně jestli jo, tak jsem divná i já. Sbírám totiž pohledy. Mám jich fůru a pořád přibývají: kupuju si je všude, kam dorazím, posílají mi je známí, od kterých je vyškemrám, a pak mi taky chodí z celého světa přes Postcrossing. Pohledy z dovolených jsou pro mě ještě důležitější než fotky. Vybírám si totiž takové, které pro mě vystihují atmosféru místa, odkdud pocházejí.

Tak a konec řečí. Račte se pokochat nejhezčími z mých pohledů. A mezi kocháním třeba mrkněte na mou facebookovou stránku.

Barvičky z Kyjeva

 

Zlín: bájo město, kde 16 znamená 14

13. května 2017 v 23:03 | BarbaraJane |  Pozdravy ze světa
Žum a já jsme vyrazili do Zlína. Já vím, není to Budapešť nebo Milán, ale i tak to stojí za to. Račte si o tom počíst!

Už cestou jsem ke svému zděšení zjistila, že žum a já máme dost rozdílnou představu o tom, co to znamená "vidět Zlín". Zatímco já jsem jela za zlínskou zoo, žum ji vůbec neměl v plánu navštívit a jel do Zlína jentak zbůhdarma, protože je to prostě krajské město. Nakonec jsme udělali kompromis a do zoo jsme nejeli. Jo, taky si nemyslím, že je to kompromis.

Ale i tak to bylo super. Vyjeli jsme na mrakodrap o šestnácti lomeno čtrnácti patrech (o tomhle vám musím říct víc), vyfasovali jsme píchačky a dali jsme si zelenou za 15 korun. "Velkou!" dodal by žum. Lidičky, jestli jste ještě nebyli ve Zlíně, určitě si tam zajeďte!

Žum + bašta = láska až za talíř

5. května 2017 v 20:26 | BarbaraJane |  Žum a já, já a žum
Víte, co říká žum o mém zpěvu? "Baruško, zpíváš moc pěkně. Ale dlouho."
Stejně by se dal shrnout i žumův vztah k jídlu jakéhokoliv tvaru, skupenství, vůně (atakdál): žum jí tuze pěkně, ale tuze mnoho. Kdybych měla vytvořit slovníkové heslo pro pro pojem žum, znělo by takhle:

žum (mask.) = muž, jenž velmi mnoho jí
rozšiřující definice: pokud nejí, zlobí Barboru
 


Žiju barborové příběhy

28. dubna 2017 v 23:25 | BarbaraJane |  Já a zase já
Přátelé, já jsem vám tu na blogu ještě neřekla naprosto zásadní věc! Já jsem vám nepověděla, kdo, co nebo proč jsou barborové příběhy. Dneska to napravím. Budete teď něco jako můj oblíbenec Bond (James Bond): máte povolení se mi smát nebo aspoň usmívat a být škodolibí a krutí.

Pozor, pozor! Zpráva dne:

Ale ještě předtím, než začnu, mám pro vás bájo zprávu: už nemusíte chodit na můj blog, on přijde za vámi! Račte si lajknout moji facebookovou stránku Barborové příběhy, kam budu pravidelně a poctivě každou sobotu dávat nové články a navrch právě barborové příběhy.

Tákže klik sem a klik na palec hore.

Nach Dresden

22. dubna 2017 v 20:21 | BarbaraJane |  Pozdravy ze světa
Jaké byly Velikonoce, vážení?
Já jsem se švestrou vyrazila na den do Drážďan. Pršelo, švestře nefungovala karta a já jsem předvedla svou žalostnou němčinu. Bylo to bájo.

Po vyfocení téhle fotky mi švestra ráčila oznámit, že se směju jako kůň. Že to není pravda? Že ne?

Míti kočku (až tři)

14. dubna 2017 v 20:57 | BarbaraJane |  Žum a já, já a žum
Míti kočku, to znamená štěstí, spokojenost, vztek, binec po celém bytě, nekonečný přísun roztomilosti, chlupy všude… A je to bájo.

A míti tři kočky, to je ještě bájovější, dneska vám o tom popovídám. Třeba se mě lidi přestanou pořád ptát: "Hele, a jaký to je, mít tři kočky?"

A jaký to teda je, mít tři kočky?

Moje univerzální odpověď zní: stejné jako mít dvě. Jenom je větší pravděpodobnost, že některou zavřete ve skříni, v šuplíku nebo na balkoně a odejdete do práce.

Pořád jste samá kočka

Já a žum říkáme: "Jsem samá kočka." To znamená, že máme všude kočičí chlupy. A já jsem samá kočka pořád.
Kočky mají jemnější chlupy než psi, a tak se ty chlupy drží úplně na všem a dostanou se úplně všude. My navíc máme dvě třetiny koček dlouhosrstých, to je čiré zlo. Máme šílenou spotřebu odchlupovacích válečků. A k ničemu, protože jakmile v práci sundám kabát, zjistím, že mám zase šaty samou kočku. Úplně nejlíp je to vidět na malých černých v divadle. Bájo.


Žum je fuč

8. dubna 2017 v 12:23 | BarbaraJane |  Žum a já, já a žum
Mnou a kočkami milovaný a vámi oblíbený žum je fuč. Prostě se sbalil a odjel do Prahy, že tam jako bude pracovat. A já zůstala tady.

Žumovu nepřítomnost dokládá tahle židle. Kdyby tu byl, seděl by na ní a zíral do počítače. Ale on na ní nesedí, takže tu není.


Vy máte modré židle? Ne, jen tuhle. Ale o tom jsem vlastně nechtěla psát.

Tak jako tak, žum tu teď celý týden nebyl. Teď už tu (abych vám nekecala) zase je, ale příští týden tu znova nebude. A pak zas a zas. Povedlo se mu prokousat přes výběrové řízení na práci, které se prostě neříká ne, tak teď máme oddělené ložnice, kuchyně, záchody a vlastně všechno. A dělí je něco přes 200 kilometrů.

Ples upírů: Totální zatmění v hlavě překladatelově

1. dubna 2017 v 10:04 | BarbaraJane |  Muzikály (ON a nejen on)
Kolegyně Lenka je jako já, akorát je víc Slovenka než Češka a víc archeoložka než bohemistka. A jako já miluje roztomilé blbinky, hezké šatečky a muzikály. Za tím posledním jsme spolu vyrazily do Prahy.

V "Pyramidě", oficiálně Goja Music Hall na pražském Výstavišti nastudovali něco velkého: Ples upírů. Vůbec se mi nepokoušejte tvrdit, že tenhle muzikál neznáte. Znáte Total Eclipse of the Heart od Bonnie Tyler? Vynikajícně, znáte ústřední písničku celého muzikálu! A tudíž znáte i tenhle muzikál, který patří k nejznámějším vůbec.


Takhle vypadá (a hlavně zní) písnička, kterou znáte jako "Total Eclipse", v češtině.

Sláva, kopla jsem se do kotníku!

25. března 2017 v 10:30 | BarbaraJane |  Já a zase já
Vážení, slavnostně oznamuju, že koloběžkářská sezóna je zahájená. Pozná se to tak, že jsem se letos poprvé pořádně kopla do kotníku. Jó, to mi v zimě chybělo.

Víte, kopat se do kotníků, až bolestí úpíme, to je oblíbená kratochvíle koloběžkářů. Proto asi jezdíme na koloběžce: protože kolo nebolí. Je to jako kočka vs. pes: pes vás nepoškrábe, když vás má rád, ale já jsem prostě na kočky.

My koloběžkáři vůbec hodně sneseme. Osobně bych řekla, že jsme praví hrdinové dnešní doby, kteří se nezištně obětují pro svou lásku. No dobře, tak nezištné to není. Jednak je koloběžka super, jednak na ní člověk prostě vypadá cool. Ale co kvůli ní vytrpíme!

Trojí bolení koloběžkářovo

Koloběžkářské utrpení (čili bolení) bych rozdělila na tři typy:
  1. Bolení bezprostřední (tzv. kotníkové)
  2. Bolení zpětné (tzv. celočlověčí)
  3. Bolení karetní (tzv. PIN bolení)

Žumova imaginární mapa nejlepších hospod

18. března 2017 v 12:38 | BarbaraJane |  Žum a já, já a žum
Žum a já máme mapu nejlepších hospod na světě. Teda převážně v Brně a okolí, ale rozšiřujeme. Je to velice praktická věc, díky mapě víme, kam se určo vrátíme. Patřit na naši mapu, to je lepší než mít michelinskou hvězdu. Naše mapa má jedinou nevýhodu: je imaginární. Ale jednoho dne, až nebudeme tak líní, ji zhmotníme. Možná zítra! (Ale spíš ne.)

Co musí hospoda/restaurace/cokoliv, co připomíná krčmu, splňovat, aby se dostala na naši mapu? Nó, to je různé. Musí být prostě jinačí.

Opravdická hospoda Šedý vlk

Jedna z nejzajímavějších hospod (do slova a do písmene) na naší seznamomapě je restaurace U Šedého vlka v Dolních Kounicích. Dolní Kounice jsou malinké městečko kousek od Brna, kde mají klášter, zámek, kostelík na kopci, synagogu a taky Šedého vlka. To je vám místo, o jakém Brňák slyšel jen vyprávět: u dvou stolů tam celý den vysedávají štamgasti a vykládají o fotbalu, paňmáma hospodská vám doporučí vrabca, protože toho si chlapi pochvalovali, a kolem dokola lítá jedna jediná otravná moucha, aby se neřeklo, když je to léto. Pivo tam stojí pětadvacet korun a při odchodu si můžete koupit ještě nanuk do ruky. Požehnané místo!

Kam dál