Romeo, Julie a Brno

Sobota v 23:26 | BarbaraJane |  Událo se v Brně
Sedím na posteli, zírám do počítače a nějak nevím, jak bych vám to řekla.
Ve čtvrtek jsem byla v Mahenově divadle na Romeovi a Julii, to vám říct dokážu. Ale bude těžší vám povědět, co se ve mně teď mele. Inu, pojďme na to.

Když jsem na gymplu Romea a Julii četla, nedokázala jsem pochopit, proč je zrovna tohle ten nej-nej-nejznámější příběh lásky a to nej-nej-nejtypičtější, co vás napadne, když se řekne tragédie. Jen si to vemte: on ještě před chvilkou koukal po jiné, ona nikdy o mužského nezavadila, ale teď jsou přesvědčení, že tohle je osudová láska. Pak se stanou věci (slyšíte, jak přetáčím děj? Vžžuuuum!) a na závěr pateticky zemřou. Tenkrát jsem si nemohla pomoct, výjimečnost jsem neviděla a celá hra mi přišla šíleně umělá.

Jenže dneska. Dneska jsem cítila to, co oni. Prožila jsem si to celé s nimi. A myslím, že za to vděčím představitelům Romea a Julie, Jakubu Šafránkovi a Magdaléně Tkačíkové.

Víte, ze svého místa v lóži číslo 3 jsem viděla, co jsem vidět neměla, a přímo u mé hlavy podivně duněl a drnčel sloup. Přesto jsem věřila, že ti dva jsou Romeo a Julie. Ne ti nereální a patetičtí, které jsem potkala tenkrát na gymplu, ale obyčejnský dva lidi, mohli by se klidně jmenovat Helena a Pavel a žít dnes, kteří poprvé v životě prožívají, jaké to je, mít druhého k zbláznění (a umření) rád.
 

Žum celebritou

7. ledna 2017 v 12:58 | BarbaraJane |  Já a zase já
Jelikož a protože by se žum a kočka Mína rádi stali celebritami, musím svůj blog trošku popostrčit. A tak jsem se zaregistrovala na Blogr.cz. Je to super stránka, kde je na jedné hromadě spousta dobrých blogů, které jsou ohodnocené hvězdičkami, takže když na některý kliknu, dopředu vím, do čeho jdu. To mi tady (na blog.cz) trochu chybí.

Chtěla bych tě o něco poprosit (áno, přesně tebe). Jestli ke mně semtam zavítáš, líbí se ti tu a chceš žumovi popřát trošku víc slávy, klikni na tenhle fešácký banner a ohodnoť mě - nejlíp hvězdičkami i slovně. Je to převeledůležité a budu ti za to neskonale vděčná. A Mína taky. A co teprve žum.

Blogr.cz, místo pro nejlepší blogy

Díkydík, jsi nejlepší na světě. :)


Barborový rok 2016

30. prosince 2016 v 23:47 | BarbaraJane |  Já a zase já
Další rok fuč, což?

Přemýšlím o tom, co mi rok 2016 dal a vzal a jaký vlastně byl. Napadá mě jedno hodně výstižné slovo: plný. Plný skvělých věcí, koček, cestování i stresu. Teď v prosinci jsem místy měla pocit, že jednoho dne prostě vypnu a už nezapnu, tak moc toho na mě bylo. Ale takové to vlastně mám ráda - když se pořád něco děje.

A co se událo letos?
 


Markeťákuju pro paralelní svět

22. prosince 2016 v 23:16 | BarbaraJane
Zkoušeli jste si někdy představit svůj protějšek v paralelním světě?

Já jsem musela. Ne, vážně: dostala jsem to befelem od kolegyně Lenky, která je, jak dneska sama řekla, moje já v paralelní zemi jménem Slovensko. Lenka mi k Vánocům dala pytlík plný inspirace. Byly v něm dřevěné destičky s nápady, co dělat, když chytím psací blok. Třeba "Napiš článek jako lacinou detektivku." nebo "Nakrm rybu a jdi psát."

Dneska jsem si vytáhla destičku, na které stálo: "Vytvoř personu: Barbora v paralelním světě."

Persona je takový profil typického zákazníka, který si markeťáci vytváří, aby dokázali oslovit ty správné lidi tím správným způsobem. Vymyslí personě jméno, určí její věk, záliby, zaměstnání. Taky si uvědomí, co persona od daného zboží nebo firmy čeká, čeho se může bát, pro koho zboží kupuje nebo kde se o něm může dozvědět.

Z paralelní Barbory jsem udělala zákazníci firmy Fantovy falantofelíčky - Víc než falantofel již 3 kvadriliony paralet. Abyste rozuměli, falantofel je slovo, které jsem vymyslela, když mi to zadala destička z Lenčina inspirativního pytlíčku. Slovo falantofel znamená "dokonalý chlupatý dárek" a pochází z arménštiny.

Tákže! Vážení a milí, mám tu čest vám představit paralelní Barboru.

Barbora Chroustňáková

(Chroustňáková je nejméně časté příjmení v Paračesku. Barbora je vlastně jeho jediná nositelka a nemá šajnu, jak k němu přišla.)
věk: 10 paralet (asi 22 našich let)
bydliště: Parabrno

Barbora je holooperní* pěvkyně, která ale ve volném čase na pěvkyni vůbec nevypadá. Kouří, občas si dá jointa z jápy srdcové**, má ráda černou, mechově zelenou a omákovou barvu. V takových barvách kupuje dárky - chce totiž, aby v jejím dárku bylo i kus jí samé. Dělá ušatou keramiku***, ale nikomu to nechce říct, aby nevypadala míň cool.

Žum a kočka Mína: dopovídání

6. prosince 2016 v 22:38 | BarbaraJane |  Žum a já, já a žum
Já jsem vám to posledně o našich plánech na třetí kočku nedopověděla! Budiž mi omluvou, že jsem nevěděla, že jsem to nedopověděla. Končili jsme tedy tím, že jsme se po zralé úvaze a napomenutí od starší čičiny rozhodli třetí kočku nepořizovat. Kdo si to nepamatujete, račte si osvěžit paměť, bude vám to k užitku. (Ale povinné to není.)

Tak tedy. Dospěli jsme k rozhodnutí, že byt 1+1 a kočky v počtu 2+1 nepůjdou moc dohromady. A tak jsme si to roztomilé zrzavé koťátko nevzali. O kotě strach nemám, je tak roztomilé, že si ho jistojistě někdo vzal hned po našem zralém rozhodnutí.

Jenže pak.


Jenže pak jsem na facebookové stránce Brněnského Maxe (o něm níže) objevila příspěvek o chudákovi ztracené (a nalezené) kočce. Byla černá jako uhel a hledala dočasný domov, než se najde její původní majitel. Nebo majitel nový. S žumem jsme usoudili, že dočasně náš byt 1+1 snese 2 opice + 3 kočky a že chudákovi číče se musí pomoct.

Tož to je ona.


Sestřička Bratislava: Je trošku omšelá, ale má UFO!

15. listopadu 2016 v 21:43 | BarbaraJane |  Pozdravy ze světa
Jak už jsem psala, na Mallorce bylo krásně. *Zasněně čučí z okna a mne si omrzlé ruce.*
Ale museli jsme se tam nejdřív nějak dostat, žejo. A taky dostali: letadlem z Bratislavy. Rozhodli jsme se využít toho, že odlétáme z města, které skoro neznáme, a do Bratislavy jsme dorazili o den dřív. A začli jsme objevovat.


Malá vsuvka pro vás, kdo hrotíte pravopis tak jako já: Bratislava je slovo, které kdovíproč pořád skloňuju blbě. Prostě se mi spíš líbí "do Bratislavi" než "do Bratislavy", asi že se mi to spojí s Boleslaví a tak vůbec. Kdyby mi někde nějaké to i/y ujelo, neračte mi za to utrhnout hlavu. Děkuji za (ne)pochopení.

Musím zmínit, že jsme našli vcelku prímovní ubytování v hostelu Freddie next to Mercury (doteď nad tím názvem přemýšlím a asi si ho budu pamatovat ještě dlouho). Příjemné ubytko za pár korun (teda eur), jediný nedostatek byl až komický: v našich pokojích bylo celkem 7 postelí a každá měla lampičku na čtení. Z těch sedmi lampiček ale měly žárovku jen dvě a z těch dvou jedna nesvítila. Nakonec nám to bylo vcelku šumák, zapadli jsme do postelí i bez pohádky.

A co jsme v Bratislavě dělali a viděli? Inu, ve výsledku toho nebylo moc, ale vydalo to na jeden suprový předdovolenkový den.

Žum a moje oblečení v jeho skříni

4. listopadu 2016 v 23:11 | BarbaraJane |  Žum a já, já a žum
Představte si, že žum má skříň plnou mého oblečení.
Ne vážně, představte si to. Představte si, jak mi je, když musím své oblečení tahat z jeho skříně. A co teprve když vidím, že on to moje oblečení nosí. Děsivá představa, co? Pro mě realita.

Týká se to především následujících kousků oblečení:
  • několik mikin
  • pár triček
  • hromada ponožek (zvlášť těch tlustých)
  • jedny žabky
  • občas kalhoty (ty jsou mi beztak velké, tak ať)
  • trenky (super věc na spaní)

Mallorca: Jedna velká zatáčka. Ale krásná!

24. října 2016 v 23:38 | BarbaraJane |  Pozdravy ze světa
Přátelé, nevěřili byste, jak je na Mallorce krásně i takhle koncem října!
Tedy pokud se trefíte do dobrého týdne. Nám se to nepovedlo, pršelo a foukalo. Ale stejně jsme si cestování po tomhle přenádherném ostrově užili. Jestli se vám někdy naskytne možnost vyrazit na Mallorku třeba i v tuhle roční dobu, rozhodně jeďte (teda leťte, přes moře se jezdí špatně). I kdyby bylo ošklivo, nudit se nebudete. Stačí nespoléhat na pláže a sluníčko a zařídit se jako my.

Tak předně: Vezměte s sebou kamarády

Když jsem narazila na hyperlevné letenky na Mallorku, žum nejdřív nebyl úplně nadšený. Musím říct, že ho chápu, jak já něco vymyslím, zpravidla je to kravina. Pak ale celou věc promyslel, uznal, že tohle tak blbý nápad není, a zeptal se: "Vezmeme s sebou Peťu s Vendy?" A chcete něco vědět? Vzali jsme s sebou Peťu s Vendy.

Byl to jeden z nejlepších nápadů, jaké kdy prošly žumovou hlavou. Zkuste to taky. Nevím, jestli budou mít Peťa s Vendy čas i na vaši dovču, ale určitě máte i vlastní kamarády, ne?

Každopádně jsme si to obrovsky užili. Já jsem netahala žuma brzo z postele, protože jsem mohla jít ráno k moři s Vendy, a žum mě nenutil pít rum, protože s ním ochotně pil Petr. Prostě ideální kombinace. A ani jsme se nepohádali.


Tuhle fotku jsem pojmenovala "Tři čumíci". Vidíte na ní naši výletnickou partu (žum jest za fotoaparátem).

Jsem na starý (knížky)

27. září 2016 v 21:21 | BarbaraJane |  Čtenářský deník obyčejného knihomola
Skvělá zpráva: tenhle článek není o gerontofilii! Jestli vás to mrzí, přečtěte si něco o mém žumovi. Je sice jenom o šest let starší, ale staršího jsem nesehnala a s tímhle je legrando grando.

Pro všechny ostatní tu mám jinačí úchylku: staré knížky. Jak já miluju staré knížky! A tohle léto jsem si jich pořídila tolik, že se mi už nevejdou do knihovničky. Ani do nočního stolku. Vlastně se prakticky nevejdou do našeho 1+1+kočky. A já z toho mám obrovskou radost.

To máte tak: o prázdninách mají knihovny v Brně zavřeno nebo jenom pootevřeno, a tak jsem se letos rozhodla nerozčilovat a opatřit si knížky jinak. A začala jsem obcházet antikvariáty, zvlášť jejich krabice s knížkami, které kdovíproč nikdo nechce, a tak stojí míň než žvejka. Mám totiž pocit, že v těchhle krabicích hledám a zachraňuju poklady, kterým by se jinak stalo něco strašlivého (třeba by je spálili nebo prodali někomu, kdo nemá ánunk, co drží v prackách). A vždycky objevím něco převeleskvělého.

Žum a kočka Mína

20. září 2016 v 21:18 | BarbaraJane |  Žum a já, já a žum
Jistojistě víte, že jsem kočičí člověk.
Vyrůstala jsem s kočkami, dokonce jsem znala kočku jménem Máslo. Každopádně když jsme se dali dohromady se žumem a začali jsme uvažovat o chlupatém předstupni k děcku, chtěla jsem spíš psa. Žum chtěl taky psa, tak jsme udělali kompromis a pořídili jsme si kočku Miu.

Kočka Mia je nekonfliktní, úžasně chlupaté a neskutečně pelichající zvířátko, které znáte pod pseudonymem Krabicová kočka. Tramdadadá, to je ona:


Po pár měsících nás napadlo, jestli té maší Mie není samotné smutno. A tak jsme pořídili maličké kotě Milu. Ukázalo se, že Mie smutno nebylo, naopak je jí smutno z našeho blbého nápadu pořídit kotě. Mila je hravá jako každé kotě, z čehož je Mie smutno úplně nejvíc, protože Mia není hravá, nýbrž spíš spavá, a tak Milu při každém pokusu o hru uzemní dobře míňenou mateřskou fackou.

Kam dál