Jsem šprtna šprtavá tuplovaná

Neděle v 20:01 | BarbaraJane |  Já a zase já
Uuuuuuf. Zkoušky jsou za mnou. Konečně! Hrozně jsem se těšila, až sem tohle napíšu, protože jsem si malovala, že s koncem zkouškového budu mít najednou fůru času. Nemám, no. Ale zkoušky jsou za mnou, takže asi fajn.

Tohle zkouškové se ukázalo, že už toho mám plné kecky. Učení jsem schopná a ochotná věnovat čím dál tím míň času, i když mě škola baví. A taky se ukázalo, že jsem asi fakt šprt. Sakryš. To není zrovna veselé zjištění, ale jelikož mě čtete, tak vás asi baví cizí neštěstí, takže se vám i tenhle článek bude líbit.

Váš Barbor je šprt

Vždycky jsem měla dobré známky. A vždycky mi všichni říkali, že jsem šprt. Znáte to, ne? Když vám u každého vysvědčení říkají, že je trapný mít samé jedničky? Jestli ne, nejste šprt, gratuluju. Jestli jo, aspoň mě chápete.

Já jsem se za šprta nikdy nepovažovala. Měla jsem zato, že šprt se musí šprtat, a mně na většinu zkoušek stačí jeden den přípravy (víc času stejně nemám). Ale i na vysoké jsem pro ostatní šprt. No, aspoň jsem konečně zjistila proč.

Šprt totiž jste, když…
 

Nablblé básně čili Tohle není poezie

11. června 2017 v 12:45 | BarbaraJane |  Psaní o psaní
Básničky píše každý druhý. Možná každý první, ale jen ten druhý se přizná. A rovnou je publikuje.

Nevím, jestli jsem moc stará, málo piju nebo prostě nemám to správné básnické cítění, ale velká část básní, co se potulují po internetu, mi přijde lehce nablblá. Tak mě napadlo, že to taky zkusím. Vážně nevážně.

Od kolegyně Lenky jsem k Vánocům dostala boží věcičku: Story Cubes. Jsou to kostky s obrázky, kterými si stačí hodit a na stole se vám urodí příběh. Teda když ho v nich vidíte.

No a tyhle kostky teď zneužiju. Pokaždé si hodím třemi nebo čtyřmi kostkami a z toho, co padne, napíšu básničku na styl internetových umělců. Bude nablblá a bude rádoby "dýp" (tak se to říká, ne?). Můžete se mi smát. Nebo můžete do komentářů přihodit básničku z kostek, které hodím vám. Co vy na to?

(A když nic, aspoň si zopakujete, co je volný verš. A to se vyplatí.)

Tak jo, jdem na to! Básně pro vás rovnou interpretuje prof. Barbor, odborník na moderní poezii.

Mohla jsem být bjúty blogerka

3. června 2017 v 10:57 | BarbaraJane |  Já a zase já
Já jsem úplně propásla hvězdnou kariéru! Mohla jsem se svým blogem udělat díru do světa, trhat rekordy v návštěvnosti a mít půlku bytu zastavěnou věcmi, které by mi vnutily nejznámější značky v zoufalé snaze vlichotit se mi tak, abych se o nich blahosklonně zmínila. A já místo toho píšu zapadlý blog na konci vesmíru, no není to pech?

Řekla jsem si, že vám aspoň vylíčím ty zářné možnosti, které mě minuly. Třeba si pak řeknete: "Jó, z té holky mohlo něco být. Ale místo toho nám tu píše o barborových příbězích a o žumovi a tak a my si toho moc ceníme, tak jí to napíšeme do komentářů." (Dobře vím, že si tohle neřeknete. Ale to mi nikam nepište, jo?)

Mrkejte, co všechno jsem mohla být!

Bjúty blogerka

V téhle oblasti bych proslula svou originalitou: byla bych jediná beauty blogerka, která neví, jak a hlavně proč používat primer. A taky by určitě všechny uchvacovalo, že jdu jeden den do práce nastrojená jako princezna a druhý den na sebe hodím tričko s Pusheen a lacláče. #mámsvůjstyl
 


Jsem žumův bro. A taky agent Mňam

27. května 2017 v 11:24 | BarbaraJane |  Psaní o psaní
Víte, co si myslím? Že si žum není úplně jistý, jak se jmenuju, ale po třech letech spolu je mu trapné se zeptat. Říká mi totiž haldou různých jmen, za která by ho jiné děvče poslalo spát bez večeře. Já ale většinou večeře nevařím, takže s tím nic nenadělám.

Pro jeho nevinu mluví fakt, že občas mezi všechny ty šílené přezdívky zamotá i cosi, co vzdáleně připomíná moje jméno, třeba mi řekne:
  • Brambore nebo Barbore
  • Brámbr
  • Kobzolo
  • Bramboříčku
S Bramoříčkem je spojená i písnička, kterou žum vlastnoručně (vlastnohlavně) složil. Její text je následující:

Bramboříček Kopeček
postavil si domeček.
Domeček mu nedržel,
tak si Brambor postavil petržel.

Furt se nemůžu rozhodnout, jestli je žum spíš surrealista, dadaista nebo prostě jenom pako.

Moji krásní pohledi

20. května 2017 v 17:32 | BarbaraJane |  Já a zase já
Lidičky, sbíráte něco?

Řekla bych, že sběratelství je dost podivná nemoc, kterou my lidi trpíme. Hromadíme věci, které k ničemu nepotřebujeme. No vážně, nejsme divní?

Každopádně jestli jo, tak jsem divná i já. Sbírám totiž pohledy. Mám jich fůru a pořád přibývají: kupuju si je všude, kam dorazím, posílají mi je známí, od kterých je vyškemrám, a pak mi taky chodí z celého světa přes Postcrossing. Pohledy z dovolených jsou pro mě ještě důležitější než fotky. Vybírám si totiž takové, které pro mě vystihují atmosféru místa, odkdud pocházejí.

Tak a konec řečí. Račte se pokochat nejhezčími z mých pohledů. A mezi kocháním třeba mrkněte na mou facebookovou stránku.

Barvičky z Kyjeva


Zlín: bájo město, kde 16 znamená 14

13. května 2017 v 23:03 | BarbaraJane |  Pozdravy ze světa
Žum a já jsme vyrazili do Zlína. Já vím, není to Budapešť nebo Milán, ale i tak to stojí za to. Račte si o tom počíst!

Už cestou jsem ke svému zděšení zjistila, že žum a já máme dost rozdílnou představu o tom, co to znamená "vidět Zlín". Zatímco já jsem jela za zlínskou zoo, žum ji vůbec neměl v plánu navštívit a jel do Zlína jentak zbůhdarma, protože je to prostě krajské město. Nakonec jsme udělali kompromis a do zoo jsme nejeli. Jo, taky si nemyslím, že je to kompromis.

Ale i tak to bylo super. Vyjeli jsme na mrakodrap o šestnácti lomeno čtrnácti patrech (o tomhle vám musím říct víc), vyfasovali jsme píchačky a dali jsme si zelenou za 15 korun. "Velkou!" dodal by žum. Lidičky, jestli jste ještě nebyli ve Zlíně, určitě si tam zajeďte!

Žum + bašta = láska až za talíř

5. května 2017 v 20:26 | BarbaraJane |  Žum a já, já a žum
Víte, co říká žum o mém zpěvu? "Baruško, zpíváš moc pěkně. Ale dlouho."
Stejně by se dal shrnout i žumův vztah k jídlu jakéhokoliv tvaru, skupenství, vůně (atakdál): žum jí tuze pěkně, ale tuze mnoho. Kdybych měla vytvořit slovníkové heslo pro pro pojem žum, znělo by takhle:

žum (mask.) = muž, jenž velmi mnoho jí
rozšiřující definice: pokud nejí, zlobí Barboru

Žiju barborové příběhy

28. dubna 2017 v 23:25 | BarbaraJane |  Já a zase já
Přátelé, já jsem vám tu na blogu ještě neřekla naprosto zásadní věc! Já jsem vám nepověděla, kdo, co nebo proč jsou barborové příběhy. Dneska to napravím. Budete teď něco jako můj oblíbenec Bond (James Bond): máte povolení se mi smát nebo aspoň usmívat a být škodolibí a krutí.

Pozor, pozor! Zpráva dne:

Ale ještě předtím, než začnu, mám pro vás bájo zprávu: už nemusíte chodit na můj blog, on přijde za vámi! Račte si lajknout moji facebookovou stránku Barborové příběhy, kam budu pravidelně a poctivě každou sobotu dávat nové články a navrch právě barborové příběhy.

Tákže klik sem a klik na palec hore.

Nach Dresden

22. dubna 2017 v 20:21 | BarbaraJane |  Pozdravy ze světa
Jaké byly Velikonoce, vážení?
Já jsem se švestrou vyrazila na den do Drážďan. Pršelo, švestře nefungovala karta a já jsem předvedla svou žalostnou němčinu. Bylo to bájo.

Po vyfocení téhle fotky mi švestra ráčila oznámit, že se směju jako kůň. Že to není pravda? Že ne?

Míti kočku (až tři)

14. dubna 2017 v 20:57 | BarbaraJane |  Žum a já, já a žum
Míti kočku, to znamená štěstí, spokojenost, vztek, binec po celém bytě, nekonečný přísun roztomilosti, chlupy všude… A je to bájo.

A míti tři kočky, to je ještě bájovější, dneska vám o tom popovídám. Třeba se mě lidi přestanou pořád ptát: "Hele, a jaký to je, mít tři kočky?"

A jaký to teda je, mít tři kočky?

Moje univerzální odpověď zní: stejné jako mít dvě. Jenom je větší pravděpodobnost, že některou zavřete ve skříni, v šuplíku nebo na balkoně a odejdete do práce.

Pořád jste samá kočka

Já a žum říkáme: "Jsem samá kočka." To znamená, že máme všude kočičí chlupy. A já jsem samá kočka pořád.
Kočky mají jemnější chlupy než psi, a tak se ty chlupy drží úplně na všem a dostanou se úplně všude. My navíc máme dvě třetiny koček dlouhosrstých, to je čiré zlo. Máme šílenou spotřebu odchlupovacích válečků. A k ničemu, protože jakmile v práci sundám kabát, zjistím, že mám zase šaty samou kočku. Úplně nejlíp je to vidět na malých černých v divadle. Bájo.


Kam dál