Kroměříž: čokoláda, živý kostel a zamčený park

Neděle v 17:44 | BarbaraJane |  Pozdravy ze světa
Povedlo se! Konečně, ko-neč-ně jsem vytáhla žuma na výlet! Sliboval mi to už jakou dobu, ale vždycky se z toho nakonec vybrblal. Tentokrát ale nebylo úniku, naplánovala jsem Kroměříž, kterou jsem chtěla vždycky vidět.

A víte co? Žum byl nakonec nadšený. I když se musel v Kromclu procpávat dírou v plotě (ale o tom později).

Kroměříž jsem si za ten jeden den zamilovala. A to jsem neviděla její dominantu, Květnou zahradu. Zato jsme s žumem vylezli na věž, vlezli do bludiště, prolezli město, nalezli do čokoládovny a málem nevylezli z parku. Svou atmosférou mi Kroměříž připomínala Olomouc. Na tu doteď vzpomínám se slzou v oku, jak víte z článku. Třeba na to, jak mě cizí pán nenechal číst. Nebo na opilou vědu.
 

Loučení se svobodou (Použít v případě, že by se žum požumil)

12. srpna 2017 v 13:00 | BarbaraJane |  Žum a já, já a žum
Víte, co to znamená, být přes léto v Brně? To znamená být na tři měsíce v úplně jiném městě než přes zbytek roku. Z Brna odjedou studenti a místo nich zaberou ulice...

Tlupy nevěst a družiček.

Jsou vážně děsivé a všechny stejné. Růžové, pištivé a tak vůbec. Jedna holka má na hlavě podivnou parádu a ty ostatní v pětivteřinových intervalech vykřikují: "Ježišmarjá, Alenó, ty jsi nevěstáááá! Lidi, vona se vdáááváááá!"

Nechápejte mě špatně, nemám nic proti. Jsme holky a jako takové se jednou za čas potřebujeme vypištět, tak koneckonců proč ne pár dní před svatbou. Vdáváte se jenom jednou až pětkrát za život, že jo. Ale když takých tlup potkáte za jeden den sedm a všechny jsou stejné, ztrácí to svoje kouzlo. Minulou sobotu se stačilo projít od hlavasu na Českou a potkali jsme tyhle tlupy čtyři, nekecám. Lehce se odlišovala jenom jedna - jejich nevěsta měla nafukovacího plameňáka, to jsem musela ocenit. Ale jinak byly všechny na chlup stejné.

S žumem nás to vedlo k zamyšlení: Jak budou vypadat naše rozlučky?

A teď mě zase nechápejte špatně, nebudu se v nejbližší době vdávat. Žum říká, že si mě vezme, až dostuju, a doufá, že budu dělat doktorát. Ale na každý pád je dobré mít tohle vymyšlené. Víte jak, kdyby náhodou žumovi louplo v bedně a chtěl mě žádat o pacičku už někdy v dohledné době, tak ať z toho pak nejsem vykulená.

Co jsme vymysleli?

Nestudujte kraviny, jo? (čili Jak studovat a nezbláznit se)

5. srpna 2017 v 14:10 | BarbaraJane |  Já a zase já
Lidičky, mně se zdá, že jsem si z Olomouce přivezla recept na úspěšné a spokojené studium. Chcete ho znát? Tady je:

Jo, to je v podstatě celé. Ale přijde na to, co prof. Barbor myslí tím "kraviny", žejo. Nenechte se zmejlit, nenarážím na obory, které se obecně považují za méněcenné. Kravina můžou být klidně práva. Nebo ekonomie. Nebo medicína. Nebo klidně čeština (pámbu chraň!).

Kravina je studovat cokoliv, co vás nebaví. Nebo vůbec studovat, když vás to nebaví. Prostě dělat věci, které vám nedávají smysl. Měla jsem fůru spolužáků, kteří šli studovat kvůli rodičům nebo proto, aby měli nějaký titul. Už nemám, většina z nich vylítala. Já vám nevím, vy tohle chápete? Že se někdo jednoho krásného dne prostě probudí a řekne si: "Hm, čím bych si asi tak mohl zkazit nejbližší 3 až nekonečno let? Už vím, půjdu studovat obor, který mě nezajímá!"
 


Holomóc, lingvistika a vůbec

29. července 2017 v 20:48 | BarbaraJane |  Já a zase já
Lidičky, v Olomouci je to boží!

Zrovna jsem se na skok (víkendový) vrátila z olomouckého EGGu, takže to přece musím vědět. EGG je letní škola generativní gramatiky (to jest jednoho konkrétního vědeckého přístupu k jazyku), na kterou se mi nejdřív vůbec nechtělo. Bála jsem se, že nebudu rozumět přednáškám v angličtině a mezi všemi těmi lingvisty se budu cítit nepatřičně. A víte co? Ve skutečnosti je to boží.

Od deseti do pěti mám čtyři bájo přednášky, kde se konečně dozvídám něco nového a zajímavého. U oběda se můžu s ostatními bavit o jazyce, večer se můžu s ostatními bavit o jazyce nad pivem... Nebo o čemkoliv jiném. Účastníci EGGu jsou skvělí - udělali si uprostřed prázdnin čas na to, aby přijeli (nebo přiletěli) do Olomouce a místo letního poflakování tu seděli ve škole, tak moc je lingvistika zajímá. Není to super? Je to super!

A sama Olomouc je taky skvělá. Pořád se mi tam děje něco vtipného. Vida, to je vlastně to, co jsem vám chtěla vykládat! Tak pojďme na to.

2× povídání o pepřáku

23. července 2017 v 11:46 | BarbaraJane |  Já a zase já
Žum mi před časem koupil pepřák. Říkala jsem mu, že ho nepotřebuju, ale trval na tom, že jo. Pro mé bezpečí, prý.

Tak já vám něco povím, žumové celého světa: pepřák je nebezpečný především té neškodné osobě, která ho nosí v kabelce. Když už ho v ní najde, může si s ním šeredně ublížit. Mně se to stalo dvakrát.

Okoukáno na Moravě

15. července 2017 v 17:19 | BarbaraJane |  Já a zase já
Už jsou to čtyři roky, co jsem si sbalila uzlíček (nebo spíš dvě tašky oblečení a krabici knížek) a odvezla si ho do Brna. Od té doby jsem nahamounila o dost víc oblečení a ještě víc knížek, jednoho žuma a tři kočky. A taky jsem nasbírala spoustu moravských mouder.

Teď přišel čas poslat ta moudra dál. A proto vám, milé děti, povím, co jsem se naučila na Moravě, jo? Tož...

Žumohlášky nambr cvaj

1. července 2017 v 12:26 | BarbaraJane |  Žum a já, já a žum
Šeredně jsem se mýlila!

Šeredně jsem se mýlila, když jsem si myslela, že první várka žumohlášek bude i poslední. Žum je nepřestává chrlit a co hláška, to perla. Byla bych si nechala ty nejperlovatější hlášky zarámovat, ale to bych s nimi mohla rovnou tapetovat. Žum totiž komentuje všechno a všechny a dohání mě buď k šílenství, nebo k šílenému smíchu. (A proto ho mám, žejo.) Schválně, zkuste se nesmát. Kdo to vydrží, může si žuma na pět minut půjčit. Víc nevydržíte.

Žumova nedoslýchavost

Já: "Dala bych si něco lehkého... třeba salát."
Žum: "Slyšel jsem žebra? Dobře, přemluvilas mě, jdeme na žebra."

První závod v životě Lemry Barborové

24. června 2017 v 18:50 | BarbaraJane |  Já a zase já
Zatmění /totální/.

Jinak nedokážu vysvětlit, proč jsem se přihlásila na Koloběžka Cup. Na opravdickej závod. Takhle olympiáda z češtiny nebo z chemie, to mi nikdy nebylo cizí. Ale sport? A závody? Barboro, tobě přeskočilo, ne?

Dřív, než jsem si stihla uvědomit, co dělám, jsem byla přihlášená na závod na koloběžkách, startovné bylo zaplacené a už nešlo vycouvat. Nebo šlo, ale měla bych sama sebe za srabíka. Nebo za kuře, jak říká kolega Jirka (a Jirka kecá).

V minulém článku jsem se vám přiznala, že jsem šprt. S tím se pojí jedna podstatná vlastnost: jsem úplně mimo ve všech sportech, co se dají na téhle planetě pěstovat. Proto nesportuju ani sporty nesleduju, mistrovství kdovíčeho v kdovíčem je mi tradičně šumafuk, běhání nenávidím, lyžovat neumím a kolo ani nemám. Jen ta koloběžka...

Koloběžka mě zvedla ze zadku. Jak jsem si ji jednou koupila, už mi bylo hloupé nechat ji v koutě. A tak jsem na ní jezdila a jezdila... až jsem se do ní zamilovala. Denně si oddupu svých 20 kilometrů, semtam přihodím nějaký výlet, jsem zpocená až za ušima, ale hrozně moc mě to baví. Líbí se mi dělat něco netradičního, baví mě překvapené pohledy ostatních i hlášky jako "Hele, kterou nohou se odrážíš?" nebo "A je to ještě koloběžka, když je to tak velký?" Líbí se mi být součástí koloběžkářské komunity. Třeba cyklisti (aspoň ti běžní) nic takového nemají, protože jsou přemnožení je jich hodně.


Je to ještě koloběžka? Je. A zrovna tahle je dokonce vážně fešácká.

Jsem šprtna šprtavá tuplovaná

18. června 2017 v 20:01 | BarbaraJane |  Já a zase já
Uuuuuuf. Zkoušky jsou za mnou. Konečně! Hrozně jsem se těšila, až sem tohle napíšu, protože jsem si malovala, že s koncem zkouškového budu mít najednou fůru času. Nemám, no. Ale zkoušky jsou za mnou, takže asi fajn.

Tohle zkouškové se ukázalo, že už toho mám plné kecky. Učení jsem schopná a ochotná věnovat čím dál tím míň času, i když mě škola baví. A taky se ukázalo, že jsem asi fakt šprt. Sakryš. To není zrovna veselé zjištění, ale jelikož mě čtete, tak vás asi baví cizí neštěstí, takže se vám i tenhle článek bude líbit.

Váš Barbor je šprt

Vždycky jsem měla dobré známky. A vždycky mi všichni říkali, že jsem šprt. Znáte to, ne? Když vám u každého vysvědčení říkají, že je trapný mít samé jedničky? Jestli ne, nejste šprt, gratuluju. Jestli jo, aspoň mě chápete.

Já jsem se za šprta nikdy nepovažovala. Měla jsem zato, že šprt se musí šprtat, a mně na většinu zkoušek stačí jeden den přípravy (víc času stejně nemám). Ale i na vysoké jsem pro ostatní šprt. No, aspoň jsem konečně zjistila proč.

Šprt totiž jste, když…

Nablblé básně čili Tohle není poezie

11. června 2017 v 12:45 | BarbaraJane |  Psaní o psaní
Básničky píše každý druhý. Možná každý první, ale jen ten druhý se přizná. A rovnou je publikuje.

Nevím, jestli jsem moc stará, málo piju nebo prostě nemám to správné básnické cítění, ale velká část básní, co se potulují po internetu, mi přijde lehce nablblá. Tak mě napadlo, že to taky zkusím. Vážně nevážně.

Od kolegyně Lenky jsem k Vánocům dostala boží věcičku: Story Cubes. Jsou to kostky s obrázky, kterými si stačí hodit a na stole se vám urodí příběh. Teda když ho v nich vidíte.

No a tyhle kostky teď zneužiju. Pokaždé si hodím třemi nebo čtyřmi kostkami a z toho, co padne, napíšu básničku na styl internetových umělců. Bude nablblá a bude rádoby "dýp" (tak se to říká, ne?). Můžete se mi smát. Nebo můžete do komentářů přihodit básničku z kostek, které hodím vám. Co vy na to?

(A když nic, aspoň si zopakujete, co je volný verš. A to se vyplatí.)

Tak jo, jdem na to! Básně pro vás rovnou interpretuje prof. Barbor, odborník na moderní poezii.

Kam dál