Fantom - Susan Kay

14. května 2011 v 18:22 | BJ |  Čtenářský deník zvídavé fantomoložky

Další z knížek s "fantomovskou" tématikou je Fantom od Susan Kay.
Tuhle knížku jsem si opravdu oblíbila. Pro ty, kdo četli Fantóma Opery od Gastona Lerouxe, může být Fantom od S.K. skvělým doplněním původního příběhu, těm, kdo originání příběh (tj. ne ten, který nám podává sice skvělý, ale románu na míle vzdálený muzikál Andrewa Lloyd Webbera) neznají, se stane bezvadným průvodcem Erikovým příběhem. Ukazuje Erika/Fantoma jako lidskou bytost, která má stejné city jako všichni ostatní smrtelníci, ne-li intenzivnější.
Nevím, kolik z "Fantom-fandů" zná Fantoma Manhattanu od Fredericka Forsytha (o kterém se určitě časem zmíním). Proč o něm mluvím? Ráda bych ho s Fantomem porovnala, protože v obou případech se víceméně jedná o rozvedení původního příběhu. Fantom Susan Kay u mě vítězí na celé čáře z toho důvodu, že si myslím, že Susan Kay se s taji a nedovysvětlenými skutečnostmi původního Lerouxova románu "poprala" mnohem líp než Frederick Forsyth. To, co Forsyth považoval za nedostatečně vysvětlené (nebo často dokonce prostě to, co se mu "nezdálo") v románu z roku 1911, jednoduše "vyškrtl" a nahradil svým, často až přehnaně "nefantomovským" vysvělením, čímž - podle mě - totálně pokazil atmosféru toho jedinečného příběhu. Naproti tomu Susan Kay uchopila Lerouxova Fantóma Opery tak, jak je a rozvedla ho tak mistrně, že díky jejímu převyprávění celého Erikova příběhu tentokrát už od jeho narození, ve kterém často zjišťujeme i co cítil sám Erik, čtenář dokonale pochopí celý příběh a zamiluje si ho (v mém případě ještě víc :D).
Vyprávění je členěno do několika oddílů, které označují jednotlivé časové úseky a vypravěče, kterými jsou lidé, kteří měli možnost Erika poznat, ale i sám Erik.
V první části, která vypráví o prvních letech Erikova života (jde o časový úsek od r. 1831 do r. 1840), se vyprávění "ujímá" jeho matka Madeleine. Vypráví o svém zděšení, když zjistila, že je její vymodlené dítě (její manžel Charles zemřel před jeho narozením) znetvořené, a o Erikově dětství, kdy ji střídavě udivoval i děsil. Už od mala byl Erik výjimečně nadaný jak v oblasti hudby, tak i v architektuře a vědě. Byl neskutečně zvídavý a vynalézavý. Nejbližší spřízněnou duší mu byla fenka Saša, protože Madeleine nikdy nebyla schopna projevit svému synovi mateřskou lásku. Smutnou ukázkou vztahu mezi matkou a synem jsou Erikovy narozeniny, které Madeleine nejprve odmítá slavit, ale přinutí ji k tomu její přítelkyně Marie. Když se matka Erika ptá, co by chtěl k narozeninám, žádá syn svou matku o polibek, který mu ale ona odepře. Ve chvíli, kdy Erika zraní vandalové, si ale Madeleine uvědomuje, že svého syna miluje natolik, že je pro ni důležitější než milenec Étienne, kterým po ní chce, aby Erika dala do péče nějakého ústavu. Erik si ale myslí, že když u matky zůstane, bude překážet její lásce a proto od ní utíká.
Dění v době od roku 1840 do roku 1843 vypráví sám Erik. Po svém útěku z domova se dostal ke kočovným cikánům, kteří ho zajali. Javert, který není původem cikán, ale skupina ho nechává u sebe pro jeho schopnost vydělávat, Erika drží v kleci a ukazuje ho lidem po jarmarcích. Časem si Erik v táboře vybuduje o něco vyšší postavení, kterého dosáhne nejen tím, že je schopný vydělat na svých představeních mnohem víc (díky svému nadpozemsky krásnému zpěvu a neuvěřitelné schopnosti břichomluvectví), ale i tím, že se naučí ovládat nejrůznější bylinky a lektvary. I tohle období ale brzo končí Erikovým odchodem, který byl tentokrát opravdu nutný - Javert se pokusil mladého Erika znásilnit a jedinou záchranou se v tu chvíli stal Erikovi nůž.
Po odchodu od kočovníků se Erik dostává do Říma, kde se seznamuje s mistrem kameníkem Giovannim, který nás v knize provází dobou od r. 1844 do r. 1846, kdy u něj Erik pobýval. Za tu dobu se pro něj stal z výjimečně nadaného učně víceméně synem. Giovanni se neptal, proč nosí Erik masku, a Erik se mu časem naučil důvěřovat. Giovanni se tak vlastně stal prvním člověkem, se kterým se cítil dobře a kterému věřil. Jejich idylu ale svým příjezdem narušila Giovanniho marnivá dcera Luciana. Ta je zvyklá, že pro ni každý udělá první poslední, a tak nedokáže pochopit, proč o ni Erik nemá zájem (navíc je pro ni o to zajímavější, že neví, co skrývá za maskou, která mu dodává na tajmnosti). Ten o ni sice zájem má, ale bojí se to dát najevo, proto jejich vztah uvázne v nepříjemném bodě, kdy se Luciana snaží Erikovi každým slovem ublížit a on to mlčky trpí a dál ji na oko přehlíží, čímž ubližuje jí. Vše se vyhrotí ve chvíli, kdy zhrzená Luciana začne ve vzteku ničit Erikovy vynálezy ("Proč miluje své věci, a ne mě?" ptá se pak svého otce s pláčem) a pak místo omluvy Erika přinutí, aby si sundal masku. Když ho o to požádá i Giovanni, který si myslí, že se tím sníží napětí, které v domě panuje, cítí se Erik zrazený a masku sundá. Luciana v leknutí z jeho obličeje udělá krok dozadu, pod její vahou se zboří zídka, která lemuje střešní zahradu Giovanniho domu, a Lucianic mladý život je tak ukončen smrtelným pádem. Tím končí i asi nejklidnější období Erikova života.
O období od r. 1846 do roku 1850 se kniha nezmiňuje, s Erikem se znovu setkáváme až v roce 1850, kdy má perský daroga (policista) Náder - průvodce děním v čas. úseku 1850-1853 - za úkol přivést ho coby kouzelníka, o kterém se mluví široko daleko, přivést na perský dvůr, aby bavil zdejší sultánku. Erik se ale stane mnohem důležitější osobou, než by bylo obvyklé u obyčejného baviče sultánky (která je neskutečně krutá a zvrácená žena). Šáha ze začátku baví Erikovo chování k němu, není zvyklý na lidi, kteří mu neprokazují přehnanou úctu. Smutný část vyprávění je Náderův příběh, přesněji jeho synka Rezy. Náder svého syna velmi miluje, zvlášť proto, že mu připomíná jeho zemřelou ženu (Náder měl jen jednu ženu, i když to nebylo vůbec obvyklé). Reza je nemocný, časem úplně oslepne a sotva stojí na nohou. Když se blíží konec jeho života, Erik ví, že při přirozené smrti by Reza trpěl, proto navrhne Náderovi bezbolestné ukončení Rezova života. Zdrcený otec nakonec souhlasí a Reza Erikovi, který měl s chlapcem zvláštní vztah, umírá prakticky v náručí. Dalším neveselým příběhem je příhoda s malou otrokyní. Jako projev vděčnosti poslal šáh Erikovi otrokyni. Mladá dívka ale byla vyděšená, proto ji Erik nechal jít, i když věděl, ž odmítnutí "daru" je téměř zločin. Druhého dne skončila otrokyně sultánčiným přičiněním v zrcadlové mučírně, Erikově vynálezu. Ani období Erikova pobytu u perského dvora ale není nekonečné. Sultánka, která se cítí dotčená tím, že si Erik nevšiml toho, že po něm touží, prahne po jeho smrti, což se hodí i šáhovi, který pověřil Erika stavbou jedinečného paláce, a nechce, aby měl jeho výjimečný stavitel možnost postavit podobnou stavbu i nějakému jinému panovníkovi. Erikovým zatčením je pověřený Náder, ten ho nechá uprchnout a sám za to zakusí několik let vězení. Jeho slovy "Au revoit, mon ami!" končí další část knihy.
Od roku 1856 do r. 1881 vypráví Erik, jak navštívil vesnici, ve které vyrůstal, a zjistil, že jeho matka, která přes jeho očekávání zůstala ve stejném domě a nevzala si Étienna, před několika dny zemřela. V rodném domě se náhodou dozvěděl i to, že propásl šanci zrealizovat svůj sen - postavit svatyni hudby. Proto odjel do Paříže, aby se seznámil se začínajícím architektem Opery, jímž je Charles Garnier, a aby se mohl podílet na stavbě Opery. Dovídáme se o skutečném dění v Paříži (hladomor na pruského obležení při prusko-francouzské válce apod.) a jsme svědky slavnostního otevření Opery. Po vystřídání několika bytů se Erik rozhodne žít ukrytý všem živým - v podzemí své lásky, Opery. V této době se začne vydávat za Ducha (Fantoma) Opery a vydírat ředitele Opery. Náhodou jednou zaslechne zpěv hlasu sice krásného, ale jakoby bez života. Nejprve chce zůstat jen u pomyšlení, co by ze zpěvačky mohl učinit on, ale pak ji uvidí - a začně stěžejní tragédie příběhu. Tou mladou zpěvačkou není nikdo jiný než mladičká Christine Daaé. A co Erika na jejím vzhledu tak upoutalo? Podoba s někým krásným, s kým měl Erik tak zvláštní vztah - jeho matkou Madeleine.
Následující dění (rok 1881, vyprávění je rozdělené události, které se dozvídáme od Erika a na výňatky z Christinina deníku) je pro nezúčastněného pozorovatele téměř totožné s příběhem, který nám vypravuje Leroux, jiný je ale pohled hlavních hrdinů a jejich pocity. Christina Erika vlastně miluje, zároveň se ho ale děsí. V plánovaném útěku s Raoulem vlastně vidí spíš možnost nemuset sama rozhodovat. Erik jí ponechává možnost svobodné volby, je ochoten akceptovat, jestli se rozhodne odmítnout jeho nabídku k sňatku. Když ale zjistí, že chce Christina s Raoulem utéct, vnímá to jako zradu, proto ji v šíleném vzteku unáší. Když Christina konečně sebere odvahu, Erika políbí a oba si tak uvědomí, co k sobě cítí a co k němu cítí ten druhý, rozhodně se Erik propustit Raoula a Nádera ze zrcadlové mučírny a chce po Roulovi, aby si Christinu co nejdřív vzal a aby mu oba slíbili, že mu před svou svatbou osobně přinesou svatební oznámení. Raoul nemůže uvěřit, že s Christinou vyvázli z takového dramatu živí, ona ale opouští podzemí Opery s pláčem.
O tom nám ale už vypráví Raoul, od kterého se dozvídáme i záěr celého příběhu. Krátce před svatbou je Christine rozhodnutá jít za Erikem a jde za ním i před Raoulovy námitky. Když se Raoul vydá za ní, zjišťuje, že je jeho snoubenka u Erika, který umírá.
Po čase se Raoul a Christine vezmou a mají spolu syna, který se jmenuje Charles. Christine umírá mladá a Raoul pan vychovává syna s vědomím, že není jeho pravým otcem a ani životní láskou své manželky.

Jak jsem řekla, Fantoma jsem si opravdu zamilovala a můžu vám ho doporučit. těch 450 stránek opravdu stojí za to :)
Na závěr připojuju ještě pár obrázků, které jsem si "vypůjčila" od fanoušků Fantoma tuším ze Španělska, které jsou opravdu povedené.



Vaše
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 fantalight fantalight | Web | 14. května 2011 v 21:37 | Reagovat

ahoj všimla sem si (hlavně podle komentáře:D) že máš také ráda FO. tak to potěší :). Mimochodem štěš i můj překlad?? žes říkala že tě ten článek spokračováním zaujal...

2 fantalight fantalight | Web | 15. května 2011 v 18:09 | Reagovat

http://fantalight.blog.cz/1012/learn-to-be-lonely tady jsou kapitoly 1. díly mého překladu. Doporučuju začíst "pár lovíček na úvod" jinak si pak přepni na "překlady příběhů" (je to v rubrice) a tam budou všechny mé přelkady na toto téma. to cos četla je 8. část 2. dílu :)

3 KK KK | Web | 16. května 2011 v 22:27 | Reagovat

Á, to mi udělalo radost, když jsem klikla na tvůj odkaz u komentáře na mém blogu, a zjistila jsem, že máš blog takhle Fantomovský :) hm...Kay podle mého názoru je skoro-úžasná knížka - pár věcí mi tam vadilo :) Třeba to, že Erik vlastně umřel na infarkt... pro mě je lepší ta "nedopovězená" verze o zlomeném srdci :) Pak se mi nelíbila ta scéna, kdy kvůli němu ta Italka spadla z té skály..to mi prostě přišlo takové kýčovité. Přišlo mi, že ho Kay až moc trestá :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama