Kutná Hora - moje město, má láska

12. května 2011 v 21:22 | BJ |  Já a zase já
Neopakovatelná, majestátní, tajemná, krásná,... - taková je Kutná Hora - moje město. Proto jsem si nemohla nechat ujít příležitost trochu vám ji přiblížit, i když na úkor Večerů v zámku na L, kterým jsem věnovala poslední tři témata týdne. Není mým městem ve smyslu "městem, kde jsem se narodila nebo kde žiju", znamená ale pro mě tolik, co rodné město, je mou láskou, mým rájem. Když jste v Kutné Hoře a máte alespoň trochu času, nejde jinak, než ho vyplnit procházkou, při které se vám bude nejednou tajit dech obdivem. Ať se hnete kamkoliv, můžete si být jistí, že narazíte na některou z nádherných historických budov, kterými je matička Kutná Hora posázená jako korunovační klenoty drahokamy, na některé z tajemných a přitažlivých zákoutí nebo na místa, která byste ve městě, které z části hyzdí sídliště, ani v jeho okolí nehledali.
Kde začít? Je toho víc než dost, co vám může tohle bývalé královské horní město nabídnout. Nejčastěji ale mé kroky při procházkách, při kterých bloudím křivolakými uličkami Kutné Hory, vedou k dominantě města - chrámu svaté Barbory.
Chrám se tyčí nad městem, jako by chtěl říct: "Až si prohlédnete všechno v nízké úrovni vašich nepatrných těl, zdvihněte hlavu a to teprve něco uvidíte!" Upřímně řečeno, tahle neskutečně majestátní a krásná stavba mě nikdy nepřestane udivovat a i když jdu "jentak kolem", nedá mi to a musím pořídit alespoň jednu fotku (a málokdy zůstane jen u jedné). Z dálky působí Barbora jakoby jí nějaký obr uřízl čistým řezem část jejího nádherného těla - to nejspíš proto, že původně měla být ještě větší. Když stavitelům došly peníze (kutnohorské stříbrné doly bohužel nejsou nafukovací), "zaplácla" se narychlo nedostavěná stavba obyčejnou cihlovou zdí, před kterou se časem přistavěla nová, mnohem estetičtěji působící (původní nebyla zbořena, protože na její vnitřní straně se nachází něco, co v církevních stavbách vůbec není obvyklé - fresky znázorňující výjevy ze života obyčejných lidí, tj. žádných světců ap.). Uvnitř chrámu člověka zaujme mimo jiné i vysoký strob, zdobený mnoha znaky a erby, mezi nimiž můžeme najít i znak Středočeského kraje.
Další na naší zastávce je Jezuitská kolej.
Jezuitsk kolej, před kterou můžeme najít sousoší, které připomíná "zmenšeninu" sousoší lemujícího Karlův most v Praze, je barokní stavba, ve které nyní sídlí GASK (Galerie Středočeského kraje). Myslím, že abych se vůbec dostala ke konci článku, bude lepší to dál nerozvádět :D.
Kolem Jezuitské koleje bychom došly k další z důležitých kutnohorských památek, a tou je Hrádek.
Hrádek je nejen další ze seznamu majestátních gotických staveb, které pyšně shlížejí na život v jejich městě, ale je současně i sídlem Českého muzea stříbra. Při návštěvě Hrádku máte možnost podívat se i do středověkého dolu Osel, což je opravdu zážitek :).
Mezi další kutnohorské necírkevní stavby patří i Kamenná kašna, blízko které se nachází pro mě dost významná instituce - Městská knihovna
(tahle fotka, přiznávám, není moje, ale myslím, že když mluvím o KH, nemůžu Kašnu opomenout), a Kamenný dům.
(ani tahle fotka bohužel není má)
Tím ale nekončí výčet kutnohorských krás. Další krásnou stavbou je kostel svatého Jakuba,
od kterého je krásný výhled na chrám svaté Barbory a Jezuitskuo kolej a vedle kterého můžeme najít poslední zatím nejmenovanou necírkevní stavbu, o které se budu zmiňovat - a tou je bývalá mincovna (od roku 1300 se tu razily Pražské groše) a současný Městský úřad Vlašský dvůr.
(další z fotek, které jsem nucena si "vypůjčit" z internetu - za Vlašským dvorem je vidět věž kostela svatého Jakuba)
Protože město nevzniklo takzvaně "na zelené louce", tj. podle plánů, má tvar "nudle", takže je od Vlašského dvora k dalšímu z unikátů Kutné Hory - Kostnici - relativně daleko.
Kutnohorská Kostnice je jednou největší svého druhu široko doleko. Totiž... Kostnice existují i na jiných místech světa, ta kutnohorská je ale jedna z největších mezi těmi, ve kterých jsou kosti vyrovnané a slouží jako výzdoba. Možná to zní trochu ujetě a morbidně, ale je to tak :D. V současné době by Kostnice potřebovala opravit, problém ale je, že aby se odborníci dostali k některým místům, která svým vzhledem vyloženě volají o pomoc, museli by rozebrat pyramidy z lebek a kostí, které by ale bohužel už nikdo nebyl schopen vrátít do původní podoby. Dalším problémem je, že se nám Kostnice naklání a odborníci vůbec nejsou nadšení z toho, že se milá zlátá gotická stavba tak vážného charakteru snaží podobat věži v Pise. Nedávno byly otevřeny (po spooooustě let) podzemní prostory, aby se zjistila příčina naklánění, ale na nic se nepřišlo, a tak je možné, že si naše Kostnice připíše další "nej" - nejkřivější stavba široko daleko a pozdějí "nejrozpadlejší Kostice světa".
Posledními zastávkami na naší cestě za historickými monumenty krásné Kutné Hory jsou dva kláštěry - cisterciátský klášter v Sedlci a klášter svaté Voršily.

(bohužel ani jedna z fotek nepochází z mého foťáku)
První z nich, klášter v Sedlci, nyní využívá tabačka, k němu patřící katedrála je ale nedávno opravená a přístupná veřejnosti. Klášter Voršilek v současnosti slouží jako církevní gymnázium, ve kterém se o studenty stále starají i sestry Voršilky.
Tímto jsme skončili naši virtuální procházku po krásách, které v Kutné Hoře vytvořil člověk. Nádherná procházka by ale vedla i na vrch Kaňk, kde můžeme najít propadlinu dolu a památník (na fotce je jen "věž", část památníku - stojí na vlastním památníku - nebo možná památník druhý, tím si bohužel nejsem jistá. Nápis na spodní části - na obr. není - se současnosti nedá přečíst, takže ...)
Než ale skončím tenhle článek, který je o mém městě a tak přeneseně i o mně samé, ráda bych zmínila ještě tři instituce, které mě vychovávaly a vychovávají, a tak pro mě patří ke Kutné Hoře stejně jako chrám svaté Barbory: Základní školu Jana Palacha, která nyní prochází rekonstrukcí, takže už ji svým dětem nebudu ukazovat tak krásně ohyzdnou, jak si ji pamatuju,
Gymnázium Jiřího Ortena, které je zajímavé nejen tím, že se může pyšnit stopadesátiletou tradicí a zároveň nejnovější budovou školy v ČR, faktem, ji obývá párek leguánů a stejně tolik oveček, ale hlavně tím, že v ní narazíte na mou milovanou třídu a skvělé učitele,
a Městská knihovna Kutná Hora, kterou navštěvuju, jak často to jde, a která mi umožnila přečíst si spoustu skvělých knih.

Vaše
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Alisa Alisa | Web | 12. května 2011 v 21:34 | Reagovat

Ja mám strašný pocit, že už som v Kutnej hore bola, ale nemôžem si na nič z toho vybaviť . Asi tam budem musieť zájsť znovu . :-)

2 BarbaraJane BarbaraJane | 13. května 2011 v 19:32 | Reagovat

[1]:Až tam pojedeš, nezapomeň napsat, jak se ti "u mě" líbilo :-)

3 tvseries tvseries | 14. května 2011 v 9:17 | Reagovat

opravdu krásné město a díky tvůj blog se mi taky líbí :-D

4 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 14. května 2011 v 12:34 | Reagovat

[3]: děkuju :D

5 Cirrat za blog o tématu týdne Cirrat za blog o tématu týdne | Web | 16. května 2011 v 13:29 | Reagovat

Ahoj, tvůj článek na toto téma týdne mě zaujal a tak jsem ho šoupla na blog věnovaný "přehledům" tématu týdne, viz odkaz. Díky za počtení.

6 Ketly Ketly | Web | 18. května 2011 v 15:26 | Reagovat

Nedávno jsme tam byli na školním výletě. Moc se mi tam líbilo. V zdejších dolech jsem alespoň poprvé za život poznala "pravou tmu" kdy opravdu nic nevidíte. CHrám sv.Barbory je stejně majestátný jako chrám sv.Víta, akorát zde je menší koncentrace turistů (ani vlastně nevím proč, ale je to dobře).

7 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 18. května 2011 v 16:31 | Reagovat

[6]: To jsem ráda, že se ti v KH líbilo :-) Důl Osel je fakt zážitek, já osobně byla nadšená z toho, že cesta dolů není tak jednoduchá jako třeba v Koněpruských jeskyních apod., i když je fakt, že kdybych přibrala ještě kilo, už bych si ji nemohla zopakovat :-D
V Kutné Hoře je sice relativně dost turistů, ale Kutonohoráci s nimi tan nějak neum pracovat - není tam krom památek prakticky nic a s úderem čtvrté hodiny po poledni se i to nic zavírá. Třeba takový Český Krumlov je sice na památky o něco chudší, ale umí na nich "rejžovat". Takže když turista zavítá do KH (když vůbec), všechno nafotí, sedne do autobusu a tradá směr Praha, tam se dá "existovat" i mimo památky... Je to škoda :(

8 JiHei in Natura - Fotografie JiHei in Natura - Fotografie | Web | 18. května 2011 v 18:20 | Reagovat

Kutnou horu mám velmi ráda a proto děkuji za příjemné pokoukání a počtení... :-)

9 zbyněk zbyněk | Web | 18. května 2011 v 20:04 | Reagovat

Kutná Hora je překrásně krásná a tajemná...mám to tam moc rád,a rád se tam vracím.
Děkuji za pěkné fotky a článek.

10 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 18. května 2011 v 20:17 | Reagovat

:-)

11 Vendy Vendy | Web | 18. května 2011 v 22:26 | Reagovat

To byla krásná procházka a seznámení se s Kutnou horou. Chrám svaté Barbory je úžasný, pravý klenot své doby. V Kutnohorské kostnici jsem byla jen jednou a výsledkem, bylo, že se mi zdálo, že jsem měla tři řady zubů, jak Vetřelec (jen v normální čelisti a byl to děsný pohled). Kostnice byla morbidně krásná.
Ostatní památky, co tu jsou nafoceny, jsou taky nádherné, do toho moderní škola působí jak pěst na oko.
Ta knihovna oproti škole působí příjemně. 8-)

12 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 19. května 2011 v 7:10 | Reagovat

[11]:Děkuju za příjemný komentář :-)obrázek knihovny jsem bohužel neměla k dispozici, poslední fotka je můj milovaný gympl. Jasně, škola působí opravdu trochu nemístně, ale musela jsem ji zmínit, protože i když mení tak krásná jako kutnohorské památky, přece jenom je to kus mého života :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama