Matura

16. května 2011 v 21:19 | BJ |  Já a zase já
Nevím, jak vy, ale já osobně jsem už teď - ve druháku, pěkně prosím! - z maturity vyděšená. Ze všech stran slyším rozporuplné informace o tom, jak maturita probíhá, probíhala, bude probíhat... No nic, maturanti, držte se! A vy ostatní se do té doby nesložte! :D
Před očima mi tančí pan Brouček s Esmeraldou, Ema Bovary s malým princem, naše češtinářka s chemikářkou… Ta matura mě zabije, to vám povím. Učení už mi vážně leze na mozek, nejsem schopná myslet na nic jiného. "Victor Hugo - Bídníci, Chrám Matky Boží v Paříži. Alois Jirásek - Psohlavci, Staré pověsti české a - a - " opakuju si na poslední chvíli a v přestávkách mezi slovy se snažím sama sebe přesvědčit, že mi to pomůže. "Že by Temno?" ozve se nade mnou. Zvednu hlavu - pan třídní! Ale ne, to je ten poslední, kdo by měl vědět, jaký mám "vokno"! "No, tak trochu…" přiznám a celá zrudnu. Pan třídní je prostě skvělej, jestli byl někdy někdo můj vzor, tak právě on, proto nejsem dvakrát nadšená z toho, jak trefně dokázal pojmenovat stav v mé nebohé hlavince. "Ale ne, já myslel Jiráska!" marně se snaží skrýt cukání koutků. "Ajo!" plácnu se do čela. "Achjo, pane profesore, to nezvládnu!" postěžuju si mu po chvíli. "Ale prosím tě," sedne si vedle mě na parapet, "proč by ne? Chceš něco vědět?" poposedne si trochu blíž ke mně a já čekám, že uslyším nějaké moudro, které bych možná "nesežrala" od kohokoliv jiného, ale panu třídnímu jsem ochotná ho slupnout i s navijákem. "Já jsem udělal maturitu jentaktak." Nevěřícně vyvalím oči. "Cože - vy?!" Zírám na něj a on se zvedne a jakoby nic si upravuje klopy saka. "Myslel jsem si tenkrát, jakej nejsem rebel, když kašlu na učení a málem jsem prolít z matiky." Usměje se na mě. "Tak se drž!" a už se za ním zavírají dveře místnosti, kde se budu za chvíli smažit ve vlastní šťávě.
"Móňo, taky jsi tak nervózní?" ptám se spolužačky, která se právě vrátila z "růžku" zahalená v kouřovém oblaku, a ve skrytu duše doufám, že si poslechnu srdceryvný příběh o probdělé noci nad sešitem, po které si moje kamarádka přijde stejně vygumovaná jako já a tudíž v tom nejsem sama. Monika jen ležérně zavrtí hlavou a stáhne si tričko trochu níž, takže mě z jejího výstřihu jímá závrať. "Milá zlatá, já mám na to jiný páky. Navíc na nějaký učení nemám čas." No jasně, pomyslím si, pan praktikant! Tak probdělá noc přece jen byla, jen ne ve společnosti mouder, která jsme za ty čtyři roky v "ústavu" nasbírali. "Achjo, Mončo, ty si nepamatuješ na konec - no, snad každýho školního roku?" "A co jako?" dál se nevzrušeně usmívá Monika. "Přece jsem ty reparáty nakonec vždycky dala, ne?" "Ale s odřenýma ušima!" vyhrknu a po tvářích se mi začnou kutálet slzy. "Mončo, já mám strach!" přiznám po pravdě. "Co když to nezvládneme?" "Ale jdi ty!" Monča byla vždycky o něco dospělejší než já a teď je to vidět snad víc než kdy předtím. Teď klečí u mě na zemi a utěšuje mě jako mimino. "Noták, nebul, bude tam přece náš tříďas, ne?" "No právě!" vzlykám. "Já - já - přece tam nemůžu jít a před ním ukázat, že neumím vůbec nic!" Monča by určitě nakonec řekla něco, co by mi pomohlo se vzchopit, ale ze dveří učebny se ozve: "Je tu Monika Vášová?" a moje drahá kamarádka se musí chtě nechtě zvednout a jít na mučidla. "Držím pěsti!" kuňknu už za zavřenými dveřmi.
Když se ale Móňa vynoří z učebny, nejsem to já, kdo natahuje. To ona. Ona, moje silná kamarádka, se kterou nikdy nic nehnulo. Ona, které by se mohl bát i nejnamakanější kulturista. Je to opravdu ona, naše Monča, stojí tu přede mnou, oči má jako dva neskutečně rudé tenisáky. Proboha, co to s námi ta maturita dělá?! "Mončo!" vyhrknu a vyskočím na nohy. "Co se - " "Já to určitě nedala, měla jsem úplný vokno, já jsem tak blbá!" popotahuje Monika. "Ale Mončo, třeba to nebude tak - " "Nováková Barbora!" ozve se ze dveří té děsuplné místnosti. Nádech - výdech. Narovnat se. "To bude v pohodě, uvidíš." mrku ještě na Monču, ale nejsem si jistá, jestli přesvědčuju ji nebo sebe.
"Tak se posaďte," zazní mi v uších, když se přemístím z "potítka" na poslední metu, a já se divím, že jsem to přes bušení vlastního zběsilého srdce vůbec slyšela, "a řekněte nám, kterou z knih na vašem seznamu jste si vylosovala. "Já - totiž -" začnu koktat, znovu se nadechnu a vydechnu a pak zkusím mluvit souvisle. "Babičku od Boženy Němcové." prohlásím a div se nesložím už při těch pár slovech. Aspoň že jsem si nevylosovala nic horšího. "No výborně!" prohlásí má teď už exčeštinářka. "Tak spusťte, ukázku jste už měla možnost si prohlédnout." "Jistě." No vida, pochválím se v duchu, tohle znělo už vcelku sebevědomě! "Babička - Babička - ehm…" Co se děje? Ještě před chvílí jsem - a teď tu - panebože, proč já? Mám neskutečný vokno! "Ano…?" protáhne češtinářka a já naprázdno polknu. Tohle je jak zlej sen! Kolem okna právě proběhl okřídlený poník a já si nemůžu - počkat! Poník? Tady něco nehraje!
"Báro!" lomcuje se mnou Karkulka, sousedka v lavici, a já nevěřícně civím na její červenou stuhu ve vlasech. "Karku? Ale co - " "Co co?" nenechá mě domluvit Karkulka. "Spát máš v noci! Máš štěstí, že si toho Růža nevšimla!"
Máme hodinu chemie, před očima mi tančí kyselina chlorovodíková s metanem a naše chemikářka s lahvinkou archivního arzeniku a já si tak říkám, že jestli nás nepřestanou učitelé a vláda s tou hloupou maturou strašit, ani se k ní přes ty dva následující roky neprokoušu se zdravým rozumem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 KK KK | E-mail | Web | 16. května 2011 v 21:33 | Reagovat

No hezky si sníš o maturitě, ve skutečnosti to určitě dopadne líp :-P

2 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 16. května 2011 v 21:34 | Reagovat

No, snad :-D

3 fantalight fantalight | Web | 17. května 2011 v 8:12 | Reagovat

tak to máme stejně :). Taky za 2 roky maturuju na našem ústavu, až na to že naše chemikářka tancuje spíš se svým děavým mmozkem, kterejzůstal od maturity :-D . jinak to učitě zvládneš a navíc: každej je nervórní i učitelé a ti to mají každý rok třepa i několik desetiletí :-)

4 BJ BJ | Web | 17. května 2011 v 12:47 | Reagovat

[3]: To je fakt, učitelům to vůbec nezávidím... Vím, že někteří se opravdu snaží maturantům nějak pomoct, ale jsou i takoví čtvrťáci, u kterých prostě nejde jinak, než je nechat rupnout. Navíc každej rok tohle pořád dokola - no, nevíml jestlï bych to zvládla.
Tak za dva roky dej uvidíme, dopředu držím pěsti :-D

5 Klára Klára | E-mail | 22. srpna 2011 v 21:23 | Reagovat

Ahoj, promiň, že ti všechno komentuju :/
Skvělý článek :D Jsi dobrá, já jsem ráda, když napíšu něco tak dlouhého, jako je půlka, možná čtvrtina tvých článků ;-)

6 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 22. srpna 2011 v 21:47 | Reagovat

Ahojda, za to se vůbec neomlouvej, právě naopak! Jsem moc ráda za každý komentář, zvlášť takovýhle :)
Děkuju za chválu, ne vždycky je ale délka plus... Já mám ve zvyku psát i dopisy kamarádkám sáhodlouhé, třeba letos jsem jeden dopis z tábora psala tři dny, protože jsem to nestíhala :D

7 Klára Klára | 23. srpna 2011 v 15:20 | Reagovat

Jo, ale měla jsem e-mailovou kamarádku, která mi vždycky napsala max.5 řádků a hotovo :D Zkrátit ,ůžeš skoro vždycky, prodlužovat je problém ;-)[6]:

8 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 24. srpna 2011 v 9:36 | Reagovat

No, nedávno jsem psala povídku, která byla omezena na nějaký počet slov a když jsem si o uvědomila, musela jsem zkracovat a to šlo ztěžka :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama