Na pohádky nikdy nejsme staří :)

2. června 2011 v 14:31 | BJ |  Já a zase já
To, jestli má člověk rád pohádky, není ukazatel toho, jak daleko ve svém životě dospěl, spíš toho, jak moc si pamatuje moudrost vlastní dětem. "Jediné děti vědí, co hledají." napsal Antoine de Saint-Exupéry, autor mé nejoblíbenější knihy, který si, přestože měl věk na to, aby mu ostatní vykali, v sobě ponechal dost dětské moudrosti, aby ji mohl skloubit se zkušenostmi dopělého a vytvořit si tak dokonalý pohled na svět.


Mně je dnes sedmnáct a pár měsíců, jsem studentkou jedné z nejlepších škol v okolí, lidé mě začínají oslovovat slovy "Slečno, prosím vás ...", a tak svět dospělých počítá s tím, že brzy přestanu věřit snům a pohádkám a přidám se k nim, k šedé mase "dospěláků", k davu, co jde jako stádo stále kupředu, aniž by se zajímalo, co - nebo jestli vůbec něco - je jejich cílem. Každý považuje za správné to, co většnová společnost - a ta si žádá další vraždu. Vraždu dítěte ve mně, které tu stále je a pozoruje svět svýma čistýma očima, které nevidí v duze spektrum barev vzniklé rozkladem světla pomocí vody, ale krásný třpytivý barevný oblouk, který končí až v zemi pohádek.
A jaká je ta země pohádek? Je to země, kde je každý sám sebou, všichni vidí krásu barev, světla, vůní a zvuků, nikdo je neváží a neměří, nepřepočítává na peníze. Je to místo, kde v šedých dospělých znovu povstane dítě, které při svém vstupu do dospělosti zadupali do nejmenšího koutku duše, kde i oni rozkvetou a vybarví se.
Právě tenhle svět mi připomíná každá klasická pohádka, snad proto, že i když dnes často nevíme, odkud doopravdy pocházejí, můžeme si být jistí, že jejich autory byli ti, kdo ani v pokročilém věku neztratili dětskou schopnost dívat se a přitom opravdu vidět. Když čtu některou z pohádek, zmizí pro mě šedivý a začouzený svět a já se můžu proběhnout po voňavé trávě, dýchat barevný vzduch, poslouchat duhové melodie, jsem mezi svými. Mými přáteli jsou všechny ty pohádkové postavy - víly a motýli, zasněné princezny a jejich zamilovaní princové, veselé děti a fantastické kouzelné bytosti. Ty tam jsou ohavné paneláky, nudné úřady, špinavé silnice, kolem jsou jen zářivě krásné paláce, které jakoby samy od sebe vyrůstají z louky plné květů, já se brodím jiskřivými potůčky a vzlétám vysoko s nejroztodivnějšími ptáky. V pohádkách jsem to opravdu já, jsem čistá, bez přetvářky společnosti, bez klamu, ke kterému nás svět dospělých nutí a tváří se, že právě ten klam je nejčistší pravdou. Když dospěješ, budeš paní všeho, vše ti bude patřit, slibují dospěláci, ale právě díky pohádkám vím, že umlčení dítěte ve mně by znamenalo ztratit mnohem víc než mi může svět dospělých nabídnout.
Dospěj! radí mi dospělí s upřímnou vírou, že je to nejlepší rada, jakou mi mohou dát. Ale ne, říkám já, to vy se zas staňte dětmi, vzpomeňte si na to, jaké to je, věřte snům a pohádkám - a teprve potom dojdete tam, kam se snažíte dojít cestou peněz a špíny světa - k místu, kde vám nebude nic chybět. Ne, to místo není vila u moře ani továrna na peníze. To místo je uvnitř vás, tam, kde se dějí pohádky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 majli-purple majli-purple | Web | 2. června 2011 v 14:43 | Reagovat

:OO pěkné

2 Karolína Meixnerová Karolína Meixnerová | 2. června 2011 v 14:54 | Reagovat

Úplnou náhodu jsem na tento blog najela a jsem nadšená! Fantom opery!!! Jupííí! Jak já ten film miluju! Super, super, super...

3 PsychoMáňa PsychoMáňa | Web | 2. června 2011 v 15:09 | Reagovat

Krásně napsané... Jako by jsi mi brala slova. Jenomže bohužel ne všechno je tak dobré, jak se zdá v pohádkách. Život je mnohem tvrdší, než pohádka, která nečekaně dopadne tak, že Honza si najde svoji princeznu a zachrání celé království...

4 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 2. června 2011 v 18:30 | Reagovat

děkuju všem :)
PsychoMáňo, máš určitě pravdu, ale přesto, že je skutečný život těžší než v pohádce (nebo snad právě proto), bychom se měli umět dívat očima dítěte a vidět co nejvíc toho dobrého, protože pak to špatné jakoby pobledne :)
Karolíno, jsem moc ráda, že vidím dalšího fantomnadšence, jako jsem já, tím, že je nás vcelku hodně, si nepříjdu tolik praštěná, když o FO pořád básním :-D

5 PsychoMáňa PsychoMáňa | Web | 2. června 2011 v 20:29 | Reagovat

Píšu to, co mám potřebu napsat. Udělám si hnedkons líp! :)
Já jsem dítětem tělem i duší, a právě proto je kolikrát hrozný dozvědět se, jak je ten život krutej! Avšak, v každém člověku zůstana alespoň kapka dětské nevinnosti!

6 SimusQa SimusQa | Web | 3. června 2011 v 19:32 | Reagovat

Miluju Fantoma Opery :)

7 SimusQa SimusQa | Web | 3. června 2011 v 19:58 | Reagovat

To s tebou souhlasím :) Je pravda že človek by si měl vážit kžadé krásné chvilky kterou zažil s kamarádem, rodinou nebo s láskou se kterou si myslí že bude do konce života. Vlastně každý život obyčejného člověka je tak trochu pohádka.. Někoho je se štastným koncem, někoho naopak se špatným :)

8 IriSs IriSs | Web | 4. června 2011 v 11:25 | Reagovat

Jo presne moje slova :).. z pohadkama sme vyrustali a z pohadkama umřeme :D

9 Weri Weri | Web | 4. června 2011 v 18:06 | Reagovat

ahoj, jsem ráda, že se ti ten příběh zalíbil :)

10 Weri Weri | Web | 4. června 2011 v 18:17 | Reagovat

jo a k tomu příběhu.. Návrat Anděla je až druhý díl, první je Síla Asteroidu :D

11 Weri Weri | Web | 5. června 2011 v 18:20 | Reagovat

no, ono je to volné pokračování, ale začátek příběhu je v SA.. je to vlastně o cestě časem :D ale SA teď prochází generální úpravou... tak bych ti to kdyžtak poslala, až to opravím :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama