Životní seriál - konec dalšího dílu

30. června 2011 v 18:36 | BJ |  Já a zase já
Seriály. Věc, která jde úplně mimo mě. Nebo ne?
Když to vezmu kolem a kolem, jsem i já, zarytá odpůrkyně Ordinace nebo Tisíce a jedné noci, nedílnou součástí několika seriálů, příběhů na pokračování. Seriálem je například naše studium. Vztahy. Život jako takový. Každý jsme aktérem hned několika z nich.


Z mnou zmíněných "seriálů" se zrovna nabízí ten, jehož jeden díl dneškem finišuje: studium.
Poslední den školního roku je pro mě vždycky zvláštní - má takovou slavnostní hořko-sladkou atmoféru. Jsem zvyklá se na tenhle den důkladně připravit. Už dva dny dopředu jsem jako na trní, pořád dokola urovnávám fólii na vysvědčení (které je zatím - musím zaklepat - pořád pěkné, ve druháku na gymplu čtyři dvojky :)), přemýšlím, co si vezmu na sebe, prosím mamku o vyžehlení tisíce a jednoho kousku oblečení, které si stejně nakonec nevemu, protože mi nepřijdou dost slavnostní. Nemůžu dospat, den co den zjišťuju, co kdo plánuje na prázdniny. Ne že bych se až tak těšila, až skončí školní rok, snad právě naopak - jsem jeden z mála "šílenců", kteří chodí do školy s úsměvem na rtech. Mám jednoduše pocit, že je tenhle den výjimečný. Nenávidím stereotyp a třicátý červen je pro mě jeho absolutním opakem.
I dnes jsem oblékla šaty, které jsem, sama nevím proč, neměla od tanečních na sobě, a do školy jsem spíš letěla, než šla. Narozdíl od základky dnes už druhým rukem nezaplavovala třídu omamná vůně růží, karafiátů (to je taky nápad, dávat živému člověku karafiát! :-/) a gerber, kterých naše paní třídní, leklá ryba na dvou nohách, vláčela čtyři roky po sobě do kabinetu plnou náruč. Našemu současnému třídnímu, nejzajímavějšímu a nejpříjemnějšímu člověku, kterého jsem v životě potkala, se předal jen dárek, předáním jsem byla pověřena já s kamarádem. No, předání... :D Byla z toho docela zváštní scéna. Měla jsem v plánu přitančit jako květinka a pronést něco nesmírně vlídného a inteligentního, bohužel jsem ale škobrtla o vlasní nohu a potom celá rudá vykoktala jakousi neoriginální větu. Navíc bylo hrozné vedro. A moje slavností šaty kousaly. Přesto mě naprosto zaplavila slavnostní nálada, po nějaké době jsem dostala na svůj obličej o pár odstínů světlejší barvu a s hřejivým pocitem hrdosti jsem zírala na ten vlastně bezcenný cár papíru v mých rukách.
I přes tradiční rodičovské "hm" nad mými známkami ze mně tahle nálada vyprchává pozvolna až doteď. Je mi smutno - mám naši školu, do které i přes novost stavby prší, vlastně moc ráda. Je to místo, kde se formuje můj další osud, kde se stále utváří i mé Já. Právě tam jsem potkala spoustu lidí, kteří jsou pro mě důležití, spoustu těch, kteří se podílejí na mém vlastním vývoji - ať už jde o mou milovanou třídu, skvělé kamarády nebo učitele.
Dneškem končí jeden díl (nebo série) tohoto seriálu, po prázdninách nás, drazí diváci, čeká nový, plný nečekaných zvratů a zápletek.
Nesleduju Comeback, VKVčka jsou mi k smíchu. Ale na těch mých seriálech, ve kterých jsem hercem i samotnou postavou, na těch jsem závislá. Já na nich - i ony na mně.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Cassie Cassie | Web | 30. června 2011 v 20:40 | Reagovat

Krásný článek, hlavně to vůbec není tuctovka, kterých je tu na tohle téma habaděj .-)

2 Weri Weri | Web | 1. července 2011 v 7:39 | Reagovat

díky :)

3 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 1. července 2011 v 13:56 | Reagovat

Dík, Cassie ;)

4 Klára Klára | 23. srpna 2011 v 20:04 | Reagovat

Moc pěkný článek (začínám se opakovat:D)- umíš krásně vystihnout situaci a i když je článek dlouhý, člověk ho přečte ani neví jak, protože má hlavu a patu :)

5 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 23. srpna 2011 v 20:42 | Reagovat

Tisíceré díky! Klidně se opakuj, tyhle komentáře se čtou pěkně :D (ale asi budu brzo nosit nos nahoru :D)
Jsem ráda, když se líbí, co píšu - taky jednou někomu jinému, než jsem já a moje milovaná sestřička :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama