Dcera moře

20. září 2011 v 14:00 | BJ |  Já a zase já
Už když člověk do Itálie přijíždí, pozná, jak tahle skvělá slunná země vítá návštěvníky - vidí ji, cítí i slyší, je všude kolem. Hned kousek za hranicemi se zdá, že vzduch voní mořskou solí a horami, sluncem a oleandry. Horské štíty se strmě tyčí k blankytné obloze, hrdé a nepoddajné jako sami lidé této země.
Jak se blížíme k městům, přijde mi, že i ze vzduchu sálá život. Slunce vyplňuje ulice plné domů, které vystavují své fasády směle jeho záři. Množstvím oken a balkonů hltají ty pro mě zvláštní stavby paprsky plnými doušky a naplňují jimi i své obyvatele.
Cítím se tu jako měsíční víla, bledý paprsek uprostřed hutné, energií jiskřící noci. Moje bledá kůže nevýrazně probleskuje záplavou opálených tmavovlasých Italů, dokonce i má milovaná mateřština, jindy tak znělá, nyní jen nejistě tančí mezi výrazně a živě bubnujícími italskými slovy. Ta řeč přesně sedí lidem, kteří ji ovládají a jsou jí ovládáni, svižně proráží do svého okolí a v cizinci vyvolává neopakovatelný dojem.
A moře…! Třpytí se modře, zeleně, stříbrně a tyrkysově, šplouchá a šumí, donekonečna obdivováno všemi lidmi vyvrhuje na rozpálenou pláž mušle a mušličky všech barev a tvarů, láká slanou vůní suchozemce do své chladivé náruče. Přistupuji k jeho okraji a váhám, smím-li vůbec porušit uklidňující pravidelnost vln, když mi voda vlídně olízne nohy, pohladí mě druhou a třetí vlnou - a já vím, že teď už mě moře přijalo. Podrobuji se jeho očistné moci a přestávám být člověkem, s každou novou vlnou odplavuje moře větší a větší části mého všedního Já. Rozrážím svým tělem vodu - jsem rybářskou bárkou, splývám s ní - jsem mořskou pannou. Moře si mě podrobilo a já se nechala, jeho vláda totiž znamená dokonalou svobodu.
Když vystupuji z vody, moře se mi znovu přátelsky otírá o kotníky, u nohou mi šumí bělostná mořská pěna a za mnou hučí nekonečná plocha toho modravého, lidem neznámého světa. Naslouchám jeho hučení pozorně, až s ním splynu natolik, že porozumím slovům samotného Neptuna, který za mnou volá svým mocným hlasem.
"Vrať se brzy, dcero!"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Christine Christine | E-mail | Web | 20. září 2011 v 14:25 | Reagovat

Tohle je zase něco krásného. :-) A za komentáře nemáš vůbec zač, omlouvám se, že je tenhle tak krátký. :-D Mimochodem jsem si dnes koupila provaz, jdu zkusit to ponžábské laso...

2 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 20. září 2011 v 18:24 | Reagovat

Tisíceré díky :) Jinak až teď jsem si vimla tvého obrázku, palec nahoru! Jaká je to verze?
Já pandžábské laso zatím zkoušela jen na tkaničce, ale zkusím to na horolezeckém lanu, jsem na to zvědavá :D
Bohužel jím neumím vrhat :-/

3 Christine Christine | E-mail | Web | 21. září 2011 v 6:45 | Reagovat

Jedná se o verzi z roku 1990, je to dvoudílná televizní verze. U mne je na druhém místě hned za 2004, protože je to moc pěkné dílo. :-) Samozřejmě je tam opět několik změn, které nesouhlasí s knihou, ale jedno zachovali. Je to něco, co mě velice překvapilo.
Christine je blondýnkou, což v mnoha verzích nevidím, avšak v knize je tak napsána. :-)
Potom je tam další změna, chybí Raoul a jeho roli hraje hrabě Philippe, Raoulův bratr.
Potom je tam jedna změna, která hraje v příběhu velkou roli a tím je bývalý ředitel Opery. Je vlastně Erikovým otcem, zastupuje funkci madame Giry, pomáhá Erikovi v Opeře přežít, kryje ho, aby se na něj nepřišlo. Nyní však nastupuje nový ředitel a Erikův otec musí odejít. Tak nedůstojně, že si ani nemohl sám vybrat svého nástupce. Je názoru, že nikdy Operu skutečně nevedl - a nevadí mu to. Vlastně byl ředitelem Erik, který radil a dával příkazy, prostřednictvím jeho otce se vše zrealizovalo.
Erik se zamiloval do Christine, protože vypadá úplně jako jeho matka. Na konci, když je Erik vážně nemocen a myslí si, že zemře, řekne svému otci krásnou věc. "Zvláštní... dvakrát v životě jsem viděl anděla. Takové štěstí jistě mnoho lidí nemá." Na konci je samozřejmě velký boj mezi vystrašeným Philippem a nemocným Erikem, Erik vyhraje, ale Philippa pustí - Christine ho o to poprosí. Je však obklíčen četníky, kteří ho nechtějí zabít - jejich velitel chce Erika živého.
Erik si nedokáže představit, co by s ním chtěli udělat, jeho otec ho na Erikovo přání zastřelí. Erik poté umírá v jeho náruči, sotva pár vteřin po tom, co ho Christine v slzách políbí na čelo... :-)

Když jde o tu panžábskou smyčku... včera se mi nepovedla, zkusím ji dnes znova. A vrhat ji také neumím, chci se to naučit.

4 Mniška Mniška | Web | 21. září 2011 v 10:27 | Reagovat

Velmi příjemně poetické, člověk si u toho pěkně zarelaxuje. Jako terapie. Bohužel, já si z Itálie pamatuji nějaké italské hybridní tvory, kteří se vydávali za Italy, ale pár českých slov to kváknout umělo :D, bohužel je to nemístně vykřikovalo docela často

5 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 21. září 2011 v 15:38 | Reagovat

Nad tím, proč je Christine všude tmavovláska, jsem uvažovala - a na nic jsem nepřišla :D Nevíš, kde bych mohla tu verzi z roku 1990 sehnat? Docela by mě zajímala... Zatím jsem se dostala jen k filmům z roku 1925, 43, 62, 89, 98 a samozřejmě 2004, ale je jich víc než dost, které jsem ještě neviděla...

Mniško, opět děkuju za příjemný komentář ;) Já od Italů slyšela jen "Zadarmo" od plážového prodavače a "Na zdraví!" od sympatického barmana a docela mě potěšilo, že se ti kluci italští takhle snaží :) Ale třeba takoví Němci, kteří byli u nás ve škole, uměli v první řadě fráze typu "Jedno pivo, prrrrosim!" :D

7 Christine Christine | E-mail | Web | 21. září 2011 v 16:41 | Reagovat

Poslala jsem ti odkazy, ale komentář byl vyhodnocen jako spam, tak ho buď schval, nebo si ho aspoň všimni. :-D

8 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 21. září 2011 v 16:48 | Reagovat

Noné! Děkuju moc, hned si ho jdu stáhnout! :)

9 Christine Christine | E-mail | Web | 21. září 2011 v 17:05 | Reagovat

:-) Nemáš vůbec zač. :-) Mimochodem... Vadilo by ti hodně, kdybych si tě přidala do Affs? Abych nemusela věčně hledat komentáře od tebe a z nich překlikávat na "Web"...

10 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 21. září 2011 v 17:07 | Reagovat

Ehm... No, víš, v téhle "hantýrce" nejsem moc zkušená, co přesně je AFFs? :D

11 Christine Christine | E-mail | Web | 21. září 2011 v 17:48 | Reagovat

Spřátelené stránky, prostě... Oblíbené stránky. :-)

12 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 21. září 2011 v 18:06 | Reagovat

Aha... No, já na tyhle věci moc - teda spíš vůbec nejsem... A co se pro to musí udělat?

13 Christine Christine | E-mail | Web | 21. září 2011 v 19:10 | Reagovat

Vůbec nic, jen se ptám, zda by ti nevadilo, kdybych tě měla v Oblíbených stránkách. Že bych pořád nemusela hledat tu adresu, jen bych klikla. Ty nemusíš udělat vůbec nic. :-)

14 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 21. září 2011 v 19:21 | Reagovat

Ach tak... Já už viděla, jak se bude muset sáhodlouze cosi koumat, což bych jistojistě pomotala :D
Budu jedině ráda, když si můj blog dáš do svých oblíbených stránek, doufám, že si i v budoucnu budeš myslet, že si to zasloužím :)
Možná bych si mohla tady zavést něco jako oblíbené stránky, bylo by jedině dobře, kdyby ti, kdo se o FO zajímají, měli přehled, kde ještě na něj můžou narazit :) (Nebude ti vadit, když si tě pak - až to zavedu :D - do obl. stránek přiřadím?)

15 Christine Christine | E-mail | Web | 21. září 2011 v 19:33 | Reagovat

Já budu nadšena. :-) Můj blog je, jak jistě víš, nový a moc lidí o něm neví, jen jedna má kamarádka a ty... A pak lidi, které pracně prosím o komentáře. :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama