Kouzlo noci - Charlotte Vale Allen

9. září 2011 v 21:29 | BJ |  Čtenářský deník zvídavé fantomoložky
Další z knih, kterou jsem se rozhodla vám představit, nevypráví Erikův příběh, jako ho známe z románu Gastona Lerouxe a těch, kteří se skvělé předlohy drží. Ti, kteří znají román Fantóm Opery, v Kouzlu noci vycítí inspiraci tímto dílem, dámám, které po téhle knížce sáhly jen jako po dalším z románků červené knihovny (mezi které Kouzlo noci opravdu patří), ovšem spojitost s FO "nedocvatkne", snad jen díky citátům v úvodu a závěru knihy. Jak jsem řekla, román patří do červené knihovny(pro mě, člověka v tomhle "oddělení" literatury neznalého, spíš přímo rudé), tenhle čtenářský deník se ale věnuje literárním dílům inspirovaným tím Lerouxovým, tudíž ani tohle dílko nemůžu vynechat.


V úvodu bych ráda řekla, že tuhle knížku rozhodně nedoporučuju mladším fantomáckým nadšenkyním, nedá se ale říct, že by byla "hambatými" scénami přímo prošpikovaná. Ano, setkáme se tu asi s jednou nebo dvěma chvilkami, při kterých stydlivějším z nás zčervenají líce, ale nejde o nic strašného ;). Nekteří/ré z vás by se ale možná divili/y, kolik choulostivých scén může obsahovat třeba román o takové Kleopatře, navíc vylíčených tak barvitě, že nicnečekající čtenář nejen zčevená, ale rovnou zrudne až po kořínky vlasů :D
Děj se tentokrát odehrává v době nedávno minulé ve městečku Darien ve Spojených státech. Havní hrdinkou je Marisa, na začátku knihy teprve šestnáctiletá studentka, žijící s milovaným tatínkem a hospodyní Kitty. Vede poklidný, ničím výjimečný studentský život, jehož rytmus náhle naruší příchod Erika D'Antona, skvělého, ale podivínského architekta, kterého Risin otec pozve za účelem přestavby kuchyně (Erik se obyčejně věnuje zajímavějším zakázkám, Cameron - Risin otec - je ale jedním z mála lidí, kteří jsou mu blízcí.). Erik je zvláštní muž. Pracuje výhradně v noci a chová se podivně, nevěří lidem. Jeho nedůvěra je způsobená tím, jak se k němu společnost chovala od jeho sedmi let, kdy při dopravní nehodě ztratil oba rodiče a sám zůstal se zohaveným obličejem. Vyrůstal u pedantské tety, která mu nikdy nedala najevo jakýkoli pozitivní cit, studia mu ztrpčovali krutí spolužáci, na ulici se mu lidé vyhýbali, odvraceli od něj tvář a šeptali si za jeho zády - proto žije za dvoumetrovým plotem a za dne nevychází ven. Marise ale tenhle tak zvláštní člověk učaruje. Je okouzlena jeho ladnými pohyby, melodickým hlasem, hlubokýma očima. Stejně tak Erik nemůže z krásné dcery svého přítele spustit oči, je si ale jistý, že by o něj neměla zájem - tak jako všichni, koho do této chvíle v životě potkal. Je ohromen i jejím chováním k němu, nedokáže pochopit její očividně nepředstíraný zájem o jeho příběh, její vlídný přístup. Z prvního setkání je zmatený a cítí se raněný - do Marisy se zamiloval, nevěří ale, že by u ní mohl mít šanci. Po složitém vnitřním boji přijme její pozvání na večeři do Cameronova domu, netuší, jak nervózní je Risa při přípravách na ni a jak nedočkavě ho očekává.
Po večeři požádá Erik Marisu, o jejímž hlase otec s pýchou vypráví, aby zazpívala. Sám totiž hudbou žije, komponuje, skvěle hraje na klavír a má úchvatný hlas, doufá, že Risin zpěv nebude nijak úžasný a že tak otupí sjeho zájem o ni. Marisa ale zpívá nádherně a Erik, zničený svou láskou k ní, se zavírá ve svém domě a zaříkává se, že se s ní už nikdy neuvidí, protože její společnost ho ničí, zaživa ho upaluje myšlenka na ni, ke které vždy automaticky přidá druhou: Nikdy nebude moje.
Risa je ale zmatená. Doufala, že když se bude Erikovi u nich líbit, přijde znovu, tak ráda by ho zase viděla! Jenže on odmítá další pozvání, nesnaží se ji ani nijak kontaktovat. Celá zoufalá mu telefonuje, chce z jeho vlastních úst slyšet, co udělala špatně. Erik je jejími otázkami natolik zaskočený, že reaguje nepřiměřeně a nečekaně spíš SEBEironickým smíchem. Když ale v hlase Risy, která se překotně omlouvá za svůj telefonát a pokládá sluchátko, zaslechne pláč, dochází mu, že jí na něm záleží. Zve ji na tajnou schůzku, která se nakonec proměňuje v celou noc naplňenou jejich hudbou. Jejich schůzky se opakují každou noc a oba jsou v sedmém nebi - dokud Marisa nezkolabuje a neskončí v nemocnici. Erik ví, že právě kvůli jejich schůzkám neměla Risa dostatek spánku a viní z toho sebe. Dospěje k názoru, že bez něj bude jeho milovaná zdravější a šťastnější a odjíždí do Anglie.
Když se Marisa uzdraví, nemůže uvěřit tomu, že Erik zmizel a nechal ji samotnou. Až díky Kitty, o které zjistí, že je dlouohletou přítelkyní a milenkou jejího otce, jí dojde, proč Erik odjel, volá a mu a žádá ho, aby se okamžtě vrátil. Je pevně rozhodnutá - musí utvrdit Erika v tom, že ho opravdu miluje a potřebuje, ukázat mu, že má někoho, komu na něm záleží. Chce mu dát sebe se vším všudy, duši, srdce, tělo. Erikův pomocník Raskin ho přivádí k rozumu a tak se oba vrací do USA.
Jejich vztah se zdá stále hlubší a intenzivnější. Svému otci se o něm Risa neodvažuje říct, snad proto, že je Erik o dost starší, jemu je ale jasné, jak to s jejich "hodinami hudby" doopravdy je. Když Cameron náhle umírá, potřebuje Risa Erika víc než kdy jindy.
V den Risiných osmnáctých narozenin se koná svatba a i po ní je jejich vztah stejný nebo ještě intenzivnější než dřív. Erik ale přes neustálou Risinu snahu ukázat mu, jak vypadá bezstarostvný a šťastný život, žije v neustálém strachu, že si jednoho dne jeho žena uvědomí, že nechce žít ve tmě se znetvořeným mužem a uteče mu. Snaží se dělat, co jí na očích vidí, z čeho Risa časem přestane být až tak nadšená. Zdá se jí, že žije pod mikroskopem, ať se hne, kam chce.
Erik a Raskin Risu časem zasvětí do tajů své práce a tak může pomáhat s prezentací architektonických projektů. Při cestě vlakem za jedním z klientů v období, které není pro Risu zrovna nejjednodušší (umřel jí milovaný pes, navíc Erikovi nechtěně lhala a vyčítá si to), se stane svědkyní sebevraždy muže, který skočí pod jedoucí vlak. Uklidnit se jí pomůže jeden ze spolucestujících, pohledný Stefan, který jí nabídne i svezení domů a večeři následující den. Když se Risa na parkovišti před nádražím se Stefanem loučí, netuší, že ji pozoruje Erik, který ji chtěl vyzvednout. Erik je zničen. Myslí si, že nastala chvíle, kterou očekával a které se bál - jeho milovaná Marisa si uvědomila, že je dítětem slunce a světla a už nemiluje jeho, bytost temnoty, ale jiného. Uzavře se do sebe a nedává tak Rise možnost, aby s ním promluvila o svých problémech, snad proto R. odjíždí na večeři ke Stefanovi. Když to zjišťuje její manžel, je jen utvrzen ve své teorii. Netuší ale, že Stefan Marisu obtěžuje a dokonce se ji pokouší znásilnit. Risa, která násilníkovi utekla taktak, se cítí pošpiněná, nedokáže se Erikovi podívat do očí a odjíždí proto do Anglie.
Erik, který si myslí, že jeho milovaná žena utekla se svým milencem, se chce zastřelit. K rozumu ho ale přivede Raskin (ze kterého se místo tvrďáka a lamače srdcí vyklube dobrák, který jen měl v životě smůlu). Vysvětlí mu, jak se věci mají, a oba odjíždí za Risou. Ta chvíli bloudí po Británii, snaží se v sobě najít odvahu vrátit se a podívat se Erikovi do očí. Nastávají dva týdny, během kterých ona hledá ztracenou rovnováhu a on čeká, kdy bude moci svou milovanou opět sevřít v náručí. Nakonec k sobě opět najdou cestu a vše je jak má být :).

Co "zbylo" z Fantóma Opery?
Samotná postava Erika, podle mě, popisuje muže, jakým by mohl být i slavný fantóm, kdyby z něj společnost nevymodelovala nešťastnou trpící - a mstící se - bytost. Snad nějak takhle by vypadal v dnešní době, kde by jeho vzhled, myslím, lidi tolik nezarazil - a kde by snad mohl najít lásku, která by ho vyvedla z temnoty.
Jinak knihu G. Lerouxe připomínají i citáty na záčátku a na koncci knihy:
"Miluj mě a uvidíš! Netoužím po ničem, jen po lásce. Když mě budeš milovat, budu mírný jako beránek; pak si se mnou můžeš dělat, co se ti zlíbí." Jak by se asi psal dál fantómů příběh, kdyby Christine řekla ano? Nad tím se můžeme jen zamyslet a v duchu přát svému hrdinovi jeho šťastný konec, jakého se dostalo Erikovi v Kouzlu noci.
"A... a... já... jsem ji políbil! ... Já!... Já!... Já!... A ona nezemřela!"

FO připomíná i Erikova a Marisina společná láska k hudbě. Erik je navíc původem Francouz (přesněji jeho otec, matka byla Britka), další podobností je i věkový rozdíl, který ovšem tentokrát není tak výrazný. V době seznámení se Erika a Marisy je Rise - stejně jako Christine - 16, Erikovi pak 32.


Já a zase já prostě musíme přidat vlastní názor ;)
Mně osobně se líbila hlavně první část knihy, asi do chvíle, kdy Erik odjíždí do Anglie, aby Marisu chránil před sebou samým, zvlášť nejistota obou hlavních hrdinů, jestli je nebo není jejich láska opětovaná, je vylíčena skvěle. Tahle část na mě zapůsobila asi nejvíc, zdálo se mi, že jsem dokonale vtažená do děje a pocitů postav. V dalších kapitolách se mi děj zdál místy uměle natahovaný...

Vážení a milí, přeju příjemné počtení!

Vaše

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 fotogalerie-barca fotogalerie-barca | 2. ledna 2012 v 9:33 | Reagovat

Úžasné máš v sobě talent holka!!!

2 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 2. ledna 2012 v 10:06 | Reagovat

Děkuju, Barčo :) (mimochodem: moc hezké jméno ;)) Těším se, až na tvém blogu uvidím tvé první výtvory (předpokládám, že půjde o fotografie), koukám, že už máš i nový design :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama