The Phantom of the Opera (1962) - "trochu" jiné kafe

1. září 2011 v 22:17 | BJ |  Jak se tak dívám (filmový deník)
Krásný první večer školního roku vám všem!
Prázdniny utekly jako voda, což jsem si ale stihla uvědomit až poslední den, takže jsem se to snažila všemožně dohnat. Jednou z věcí, kterou jsem v posledních hodinách umírajících prázdnin stihla, je film The Phantom of the Opera z roku 1962 s Herbertem Lomem v hlavní roli.
Kdybych tu měla vypisovat, v jakých bodech se film studia Hammer Film liší od románu Gastona Lerouxe, nejspíš by se k vám můj článek dostal až koncem školního roku společně s předměty zabavenými všetečnými učiteli, proto radši převyprávím celý příběh, který se od toho původního relativně dost odklonil.


V první řadě jsme opustili nádhernou Garnierovu Operu, perlu romantické a tajemné Paříže. Děj se odehrává v jakési o dost méně vznešené opeře v Anglii. Když při představení překvapí diváky i účinkující oběšenec, odmítá hvězda divadla povrchní operní pěvkyně Maria dál zpívat a z opery nadobro odchází. Je vypsán konkurz na obsazení hlavní role v opeře Svatá Jana z Arku lorda Ambrose d'Arcy, který je sám na konkurzu přítomen. Lordu padne do oka mladičká a nadaná Christine Charles (odpočívej v pokoji, Christine Daaé! :-/), kterou ihned po zkoušce zve na večeři. Christine se svěří dívkám z opery, které ji nadšeně podporují. Když ale v šatně osamí, zaslechne mužský hlas, který ji před lordem varuje. Nemá tušení, že hlas, vycházející ze stěny, který jí nejen varuje, ale i slibuje výuku zpěvu, patří tajemnému fantomovi, muži, který skrývá svou tvář za maskou a který už když slyšel Christine zpívat na konkurzu, zatoužil zdokonalovat její hlas. Christine nedbá na fantomovo (v tomhle případě mu nemůžeme říkat Erik) varování a na večeři s lordem jde. Když jí začne dělat nepříjemné návrhy a snaží se ji nalákat do svého bytu, požádá Christine o pomoc producenta opery Harryho Huntera, který v našem příběhu zastupuje vikomta Raoula de Chagny, takže se není čemu divit, když se z toho vyvine láska jako trám :). Christine i Raoul, tedy promiňte, Harry, jsou šťastně zamilovaní, takže si neuvědomují, jaké následky bude mít překazení lordových plánů. D'Arcy totiž nejen odmítne obsadit Christine do jakékoliv role ve "své" opeře (časem zjistíte význam úvozovek), ale dokonce vyhodí Harryho, stejně tak v záchvatu vzteku i dirigenta, se kterým odejde celý orchestr. Až Lattimer, správce opery, si uvědomí, že jsou v opeře, jak se říká, "namydlení", proto požádá Harryho, aby se vrátil, čímž (pro změnu :D) urazí lorda, který nakvašeně vypochoduje z opery.
Ale pohněme se kupředu k pravé zápletce! Nicnetušící Christine je unesena fantomovým němým pomocníkem do jeskyně, kterou obývá, kde ji Fantom nutí zpívat do umdlení. Neohrožený Harry se ji po vzoru chrabrého Raoula de Chagny samozřejmě vydá zachránit, v tu dobu už přesně ví, kdo je tou tváří za maskou. Profesor Petri - tak zní fantomovo pravé jméno - byl profesorem hudby a zatím neznámým, ale skvělým hudebním skladatelem. Jednoho dne přinesl své dílo, operu Svatá Jana z Arku, lordu Ambrosi d'Arcymu s žádostí o vydání. Ten mu za ni slíbil jen velmi nízkou částku, kterou nakonec stejně nevyplatil, profesorovu operu si navíc přivlastnil. Když Petri zjistil, že je jeho dílo v tiskárně tištěno pod lordovým jménem a lord omítá nést jakékoliv následky za svůj podvod, vloupal se v noci do tiskárny za účelem vytištěné noty zničit. Při pálení papíru ale vznikl příliš velký plamen. Petri ve snaze uhasit ho nevědomky vychrstnul do ohně kyselinu, která mu spolu s ohněm vyprskla zpátky do obličeje a způsobila jeho znetvoření, z čehož se profesor částečně zbláznil. Skočil do kolemtekoucí říčky, která ho odnesla až do jeskyně, kde ho z vody vytáhl němý muž, který se poté stal jeho pomocníkem. Strážník, který sledoval skok profesora Petriho do říčky, ho měl za utonulého z důvodu příliš silného proudu, proto ho nikdo nehledal.
Když se Harry dostane do jeskyně, snaží se ho zastavit profesorův pomocník, kterého ale mladý a silný Harry přemůže a dostává se do nitra jeskyně, obývaného fantomem. Vylíčí mu, co zjistil o jeho minulosti a žádá ho, aby Christine propustil. Petri ho prosí o jediné: ať mu dovolí Christine alespoň krátký čas učit zpěvu, aby ji mohl slyšet excelovat ve své opeře. V té také nakonec Christine vystoupí a tak se zdá, že vše skončí happyendem. Ten se ale nekoná. Profesorův pomocník ve snaze utéct před zaměstnancem opery, který ho načapal při sledování opery z míst, kde neměl co dělat, skočí ma lustr zdobící scénu (o dost menší, než ten, kteý shodil slavný fantom pařížské Opery :D) a ten padá přímo na Christine. V poslední chvíli vyskočí ze své lóže fantom, strhne si (bůhvíproč, snad abychom ho konečně viděli) masku, odhodí Christine stranou a sám pod lustrem umírá.

V hlavních rolích filmu můžete vidět:
Herberta Loma jako profesora Petriho (fantoma)
Heather Sears jako Christine Charles
Edwarda de Souza jako Harryho Huntera
a
Michaela Gougha jako lorda Ambrouse d'Arcyho

Teď ale k hvězdování! Film The Phantom of the Opera z roku 1962 nepatří k nejhorším, nejsem si ale jistá, jak ho ohodnotit - vzhledem k jeho naprosté odlišnosti od původního příběhu. Příběh profesora Petriho je naprosto jiný, než Erikův, nevím proto, jestli tuto změnu ohodnotit kladně nebo záporně. Jistě, u italského filmu z roku 1998 jsem odchylky od Lerouxe odsuzovala, ale je pravda, že tenhle film se k románu tolik nehlásí, vlastně si vypráví vlastní příběh, proto myslím, že v tomhle případě bychom mohli ocenit vlastní kretivitu :)
Nekončí se ani žádnou velkolepou událostí, která by tak nebo onak ublížila většině účastníků, ale i to je jedním z důvodů, proč film tolik nechytí za srdce (profesor Petri vlastně nechtěl nic jiného, než Christine učit, jen si neuvědomil, že nemůže zpívat do skonání světa).
Když to vezmu kolem a kolem, myslím, že ocenění filmu pěti hvězdičkami bude odpovídající :)

*****-----


Vaše

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Klára Klára | E-mail | Web | 2. září 2011 v 15:39 | Reagovat

Divné :/ Jak může někdo takový film nazvat Fantomem opery?!

2 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 2. září 2011 v 16:25 | Reagovat

Taky jsem si říkala. Stejných zůstalo jen pár bodů - tenhle "Fantom" nosí masku, skládá hudbu a chce ve své podzemní skrýši u vody (tentokrát nejde ani o jezero, ale o tekoucí vodu) učit zpívat Christine, operní zpěvačku. Všechno je dost upravené a pokroucené, takže aby v tom původní tajuplný tragický příběh člověk hledal  lupou :-/

3 phantomlovers phantomlovers | 13. března 2012 v 22:52 | Reagovat

uf! už se bojím se na to podívat... Už jenom to že takhle zneuctili klasiku tím že změnili jména!!!! Když někde někomu změníte jméno, i kdybyste děj ponechali stejný, nebude to ten samý příběh, tak to cítím já...

4 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 14. března 2012 v 18:03 | Reagovat

Ono je to vůbec skorem celé překopané. Jména, děj, místo,... Ten děj mi přijde podobný jako u filmu z roku 43, ale ten je FO přece jenom o něco blíž

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama