Viktor Dyk - Krysař

28. října 2011 v 18:43 | BJ |  Čtenářský deník obyčejného knihomola
Mí nejdražší fantomáci!
Tak mě napadá, že čtenářský deník je zatím jedinou rubrikou se stoprocentní koncentrací FO, i když je spousta dalších literárních děl a postav, které mám moc ráda, proto jsem se rozhodla vám představit knihu o hrdinovi podobného ražení, jako je "náš" Erik. Knihou, která trošku "naředí" všechno to fantomáctví něčím trochu jiným, je Krysař od Viktora Dyka.


Abych řekla pravdu, Viktor Dyk mi je - nevím proč - odViktor Dyk.jpg pohledu nesympatický, ale Krysař mě naprosto uchvátil... Ve své novele zpracoval Dyk starou německou pověst o krysaři s kouzelnou píšťalou a to tak bravurně, že se mi při čtení závěru novely koulely po tvářích obrovské slzy. Jakoby potěmnělá atmosféra příběhu, krátké, ale působivé věty, tajemno a tragédie zaviněná opovrženíhodnými lidskými vlastnostmi a krvácejícím srdcem tak zvláštního, hrdiny jako je Dykův krysař, silně zapůsobí na čtenáře a zanechá v něm prazvláštní a nepopsatelný dojem, který dělá z Krysaře dílo jako žádné jiné.
Příběh nás přenáší do něměckého města Hameln, kam právě zavítal krysař. Krysař je člověk žijící na okraji společnosti, jde od města k městu, aby vždy, když už ho tam není třeba, odešel bez myšlenky na návrat. K nikomu nepoután, nikým nemilován, žije život samotáře, odsuzovaného a společnost odsuzujícího podivína. Jeho život se ale s příchodem do Hameln mění - potkává se tu s Agnes, do které se zamiluje. Agnes má milého - dlouhého Kristiána -, krysař po ní ale nežádá, aby se s ním rozešla, stačí mu, když svého soka nikdy nepotká a bude tak moci žít v iluzi světa, ve kterém ta, kterou miluje, patří jen jemu. Krysař má kouzelnou píšťalu, jejíž moc ho opájí i děsí. Když na ni hraje - tak potichu, že to lidé nemohou slyšet -, jdou krysy za ním až do řeky, která je odnese do moře, daleko od města, kde nejsou vítané. Nikdy však na ni krysař nehrál plným dechem - je si jistý tím, že by mohl způsobit neskutečnou tragédii. Když udělá to, kvůli čemu do města přišel - odvede krysy -, žádá slíbenou odměnu, sto rýnských. Radním Gottliebu Froschovi a Bonifáci Strummovi se ale teď, když už je krysy netrápí, zdá tato částka příliš vysoká, vykrucují se proto a nechtějí krysaři zaplatit. Krysař stěží krotí vztek, ví, že s pomocí kouzla píšťaly by se mohl městu pomstít, stále je ale něco, co mu v tom brání - jeho láska k Agnes. Jednoho dne je rozhodnutý z Hameln odejít, uvědomuje si ale, že ho s městem vážou pouta, která do té doby nepoznal. Vrací se k Agnes, ta se ale zdá jako proměněná. "Zab mne, zab mne! Nechci jeho dítě!" vyzývá toho, který ji tolik miluje, čeká totiž dítě s Kristiánem, kterého už dávno nemá ráda. Když od ní krysař odchází, nevidí ona lepší východisko z nastálé situace než je sebevražda. Náhle není nic, co by krysaře přimělo k tomu, aby ušetřil Hameln, ale ani k tomu, aby dál žil. Poprvé zapíská na svou píšťalu co mu dech stačí, a spolu s celým městem pozná její moc. Jdou za ním všichni, děti i dospělí, mladí i staří, i matka Agnes, která se ze ztráty dítětě zbláznila. Všem se při zvuku píšťaly vybaví křivdy a hříchy, kterých se na ostatních dopustili, všichni slepě následují krysaře, jehož píšťala vypráví občanům města Hameln o Sedmihradské zemi - ráji, kde je život o tolik krásnější! Tak dovede krysař celé město až k propasti, kam za nimi skočí i on sám.
Z celého Hameln přežijí jen dva lidé - rybář Sepp Jörgen, hodný, i když pomalejší člověk, a nemluvně, které ještě nestihlo nikomu ublížit. Právě jeho pláč přiměje Jörgena, aby nenásledoval ostatní na vrch Koppel, kde je pohltila propast.

"A vaše jméno?" "Nejmenuji se; jsem nikdo. Jsem hůř než nikdo, jsem krysař." - to jsou úvodní slova knihy, která podtrhují tajemno rozprostírající se kolem hlavní postavy. Ač všem prospěšný, je krysař vyděděnec společnosti, je odsouzený k životu samotáře. I v Hameln se na něj dívají skrz prsty, radní nepovažují za nutné mu vyplatit odměnu, kterou sami slíbili, ostatní ho odsuzují za to, že si dovolil říct něco proti konšelům. Lidí se straní i krysař sám, částečně i kvůli moci své píšťaly, ze které má sám strach. Je zvyklý se na nikoho nevázat, proto ho láska k Agnes překvapí na něco takového nepřipraveného - i ve své lásce je ale skromný, nežádá nic než aby směl milovat a byl milován. Právě nekonečná láska tak zvláštního hrdiny je tím, co ho vede k tomu, aby sklonil hlavu a nedomáhal se násilím práva, a právě smrt jeho milované ho přiměje se vším skoncovat.
Krysař je tak trochu "můj typ hrdiny". Jen málokdy na mě zapůsobí předvídatelní "klaďasové", o kterých víme do posledního písmenka naprosto všechno. Právě tajemno, osobní kouzlo a mlha kolem je to, co mě na Erikovi (FO), Athosovi (Tři mušketýři), Edmondu Dantesovi (Hrabě Monte Christo) nebo krysaři přitahuje, takže myslím, že Dykův Krysař je kniha, která by mohla oslovit i ostatní fantomačky :)
(Mimochodem - Krysař začal vycházet v časopise Lumír roku 1911, což znamená, že je stejně starý jako Lerouxův Fantóm Opery :))

Vaše

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lotte Lotte | Web | 29. října 2011 v 9:27 | Reagovat

Tu knihu neznám, ale pěkně jsi mě na ní navnadila. :)
Mimochodem, k tomuhle je taky muzikál, že?

2 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 29. října 2011 v 14:00 | Reagovat

Je, od Daniela Landy, zrovna se na něj dívám :)
Myslím, že v každé z písniček je Landa cítit, ne že by byly supergeniální, ale jsou takové úderné, prostě to na člověka zapůsobí :)

3 Lotte Lotte | Web | 29. října 2011 v 14:39 | Reagovat

Já jsem z toho muzikálu slyšela jen jednu písničku, tak nemůžu moc posoudit. Ale ta jedna se mi líbila. :) I když moji pozornost odvádělo, že k tomu byly záběry z FO. :D

4 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 29. října 2011 v 14:50 | Reagovat

Myslím, že ta už se ke mně taky dostala - když jsem hledala FO, ne Krysaře :D

5 Lotte Lotte | Web | 29. října 2011 v 15:59 | Reagovat

Když už je tu téma českých muzikálů, jaký máš názor na naše zpracování Bídníků?

6 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 29. října 2011 v 16:04 | Reagovat

No, zatím žádný - bohužel nemůžu porovnat, protože české provedení jsem neviděla... Jsou nějaké záznamy?

7 Lotte Lotte | Web | 29. října 2011 v 16:10 | Reagovat

Moc toho není, jen pár videí na YT....

8 Lotte Lotte | Web | 29. října 2011 v 16:11 | Reagovat

[7]: Tedy...co vím já, zatím jsem po tom moc do hloubky nepátrala. :-?

9 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 29. října 2011 v 16:48 | Reagovat

Tak jsem koumala a nevykoumala jsem nic pořádně natočeného, ale poslechla jsem si Empty chairs at empty tables, jednu z mých nejoblíbenějších (v češtině se jmenuje Prázdný stůl i židle prázdné) a docela se mi to líbí. Do you hear the people sing? jsem našla jen od jakési pochybné skupiny, což mě štve. Prý se mají u nás Bídníci příští rok znovu uvádět, takže budu asi jedna z prvních, kdo si koupí lístky :D

10 Lotte Lotte | Web | 29. října 2011 v 17:40 | Reagovat

[9]: Já mám nejoblíbenější právě Do you hear the people sing a ta se mi češtině teda vůbec nelíbí....
A "Hlava mazaná" neboli Master of the house, jsi viděla? K tomu je docela pěkné video v jak brněnské, tak pražské verzi.

11 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 29. října 2011 v 17:58 | Reagovat

V ČJ je na dvě věci, ale Raminovi jak jde pěkně od pusy! :D
Master of the house je skvělá písnička, dá se s tím výborně vyhrát a i Češi si s tím, myslím, skvěle poradili

12 Lotte Lotte | Web | 29. října 2011 v 18:07 | Reagovat

No, dobře, tak jsi mě právě odhalila. Nelíbilo se mi to, protože jsem pořád tajně čekala, kdy tam uslyším Ramina. Prostě nejlepší Enjolras. :D Proč musí mít tak krásný hlas? :D
Ano, je dobře, že je také nějaká písnička, se kterou si umíme dobře poradit. :D

13 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 29. října 2011 v 19:33 | Reagovat

Je vážně skvělý - ale doma si nesmím pouštět Bídníky nahlas, protože ségra se je na Ramina naštvaná, že dofantomoval :D

14 Lotte Lotte | Web | 29. října 2011 v 19:53 | Reagovat

[13]: Já si je nesmím pouštět nahlas, protože ségra nemá tenhle styl hudby ráda. :D
Já ani tak nejsem naštvaná, jako nešťastná. To přece není možné, že Ramin si už nikdy nenasadí Erikovu masku, fňuk. :D

15 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 29. října 2011 v 20:07 | Reagovat

Je to tragédie! :'( :D
Nechápu to - vždyť fantom je jedna z nejúchvatnějších rolí, jaké může muzikálový zpěvák ztvárnit!

16 Lotte Lotte | Web | 29. října 2011 v 20:15 | Reagovat

Ano, ano, ano! Přesně tak. Proč si nevezme příklad z Johna Owen-Jonese? Ten hraje Fantoma tak dlouho, že už má na West Endu rekord, v tom jak dlouho ho hraje! :D A to ho bude hrát ještě do roku 2012, nehledě na to, že bude ještě Fantomem v POTO tour....no, vážně by si ho měl vzít za vzor, protože já chci Ramina zpátky v roli Fantoma! :( :D

17 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 29. října 2011 v 20:39 | Reagovat

A proč s tím vlastně seknul? Co ho to napadlo?!

18 Lotte Lotte | Web | 29. října 2011 v 20:41 | Reagovat

Ach, tak to bych také ráda věděla. Snad své rozhodnutí ještě zváží. :(

19 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 29. října 2011 v 20:45 | Reagovat

On si to rozmyslí, uvidíš... S fantomem má jistou roli až do důchodu, takže až bude starý na Chrise v Miss Saigon nebo na svou roli v Bídnících, jak bude rád fantomovat! :D

20 Lotte Lotte | Web | 29. října 2011 v 20:51 | Reagovat

To je skvělá teorie! :D Navrátila jsi mi naději v lepší fantomovské zítřky. :D

21 imbetterthanyou imbetterthanyou | 6. listopadu 2011 v 19:57 | Reagovat

pěkný....:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama