Les Misérables - muzikál, před kterým i fantomák sehne hřbet a smekne masku

30. října 2011 v 21:15 | BJ |  Muzikály (ON a nejen on)
Je to už pěkných pár let, co se mi dostal do ruky nesmrtelný román Victora Huga (prosím, NIKDY přede mnou nečtěte jeho jméno /hjugou/!) nesoucí všem známý název Les Misérables, do češtiny překládaný buď jako Ubožáci, nebo - což je asi známější - Bídníci. I když mi nebylo víc než dvanáct, seděla jsem nad touhle úžasnou knihou, jako bych vůbec nevnímala svět kolem. Stalo se mi něco, co ještě nikdy předtím - prostě jsem musela číst dál a dál, jen s donucením jsem odcházela jíst a pít, proklínala jsem noční tmu a těžkost vlastních víček. Coucítila jsem s malou Cossetkou, jako by to byla má kamarádka, ne, víc - já sama. Věřila jsem Jeanu Valjeanovi, ticíckrát vysvětlovala Javertovi, že je to dobrý člověk, hamižní Thénardierovi sklidili nemálo nadávek, mladý Marius Pontmercy zase stovky rad a přemlouvání, aby je nevyhledával. Bídníci na mě zapůsobili jako málokteré literární dílo, ale až dnes, o tolik let později, mám tu čest vám představit asi nejslavnější zpracování Hugova románu - kterým je muzikál Les Misérables.

Muzikál měl premiéru už roku 1980, v dobách kdy jsme já i můj milovaný muzikál Fantom Opery byli na houbách, a to v městě Bídníkům nejbližším - v Paříži. Jeho "otci" se stali Claude-Michel Schönberg (autor hudby) a Alain Boublil (libreto), kterým se podařilo vytvořit dílo tak skvělé, že zapůsobilo nejen ve své rodné Francii, ale i v zemích vzdálenějších. Roku 1985 (rok před premiérou FO), přesněji osmého října, měli Bídníci premiéru v Londýně, samozřejmě v angličtině, která otevřela muzikálu nové možnosti. Právě anglická verze oslavila loni krásných 25 let a já jsem nesmírně šťastná, že se mi do rukou dostal záznam ze slavnostního představení, které bylo plné hvězd a opravdu velkolepé.
Muzikály a filmy nevnímám jako představení, ale jako příběhy, proto se téměř nikdy hloub nezabývám obsazením, ale zpěváci tohohle představení byli do jednoho natolik skvělí, že bych byla vážně patlal, kdybych alespoň ty nejdůležitější nezmínila. Všichni hráli své role natolik skvěle, že jsem neviděla, že stojí před mikrofony a zpívají pro publikum - ne, byli to oni, to opravdu byl Jean Valjean, to byla Fantina! Kolem nebylo pódium, kolem zuřila červencová revoluce a já byla s nimi a žila jejich příběhy.
V roli Jeana Valjeana zazářil Alfie Boe, kdybych ho zítra někde potkala v oblečení dnešní doby, nejspíš bych nevěřila svým očím, tak skvělým a opravdovým byl pro mně Valjeanem. Zvláštní je cesta, kterou se dostal ke kariéře zpěváka - z pozice čističe aut se díky jednomu ze zákazníků vyhoupl až na prkna která znamenají svět a podmanil si je coby skvělý operný pěvec.
Fantinu si "střihla" Lea Salonga, výborná zpěvačka, původem Filipínka, kterou bylo možno vidět například v muzikálu Miss Saigon v roli Kim (Miss Saigon pochází z pera tvůrců Bídníků, u nás bylo možné oba muzikály vídat ve stejném divadle - v GoJa Music Hall).
Nesmírně osobitý a charismatický byl Javert v podání Norma Lewise. Byl vážně neuvěřitelný, takhle nějak jsem si Javerta vždycky představovala. I Lewis, stejně jako Lea Salonga nebo ....mmmmmm... :D Ramin Karimloo, hrál mimo jiné i v Miss Saigon, role Johna pro něj znamenala jeho debut na Broadwayi.
Velkým překvapením pro mě byl Nick Jonas v roli Maria Pontmercyho. Nicka jsem měla zafixovaného jako disneyovskou hvězdičku a člena jedné z chlapeckých skupin, která je "cool" v očích odběratelek BRAVOgirl, ale... Ale! Emty chairs at empty tables v jeho podání mi vyrazila dech. Ano, tohle je Marius, ten, kterého můžete potkat na stránkách Hugovy knihy!
A Enjorlas...! Stačí dvě slova: Ramin Karimloo. Tohle jméno je podle mě zárukou úžasného pěveckého výkonu. Teď už exfantom muzikálů The Phantom of the Opera a Love Never Dies byl opět ozdobou, třešničkou k už tak skvělému muzikálu. Když někdo takový v ruce třímá pifpafku a v očích se mu blýská, má člověk sto chutí vyrazit na barikády s ním, ať to stojí, co to stojí. :)
Nezapomenutelní a nepřekovatelní byli i Matt Lucas a Jenny Galloway coby manželé Thénardierovi, od hlavy až k patě dokonale komičtí, ale i hamižní a proradní majitelé pajzlu.
Všechna čest patří Chloe Panayi, Eponině, obrovská poklona dětským zpěvákům - Cosettce Mie Jankins a Robertu Madgemu, který byl skvělý Gavroche.

Ale teď už k ději! Ten se víceméně drží románu, jen je tu dáno víc prostoru pro revoluci a její účastníky.
Hlavní hrdina Jean Valjean je propuštěn z galejí, kde byl 19 let za to, že ukradl chleba pro rodinu své sestry. Doufá v nový život, jeho sny mu ale hned v začátku překazí policista Javert, který věří tomu, že galejník zůstane galejníkem a že trestanec nikdy nemůže být dobrým člověkem. "Jsem Javert, nezapomeň mé jméno!" vpálí Valjeanovi - pro něj trestanci číslo 24601 - před jeho odchodem. Valjean se všemožně snaží najít si práci nebo alespoň pokoj k přespání, ale všude ho vyhodí ze dvěří kvůli jeho průvodnímu listu, který dává všem na vědomí, že před nimi stojí bývalý trestanec. Zahořklý k světu a společnosti přichází Valjean žádat o nocleh biskupa, který ho přijme mile, vůbec ho nezajímá jeho minulost. Valjean ale zneužije biskupovu důvěru, v noci mu ukradne nějaké stříbro a uteče. Dopadnou ho četníci a odvedou ho zpět k biskupovi, který jim ale k Valjeanově udivu potvrdí to, co jim lapený řekl: stříbro mu dal on sám. Dokonce mu dá navíc další svícny a rozloučí s ním se slovy" "Nezapomeň, že jsi slíbil použít to stříbro k tomu, aby ses stal lepším člověkem!"
Jeana Valjeana biskupův přístup změní natolik, že se rozhodne začít nový život, je si ale vědom toho, že s vlastním jménem a průvodním listem v ruce by daleko nedošel. S pohledem na svět tedy změní i identitu a začne znovu jako úplně jiný člověk. Založí dokonce fabriku v malém městečku, kde si ho lidé natolik váží, že je i jmenován starostou. Jednou z pracovnic továrny je Fantina, žena, která pracuje, jak nejlépe dovede, aby mohla posílat peníze manželům Thénardierovým, kteří "vychovávají" její dcerku Cossetu. Když se ale lidé v továrně dozvědí, že má Fantina nemanželské dítě, odsuzují ji, nakonec přijde o práci a je nucena prodat své vlasy, zuby, potom nabízí i vlastní tělo, aby Cossetka měla, co potřebuje (chudák ženská netuší, že její dcerka žije jako nejposlednější ze služek a z jejích peněz neviděla ani fň). Když Fantina odmítne jednoho "slizouna", který se nad ni povyšuje, zavolá dotyčný muž policii. Tím, kdo Fantinu zatkne, není nikdo jiný než Javert, který vidí její případ jako uzavřenou věc - ona, prostitutka, si nemá co dovolovat na počestného občana. Fantinu zachrání starosta - Jean Valjean, který ji nechá odvézt do nemocnice, jelikož umírá na tuberkulózu, a slíbí jí, že jí přivede Cossetku. Než ale stihne svůj slib splnit, Javert se domákne, kdo že vlastně jen pan starosta a Fantina umírá, proto odjíždí Valjean pro její dceru s tím, že se o ni sám postará.
Znovu se s nimi setkáváme o deset let později v Paříži. Z Cossety zatím vyrostla krásná mladá slečna, proto se nemůžeme divit, že se do ní zamiluje mladý student Marius Pontmercy. Marius a jeho přátelé žijí pro Francii, pro nový svět, změnu podmínek života obyčejných lidí. Když se dozvědí, že Lamarck, jediný člověk, který se snažil lidem pomoct, zemřel, rozhodnou se studenti dát v sázku vlastní životy, aby dopomohli Francii k lepším zítřkům. Marius netuší, jestli se s Cossetou ještě uvidí, Valjean totiž zjistil, že ani v Paříži není před Javertem v bezpečí a chce s ní proto odjet do Anglie. Marius posílá po své chudé kamarádce Eponině, která je do něj zamilovaná, své lásce dopis, který se dostane do rukou Valjeana, který se rozhodne vydat na barikádu. Znovu se setkává s Javertem, má možnost ho zabít, ale nechává ho žít. Všichni Mariovi stateční přátelé, i hrdý a energický Enjorlas, v boji padnou, umírá i Eponina, která z posledních sil na barikádě vyznává Mariovi lásku. Sám Marius je raněn, Jean Valjean ho odnáší kanály z vřavy boje. Setkává se znovu s Javertem, ten ho chce zatknout, nakonec ho ale nechá projít, aby mohl Maria zachránit. V hlavě mu to chvíli "šrotuje", dojde mu, že nemůže Valjeana zatknout, když mu zachránil život a že jeho názory byly mylné, a skočí do Seiny.
Když se Marius zotaví, koná se svatba. Valjean Mariovi sdělí, kým vlastně je a zapřísahá ho, aby to neříkal Cossetě, zanedlouho na to umírá.

Ráda bych ještě něco o Bídnících řekla, ale nejde to. Opakovala bych se a stále házela do placu slova jako "úchvatné" nebo "nepřekonatelné". Myslím, že jen dodám, že slavnostní představení, které jsem viděla, bylo jednoduše velkolepé, s úžasným osvětlením (a už jsme u toho, o čem jsem mluvila :D), spoustou skvělých herců, hromadami kostýmů... Všechna čest!
Skvělá zpráva je, že od 1. března 2012 budeme moct slyšet Bídníky znovu v Praze v GoJa Music Hall (což je taková ta pyramida na Výstavišti :D), takže koho z vás tam neuvidím, ať si neříká muzikálofil! :D

A teď malá-velká ochutnávka! (Dopředu se omlouvám, jestli se mi pomíchala videa - slyšíte, vy z blog.cz? Tohle mě fakt štve!)

Asi nejznámější písní muzikálu je Fantinina I dreamed a dream (v češtině Knížka snů)

Jedna z mých nejoblíbenějších - Mariova Empty chairs at empty tables (v ČJ Prázdný stůl i židle prázdné), jedna z nejsmutnějších a nejpůsobivějších

Nebyla bych to já, kdybych vám tu nepustila i nějakou "Raminovu" :D Miluju skupinové písně a tahle má úúúžasný náboj, obrovskou sílu, energii. Takže tradáááá: Do you hear the people sing? (v ČJ Slyš tu píseň zástupů) Pro ty, koho zatím nestihl charismatický Íránec s čokoládovýma očima omámit: díveje se na Ramina (jako Enjorlas má na sobě bílou košili, černou vestu a /roz/vázanku :D). Četla jsem jakousi studii o tom, že doopravdy naše oči nic nevjadřují, mají stále stejný výraz. Mít pisatele toho článku u sebe, pustila bych mu tohle video, ukázala na Ramina a řekla: Teď to zopakuj, frajere! :D

One day more (Příští den), další z těch, které jsou naprosto skvostné :)

Ufff... Tak. Dokonáno jest... I fantomačka se nechala okouzlit, naslouchala hudbě no -- chci říct písni zástupů, sklání se před nejdéle běžícím muzikálem hudebního nebe a smeká masku :D

Vaše

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lotte Lotte | Web | 31. října 2011 v 6:26 | Reagovat

Heheh, to s těma očima mě dostalo. Tak jestli s nimi Ramin nic nevyjadřuje, já jsem pařez v lese. :D
Krásný článek, krásný muzikál. :)

2 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 31. října 2011 v 11:56 | Reagovat

Ty pařez v lese, já čísnký bůh srandy :D
Snažila jsem se na uloz.to Bídníky dát, ale nepovedlo se mi to - pak jsem ale zjistila, že je tam mezitím nějaký dobrák dal. Jsou sice na dva kusy, ale myslím, že to by nemělo až tolik vadit :)
Najdeš je tady: http://www.uloz.to/hledej/?q=les+miserables+25th+anniversary

3 Lotte Lotte | Web | 31. října 2011 v 14:18 | Reagovat

Ehm, to jsme dobrá dvojka. :D
Aww, jsi zlatá, děkuji! :)
Jak dorazím domů ze školy, jde se stahovat! :D :)

4 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 31. října 2011 v 15:42 | Reagovat

Není zač :) Umění zdar! :D

5 myanmar myanmar | Web | 11. listopadu 2011 v 23:20 | Reagovat

Bídníci - nejlepší muzikál všech dob :) Byla jsem na představení ve kterém hrál David Uličník a ... no, co říct, jeho hlas prostě müluju :D

Ubožáci jsou úžasní. Vážně nechápu, proč dávají k maturitě Chrám matky boží a ne je. Vím, je to tenčí a známější - ale i tak mi ti Ubožáci přišli lepší, nemůžu si pomoct.

Mimochodem - taky máš tak ráda Fantoma opery? Trochu mě mrzí, že se u nás nehraje ten muzikál. Knížka byla úžasná, film taky...takže už jen ta jedna položka v seznamu odškrtnutá a byla bych blahem bez sebe :)

6 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 12. listopadu 2011 v 8:32 | Reagovat

Já jsem bohužel Bídníky v češtině neviděla, ale plánuju to příští rok - od března budou zas k vidění v GoJa Music Hall :)
Taky jsem se docela divila, že na seznamu nejsou, možná je to tím, že Chrám Matky Boží v Paříži je o něco typičtější pro romantismus. Ubožáci/Bídníci mě taky chytli víc, možná proto, že v Matce Boží je mnohem víc docela nudnýho popisu...
Jestli mám taky ráda Fantoma Opery? :D Dobrá otázka! Mám jednu spolužačku, které často vyprávím o tom nebo onom filmu o FO, o muzikálech, knížkách - a ona mi to oplácí tím, že mi neustále připomíná, že jsem divná, závislá :D Hmmm... Možná na tom něco bude, jak můžeš na tomhle blogu vidět :D

7 Ellanor Ellanor | Web | 12. ledna 2012 v 12:45 | Reagovat

Udelala jsem zasadni chybu, ze jsem si predvcerejskem vsimla plakatu u nas pred domem na Bidniky, co maji ted na jare premieru v Pze. Zacla jsem po tom patrat, precetla jsem si na Wikipedi o cem ten pribeh je (prestoze jsme meli povinnou cetbu na gymplu i Huga, mohli jsme si knihu vybrat a ja jsem sla podle tloustky. Vybrala jsem si knihu "Devadesattri" a zni uz si nic nepamatuju :(..)

Takze kdyz to zkratim, uz druhy vecer brecim na videama na youtube z Tebou zmineneho koncertu (a toho koncertu pred patnacti lety). Texty v cestine jsem vzala na milost dnes, jsou taky moc pekne.. ale do Prahy na to asi nepojedu, jsem proti ceskym muzikalum s obsazenin popovych zpevaku dosti zaujata :( :))..

Mam dotaz, je nejaky kvalitni oficialni zaznam i muzikalu, ne jen koncertu ? A co muzikal ve francoustine?

8 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 12. ledna 2012 v 13:21 | Reagovat

Já jsem četla Bídníky už kdysi dávno, hrozně mě to chytlo snad kvůli Cosetce, nebyla jsem o moc starší než ona :)
Myslím, že na uloz.to je ten záznam z minulého roku, ale nevím, v jaké je to kvalitě... Zkus na to kouknout, když to nebude dobré, zkusila bych tam nahrát to, co mám v počítači.
Já bych do GoJa Music Hall docela ráda, podle všeho je české zpracování docela dobré, tak jsem na to zvědavá :) (už se u nás kdysi Bídníci hráli, stejně tak Miss Saigon, což je od stejných tvůrců, kdysi jsem na tom byla a líbilo se mi to :))
Ve francouzšitě jsem Bídníky ještě neslyšela, ani jsem to nijak moc nehledala, netuším, jestli se dá vůbec něco najít...

9 Ellanor Ellanor | Web | 12. ledna 2012 v 14:41 | Reagovat

No kdyz nad tim tak premyslim, nejspis to shanet zatim nebudu. V ramci zachovani pozitivniho mysleni odsunu na neurcito tento typ muzikalu i pribehu. Prednostne budu sledovat neco, kde prezije aspon polovina osazenstva, nejlepe vsichni :o)..

Z podobnych duvodu jsem vyradila docasne z playlistu i pisnicky od oblibene Asonance :o).. Na koncerte jednou zpevak oznacil jejich hudbu za nevhodnou k poslechu k psychoterapeutickym ucelum. Ma totiz velky pocet "mraktů", coz je jednotka oznacuji pomer mrtvol na takt. Myslim, ze Bidnici je hrave prekonavaji :))...

10 vestec vestec | Web | 12. ledna 2012 v 16:04 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

11 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 12. ledna 2012 v 17:12 | Reagovat

[9]: Nojo, závěr je podobně veselý jako u Hamleta :D (I když... k dobru se musí Bídníkům přičíst to, že konec románu přežijí aspoň Marius a Cosette) Aspoň si u toho člověk  popláče a chvilku nefňuká nad tím, kolik testů se nahrnulo před koncem pololetí :D

[10]: Obdivuhodné, jakou máš výdrž! Ještě nikdy jsem neobjevila stejný komentář pod víc jak dvěma články, tenhle je aspoň pod deseti a přitom píšeš, že je článek zajímavý... Vážně by mě zajímalo, jestli musí mít člověk rodiče superhrdiny, aby stihnul slupnout deset článků a ve stejném čase je okomentovat :D

12 Dorka Jeseňská Dorka Jeseňská | E-mail | Web | 5. října 2015 v 15:50 | Reagovat

Nemôžem s tebou nesúhlasiť. Tento muzikál je do slova a do písmena skvost. Aj keď k hercom sa vyjadrovať nemôžem, keďže ja som videla len tú verziu z 2012.
V každom prípade: "Vďaka ti Victor za tvoje dielo!!!"

13 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 6. října 2015 v 17:25 | Reagovat

[12]: Jestli se ti film z roku 2012 líbil, určitě doporučuju kouknout na záznam slavnostního představení k 25. výročí. To je teprve něco! :)

14 Dorka Jeseňská Dorka Jeseňská | E-mail | Web | 7. října 2015 v 19:05 | Reagovat

[13]: Vďaka za cennú informáciu. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama