První dětský zármutek - Andreas Munch (příběh malé Lotte)

8. října 2011 v 21:08 | BJ |  Čtenářský deník zvídavé fantomoložky
Malá Lotte myslela na všechno a na nic... - tak tenhle verš zná jistě bez výjimky každý fantomácký pomatenec (odpusttě mi tohle označení, nemohla jsem si pomoct :D). Kolik z nás ale ví, kde se vzalo? Pro "lerouxáky" jde o začátek jedné z pohádek Christinina tatínka, ne všichni ale ví, že příběh malé Lotte není původně Lerouxův. Inspirací pro pana Lerouxe (a otce Daaé) byla báseň norského básníka, který se jmenoval Andreas Much (a o kterém vám v závěru článku něco málo povím).
Báseň jsem dlouho hledala česky ve všech koutech internetu, ale marně - stejně tak o samotném básníkovi si v češtině nepřečtete na internetu ani písmenko. Našla jsem jen jakýsi anglický překlad, který jsem se pokusila pro vás i sebe převést do naší lahodné mateřštiny. (Anglický překlad jsem našla pod jednou kresbou na deviantartu, takže si nemůžu být jistá jeho zprávností, je možné, že se i můj překlad odchyluje od původního textu.)

Malá Lotte myslela na všechno a na nic,
jako motýl se proplétala zlatým slunečním svitem.
Na zlatých kadeřích měla jarní věneček
a její pohled byl jako obloha, tak jasně modrý a čistý.



Lichotila své mamince a byla věrná své panence,
pečovala o své šaty a své červené botky.
Ale nade všechno milovala ptáčka,
kterého chytil její tatínek minulé Vánoce.

Seděl zmrzlý u okna uprostřed zimního větru a mrazu
a díval se prosebně do teplého pokoje.
Tatínek nasypal zrní, aby ho vlákal dovnitř
a Lotte si ho jemně přivinula ke své hřejivé tvářičce.

A Lotte byla tak šťastná, že se rozhodla
starat se sama o toho malého návštěvníka z lesa.
Nosila ptáčkovi jídlo a líbala ho na dobrou noc.
Brzy se naučil jíst z jejích rudých rtů.

Znal její hlas i její lehký krok
a děkoval své přítelkyni mnoha čilými písněmi.
Nakonec ale seděl smutně a tiše ve své kleci,
slyšel ze zeleného lesa volat hlas jara.

Tu roztáhl křídla a chtěl odletět;
ale malá Lotte se smála - žel, nerozuměla tomu.
Pevně zavřela klec a dala mu vodu a semínka.
Ale to, co potřeboval ptáček k životu, byla svoboda.

Jednou zrána běžela k ptáčkově kleci s jídlem
a cestou se smála, byla veselá;
když ale přišla ke kleci, zpěv ji přešel.
Její drahý ptáček ležel ztuhlý na dně s roztaženými křídly.

Opatrně ho vyndala a pokryla vroucími polibky;
ale on zůstal chladný a bez života - nebyl to žert.
Jeho hlava byla zvrácená a v očích smrt,
upustila ho zděšeně na zem a němě na něj zírala.

A jak tam tiše stála, cítila se najednou tak zvláštně,
před čistýma očima rozprostřela se jí mlha,
sladký ruměnec dětství zbledl na jejích tvářích
a pomalu jí v srdci vykvetl temný květ bolesti.

Netušila, co je ta bolest zač;
přesto vyryl zármutek svou první runu do jejího srdce
a vypálil svůj obraz hluboko do jejích rysů,
neodplavil se s poslední slzou.
Myslela na svou matku, ne však tak jasně jako dřív.

A tak všechna nová slova pronikala za černý plášť smutku:
jako pohled na moře z pevnosti na pobřeží,
tak se jeví možnosti života při prvním dětském zármutku.

A teď slíbených pár slov o autorovi:
Norský básník, prozaik a dramatik Andreas Munch se narodil 19. října 1811 v Oslu jako syn básníka a protestantského kněze - luterána Johana Storma Munche a jeho ženy jménem Else Petronelle Hofgaard. Jeho prvním dílem byla sbírka básní Ephemerer (bohužel vám nemůžu přeložit názvy děl, jelikož a protože norština je jedním z tří jazyků, které neovládám /mezi ně patří i řeč fyziků a občas i rodičovština :D). Jeho první hra nesla název Kong Sverres Ungdom a byla napsána k příležitosti otevření nové budovy divadla v Oslu. Pracoval v časopise Den Constitutionelle. Byl dvakrát ženatý, poprvé s Charlottou Amalií Juul, která zemřela r. 1850, se kterou měl dva syny, kteří bohužel zemřeli brzo. R. 1865 se znovu oženil s Dánkou Annou Marií Amalií Raben. Munch zemřel r. 1884 v Dánsku.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Christine Christine | E-mail | Web | 11. října 2011 v 6:23 | Reagovat

Jsi úžasná, žes to přeložila. Já se o to snažila s kámoškou, přeložily jsme první čtyři strofy a pak jsme málem přišly o nervy. :-D

2 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 11. října 2011 v 9:01 | Reagovat

No, on to až tak superúžasný překlad není :D
Našla jsem nějaký anglický překlad, ze kterého to šlo hezky, výhoda byla i v tom, že je tu volný rým :)

3 Christine Christine | E-mail | Web | 13. října 2011 v 6:45 | Reagovat

Já jsem za ten překlad ráda. :-D

4 Mniška Mniška | Web | 13. října 2011 v 21:09 | Reagovat

To je moc hezký, ač trochu smutný příběh. Pravda, originál neznám, ale překlad se mi líbí, dobře se to čte. Trochu jsem se bála, že to nebudu pořádně vnímat, když jsem tak unavená, ale upoutalo mne to, takže to znamená, žes tphp ujala bravurně.

5 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 13. října 2011 v 21:54 | Reagovat

Děkuju, Mniško... Jsem ráda, že můj překlad k něčemu je, nejsem zrovna nejlepší angličtinář, ale dala jsem si záležet :)

6 Christine Christine | E-mail | Web | 14. října 2011 v 6:33 | Reagovat

Nemáš zač. ;-) Vážně se jedná o můj nejoblíbenější aktivní (jinak by ses prala o první místo s Pan & Del) blog. :-)

7 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 14. října 2011 v 11:55 | Reagovat

Máš pravdu, jejich blog je vážně skvělý, mrzí mě, že se tam už neobjevují nové články. Hrozně ráda jsem četla Soumrak nad Vltavou, nevíš, jestli ho nemají i někde jinde?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama