The Phantom of the Opera (1990) - Jak je důležité míti Filipa

2. října 2011 v 18:01 | BJ |  Jak se tak dívám (filmový deník)
Dalším z filmů, které vyplnily jednu z mých ne zrovna dlouhých pauz mezi učením se a vypracováváním domácích úkolů (dobře, nebudu vám lhát, úkolů, které bych vážně dělala, moc není...), je The Phantom of the Opera (jak jinak), tentokrát z roku 1990, to znamená, že jde o film jen o rok mladší, než je hororová verze, o které jsem vám psala v článku The Phantom of the Opera (1989) - NEVER MORE!
I přes tak krátký čas, který oba snímky dělí, (nebo možná právě kvůli němu) jsou tato dvě zpracování románu Gastona Lerouxe naprosto odlišná. Zatímco ve filmu z roku 1989, který je, jak jsem už řekla, hororově laděný, připomíná černovlasá Christine Day spíš princeznu bojovnici, Christine Daeé v (oproti zmíněnému hororu) opravdovém dojáku z r. 1990 je jejím naprostým opakem. Konečně jsme se dočkali "lerouxovsky" blonďaté Christine, navíc musím přiznat, že Christine v podání Teri Polo jsem docela "fandila" (většinou mě postava Christine spíš vytáčí :D). Film je rozdělen na dvě části, každá z nich je uvedená pár záběry Opery (v tomhle filmu jsou některé dost pěkné pohledy zvlášť na interiér Opery). Nedochází k žádnému posunu v čase ani prostoru, jak jsme to už mohli vidět u několika fimů, za což jsem byla moc ráda (jen si to vemte - jak může být fantóm fantómem, když nemá SVOU Operu ve SVÉ době?), i v tomhle filmu jsou ale postavy trochu (nebo i víc) jiné, než v původním románu.


Tak třeba Erik. Tvůrci filmu se nad naším milovanným šíleným géniem nejspíš slitovali - a nenechali ho na světě úplně samotného. Tentokrát se dokonce dovídáme, jak to bylo - a je - s Erikovými rodiči. Matka, krásná tanečnice a úchvatná zpěvačka, milovala Erika nade všechno na světě. Jeho otec, v začátku filmu odstupující ředitel divadla, si Erikovu matku - i když ji nesmírně miloval - nemohl vzít, byl totiž už ženatý se ženou, ke které ho nepojily žádné city. Po smrti matky se Gerard (Erikův otec) o Erika staral, když se časem dostal na místo ředitele Opery, mohl Erik klidně žít v jejím podzemí a prostřednictvím svého otce - který si myslel, že Erik netuší, čí je syn - ji řídit. Snad díky tomu, že v tomhle zpracování bylo Erikovi dopřáno alespoň trohu lásky a podpory, nabývá tu mnohem lidštějších rozměrů a ztrácí tak na "fantomáctví". Nezdá se už tolik tajemný ani tak šílený, dokonce se ani neobtěžuje hrát si na Anděla hudby, prostě Chrisitne vyučuje coby skvělý učitel hudby. Možná právě díky té nově nabyté lidštější podobě se mu podaří získat alespoň část Christinina srdce. Do Christine se zamiluje díky jejímu andělskému hlasu, který je, stejně jako její vzhled, k nerozeznání podobný hlasu Erikovy zesnulé matky.

Christine je, jak jsem už říkala, konečně blond. Je to docela zvláštní, že skoro v žádném filmovém zpracování jsme se nedočkali plavovlasého anděla ze severu... Dochází k pro mě zatím nepochopené a téměř nepostřehnutelné změně v jejím příjmení: z Daaé na Daeé. Povahou se mi zdá podobná své knižní předchůdkyni, některými momenty mě ale vážně mile překvapila a získala si mě. Erika svým způsobem miluje, větší část jejího srdce ale vlastní hrabě Philippe (o kterém ještě bude řeč), snaží se ale najít si ke svému učiteli cestu. Věří, že jestli pro svou matku byl Erik krásný, protože ho milovala, unese pohled na jeho tvář i ona. Když ale přemluví Erika, aby si sundal masku, hrůzou omdlí.

Místo mladičkého a až naivně čistého vikomta Raoula de Chagny (konec konců i jeho věk) ve filmu přebírá jeho knižní bratr, hrabě Philippe. Philippe je známý sukničkář, v jednom kuse posílá do Opery děvčata s tím, že by se měly učit zpěvu, u žádné z nich se ale o hudbu nezajímá, s Christine je to ale jinak. Znají se už od dětství, kdy Christine a její otec sloužili na zámku de Chagnyů. Už tenkrát se do ní zamiloval, jelikož se to ale na hraběcího synka neslušelo, musela Christine s otcem zámek opustit. S Philippem se potkali až po letech na jarmarku, kde ho upoutal její čistý hlas. Napadlo mě, že se z Raoula stal Philippe proto, že je povaha postavy zcela odlišná od knižního Raoula, nejsem si ale jistá, jestli tohle filmaře vážně trápilo.

La Carlotta, to je kapitola sama pro sebe! Tentokrát jde o nafintěnou manželku nového ředitele, která podle Erikových slov "Vůbec neumí zpívat!". Když zjistí, že je pro ni Christine konkurencí, snaží se ji jednoduše odstavit na vedlejší kolej.

Postavy jako je madame Giry nebo její dcera malá Meg zmizely, s nimi i například slavný maškarní bál. Zůstává Joseph Buquet, který je tentokrát Carlottiným garderobiérem (ne na dlouho, chudák Joseph se totiž kvůli Carlottě vydá do podzemí Opery, což vážně neměl dělat...).

Příjemnou změnou je to, že velkolepá "lustrová scéna" je přesunuta zpátky do středu filmu, snad proto, aby bylo nějaké drama i pro první část, další "super vychytávkou" je to, že konečně - KONEČNĚ! - slyšíme zpívat samotného Erika, což se ve filmech prostě nějak neděje (výjimkou je samozřejmě film z r. 2004, jelikož jde o filmové zpracování muzikálu, takže kdyby nezpíval, nekoupil by si Erik ani noviny...). Do děje jsou navíc zasazeny čtyří existující opery.
Jde o jeden z mála filmů, ve kterém jsme ani nezahlédli Erikovu skutečnou tvář, zato masek několik. Špinavě bílá hlavní maska zakrývá téměř celý obličej kromě brady a úst, na ni fantom občas nasazuje další.

A jak to bylo, pohádko?
V závěru článku bych asi měla trochu shrnout děj, tak chutě do toho!
Christine se na popud hraběte de Chagny vydává do Paříže, aby tu v Opeře studovala zpěv. Ředitel, za kterým ji ale Philippe poslal, už dořediteloval - na jeho místo se dostal ředitel jiný, spolu se svou manželkou, velmi interesantní dámou jménem Carlotta, která Christine přijme jen jako svou garderobiérku. Christine je ale spokojená - má práci i střechu nad hlavou. Při práci si zpívá, díky čemuž ji zaslechne Erik, mezi lidmi v Opeře známý jako fantom Opery. Erikovi Christine připomíná jeho matku, navíc by rád školil její hlas, proto se jí představí jako hudebník, o kterém se nesmí vědět, že jí dává hodiny zpěvu, proto nosí masku. Christine, která nemá o pověstech o fantomovi ani ponětí, je nadšená, přišla, aby studovala zpěv - a teď ji má učit velký učitel! Po nějaké době, během které Christine s Erikem usilovně pracovala na pilování svého hlasu, dospěje Erik k názoru, že je Chrisitne připravená k tomu, aby ji slyšel svět. Místem jejího trimfu se má stát klub, kam ji pozval i hrabě de Chagny. Když Christine zpívá, všichni oněmí. La Carlotta, která je uznávaná coby hvězda Opery, se k ní připojí, aby ji svým hlasem podpořila, zjišťuje ale, že její vlastní hlas není ani zdaleka tak dokonalý jako ten Christinin - a neskutečně žárlí. Z klubu odchází Christine s Philippem, se kterým stráví celý večer, takže přijde pozdě na hodinu se svým "maestrem". Když Erik zjistí, co (nebo spíš kdo) je příčinou jejího zdržení, je zdrcen.
Christine má zpívat roli Markétky ve Faustovi, z toho ale vůbec není nadšená Carlotta, které předtím role patřila. Dá Christine napít nápoje, po kterém přijde dočasně o hlas. Když Erik místo očekávaného triumfu své lásky vidí na jevišti její hanbu, přetne všechna lana, která drží křišťálový lustr nad jevištěm, který se velkolepě zřítí na nic netušící diváky. (Čímž končí první část)
Ve druhé části filmu je Christine s Erikem v jeho podzemním domě, udkud ji Erik nemíní pustit na dení světlo, protože se domnívá, že svět tam nahoře jí není hoden. Nedá na přemlouvání svého otce, stejně tak Christine od něj nechce utéct. Tráví spolu příjemný čas, Erik zavede Christine do zahrady, kterou vypěstoval v podzemí Opery (mně se neptejte, nemám páru, jak to udělal). Christine chce vidět Erikovu tvář, věří totiž, že jestli dokázala Erikova matka milovat svého syna i jeho tvář, dokáže to i ona. Když ale po dlouhém přemlouvání Erik masku sejme, Christine hrůzou omdlí. Když se probere, chce utéct, což se jí nakonec podaří. Pak si ale svůj útěk vyčítá, ví, že její zrada může Erika zabít - a on na tom opravdu není nejlíp. Nakonec se rozhodne vystoupit v roli Markétky, zazpívat pro Erika a dát mu tak najevo, že ho - svým způsobem - miluje. Erik ji opravdu slyší - a k úžasu obecenstva připojí svůj hlas k jejímu. Když ale dozní jejich hudba, vletí do lóže číslo pět kulka jednoho z příslušníků policejního sboru, kteří byli přivoláni za účelem dopadení fantoma (který mimochodem zasypal Carlottu krysami, což vedlo k jejímu úplnému pomatení smyslů). Erik popadne Christine a utíká s ní na střechu Opery, kam ho následuje i Philippe. Strhne se rvačka, která málem skončí volným pádem hraběte de Chagny na chodník před Operou, zachrání ho ale Christine, která Erika prosí, aby Philippa nezabíjel. Na střechu dorazí i policisté a Erikův otec a ze všech stran na něj míří hlavně zbraní. Erik vidí, že není východiska a po zřejmě domluveném výstřelu ze zbraně jeho vlastního otce Erik klesá k zemi a Christine se k němu v slzách vrhá. Strhává mu masku a políbí ho, pak Erik vydechne naposled.

Starring:

Erik/ Charles Dance

Christine/Teri Polo

Hrabě Philippe de Chagny/ Adam Storke

Gerard Carriere (Erikův otec)/ Burt Lancaster

La Carlotta/Andrea Ferreol


O tomhle filmu jsem se dozvěděla díky slečně, kterou na blog.cz můžete potkat coby Christine, které za to děkuji, protože se mi tenhle film vážně líbil, i když jsem měla místy problém skousnout Erika v téhle "nefantomácké" podobě (je zvláštní, že v každém filmu je náš fantom zcela jiná osobnost, takže si nejspíš každý fantom-fanda vybere tu podobu, které chce nejvíc věřit). Christinin blog je zaměřený podobně jako ten můj, pro zvědavce je tady odkaz: http://l-zeryk.blog.cz/.

A přistoupíme k hvězdování :)
Jak jsem řekla, líbilo se mi, že se film v mnoha bodech držel víc Lerouxe než jiné z filmů, které jsem viděla - a to tak, že se film opravdu líbí. Na druhou stranu Erik měl sice neskutečně příjemný hlas a tentokrát nám dokonce zazpíval, ale tak nějak mi ke svému knižnímu předchůdci neseděl, ale to je otázka pohledu na film. Tak jako tak si myslím, že je tenhle film jeden z nejlepších, co jsem zatím viděla, takže osm hvězdiček, které mu uděluju, si opravdu zaslouží :)

********--

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Christine Christine | E-mail | Web | 6. října 2011 v 6:42 | Reagovat

Je moc hezké, žes o té verzi takhle krásně napsala. Jak říkám, konkuruje u mne s 2004, i když nevím, zda se ti to zdá logické. :-D
Když jsem četla ten děj, tak jsem to úplně viděla... Taky jsi mohla napsat, že je to jedna z mála verzí, kde po vzoru knihy skutečně zahráli Fausta. ;-)

Mimochodem mě docela mrzí, že ses ani nezmínila o tom, že jsem ti o té verzi řekla já... Vypadalo to, že jsi do té doby o téhle verzi nevěděla.

2 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 6. října 2011 v 19:27 | Reagovat

Jé, Christine, vidíš, na to jsem zapomněla! Chtěla jsem se o tobě zmínit, ale vzhledem k tomu, že jsem to psala dva večery,  jsem na to nějak zapomněla, ale hned to napravím ;)
Fausta jsem taky chtěla zmínit, dokonce je v tomhle filmu použita jedna část, která se objevila i v The Phantom of the Opera z r. 1989... Když se na to tak dívám, tím, že jsem psaní rozložila do dvou večerů, se mi toho z hlavy dost vypařilo, ale myslím, že naštěstí ne nic, co by bylo v článku absolutně nepostradatelné... Mimochodem - zrovna jsem podruhé dočetla Fantóma Opery od Lerouxe a zjistila jsem, že pandžábská smyčka byla vážně z kočičích střev, což je dost ujetý (myslím, že jsme se tu o tom bavily...) :D

3 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 6. října 2011 v 19:39 | Reagovat

Tak jsem si svůj článek pročetla a zjistila jsem, že o Faustovi jsem se zmínila dokonce dvakrát, sice jsem nevypíchla, že není použit všude, ale nemyslím, že by to bylo až tak superdůležité...

4 Christine Christine | E-mail | Web | 19. října 2011 v 6:33 | Reagovat

Tak s tím Faustem se omlouvám, musela jsem to přehlédnout.
Jo, bavily jsme se tu o těch střevech. :-D Mimochodem, já mám podruhé rozečtenou knihu Fantom od Kay. :-D Takže se dočtu o tom, jak Ajšinku adoptuje. :-D Ale zatím jsem jen u Nádera, asi v půlce knížky.

5 Lotte Who Lotte Who | 29. srpna 2015 v 22:15 | Reagovat

Nevíte někdo jestli by se to nedalo sehnat s cz dabingem ?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama