The Phantom of the Opera (1998) - krev, krysy - a kde zůstal fantom?

24. října 2011 v 22:15 | BJ |  Jak se tak dívám (filmový deník)
Italsko-maďarský film The Phantom of the Opera režiséra jménem Dario Argento mě nutí k jednomu - písemně se omluvit filmu The Phantom of the Opera z roku 1989, o kterém jsem psala v článku The Phantom of the Opera (1989) - NEVER MORE!
Pokud se mi film z roku 1989 nezdál nijak superskvělý, italské provedení laťku snížilo natolik, že si uvědomuji, že má kritika o devět let mladšího filmu byla příliš tvrdá.
Italského Fantoma bych zařadila někam mezi béčkové krváky, které doufají, že díky spoustě krve a pár "hambatým" scénám zapomeneme na poněkud slabší výkony herců, nedokonalý scénář a celkově na chyby, které v mém případě ještě umocňoval ne zrovna perfektní český dabing.

Italové se sice jménem filmu hlásí k románu Gastona Lerouxe, je ale jen málo okamžiků, ve kterých si může "fantomák" říct - ha, že by přece jenom inspirace Fantómem? Hlavní hrdina - fantom - se nám změnil k nepoznání. V podzemí Opery žije ve společnosti krys, které ho vychovaly, když byl v košíku jako Plaváček poslán po řece. Nejspíš nabyl pocitu, že pandžábské laso se už nenosí, místo toho oběti naráží na krápníky nebo jim vykusuje srdce (ach, jak byla spletená kočičí střeva elegantní! :D). Výsledkem je divákův pocit, že brzy znovu uvidí svůj oběd, v případě zažrané fantomačky jako jsem já navíc zděšení a litování opravdového fantóma a jeho příběhu, který byl tak prachsprostě zneužit. Když už si po "fantomově" větě "Nejsem žádný fantom!" myslíme, že konečně uslyšíme něco, co potěší lerouxáckou duši - myslím výrok typu "Jsem Erik!" - zabije to hlavní hrdina dovětkem "Jsem krysák!", načež jsme nuceni si zakrývat oči před odpornou vraždou krysákovy oběti.
Z Raoula de Chagny nám tu z nepochopitelného důvodu udělali barona a přejmenovali mu bratra, to ale není až tak důležitá změna - oproti fantomovi-krysákovi. Tentam je ale "hezký mladík se světlým knírkem" i se svou povahou.
I s Christine se udály divy, ale když se to vezme kolem a kolem, není snad žádný film, ve kterém by zůstaly charaktery postav stejné.
Ale teď už k samotnému ději! Jak jsem řekla, fantom (příčí se mi to slovo ve spojitosti s tímhle filmem používat!) se dostal pod Operu coby nemluvně v košíku, vychovaly ho krysy, přesto ale zcela normálně mluví a tak vůbec (zvláštní, že?). Žije si tam svůj krysí život a čas od času zabije pár nešťastníků, kteří se odvážili vkročit do jeho království. Jednou se Christine Daaé, zpěvačka která má zastupovat za namyšlenou a poněkud bohatěji prostorově řešenou divu Carlottu, ale která za ni nezastupuje skoro nikdy, protože na ni Carlotta žárlí, ocitá na liduprázdném jevišti, což ji naplní velkolepým pocitem - představuje si, že je primadonou divadla a že stojí před plným hledištěm, a začne zpívat. Neví ale, že ji poslouchá "krysák", který se do ní ihned zamiluje. Neobtěžuje se ale hrou na Anděla hudby, prostě se před Christine postaví s tím, že na ni musí myslet.
Nějakou dobu se spolu domlouvají docela prazvláštně - ona slyší jeho hlas uvnitř hlavy (žeby závan Lerouxe?), odpovídá mu nahlas. Zvláštní je, že to nikomu nepřijde divné - fantomův hlas totiž nikdo kromě ní nezaslechne. Do hry přichází i postava barona de Chagny a Christine neví, koho spíš - je zamilovaná do obou (nezdá se ale, že by ji to trápilo :D). Nechá se fantómovým hlasem dovést do jeho království, kde spolu stráví noc. Když ale fantom opouští skrýš a odmítá vzít Christine s sebou, křičí za ním ona cosi o nekonečné nenávisti, což nám zrovna dvakrát nepomáhá se v příběhu zorientovat.
Krysák vyhrožuje Carlottě, aby zajistil své lásce roli Julie, když Carlotta přesto vystoupí, shodí fantom lustr, aniž by se divákovi - tj. mně :D - podařilo pochopit, jak je možné, že lustr spadne, když pomatený chlápek v kožené pláštěnce buší kladivem do jakéhosi sloupu. Vrací se do podzemí, kde Christine oznamuje, že má jít odzpívat svou roli, když ona odmítá, ukazuje jí svou temnější tvář, nakonec ji dokonce znásilní (Kam sakra zmizel opravdový Erik?). Potom co se povede Christine utéct, svěřuje se Raoulovi (je využita scéna na střeše Opery), neznámo proč ale pak vystupuje v roli Julie. Zdá se klidná a veselá, snad věří, že teď, když je s Raoulem, změnil fantom skupenství a jednoduše se vypařil. Když ale slyší potlesk z fantomovy lóže, úsměv jí zmrzne na rtech, načež se na scéně objevuje krysař (tj. ten, kdo krysy loví, ne s nimi žije), který strávil nějakou dobu v podzemí, kde jeho kamarád dokonce přišel o život, a začne vykřikovat, že je Christine "fantomova děvka", protože předtím v podzemí viděl, co vidět neměl. Vytasí dýku a žene se na Christine, na jeviště se jako pták snese fantom, milou Christine chytí a zemdlelou ji v náručí odnáší do podzemí. Když se Christine probouzí a první, co vidí, je nad ní se sklánějící fantom, popadne kámen a praští ho do hlavy, načež začně z plna hrdla volat Raoula, vzápětí se ale krysákovi omlouvá. Chvilku netušíme, co se s touhle dvojicí děje, sledujeme Raoula při jeho cestě podzemím. Když se všichni tři setkají, vyhrožuje Raoul, který předtím slyšel Christinino zoufalé volání o pomoc, fantomovi, aby nechal Christine jít, jinak ho zastřelí. To by ale nebylo žádné drama, kdyby řekl "Fajn, tak si ji nech!" :D Fantom naopak postupuje výhružně stále blíž svému sokovi, až Raoulovi nezbyde než vystřelit.
Ke krvácejícímu fantomovi se vrhá Christine, které se hned z očí řinou potoky slz. "Tak jí přece pomoz!" vyzývá postřelený svého soka a všichni tři se vydávají k loďce čekající u břehu jezera. Tam je ale dostihnou četníci, Raoul s plačící (a ječící) Christine nastupují do loďky, zatímco fantom, prostřílený skoro na cedník, se s ní dramaticky loučí. Po pěti kulkách v hrudníku a bodné ráně v břiše je ještě schopen zapíchnout krysaře, teprve až po bodnutí mečem do zad padá do studené vody jezera, jeho plovoucí mrtvolu ještě sleduje zlomená Christine, kterou Raoul odváží na loďce pryč.

A "hvězdné" obsazení?
Fantom/Julian Sands

Christine/Asia Argento (dcera režiséra, jen pro zajímavost :D)

baron Raoul de Chagny/Andrea di Stefano

Carlotta/Nadia Rinaldi


A teď novinka, dámy a pánové! :D Abychom měli alespoň trochu srovnání jednotlivých filmů, rozhodla jsem se, že za každý článek o filmu připojím shrnutí jeho kladů a záporů + určité bodování. Napadlo mě, že maximum by mohlo být deset bodů - nebo hvězdiček, takže potom by bylo lehké si udělat jakýsi žebříček :) (postupně se pokusím přidat"hvězdování" i k starším článkům)
Takže hurá na to!

BJ chválí...
Abych nevypadala jako nevděčná kritická divačka, přece jenom zmíním pár kladů tohohle filmu, nikdy totiž není nic jen černé nebo jen bílé :)
  1. prvním kladem jsou rozhodně krásné záběry Opery, které mi udělaly ohromnou radost. Jde hlavně o pohledy dovnitř, na jeviště, samotný divadelní sál, což je jedním slovem nádhera :)
  2. druhý klad... Co by mohl být druhý klad? Možná fakt, že se filmaři inspirovali "naším" příběhem a mě tím přiměli napsat tenhle článek :) Snad by se dala ocenit i snaha o vlastní kreativitu, i když si nejsem jistá, jestli v tomhle případě příběhu prospěla...
  3. dál bych možná vypíchla, že byla použita scéna na střeše Opery, i když i ona prošla pár kosmetickými změnami. Odehrává se nám ale na opravdové střeše Opery, která není upravená tak, aby ve filmu "vypadala líp".
...ale aby nepřechválila!
Jak jsem ale řekla, filmem dvakrát nadšená nejsem. Důvodů je několik:
  1. absolutní nerespektování původního příběhu a jeho postav (jistě, málokterý film se Lerouxe vážně drží, např. film z r. 1962 je absolutně jiný, myslím ale, že v tomhle případě úpravy filmu víc uškodily než prospěly). Když navíc film už v úvodu hlásá "natočeno podle románu Gastona Lerouxe", mělo by to prostě podle toho románu být natočené, ne?
  2. nejsem sice velký filmový znalec, ale jako i jako obyčejný divák jsem měla pocit, že herecké výkony jsou místy křečovité, jindy absolutně bez života, chvílemi to zavánělo přehráváním... Možná za to ale úplně nemohli herci, ale scénář...
  3. některé momenty člověka vážně zaráží, jen si říká: Co to sakra...? Jednání postav se zdá místy nepochopitelné, ale jim to, zdá se, žíly nedere.
  4. snaha zapůsobit krvavými scénami, při kterých se člověku několikrát přetočí žaludek, i když jsou ale dost předvídatelné.
  5. sakra lidi, vždyť fantom vypadá jako hastrman - a navíc se tak chová! (Sice mu byla "vylepšena fasáda" - tzn. fantom dostal "normální" obličej -, ale se znetvořením zmizela i genialita postavy, její snížení odráží i fantomův vzhled, myslím kostým apod.)
Když se to vezme kolem a kolem, za sebe nemůžu dát filmu The Phantom of the Opera (italsky Il Fantasma dell'Opera, anglický název na nás v úvodu filmu křičí snad kvůli spolupráci s Maďarskem) z roku 1998 víc než 2 hvězdičky (a to jen proto, abych mohla jít níž, kdybych nedopatřením kápla na horší film).

**--------

(Mimochodem, vlastně jsem vůbec nepochopila, proč je na plakátu k filmu maska...)

Vaše

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lotte Lotte | Web | 24. října 2011 v 22:43 | Reagovat

Neznám ten film a vím, že bych nad tím měla spíš brečet, ale já u toho Tvého popisu dostávala záchvaty smíchu. U "Nejsem Fantom, jsem krysák!" mi až vhrkly slzy do očí. :D Co to sakra je? :D
Nebo Fantom měnící skupenství....:D
Film je asi o ničem, ale Tvůj článek je bezkonkurenční :D

2 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 25. října 2011 v 8:07 | Reagovat

No, aspoň že článek pobavil :D
Nevím, možná se ten film někomu líbí, ale mně fakt ne :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama