Když spadne lustr, přidělají se ručičky...

23. prosince 2011 v 20:24 | BJ |  Nezařaditelné fantomákoviny
Velevážení přátelé, kamarádi, návštěvníci ze všech koutů internetu, ale hlavně pravověrní fantomáci (jelikož snad jen vás bude tenhle článek zajímat)!
Nevěřili byste, jak dlouhou dobu může člověk strávit v knihovně a kolik je možné si odnést knížek! Musím říct, že jsem nesmírně ráda za to, že není žádný limit, kolik si může člověk odnést knih. A paní knihovnice, to je prostě anděl! Včera jsem byla v knihovně shánět knížky k seminárce (která nese poetický název Paříž, město Opery, což volně přeloženo znamená "povídání o Opeře Garnier s omáčkou o všem okolo, hlavně aby to zabralo pár stránek"), měla jsem vypsaných asi 15 knížek, ve kterých jsem tušila alespoň zmínku o Opeře nebo něčem, co by se mi mohlo do seminárky hodit - a jako na potvoru jsem nenašla nic kromě Světových operních divadel (musím říct, že beletrie je sice v knihovně poskládaná čuprově, ale v odborných publikacích aby se čuně vyznalo). Ukázalo se, že jsou všechny ve skladě - a tak se tam paní knihovnice vydala hledat a hledala a hledala a mě k tomu přizvala (což bylo hlavně proto, že chodící držák se při hledání tolika knížek přece jenom hodí). To bylo prostě něco úžasného! Místnosti, do kterých se člověk běžně dostane, jsou přesvětlené a police jsou jen tak vysoko, aby na knížky člověk dosáhl (tedy, ehm... nechci si stěžovat, ale třeba k nejvyšší polici autorů od V se nedostanu, ani kdybych si plivla pod nohy), ale sklad (což je docela ošklivé slovo pro tak zvláštní místo), to je něco úplně jiného! Police sahají nesmírně vysoko a jsou blízko u sebe, takže má člověk takový zvláštní pocit, jako kdyby tam byla tma - a úchvatně to tam voní starými knihami! Znáte tu vůni, když člověk otevře knížku, co už má zažloutlé stránky a sotva se drží pohromadě? Mmmmmm... :) No nic, abych se dostala k jádru věci: paní knihovnice se obětavě vydala hledat hromady knížek, co jsem si nadiktovala, a mým omluvám a neschopnosti orientovat se mezi regály s odbornou literaturou se jen smála. Nakonec jsem vrátila hromady knížek a vyprázdnila tak školní tašku (naštěstí se neučilo, takže v tašce bylo dost a dost místa) a převážnou většinu knížek tam nacpala. Na Světová operní divadla už nezbylo místo, stejně tak zůstal venku jediný román, co jsem si půjčila - Bídníci. Měli jste někdy v ruce Bídníky? Myslím, že by se tenhle román dal bez nadsázky přirovnat váhou ke dvěma přerostlým cihlám. Mám Bídníky nesmírně ráda, ale pořád mi přišlo, že mi k nim něco chybí - a až nedávno jsem zjistila, že jedna cihla je málo, ony jsou dvě a v tom je ten háček. Ve výsledku jsem si tedy z knihovny odnesla pár tisíc stránek povídání o Paříži, Napoleonovi III. (knížku, ve které se psalo o atentátu na něj, bohužel neměli), Pařížské komuně a operních divadlech. Už v autobude jsem zažila hrozný šok: zjistila jsem, že se mýlí nejen rodiče, učitelé a teta Wiki, ale i knihy, kterým jsem doteď věřila. V první, kterou jsem otevřela, se o románu Gastona Lerouxe psalo jako o divadelní hře Paula Lerouxe a obrovskou vodní nádrž pod Operou tu přejmenovali na "jezírko". Čemu pak má člověk věřit?
No nic, o to ale nejde. Mám tedy všechno, co potřebuju k započetí práce na seminárce (tedy, práce už byla započata, už mám úvod a jakousi osnovu...), chybělo mi jediné: výmluva, proč nemůžu pracovat. Té se mi dostalo ve chvíli, kdy jsem se už začínala vzdávat představě, že seminárku nebudu dělat na poslední chvíli. Hledala jsem na netu něco málo o Opeře (gymple, díky za ájinu!) a narazila jsem na jednu úžasnou věc, která mě přiměla na chvíli přestat myslet na seminárku a radši přidat článek na blog. A o čem tedy tenhle článek bude? Prostě a jednoduše o hodinkách.

Nejde ale o jentak nějaké hodinky. Tyhle veleúžasné hodinky vznikly minulý rok při příležitosti třicátého výročí Klubu přátel Opery (tedy... takhle přesně se ta organizace nejmenuje, ale myšlenka je stejná) a nebyly, nejsou a s největší pravděpodobností hned tak nebudou k prodeji - a jestli ano, měla bych si připravit slušnou sumičku. Vícery na světě nepotkáte a není se čemu divit - jen praštěný pravověrný fantomák nebo nadšený "přítel Opery" (upřímně řečeno nevím, jak takového "přítele" poznám a čím se vyznačuje, předpokládám ale, že jde víceméně o pravověrného fantomáka, co se ale tolik nezajímá o fantoma a ví toho o Opeře Garnier tolik, kolik bude možné se dozvědět po přečtení mé seminární práce :D) totiž pozná, co je na těchhle hodinkách tak zvláštního. Zkuste si vybavit nejznámější scénu FO (poradím, že nemyslím maškarní ples ani závěr ve fantomově útulném bytečku) - správná odpověď je a) pád sedmitunového křišťálového lustru, v knize se, myslím, tahle kapitola jmenuje "Prokletý sál" či tak nějak podobně. (Tahle scéna je inspirovaná skutečností, kvůli lustru opravdu přišla o život jistá domovnice, na kterou spado protizávaží, nikdo netuší proč.) Zavřete oči a představte si tuhle scénu. Počkat, tohle beru zpátky! Pokud nedokážete číst se zavřenýma očima, pořád koukejte na obrazovku! :D Co vidíte, když si představíte tuhle scénu? Přesně tak, obrovský překrásný lustr se řítí k zemi. Koukněte, odkud se řítí. Ano, zcela chápu nechápavé "ze stropu, none?" - ale neztrácejte trpělivost! Právě strop Opery Garnier, tedy strop nad Velkým hlediště, je tím, co můžeme vidět na hodinkách, o kterých tu píšu. Ne, nehledejte horečnatě film z roku 2004 a neštudujte lustr a strop, nic nevykoumáte (musím se přiznat, že já sama jsem hledala tu správnou scénu, ale proto, abych stropy porovnala). Na hodinkách není strop filmový (který není nijak podobný ani jednomu opravdovému), ani původní od umělce jménem Eugène Lenepveu, kterým se mohla Opera pyšnit od roku 1872 (veřejnost ho mohla vidět až roku 1875, kdy byla Opera otevřena) a který můžete vidět na obrázku v muzeu Opery, ale ten, který najdete běžně s pomocí strýčka Gůgla. Tenhle strop zdobí krásné hlediště, laděné do oslňující královské rudozlaté kombinace, jestli se nepletu, od roku 1964, kdy Pařížští usoudili, že perla jejich města potřebuje opravu. Pařížané prý nebyli zpočátku z myšlenky na nový strop nadšeni, jelikož a protože jeho autorem měl být malíř jménem Marc Chagall, který nebyl původem Francouz, ale Rus. On se ale nedal odradit, a tak vzniklo nádherné, originální a barevné dílo, které je naprosto úchvatné a netradiční. Na stropě můžeme vidět Eiffelovu věž, Vítězný oblouk, výjev z Labutího jezera i samotnou Operu Garnier a vážně je na co se dívat. Právě tenhle strop byl inspirací k vytvoření těch nádherných hodinek, o kterých vám tu píšu a kvůli kterým zanedbávám seminárku. Kdyby mi tak mohl Ježíšek takové přinést!

Tak tady je máte. Nejsou úžasné? (Nechci slyšet ne :D)


Pro srovnání: současný strop nad hledištěm Opery Garnier (zbytky původního jsou schované pod ním)


A tahle nějak vypadal strop v době otevření Opery (1875, nevěřte filmu z roku 2004, co nám poslušně hlásí, že vypráví o Paříži roku 1870 :D)


No a tenhle strop můžeme vidět ve filmu z roku 2004 (možná proštuduju i další filmové stropy, teď ale nemám svou Krabičku - tak se jmenuje můj netbook -, takže tu nemám ani své filmy)

Na internetu jsem našla ještě tyhle hodinky, na kterých je zachycena jen část stropu, víc se mi ale líbí ty první

Tak, toť pro dnešek vše o stropě divadla, ve kterém jsem v životě nebyla :D
Hurá do práce na seminárce - o onom divadle a městě, které jsem navštívila tolikrát jako to divadlo.

Vaše







 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Christine Christine | E-mail | Web | 23. prosince 2011 v 21:17 | Reagovat

Ahoj, víš, nejde o to, že to byl první Erik, kterého jsem viděla. Gerard Butler mě přitahuje a... ano, samozřejmě, že to, že jsem ho viděla jako prvního Erika, v tom hraje roli, ale... zkrátka v tom byly i osobní důvody, že mě to tak vzalo.
Když jsem tu zprávu viděla, zatmělo se mi před očima. A v tu chvíli jsem na Erika ani nepomyslela.

2 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 23. prosince 2011 v 21:35 | Reagovat

[1]: Však já se ti nedivím, je spousta fandů, kterým na tom určitém herci tolik záleží :) Nechtěla jsem tvůj článek svým komentářem nijak zpochybňovat, právě naopak jsem chtěla trošku vyvýžit ten první :)

3 Lotte Lotte | Web | 23. prosince 2011 v 23:22 | Reagovat

Ohó! Takže: Drahý Ježíšku....:D
Ne, vážně, to je skvost! :D Já upřímně do přečtení Tvého článku nevěděla, jak strop v Opeře Garnier vypadá, ale stejně ty hodinky už žeru! :D
Uf a těžké Bídníky Ti závidím! Já mám jen nějakou zkrácenou verzi! Prý: Užijte si plné dobrodružství a ušetřete čas. Pch, pch. Nechci šetřit čas, chci plnou verzi knihy a chci pořádnou těžkou velkou bichli. :D Ach jo :D

4 Fáďos Fáďos | Web | 24. prosince 2011 v 0:07 | Reagovat

Já se sice nezajímám ani o operu a ani o malířství jako takové, ale očividně to není podmínkou pro to, aby mě to uchvátilo. Ty barvy jsou úžasné! x). I když o tom vím houby, pořád dokážu ocenit nápad x).

5 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 24. prosince 2011 v 11:43 | Reagovat

[3]: Já na ty hodinky nejdřív koukala a přemýšlela, odkud ten motiv znám, až pak mi to docvaklo :D No jo, až budu jednou slavná a bohatá, nějak se k nim dostanu :D Já bych Bídníky (ani nic jiného) nejspíš zkrácené do ruky nevzala (teda když nepočítám knížky v angličtině pro blbečky), sama vím, že když mám zkracovat něco, co jsem napsala, rve mi to srdce, takže si dokážu představit, jakou rychlostí se pan Hugo otáčí v hrobě :-/ (Nedávno jsme psali o ájině popis  oblíbeného místa a já si až u nějakého 193. slova uvědomila, že horní hranice je 180 slov, to byl boj :D)

[4]: Mně se ten motiv moc líbí, přijde mi to úžasně originální. Rozevláté baculaté postavy má na stropě každé druhé divadlo, ale tohle je opravdu krása :)¨Dík za návštěvu a za komentář ;)

6 Lotte Lotte | Web | 24. prosince 2011 v 15:32 | Reagovat

Co se dá dělat....musím někde sehnat plnou verzi.

7 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 24. prosince 2011 v 19:19 | Reagovat

[6]: Tak to přeju příjemné počtení :) Bídníci jsou sice rozsáhlí, ale čtou se krásně :)

8 Weri Weri | Web | 25. prosince 2011 v 11:08 | Reagovat

bože můj. tou zrůdou, která ho, chudáka, nechává cestovat časem jsi myslela mě? :D

9 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 25. prosince 2011 v 12:30 | Reagovat

[8]: A tím šílencem, co rozebírá stropy zase sebe :D Ber to jako fór, jen jsem chtěla naznačit, že každá z nás má svůj obor, okruh toho, o čem píše - a všechno se dá zpochybnit.
Důkazem mých čistých úmyslů budiž to, že o "chudákovi cestujím časem" čtu s chutí i já :D

10 Weri Weri | Web | 25. prosince 2011 v 19:39 | Reagovat

já vím.. a dobrá zpráva je, že dneska - lépe řečeno teďka - docestoval. mám hotovo! :D

11 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 25. prosince 2011 v 19:40 | Reagovat

[10]:Gratulace! Upřímně obdivuju všechny, kdo jsou schopni napsat cokoliv nad pět stránek, co je O NĚČEM - já vždycky přemýšlím rychleji, než píšu - a pak se ani nenaděju a je hotovo :D

12 Lotte Lotte | Web | 26. prosince 2011 v 1:02 | Reagovat

Panebože! Je to mimo mísu ale trpím silným nutkáním svěřit se! Je normální sen o Erikovi, Christine a Raoulovi...v...NARNII?! :D Neměla jsem před spaním jíst ten bramborový salát! :D

13 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 26. prosince 2011 v 10:54 | Reagovat

[12]: A takhle se to projevuje, když se člověku ze samého přidávání tisíců vánočních článků převaří hlava :D
Ale myslím, že to až tak divné není - mě jednou honil Krteček po hřbitově :D

14 Lotte Lotte | Web | 26. prosince 2011 v 23:04 | Reagovat

Krteček, hřbitov...hmm, mhmm...no jo, kam se hrabe nějaká Narnie. :D

15 Vendy Vendy | Web | 27. prosince 2011 v 19:12 | Reagovat

Pěkná sbírka!
Tvoje nadšení mi trochu připomíná nadšení jisté Ellinky, která má jako své nej cokoliv s Jane Eyre. Filmy, knížky, seriály, kostýmy, figurky, dárkové předměty, fotky...
Díky tvému nadšení ses zase dostala do míst, kam bys asi těžko přišla. ;-)  :-)

16 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 27. prosince 2011 v 19:58 | Reagovat

[15]: Je pravda, že moje fantomáctví je docela přínosné - jelikož jsem to vzala od podlahy a zajímá mě všechno, co s FO souvisí, dozvěděla jsem se dost i o Opeře Garnier, o Paříži v době, kdy se stavěla, ... Píšu teď o Opeře Garnier seminárku a díky té jsem si uvědomila, že mi FO vážně dal dost :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama