Moje - Vaše - naše země Vám děkuje

18. prosince 2011 v 20:26 | BJ |  Já a zase já
Ne, nebudu svůj článek věnovaný panu Havlovi zahajovat slovy jako "nesmírné neštěstí" nebo "tragédie", tak velkými a přitom tak ošoupanými a plochými. Celou událost bych shrnula jiným slovem: ŽIVOT.
Život nám propůjčuje místo na světě na dobu určitou, myslím, že 75 let se dá zařadit mezi delší z nájemních smluv, co se životem uzavíráme. Jsem ale toho názoru, že ne vždy je smrt pro člověka na tomto světě konečná. Do všeho, co děláme, vkládáme kus sebe - do toho, co vytváříme, co říkáme, o čem přemýšlíme, pro co žijeme, pro lidi, jako byl pan prezident, pro ty, co mají srdce na pravém místě, to platí dvojnásob. Dokud je na světě něco z toho, co jsme vytvořili, dokud to, co jsme po sobě zanechali, pro někoho znamená víc než zašlou minulost, je tu pořád to z nás, co jsme světu věnovali, jsme tu tedy i my.
Myslím, že moje generace nemůže plně docenit význam pana Havla pro náš stát, nemáme totiž možnost před sebe položit vlastní vzpomínky a zkušenosti a porovnat dnešní dobu a podobu naší vlasti s tou před rokem 89. Máme ale rodiče a prarodiče, kteří nám můžou o minulém režimu povídat, takže pro nás je možné si alespoň částečně uvědomit, kým byl Václav Havel pro Českou republiku. Když volně projevujeme své názory, když cestujeme, kam se nám zlíbí, když studujeme bez ohledu na to, kdo jsou či byli naši rodiče, je v nás skvělý pocit svobody, kterého si ne vždy vážíme, právě proto, že si neumíme představit život bez něj. A právě toho dosáhl spolu s dalšími výbornými lidmi pan Havel - udělal z pojmu svoboda slovo, které se nemusíme bát skloňovat, protože se nám nerozdrobí v dlaních. Dosáhl toho, že se svoboda stala něčím tak běžným a lehce dostupným, jako je vzduch, protože stejně jako vzduch i ji potřebujeme ne k přežívání, ale k životu, k růstu a rozkvětu.
Moje - Vaše - naše země Vám děkuje, pane prezidente.

(Jen mě tak napadá otázka: Co budete dělat teď, vy, kdo jste nedávno za hrobového ticha na náměstích lomili rukama a naříkali nad hokejisty - ještě ke všemu jen jako hokejisty, ne lidmi?)





 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 K. K. | 18. prosince 2011 v 20:31 | Reagovat

ahoj, můžu tě poprosit o ozdobu ? Zabere to jen pár vteřin a moc mi to pomůže...
http://vanocni.datart.cz/kristyna-n--si-preje-smartphone-nokia/
Děkuju moc, a sorry za reklamu... :)

2 Miss.@ ~_~ Miss.@ ~_~ | Web | 18. prosince 2011 v 20:32 | Reagovat

Krásný článek ;)..

3 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 18. prosince 2011 v 20:37 | Reagovat

[1]:Nebývám neurvalá, ale teď už je to vážně moc. Ne, nemůžeš mě poprosit o ozdobu. Už mám docela plné kecky toho, jak každý cpe reklamy pod články, které nečetl, a zvlášť teď se to nehodí.

4 may may | Web | 18. prosince 2011 v 20:51 | Reagovat

Naprosto s Tebou souhlasím. Myslím, že ses k celé záležitosti vyjádřila smysluplněji a trefněji, než jak to dokázali ti šašci ve zprávách. Navíc bez klišé. Fakt díky, takovýhle text jsem teď potřebovala! Plus oceňuji stěr všech pro hokejisty truchlících pozérů a ten adresovaný žadatelce o ozdobu... ;-)

5 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 18. prosince 2011 v 21:17 | Reagovat

[4]:Mě právě nesmírně vytáčí ty omleté fráze, každý mele o tom, jaká je to tragédie a jak ho ta zpráva zarmoutila, zasáhla, zdrtila. Není na ní nic zdrcujícího, právě naopak - nastala chvíle, kdy bychom se měli zamyslet nejen nad odkazem pana Havla, ale i nad svým chováním.
No a k hokejistům a ozdobám není co dodat :D

6 Lotte Lotte | Web | 19. prosince 2011 v 5:55 | Reagovat

Pěkně napsaný článek, neuchylovala jsi se k srdcervoucím výlevům a přesto je velmi dojímavý. :)
O těch hokejistech jako bych to nečetla, to jsem v černé osmutnila i já. ;)

7 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 19. prosince 2011 v 17:24 | Reagovat

[6]:Ó jé, to nebylo myšleno až tak tento. Šlo mi jen o to, že lidi vyváděli jak diví, ale nikdo neřekl: Je škoda mladých životů, co teď budou dělat jejich rodiny? Každý řešil jen to, jak se bez toho kterého obejde tým, prostě většina viděla jen to, že umřeli hokejisti, ne že umřeli lidi, což je překroucené a řekla bych, že zvrácené.

8 Lotte Lotte | Web | 19. prosince 2011 v 21:11 | Reagovat

Och tak, špatně pochopená myšlenka. :D To máš samozřejmě pravdu, všichni lomili rukama, kdo bude dávat góly, ale za zmařeným životem se ohlédnul málokdo.

9 Malkiel Malkiel | Web | 26. prosince 2011 v 3:52 | Reagovat

Velmi moudře sepsáno. Pod to se mohu podepsat.
Já patřím ke generaci, která zažila i život za bolševika a pro mně byl pan Havel absolutním zjevením, když se v listopadu 89 začal objevovat na tribunách. Václav Havel samozřejmě nebyl jediným strůjcem té revoluce. Ale byl jejím vůdcem a hlavně mravním symbolem. A každý národ potřebuje symboly. Teď bohužel žádné symboly náš národ nemá a proto teď vypadá tak, jak to vypadá.

10 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 26. prosince 2011 v 10:52 | Reagovat

[9]: Jsem ráda, že se mnou souhlasí i někdo, kdo může dobu minulou s tou dnešní porovnat (protože blogy mých vrstevníků a mladších jsou sice plné srdcervoucích článků o panu Havlovi a minulém režimu, ale nikdo z nás nemůže mluvit z vlastní zkušenosti a proto to působí dost uměle)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama