Charles Garnier; počátek stavby, první problém - podzemní voda

14. ledna 2012 v 20:27 | BJ
Již jsme mluvili o tom, co vedlo ke vzniku Palais Garnier. Když bylo rozhodnuto o tom, že se bude stavět nová budova pro operu, byla vyhlášena veřejná soutěž, do které se přihlásilo okolo sedmdesáti nejlepších architektů země. Soutěž překvapivě vyhrál Charles Garnier, architekt, který v té době nebyl ještě ve Francii moc známý; porazil dokonce i svého bývalého učitele.
Jean-Louis Charles Garnierse narodil 6. listopadu roku 1825 jako dítě kováře a stavbyvedoucího a dcery kapitána u francouzské armády. Během svého života Garnier nepopíral to, že pocházel z chudých poměrů, naopak se k tomu hrdě hlásil a uváděl Sarthe, místo narazení jeho otce, jako své rodiště. Garnier byl nejprve učněm u architekta jménem Louis-Hyppolite Lebas, poté navštěvoval École royale des Beaux-Arts de Paris. Roku 1848, tedy ve třiadvaceti letech, získal Grand Prix de Rome, prestižní ocenění a stipendium pro nadané studenty umění (rok před ním ji získal umělec jménem Jules Eugène Lenepveu, který se o pár let později stal autorem původního stropu nad Velkým hledištěm v Palais Garnier). Hodně cestoval, navštívil například Řecko nebo Turecko. Opera Garnier se stala jeho životním a nejznámějším dílem, věnoval jí velkou část svého života. Opera, která byla postavena coby oslava druhého císařství, spolkla čtrnáct let prací. Vypráví se, že císařovna Evženie, manželka Napoleona III., se málo známého Garniera při pohledu na jeho (v té době ještě nedokončené) dílo zeptala: "Co je tohle za styl? Tohle není žádný Ludvík Čtrnáctý, ani Ludvík Patnáctý, ani Ludvík Šestnáctý!" "Ne, madam," odpověděl Garnier, "tohle je Napoleon Třetí."
Palais Garnier ale není jediným Garnierovým výtvorem. Je také tvůrcem například opery a kasina v Monte Carlu.
Práce na Palais Garnier započaly 2. července roku 1861, mezi 27. srpnem a 31. prosincem byly hloubeno místo pro gigantickou budovu. 13. ledna následujícího roku byla nalita první várka betonu tvořícího základy, postupovalo se od budoucího průčelí budovy směrem dozadu. Jelikož šlo o obrovskou budovu, která měla navíc mít hned několik podzemních pater, kopalo se opravdu hluboko, což ale přineslo nečekaný problém - brzy začala postupně vznikající základy budovy zaplavovat voda, snad nějaký skrytý podzemní přítok Seiny. Vody stále přibývalo, ale jelikož si baron Haussmann usmyslel postavit Operu zrovna na tomto místě a nikde jinde - bez ohledu na to, co to bude stát -, rozhodlo se, že se bude v pracích pokračovat. V březnu bylo instalováno osm ohromných parních pump, ani ty ale nedokázaly místo zcela vysušit. Nakonec bylo rozhodnuto o tom, že bude v podzemí Opery ponechána vodní nádrž, kterou obklopí dvojitá zeď, ona nádrž měla sloužit i jako zásobárna vody pro případ požáru. Dodnes se tedy nachází pod Operou Garnier ohromné podzemní jezero, které dodává budově na tajuplnosti. Každé dva roky bývá hladina jezera uměle snižována, aby na ni mohli v loďkách s mělkým dnem vyplout statici a zjistit případné poškození budovy a potřebu opravy. Právě mezi dvěma zdmi, které jezero obklopují, žil podle Gastona Lerouxe fantóm Opery, dokonce by měl existovat tajný vchod ke břehu jezera z rue Scribe.
Charles Garnier
File:Palais Garnier foundation work 20 May 1862 - Mead 1991 p147.jpg
začátek prací na Opeře
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama