Všechno nejlepší, krásná oslavenkyně!

5. ledna 2012 v 19:43 | BJ
Mí nejdražší fantomáci,
co si udělat malý výlet? Přiznejme si to: pořád sedíme za počítači a klofeme do klávesnice, hrbíme záda, kazí me si oči, výlet nám jen prospěje. Nebojte se, náš cíl není daleko - posuneme se jen o 137 let do historie.


Jsme tedy v roce 1875, stojíme v pařížské Avenue de l'Opéra, kolem se řítí kočáry a spěchají slavnostně oblečení lidé. Kam se všichni tak ženou? Vy to nevíte? Dnes se otvírá nedávno dostavěná Opera, dílo architekta Garniera, kdo něco znamená, musí tam dnes večer být! Sám otec honosné budovy se dme pýchou - ano, trochu se nám stavba protáhla, to kvůli té hloupé prusko-francouzské válce, ale po čtrnácti letech je jisté, že všechna ta dřina stála za to. A že to opravdu nebylo nic jednoduchého, dovést Opery k její kráse a velikosti, plány, které Garnier vytvořil, by položené za sebou měřily 33 kilometrů! Na výzdobě stavby se podíleli nejrůznější umělci, každý kousíček výzdoby je sám o sobě výjimečné umělecké dílo. Ozdobné sloupy, krásné Velké schodiště, skvostný křišťálový lustr, člověk neví, na co by se díval dřív. První návštěvníky Opery vítá sám Apollón, vůdce múz, který shlíží ze střechy Opery a pyšně ukazuje Paříži svou zlatou lyru. Opera je plná světla a třpytu, má ale i tajuplná zákoutí, o kterých nemají návštěvníci vůbec tušení - i účinkující mají posvátnou hrůzu z podzemních pater, o jezeře černém jako tuš, které budova skrývá, ani nemluvím!
Nejvýznamější z Pařížanů se usazují na svých místech, zdraví známé v ostatních lóžích, obdivují se nádherám Opery. "Nevídaná krása!" nese se od úst k ústům.
Je večer pátého ledna roku osmnáct set sedmdesát pět.

Možná už chápete, proč jsem se pro tenhle výlet rozhodla zrovna dnes - dnes máme pátý leden 2012, což znamená, že je to přesně na den 137 let, co bylo v Paříži otevřeno dodnes největší operní divadlo světa. Cesta Opery za světlem světa byla sice zdlouhavá a složitá, ale rozhodně se vyplatila, jen díky tomu, že všechny překážky byly nakonec překonány, stojí dnes v Paříži majestátní a přenádherná budova, před kterou se ostatní divadla světa s obdivem sklání. Vše začalo roku 1858, kdy se císař Napoleon III. s manželkou Evženií rozhodli, že stráví večer v opeře. Cestou k divadlu v rue Le Pelletier se stala nečekaná věc - na císařský kočár bylo vrženo několik pum, které ale nakonec císařskému páru neublížily. I když při útoku zemřelo několik lidí, Napoleon III. se rozhodl, že do opery stejně půjdou, uvědomil si ale, že Paříž potřebuje nové operní divadlo, které by mělo střežený vchod pro hosty, jako je on. Pověřil tedy barona Haussmanna, projektanta tehdejší přestavby Paříže, aby vybral místo, kde by se měla nová budova nacházet, a uspořádal veřejnou soutěž. Do té se přihlásilo okolo sedmdesáti architektů, nakonec zvítězil mladý a do té doby nepříliš známý Charles Garnier. Začalo se tedy s pracemi. V místě, kde měla Opera za pár let stát, se kopalo a hloubilo, až dělníci narazili na podzemní vodu, která začala rychle zaplňovat základy. Bylo ale rozhodnuto, že Opera bude stát zrovna tu, proto byly instalovány parní pumpy, které odčerpávaly dnem i nocí, přesto se nepovedlo místo vysušit dokonale. Bylo tedy rozhodnuto, že bude pod stavbou ponecháno podzemní jezero, které se obežene dvojitou zdí. Stavba pokračovala dál, než ji zarazil válka Francie s Pruskem, kterou silnému protivníkovi vyhlásil Napoleon III. V takové chvíli samozřejmě nebylo možné, aby stavba pokračovala, zvlášť ne pak v závěru, kdy byla Paříž obklíčena Prusy, což jejím obyvatelům přineslo hlad a strádání. Opera naštěstí nebyla nijak poškozena, po povstání komunardů se ale její podzemní patra stala místem, kde se věznilo a mučilo. A ani poté nepokračovaly práce jako na drátkách. Přišel nový režim a nová vláda, které byla Opera trnem v oku, připomínala padlé cíasřství. Možná by vůbec nebyla dostavěna, kdyby roku 1873 nezachvátil staré divadlo obrovský požár, což donutilo Pařížany pokračovat ve stavbě, aby měli kam chodit na svou milovanou operu. Garnierova Opera byla tedy slavnostně otevřena roku 1875, od té doby ji naštěstí nepotkala žádná nová pohroma.

Je na mně, abych dnešní oslavenkyni popřála, aby byla ozdobou Paříže ještě spousty let, aby dál ohromovala nové a nové generace a přinášela Pařížským skvělé zážitky. K jejím narozeninám bych jí ráda věnovala svou "malou seminárku" - povídání o ní a jejím městě, které jsem sepsala coby třeťákovou seminární práci a které sem na blog vložím co nejdřív.
Takže ještě jednou: Všechno nejlepší, krásná oslavenkyně!


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Christine Christine | E-mail | Web | 5. ledna 2012 v 20:35 | Reagovat

Přidám se k přání všeho nejlepšího u netradičních narozenin.
Přejeme naší krásné Opeře, však ona je klíčem k tomu, co tolik miluji. Je domovem muže, který ani nevypadal jako člověk.
Musím se zahanbeně přiznat, že jsem nevěděla, že to bylo zrovna 5. ledna... Ale to se spraví, díky tobě to již vím. :-)
Nádherný článek...

2 Lotte Lotte | Web | 5. ledna 2012 v 20:43 | Reagovat

Páni, vlila jsi mi do hlavinky dosud netušené vědomosti, velmi čtivě podané. Děkuji! :)
Všechno nejlepší, milá Opero Garnier! :)

3 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 5. ledna 2012 v 21:00 | Reagovat

[1]: Ani já donedávna nevěděla, kdy přesně má Opera "narozky" :) Vlastně jsem na to narazila náhodou, když jsem hledala a koumala... :D Legrační je, že třeba ve filmu z roku 2004 při přechodu do barvy píšou, že jde o rok 1870, to ale zuřila prusko-francouzská válka a Opera byla otevřená až za pět let...

[2]: Takové je poslání fantomologa - tlačit informace do hlavinek fantomáků, ať chtějí nebo ne :D

4 Ellanor Ellanor | Web | 6. ledna 2012 v 0:08 | Reagovat

Mas nejake presnejsi informace k vete "plány, které Garnier vytvořil, by položené za sebou měřily 33 kilometrů!" ? Jako architekta by me to zajimalo :o))))..

5 barbarajane barbarajane | 6. ledna 2012 v 10:47 | Reagovat

[4]: Zkusím se doma podívat, z jaké knížky jsem to vlastně vytáhla, určitě tam toho bude o tom víc :)

6 zorka zorka | Web | 6. ledna 2012 v 11:40 | Reagovat

Zajímavý, neobvyklý blog, pěkně píšeš, přestože tohle je téma, které mne nezajímá. Jenom mně osobně dělá problém číst to maličké písmo a texty bez odstavců. :-)

7 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 6. ledna 2012 v 14:51 | Reagovat

[6]: Děkuju, Pikachu :D
Nojo, snažím se dělit text do odstavců tak nějak, aby bylo pohromadě to, co má, ale občas z toho vyleze delší kus, než jsem si původně myslela...

8 Renny_* Renny_* | Web | 6. ledna 2012 v 17:41 | Reagovat

Já ani netuším, co mě žene vpřed. Baví mě to, mám podporu, takže v podstatě žádný problém, až na nějaké nedostačující finance, protože to není zrovna levný sport. :D
Taky samozřejmě čtu, ale mám třeba kamarádku, která denně leží u učení 4 hodiny. To bych nemohla. Já tak max 2 hodinky a ne každý den :DD
Čtení jako čtení mě baví :D Vášnivý čtenář a sportovec, to jsem no :D:)

9 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 6. ledna 2012 v 18:08 | Reagovat

[8]: Ojé, ani já nejsem na maratony v učení. Myslím, že se toho člověk ani moc neučit nemůže, když se bude vyčerpávat takhle dlouho :-/
No, on není knihomol jako knihomol - já nejsem knihomol, který dychtí po tom, sežrat všechnu moudrost světa, spíš jsem takový románomol, co chce díky knížkám spíš na chvíli ze světa zmizet :D

10 PROSIM PROSIM | 6. ledna 2012 v 18:16 | Reagovat

Ahojte dali by ste mi prosím hlas tu http://www.infoglobe.sk/fotosutaz?photoID=3323&competitionID=39#ImageDetail  prosím hlasujte nižšie za fotku :)
PROSIM aspoň jednu súťaž by som chcela vyhrať :/ :-)

11 Princess Jane Princess Jane | Web | 6. ledna 2012 v 18:54 | Reagovat

JÁ TI TVŮJ NÁZOR NA MŮJ ČLÁNEK K TÉMATU TÝDNE NEBUDU VYČÍTAT... ALE JÁ JSEM TO NAPSALA JAK SI TO MYSLÍM A ZA TÍM SI STOJÍM!!!

12 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 6. ledna 2012 v 20:49 | Reagovat

[11]: Nechápej mě špatně, nejde mi o tvůj názor, je jedině dobře, že si za ním stojíš - nebylo by ale na škodu, kdybys ho nějak zformulovala a věnovala mu víc než dva řádky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama