Závěr

14. ledna 2012 v 21:20 | BJ
Jak bylo řečeno již v úvodu, důvodem, proč se Opera Garnier stala námětem této seminární práce, byla snaha věnovat té jedinečné budově tolik pozornosti, kolik si zaslouží, a alespoň symbolicky tak vyrovnat nedostatek literatury, která by se jí hlouběji zabývala. Už při hledání možných zdrojů v městské knihovně jsem se utvrdila v tom, že je Opera nespravedlivě přehlížena; když už o ní někde je zmínka, pak jen letmá nebo dokonce předkládající chybné informace, ačkoliv se tato výjimečná stavba stala vzorem pro mnoho dalších. Internet může o tomto operním divadle nabídnout podstatně víc než knihy, několik serverů předkládá svým návštěvníkům například článek o sestupu do podzemí Palais Garnier, nejtajuplnější a snad proto nejlákavější části budovy; díky tomu, že je Opera vnímána jako "domov fantoma Opery", přece jenom existují lidé i mimo Francii, které Opera zajímá a kteří tak umožňují i ostatním ji trochu poznat. Ale i přesto, že se Opera Garnier díky Gastonu Lerouxovi (a A. Lloydu Webberovi, jehož muzikál proslavil příběh fantoma Opery snad ze všech jeho zpracování nejvíc) dostala do povědomí mnoha fantomových "fanoušků" (kterých, jak jsem díky shánění informací pro tuto práci zjistila, rozhodně není málo), neexistuje žádný text, který by Garnierovu Operu představoval čtenáři a řekl mu o ní víc než pár zajímavostí. V některých článcích na internetu nakoukne čtenář k fantomovu jezeru, jinde se doví, jaká událost inspirovala Lerouxe k sepsání kapitoly Fantom Opery, ve které se utrhne sedmitunový lustr, může se dokonce setkat i s pojednáním o stropu nad hledištěm a hodinkách jím inspirovaných, ale Operu jako celek, ne jako pár útržků papíru či do vzduchu vhozených, do kontextu nezasazených zajímavostí, nepopisuje žádný z nich. Když naopak narazíme na článek o historii Opery, opět jde jen o ve vzduchoprázdnu poletující kousíček skládačky, která může dát dohromady Operu se vším všudy, ale kterou se zatím nejspíš nikdo nepokusil složit. Právě snaha posbírat co nejvíce dílků této skládačky a slepit je k sobě dala vzniknout této seminární práci, která - i přes nedostatek použitelné literatury - vznikala "jako po másle". Důležitým pohonem při psaní této práce bylo nadšení pro téma, kterým se práce zabývá, zjistila jsem, že dobré téma, tedy téma, které je pisateli osobně blízké a ke kterému má určitý vztah, jenž ho má k postupu v práci, je základní ingrediencí potřebnou pro vznik seminární práce, která nejen že jednoduše vyroste do jakés takés podoby, ve které je odevzdatelná učiteli, ale hlavně vykvete do té podoby, ve které s ní bude sám autor spokojený, protože se na ni bude moct podívat s dobrým pocitem a vědomím, že ho práce na ní bavila a dal jí všechno, co mohl. I když ani tato práce dokonale nezachycuje vše, co by se dalo - a mělo - o Garnierově Opeře říct, je tento malý dárek k 137. výročí slavnostního otevření Garnierova největšího díla, snahou věnovat Opeře text zabývající se jí jako celkem, která, ač nedokonalá - snad jako všechno lidské počínání -, je přece jenom přínosem, protože pomohla i mně zjistit o Opeře víc, shrnout, co o ní vím, a znovu a znovu se nechat udivovat touto budovou, jež si ponechává i po mém prozkoumání svou osobitost a tajemství, která pro mě nadále zůstávají a zůstanou velkou neznámou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama