Cosetta - rozmazlovaný sirotek

26. února 2012 v 22:05 | BJ
Jméno
I když Cosettě říkají všichni prostě a jednoduše Cosetta (Cosette), její pravé jméno je Eufrasie. Její otec se jmenoval Tholomyès, o jeho otcovství ale kromě něj a Cosettiny matky Fantiny nikdo nevěděl, proto Cosetta jeho jméno nikdy nepoužívala. Jelikož ji vychovával Jean Valjean, nosila jeho falešné jméno Fouchelevant.
V době, kdy žila u Thénardierových, jí lidé říkali Skřivánek.



Vzhled
Jako dítě byla Cosetta snad kvůli trápení, které měla u Thénadierů na denním pořádku, a špatným životním podmínkám docela ošklivá, jediné, co bylo v jejím vyzáblém obličeji hezké, byly velké smutné oči.
Až okolo patnácti let zkrásněla. Měla lesklé kaštanové vlasy, hezký nos, její obličej působil půvabně a oduševněle. Nepadnoucí oblečení klášterní schovanky odložila do skříně, začala se oblékat vybraně a s vkusem.

Povaha
Cosetta je tak trochu romantický snílek, co se jí ujal Jean Valjean, je veselá a bezstarostná, v době svatby s Mariem je jí kolem šestnácti let, takže má v sobě ještě dost dětského kouzla. Po vzoru svého adoptivního otce ráda pomůže potřebným, má dobré srdce. Když má někoho ráda, tak naprosto a dokonale, nesmírně lpí na Jeanu Valjeanovi, ale s příchodem Maria jde láska k otci částečně stranou.

Příběh
Cosetta je nemanželské dítě Fantiny a Tholomyèse, její otec se k ní odmítl znát, proto byla její matka nucena ji nechat na výchovu u hospodských Thénardierových, doufala, že se o její dceru budou starat jako o svou. Opak je ale pravdou, dokud byla Cosetta docela malá, byla u Thénardierových od toho, aby si na ní vybíjeli vztek. Jak jen trošku povyrostla, stala se z ní služka, skoro se dá říct otrok. Od Thénardierů ji doslova a do písmene zachránil Jean Valjean, ke kterému se Cosetta upnula a měla ho ráda jako vlastního otce. Chvíli spolu bydleli v Gorbeauově baráku, zapadlém domě kdesi na paříském předměstí, dokud Valjeana nenašel Javert, pak se uchýlili do kláštera, kde se Cosettě dostalo vzdělání. Později pro ně Jean Valjean najal dům (spolu s několika dalšími na různých místech v Paříži), kde žili docela poklidným životem. Pravidelně chodili do Lucemburské zahrady, kde se potkávali s Mariem Pontmercym, do kterého se Cosetta zamilovala. Když ale Marius zjistil, kde bydlí, a chodil k jejím oknům, rozhodl se Jean Valjean s Cosettou přestěhovat do domu v ulici Plumet. Cosetta by málem na Maria zapomněla, kdyby jí nebyl podstrčil sešit, do kterého si zapisoval své myšlenky, které se týkaly jí. Druhý den se Marius s Cosettou konečně setkali a vyznali si lásku, od té doby přicházel Marius za Cosettou pravidelně. Po čase přišla rána - Cosettin otec se rozhodl odcestovat do Anglie. Před cestou přes La Manche se Cosetta s Valjeanem odstěhovali do jiného domu v Paříži, Marius si ale myslel, že už je jeho milá mimo kontinent. Cosetta se snažila mu dát vědět, jak se věci doopravdy mají, dopis, ve kterém mu psala, kde teď žije, ale předala Eponina Mariovi až na barikádě. Na barikádě by Marius málem zemřel, byl ale zachráněn a přenesen do domu svého dědečka, který svolil k vnukově svatbě s Cosettou. Po svatbě Cosetta i Marius přemlouvali Cosettina otce, aby žil s nimi, on ale odmítal. Potom co Mariovi prozradil, kým skutečně je, měl Jean Valjean dovoleno se s Cosettou pravidelně vídat, po čase ale pochopil, že není vítán, a jeho návštěvy přestaly. Cosetta na něj neuvěřitelně rychle zapomněla - měla oči jen pro svého manžela a na tatínka si ani nevzpomněla. Když Marius zjistil, že to byl právě Jean Valjean, kdo mu zachránil život, vydal se spolu s Cosettou za ním. Cosetta tak dostala poslední možnost se se svým otcem rozloučit, než Jean Valjean zemřel.

S Cosettou je spojena jediná nesrovnalost, na kterou jsem v knize narazila - ve chvíli, kdy se Fantina setkává s Thénardierkou, má být Cosettě asi dva a půl roku. Zároveň Hugo píše, že uplynulo deset měsíců od chvíle, kdy Tholomyès Fantinu opustil, přitom v té době ještě Cosetta nebyla na světě.

Není možné, aby čtenáři Skřivánka v době, kdy žila u Thénardierů, nebylo líto. Docela se s ní sžijeme i v době, kdy se zamiluje do Maria, ale opravdu mě "naštvala", když dočista zapomněla na Jeana Valjeana, těžko říct, jestli ji zamilovanost alespoň částečně omlouvá. Jean Valjean by pro ni udělal naprosto všechno - proto, že nikdy neměl nikoho kromě ní, se k ní choval jako k pokladu, splnil by jí jakékoliv přání. I ona měla svého tatínka nesmírně ráda, o to nepochopitelnější se to zapomnění zdá.

Skřivánek u Thénardierů

A o něco větší Cosetta s Mariem :) V muzikálu je jejich seznámení takové...no, muzikálovější. V románu rozhodně nejde o lásku na první pohled.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cornetto^^ Cornetto^^ | Web | 26. února 2012 v 22:18 | Reagovat

ahoj. :) prepáč, že otravujem, ale na blogu chcem spraviť Answers 0.1, čiže najprv musím zozbierať otázky. xD viac na mojom blogu. ;)) tam sa dozvieš aj to, v čom je výhode pre tých, ktorí mi tam položia nejaké otázky... :D vopred ďakujem. :-)

2 Lotte Lotte | Web | 27. února 2012 v 6:00 | Reagovat

Nojó, mám tu postavu jak v knize, tak v muzikálu ráda, ale ten konec mi nikdy nepůjde přes nos....:D

3 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 27. února 2012 v 8:01 | Reagovat

:D Možná by se jí to dalo odpustit, kdyby to byla mužská postava hraná... já nevím, třeba nějakým fešákem :D

4 Lotte Lotte | Web | 27. února 2012 v 8:07 | Reagovat

Jenže není, takže smulka. :D

5 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 27. února 2012 v 8:31 | Reagovat

Smulka? Tohle slovo existuje? :D

6 Lotte Lotte | Web | 27. února 2012 v 8:34 | Reagovat

Když může existovat neblázen. :D

7 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 27. února 2012 v 8:40 | Reagovat

Jenže neblázen je potřeba, smulka ne. Říká se smůla nebo pech nebo smolík, ale smulka ne :D
Když už jsme u toho - znáš slovo "kňasáky"? :D

8 Lotte Lotte | Web | 27. února 2012 v 8:41 | Reagovat

Smulka je ale roztomilé! A můj vynález to není...už jsem to někde četla. :D
Ne, neznám...:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama