Fantom(ÁK)ova zpověď I. (První setkání)

23. února 2012 v 19:53 | BJ |  Já a zase já

Přátelé, kamarádi, mí fanoušci a obdivovatelé! :D
Jelikož a protože cítím nutkavou potřebu někomu vykecat fantomáckou díru do hlavy, rozhodla jsem se zapojit do projektu, jehož "centrálním mozkem" (pamatujete Návštěvníky? :D) je FantaLight. Konečně přišel ten krásný den, kdy toho můžu (a dokonce musím) fůru napovídat na téma, které už všem kolem mě leze krkem.
Pohodlně se usaďte, začínáme! :)


  1. Kdy ses poprvé dozvěděla o nějakém "fantomu Opery"?
    Někdy o minulých vánočních prázdninách, to znamená před rokem (plus nějaké drobné). K Vánocům jsem totiž dostala Krabičku (můj milovaný netbook), hlavně proto, že po něm neskonale toužila moje sestřička, no a večer, když se rodinka dívala na telku, což já moc nedělám, jsem brouzdala po Kinotipu a hledala, co si pustit. Od Štědrého dne jsem zkoukla bezpočet animáků a nejrůznějších slaďáků a muzikálů, takže jsem nevěděla, co si pustit dál - a tak jsem klikla na FO z roku 2004, kolem kterého jsem už pár dní kroužila s tím, že si ho brzo pustím. Obrázek působil tajuplně, název záhadně, navíc se to honosilo přídavnými jmény "muzikálový" a "romantický", takže jsem se na to prostě musela vrhnout. :D
  2. Viděla jsi poprvé film nebo četla knihu? Jakou verzi?
    Jako první jsem viděla film z r. 2004 s "blbečkem Butlerem". I když z něj dneska nejsem tak supernadšená jako předtím, vděčím mu za své zfantomákování.
  3. Jaké byly tvé první pocity a dojmy, když jsi poprvé uviděla obal knížky či DVD než jsi ho otevřela?
    Hned jsem věděla, že je to něco pro mě! Už tenkrát jsem byla nadšená muzikálofilka, navíc obal sliboval romantický příběh s nádechem tajuplnosti - a jak pánovitě se na něm díval ten chlápek s maskou! Bylo mi jasné, že půjde o hlavního hrdinu - zamilovaného záporáka, a to je přesně podle mého gusta.
  4. Jaké byly tvé první dojmy, když jsi vklouzla do děje?
    Černobílý začátek v poničené Opeře ve mně vzbudil zvědavost, předehra se zvedáním lustru se zdála velkolepá, Opera v barvě kouzelná. Byla jsem prostě naprosto okouzlena (dokud nepřibaletil ten frája Raoul, kterého jsem od začátku neměla ráda :D)
  5. Změnily se tvé pocity poté, cos přečetla/ shlédla celé dílo?
    Možná trošku. Na začátku jsem byla lehce okouzlená, na konci už plně lapená mocí fantómovou. Ohledně Raoula jsem si stále stála za svým :D
  6. Co byla tvá první věc, kterou jsi po filmu/ knize udělala?
    Nic. Prostě jsem seděla, polykala slzy velké jako hrachy a čučela do tmy, která mezitím v pokoji nastala, aniž bych si toho všimla. V hlavě se mi to celé přehrávalo znova a já si jako vímekdo říkala jen "Christine, why? Why?!"
  7. Chceš někomu poděkovat za to, že ses mohla s ním "seznámit"?
    No jistě! Mé milované Krabičce, která mě s ním seznámila a doteď snáší mé fantomáctví docela statečně. (Naproti tomu ségřin netbook pod takovým tlakem není a přesto často vypovídá službu :D)
  8. Kdy jsi poprvé zjistila, že je tento příběh něco jiného než všechny ostatní, které jsi doteď četla nebo viděla?
    To nedokážu říct. Od prvního zkouknutí mi fantomův příběh ležel v hlavě, ale asi nikdy mě nenapadlo říct "Tohle je jiné než všechno ostaní", i když jsem si to nejasně uvědomovala. No a možná proto jsem fantomačkou - pro samého fantoma jsem neměla doteď kdy si uvědomit, jak je pro mě tenhle příběh výjimečný :D
  9. Změnilo se nějak tvé chování?
    No jéje! Je to divné, jak dokáže FO s člověkem zamávat! :D Vždycky jsem si tak trochu žila ve svém světě, teď snad ještě víc než dřív. Tím, že jsem narazila na FO, jsem našla ten kousek skládanky, co mi chyběl k úplnosti. Tedy, nechci používat ohrané fráze jako "bez FO by chyběl kus mé duše" nebo podobné pitominy, chci jen říct, že každý nejspíš potřebujeme mít něco, co nás opravdu oslovuje, co nás zajímá a máme donekonečna chuť v tom "rejpat", zjišťovat víc, postupovat dál. A tohle "něco" jsem já objevila ve FO.
  10. Co od té doby děláš jako samozřejmost, cos před tím nedělala?
    Toho je fůra. Chcete to abecedně? :D
    Ne, ale vážně... Dost často si ráda a falešně zpívám, což jsem asi dělala i předtím, ale FO člověku umožňuje zpívat fakt uširvoucně :D Díky FO taky bloguju, tenhle blog byl totiž založený hlavně kvůli Love Never Dies (a jak známo, kdyby nebyl FO, nebylo by LND - a tudíž ani blog vaší předrahé BJ :D). Taky občas používám slova, která pro většinu světa neexistují, ale fantomák je fakt potřebuje, aby se domluvil. Chytám se lačně každé zmínky o FO, to znamená, že hltám každou knížku nebo film, co se mi dostane pod ruku. Trávím dost času na počítači, velkouu část z něj na blozích jako je ten Lottin a podobně. Často mám pocit, že mi lidé nerozumí, totiž úplně se nechytají, když s nimi mluvím. Když se mě někdo zeptá na oblíbený muzikál nebo se, chudák nešťastná, zmíní, že zná FO, jsem schopná toto téma rozvíjet třeba hodiny. Tedy, byla bych toho schopná, ale nedělám to. Většinou končím po pěti minutách, když začínám mít pocit, že se ten druhý nechytá a ani chytat nebude :D
  11. Jsi ráda, že ho znáš, nebo bys raději vrátila čas a tenkráte se tomu setkání vyhnula?
    Ojé, to ani nejde, abych ráda nebyla. Co by to bylo za svět, kdyby BJ neblogovala a nebyla fantomačkou? :D
  12. Čím je pro tebe Erik? Neviditelným přítelem, platonickou láskou, kamarádem, vzpomínkou na něco, představuje tvé nedosažitelné cíle…
    Erik je pro mě duchem Opery. Tajuplnou osobou, u které můžeme věřit, že existovala, aniž bychom k tomu chtěli nějaký důkaz - a nikdo nám to nemůže vyvrátit. Je těžké to popsat, ani jedno ze slov uvedených v otázce se mi nezdá dostačující...
  13. Co se ti do paměti při sledování/ čtení Fantoma vrylo navždy do hlavy?
    A co ne? :D
    Rozhodně nejde zapomenout "lustrovou scénu" - tedy jeho zvedání v 2004ce. A taky Raoulův účes, ze kterého jsme si se ségrou dělaly dlouho legraci. Když měl někdo legrační vlasy, byl pro nás "ostříhaný na Raoulínu" :D
  14. Tekly ti na konci slzy?
    Je papež katolík? :D
  15. A při dalším sledování filmu?
    A je rabín žid? :D Ne, ale vážně. Poprvé jsem ronila krokodýlí slzy, podruhé jsem brečela jako želva. Slza nebo dvě se skutálela i při koukání na pětadvacítku FO, o Love Never Dies ani nemluvím, tam mi stačilo jen poslouchat 'Til I hear you sing a bulela jsem jak amina. O Christinině smrti na CDčku a DVDčku z Austrálie se snad ani nebudu zmiňovat :D (Leroux a Kay v slzách jsou taky samozřejmost :D)
  16. Chcete abych ve zpovědi pokračovala?
    No jistěže! Mám toho ještě fůru co říct! :D



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lotte Lotte | Web | 23. února 2012 v 20:07 | Reagovat

Čtete! Barbara mě tam zmínila! Cha! Čtete? :D :D :D
Už se těším na další část, todle mě fakt baví! :D

2 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 23. února 2012 v 20:29 | Reagovat

Já bych tolik nejásala, stejně nikdo jiný než ty, Ellanor, Fanta a Christine ke mně nezavítá :D
Jo, je to srandy kopec :D

3 Lotte Lotte | Web | 23. února 2012 v 20:31 | Reagovat

Nekaž mi to, mám dnes špatný den, tak mi alespoň trochu radosti dopřej. :D
Jojo! :)

4 Fanta Light Fanta Light | Web | 23. února 2012 v 20:41 | Reagovat

[1]: ok du se zahrabat. mě snad nikdo nepotřebuje... :D

5 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 23. února 2012 v 21:34 | Reagovat

[3]: Tak fajn. Lotte, máš tam odkaz, víš, jak budeš teď slavná? :D

[4]: :D Nááhodou, tebe mám už v úvodu! :D

6 Lotte Lotte | Web | 23. února 2012 v 21:52 | Reagovat

Lepší! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama