Fantomův dědic (Sedmá část)

26. února 2012 v 14:20 | BJ |  Fantomův dědic
Mé drahé čtenářky,
i když to tak možná vypadalo, nepřešlo mě pořád ještě pisálkovské nadšení, takže ještě nějakou chvíli nebudete ušetřeny dalších dílů mého výtvoru! Chachachacháááá!
Tentokrát vám tedy předkládám už sedmý díl :)



"Ať vejde," řekl jsem. Paní Giryová se otočila na podpatku a během chvíle byla zpět v doprovodu hraběte de Chagny, který se beze slova mírně uklonil na pozdrav mně a slečně Giryové.

"Čekal jsem vás dřív, monsieur," prohlásil jsem a upřeně se na něj zadíval. Paní Giryová, která teď stála těsně za ním, těkala pohledem ze mě na hraběte a zdálo se, že pořád nemůže uvěřit tomu, že ho vidí stát v mé pracovně, v mém domě, pár metrů ode mě samotného - a nejvíc ze všeho ji zřejmě udivoval můj naprosto klidný tón.

"Děkuji vám, paní Giryová," řekl jsem a rukou naznačil, že může jít. Beze slova vycouvala z pokoje a zavřela za sebou dveře. Znovu jsem se zadíval na de Chagnyho.

"Musel jsem zařídit několik neodkladných záležitostí," odpověděl na mou předchozí narážku, "mohu vidět Gustava?"

"Samozřejmě, přece jste nepřišel, abychom si poklábosili jako staří známí. Slečno Giryová," oslovil jsem slečnu, která se zdála podobně překvapená jako její matka, "mohla byste pro chlapce dojít? Řekněte mu, že ho přišel navštívit jeho otec."

"J-jistě," řekla a spěšně odběhla z pokoje. Zůstali jsme tak s hrabětem o samotě.

"Měl bych vám poděkovat," ozval se, když slečna odešla, "pořád mi není zcela jasné, proč tohle děláte."

"Nedělám to pro vás, Raoule," odpověděl jsem mu. "Mohu vám říkat Raoule? Slyšel jsem toto jméno několikrát z Christininých úst, jak víte, zdá se mi proto přirozenější říkat vám tak. Konec konců, i když si to asi neuvědomujete, jsem výrazně starší než vy."

"Dal bych přednost poněkud méně osobnímu oslovení," přerušil mě, "pane…?"

"Na mém jméně nezáleží, snad ani žádné nemám. Jak jsem řekl, pane de Chagny, nejde tu o vás. Nejde ani o mě. Jde o Gustava. Zvykl si na vás, vychovával jste ho jako jeho otec celý jeho život. Záleží mi na Gustavově štěstí, a jestli i vám, myslím, že se budeme muset naučit nějakým způsobem spolupracovat."

"Musím uznat, že mě váš postoj do jisté míry udivil," prohlásil, "ale na každý pád s vámi souhlasím."

"Ovšemže," zamumlal jsem spíš pro sebe než pro něj. V tu chvíli se pootevřely dveře a v mezeře se objevil Gustavův obličej.

"Papá?" pípl nejistě. De Chagny se usmál a kývl na něj.

"Dobré ráno, Gustave," řekl prostě.

"Tatínku!" vykřikl Gustav a vrhl se mu kolem krku. "Co tu děláte? Kde jste byl celou tu dobu? Musím vám ukázat, jak krásně jsem se naučil hrát na klavír!" Zahrnul ho spoustou dětsky roztomilých otázek, usmíval se a zdál se tak šťastný, jako už dlouho ne. De Chagny byl očividně v rozpacích, odpovídal roztržitě, zdálo se, jako by se bál Gustava i dotknout. Přesto byl chlapec celý rozzářený a tak sršel životem a rozpustilou energií, že jsem se od nich musel odvrátit.

"Gustave, nechceš… nechceš svému otci ukázat svůj pokoj?" zeptal jsem se přiškrceným hlasem. Gustave zatleskal, popadl de Chagnyho za ruku a s veselým štěbetáním ho vedl pryč, takže jsme v pracovně zůstali jen já a slečna Giryová. Několik minut jsem zůstal stát obrácený k obrazu na zdi, až po chvíli jsem si uvědomil její přítomnost a otočil se k ní.

"Slečno Giryová," začal jsem.

"Pane, já…"
V tu chvíli propukl v plné síle záchvat kašle, který jsem se celou dobu snažil oddálit, a ne a ne přestat. Otřásal jsem se neovladatelnou křečí a na kapesníku znovu ulpívaly rudohnědé stopy mé nemoci. Když jsem se konečně uklidnil, skryl jsem rychle kapesník za zády a znovu oslovil na smrt bledou slečnu Giryovou.

"Slečno, ohledně toho, o čem jsme mluvili předtím -"

"Ano, já -"

"Jsem si jistý, že vás na tento nápad přivedly ušlechtilé pohnutky a vaše rozhodnutí je bezpochyby obdivuhodné, ale je třeba si uvědomit, jaké by mohlo mít následky - pro nás pro všechny. Nejsem zbabělec a nemám ani v nejmenším strach ze světské spravedlnosti, ale je musíme myslet na chlapce, i na něj by měla ta věc dopad." Na chvíli jsem se odmlčel a pak jsem se posadil k započaté práci a s konečnou rozhodností prohlásil: "Pokládám tedy tuto záležitost za uzavřenou a doufám, že vy také."

"Ano, pane," špitla slečna Giryová, sklopila hlavu a vyšla z místnosti.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lotte Lotte | Web | 26. února 2012 v 14:42 | Reagovat

Erik v tomhle díle ale dostal zabrat. Nejdřív musí sledovat Gustíka s kraulíkem, potom se jeho nemoc prozradí před Meg...
No, jak ráda říkám...nezabíjej Erika! :D

2 Fanta Light Fanta Light | 26. února 2012 v 15:26 | Reagovat

tsss... já na rozdíl od NĚKOHO jeho mrt přijmu důstojně. Ne každý má to štěstí a každému Osud (zde BJ) stříhá nitě jinak.

3 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 26. února 2012 v 15:58 | Reagovat

[1]: Gustíka s hrabětem de Chagny, o kraulíkovi nechci ani slyšet! :D
Drahá Lotte, stejně mám pocit, že za něj tak oroduješ jen proto, že máš černé svědomí! :D

[2]: No prosím! Aspoň někdo do mě nereje! :D

4 Fanta Light Fanta Light | 26. února 2012 v 16:04 | Reagovat

Já jsem hodná. A ještě jednou promin za ty komenty. Víš kolikrát já jsem četla jeho smrt? Brečela jsem jen jednou... Na tohle jsem nějak odolná

5 Lotte Lotte | Web | 26. února 2012 v 16:06 | Reagovat

Kraulíka mě neodnaučíš. Marné. :D

6 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 26. února 2012 v 16:34 | Reagovat

[4]: To neřeš, za to přece nemůžeš :)
A u které verze smrti jsi brečela? :D

[5]: Chudák (k)Raoul... :D

7 Fanta Light Fanta Light | 26. února 2012 v 16:56 | Reagovat

od phant? Asi to bylo od ní.
proč mu neříkáte Amadeus? místo kroulíka?

8 Christine Christine | E-mail | Web | 26. února 2012 v 17:02 | Reagovat

Já po Stmívání nešílím, ale povídky na to téma se mi píšou dobře. :-)

9 Fanta Light Fanta Light | 26. února 2012 v 17:08 | Reagovat

[8]: ale šílíš.. ty šílíš po všem :D  :D

10 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 26. února 2012 v 18:10 | Reagovat

[7]: Proč Amadeus? :D

[8]: Jasný, jasný :)

[9]: Nemyslím si, že by na tom některá z nás byla líp :D

11 Lotte Lotte | Web | 26. února 2012 v 19:28 | Reagovat

Kraulík je nejlepší! :D

12 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 26. února 2012 v 20:18 | Reagovat

Achjo. :D

13 Ellanor Ellanor | Web | 26. února 2012 v 20:45 | Reagovat

Pekne, pekne :)..

14 Fanta Light Fanta Light | 26. února 2012 v 20:52 | Reagovat

[10]: Protože Kraulík mi připomíná králík a ten můj se jmenuje Amadeus alis Amí :-D

[11]: Ne není!

15 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 26. února 2012 v 21:01 | Reagovat

[13]: Děkuji, děkuji :)

[14]: My máme Mennyho, tak jsme měli Kamilku nebo paní Snížkovou. Takže doufám, že Lotte zůstane maximálně u Kraulíka, protože "paní Snížková de Chagny" zní... no, zvláštně :D

16 Fanta Light Fanta Light | 26. února 2012 v 21:10 | Reagovat

jééé.. my pak máme ještě morče Amarel. Ale pokud bych dostala další zvíře tak bude Mušu... jako tan dráček z Mulan od Walta Disney, znáš?
Mušu de Chaney... :D  :D

17 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 26. února 2012 v 21:16 | Reagovat

Neznám, jediný disneyovský dráček, kterého znám, je Bezzubka. Vikomt Bezzubka de Chagny je snad ještě lepší :D

18 Lotte Lotte | Web | 26. února 2012 v 21:20 | Reagovat

Však kraulík má znít jako králík. Je to sloučení Raoulík/králík :D

19 Fanta Light Fanta Light | 26. února 2012 v 22:18 | Reagovat

[17]: bože... a kolik mu je? 100?

20 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 26. února 2012 v 22:21 | Reagovat

[18]: Ano, vskutku geniální sloučení :D

[19]: Bezzubkovi? Netuším. Viděla jsi Jak vycvičit draka? :)

21 Lotte Lotte | Web | 27. února 2012 v 6:17 | Reagovat

[20]: Jojojo! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama