Charlotte Brontëová - Jana Eyrová

24. února 2012 v 22:21 | BJ |  Čtenářský deník obyčejného knihomola
Mí drazí návštěvníci, návštěvnice,
nedávno na svém blogu Ellanor zveřejnila článek o knize Charlotte Brotëové Jana Eyrová a jejím nejnovějším filmovém zpracování. O tomhle románě se Ellanor zmiňovala už dřív a já, vášnivá knihomolka, jsem s radostí sáhla po dalším tipu na dobré počtení - a že opravdu dobré bylo! :)
Jana Eyrová se čte vážně pěkně, stránky člověku ubíhají před očima, aniž by si všiml, kolik jich za večer shltnul. Jak je mým "chvályhodným" zvykem u dobrých románů, i teď nějaká ta slzička ukápla, i když jich nebylo moc (abyste mi rozuměli, i když to tak vypadá, neslzím nad každou knížkou a filmem. Ale občas to člověka tak chytně za srdce, že to prostě jinak nejde :)). Navíc jsem zjistila, že pan Rochester je tak trochu můj typ hrdiny, od začátku mi byl sympatický. Tváří se jako mrzout, velkou část románu je kolem jeho osoby dost tajemného a nevysvětlitelného, ale i když to není žádný fešák, je neuvěřitelně charismatický - a tak člověku doopravdy srdce poskočí, když sleduje jeho projevy náklonnosti k Janě.

Pro ty, kdo s Janou ještě neměli tu čest, ve stručnosti převyprávějme děj.
Na začátku románu je Jana malou holčičkou, která je sirotek a vyrůstá proto u své tety, paní Reedové. Milá teta sice slíbila svému manželovi, když umíral, že se o svou neteř bude starat jako o vlastní, ale to se neděje. Jana má denodenně na talíři, že je v rodině něco míň, nejvíc si na ni vyskakuje její bratranec Jan (neskutečný spratek!). Vrcholem všeho je, když je Jana za to, že se bránila, když ji Jan napadl, zavřena do červeného pokoje, místnosti, kde umřel pan Reed a kam se všichni bojí chodit. Jana je desetiletý capart, fantazie pracuje na plné obrátky - a tak se není čemu divit, že je na ni pobyt v tmavém a strašidelném pokoji trochu moc. Následkem tohohle "dobrodružství" je Janino nervové zhroucení, které je ale paradoxně začátkem nového období jejího života. Přivolanému lékaři (tedy přesněji lékárníkovi, lékaře paní Reedová volala jen k sobě a svým dětem) může Jana vypovědět všechno, co ji trápí, a na jeho podnět se paní Reedová rozhodne poslat Janu do školy - a to do nechvalně známého lowoodského ústavu.

V Lowoodu má finance pod palcem jistý pan Brocklehurst, kvůli kterému jsou zdejší chovanky špatně oblékané a jejich strava taky za moc nestojí. Kvůli panu Brocklehurstovi se s Janou mají dál táhnout potíže způsobené paní Reedovou - přede všemi totiž tenhle "úctyhodný" pán prohlásí, že je Jana lhářka, na kterou si mají dát pozor. Naštěstí je ale díky dobrosrdečné slečně Templové Jana očištěna, navíc při ní i přes křivé nařčení nepřestala stát její kamarádka Helena Burnsová. Brzy bohužel vypukne v Lowoodu epidemie tyfu, která s sebou odnese mnoho chovanek. Umírá i Helena, i když na jinou nemoc, svůj odchod ale díky silné víře bere neuvěřitelně statečně. Brzy po vymizení nákazy jsou omezeny pravomoce pana Brocklehursta a život v ústavě se tak stává pro chovanky konečně snesitelným. Jana tu stráví celkem osm let, z toho dva roky jako učitelka.

Na konci posledních dvou let pocítí touhu po změně, podá si proto inzerát do novin, ve kterém se uchází o místo vychovatelky. Brzy jí přijde odpověď od jakési paní Fairfaxové ze sídla jménem Thornfield, má se stát vychovatelkou malé Adélky. Jana se vydává do Thornfieldu, kde se dovídá, že paní Fairfaxová tu jen pracuje - pánem domu je pan Rochester, který tu moc nepobývá. Když konečně dorazí, chová se jako pěkný morous, časem si ale s Janou porozumí a vzniká mezi nimi zvláštní vztah. Zlomem v jejich vztahu znamená noc, kdy Jana zachrání panu Rochesterovi život. V posteli se ho, jak si Jana myslí, pokusila upálit žena jménem Lada Poolová, jejíž šílený smích Jana občas slýchá.

Po čase se na Thornfieldu sejde větší společnost, pan Rochester se začne zřejmě dvořit krásné Blance Ingramové, z čehož zamilovaná Jana rozhodně není nadšená, také proto, že si všímá toho, že Blanka je ziskuchtivá a pan Rochester ji doopravdy nemiluje.

Brzy pan Rochester přijde s novou "jobovkou" - chce si prý slečnu Ingramovou vzít a Jana proto bude muset z Thornfieldu odejít. Chudák Jana neví, že v ní tahle zpráva má jen vzbudit žárlivost a posílit její lásku k panu Rochesterovi, což se taky stane. O to víc je překvapená, když ji pan Rochester pořádá o ruku - a ona nakonec souhlasí.

Koná se svatba, vše je přichystané k odjezdu na svatební cestu, snoubenci už si chtějí říct "ano", když do kostela nakráčí dva muži, kteří tvrdí, že Rochester už ženatý je. Jana a čtenář doufají, že jde jen o hloupý vtip, ale bohužel vyjde najevo, že se pan Rochester oženil už před patnácti lety. Jeho žena se brzy po svatbě zbláznila, žije teď zavřená na Thornfieldu. To ona se ho pokusila zabít, Lada Poolová je jen její ošetřovatelka. Pan Rochester chtěl začít nový - normální a plný - život, vzít si Janu, kterou miluje, proto doufal, že se o jeho manželce nikdo nedoví. Prosí Janu, aby s ním zůstala, je si jistý, že bez ní nedokáže žít - ona ale odmítá jakékoliv soužití bez toho, aby byli svoji.

Odchází z Thornfieldu skoro bez peněz, několik dní přespává venku a nemá ani za co si koupit chleba. Před smrtí hladem ji zachrání Jan Křtitel Rivers a jeho sestry Marie a Diana, kteří jí pomůžou znovu nabýt síly. S Marií a Dianou se Jana brzy spřátelí, mladý a pohledný duchovní Jan Křtitel se ale k ní chová dost rezervovaně. Jana se brzy stává učitelkou ve vesnické škole, dovídá se, že zdědila značné jmění po strýci, kterého v životě neviděla, rozhodne se rozdělit děditství mezi sebe a Riversovy, kteří jsou, jak se ukáže, jejími příbuznými. Jan Křtitel je zamilovaný do dcery bohatého pana Olivera, chce se ale stát misionářem a uvědomuje si, že by se jeho vyvolená nehodila pro takového člověka. Zato Jana ano, říká si - a proto žádá svou sestřenku o ruku a netají se tím, že to rozhodně nedělá z lásky. Jana mu chce pomáhat, ale ne jako jeho manželka. V jednu chvíli už má pocit, že přemlouvání Jana Křtitele podlehne, když vtom se jí zazdá, že slyší hlas pana Rochestra, jak volá její jméno, a rozhodne se zjistit, co se s jejím milovaným stalo.

Vydá se na Thornfield, ten ale najde vyhořelý. Užírá se starostmi o pana Rochestera, nakonec zjistí, že žije na malém statku, při požáru přišel o ruku a o zrak - ale i o šílenou manželku. Vydává se za ním, Rochester nejdřív nechce věřit, že se mu jeho milovaná Jana vrátila.

A dál? Vážení a milí, Jana Eyrová a Edvard Rochester se vzali, panu Rochesterovi se vrátil částečně zrak - no a žili spolu šťastně až do smrti :D


Tenhle román na mě opravdu dost zapůsobil, s hlavní hrdinkou jsem se dost zžila, i když jsem nad ní občas kroutila hlavou a říkala: "Bože holka, ty jsi blbá!" Nemohla jsem jí odpustit, že opustila pana Rochestera, když ji nejvíc potřeboval, nemohl přece za to, že mu nešťastný osud přisoudil místo manželky šílenou bestii... Nojo, jiná doba, jiné mravy, žeano :D
Tak jako tak můžu Janu Eyrovou všem knihomolům jen doporučit :)

Vaše

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lotte Lotte | Web | 24. února 2012 v 23:06 | Reagovat

Opravdu skvělá kniha! I když ty pasáže z Lowoodu jsou někdy opravdu...uch.
A Lowood mě inspirovalo k novému slovu.
Lottewood! Yes! :D

2 Ellanor Ellanor | Web | 25. února 2012 v 0:56 | Reagovat

Jee, tak to jsem rada, ze se kniha libila :).. Ted se muzes vrhnout na film :)

Ve kterych chvilich byla podle Tebe blba? Ja jsem celkem pochopila jeji myslenkovy postup, proc od neho odesla. Je pravda, ze tim nikomu nepomohla a vsechno tim stizila..

3 Fanta Light Fanta Light | Web | 25. února 2012 v 1:23 | Reagovat

tenhle román jsem viděla v nejnovější zfilmované verzi. Co říct? Často docela brutální a místy až hororvý prvky (červený pokoj, pobyt Jany na Thornfieldu kde "straší" bláznivá manželka). Ale přesto moc doporučuji :-)

4 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 25. února 2012 v 7:33 | Reagovat

[1]: Lottewood? Můj bože! :D (Ty se máš, s mým jménem se tak pracovat nedá :D)

[2]: "Blbá" byla hlavně když odešla od pana Rochestera. Sice jsem pochopila, proč to dělá, jenže tím jen ublížila sobě i jemu :-/ No, každopádně kdyby spolu žili šťastně až do smrti už od půlky románu, nikdo by to nečetl :D

[3]: Ojé. Já jsem hrozný strašpytel! Teď abych se bála si ten film pustit :D

5 Lotte Lotte | Web | 25. února 2012 v 8:09 | Reagovat

Mé jméno je úžasně tvárné! :D

6 Fanta Light Fanta Light | 25. února 2012 v 8:54 | Reagovat

[4]: neboj. poprvý se poděláš strachem, ale pakbudeš vědět co tam je :D . Ne je to spíš o té momentální atmosféře a tak. Jako dá se to v pohodě. když jsem to zmákla já (a to je co říct)...

7 Christine Christine | E-mail | Web | 25. února 2012 v 9:56 | Reagovat

Janu Eyrovou jsem bohužel neviděla, ani nečetla, ale mám rozečtenou knihu "Na Větrné hůrce" od Emily. :-)

8 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 25. února 2012 v 18:13 | Reagovat

[5]: To je! Dá se vymyslet tolik slov!
Lotteland
Lottewood
Lottesmír
Lottestán
magický svět Harryho Lottera
a tak dál :D

[6]: Uff... Každopádně někoho donutím, aby se díval se mnou :D

[7]: Tu mám doma, ale ještě jsem si na ni neudělal čas. Jaké to je? :)

9 Lotte Lotte | Web | 25. února 2012 v 19:29 | Reagovat

Dokonalé jméno! :D

10 Ellanor Ellanor | Web | 25. února 2012 v 23:17 | Reagovat

[7]: Taky jsme cetla, sice davno, ale dojem zustal. Narozdil od Jany Eyrove neni hlavni hrdina ani kladny ani zaporny. Takze si s tim clovek hure pere, jestli mu fandi nebo by ho nakopl. Ma to sice svym zpusobem stastny konec, ale ne pro hlavni hrdiny, takze si tam pobrecis - no mozna srovnatelne jak u Bidniku (i kdyz ti jsou hodne vysoky level, myslim :))

[8]: Misto fantomak, bude potom Lottemak :o)..

11 Fanta Light Fanta Light | 26. února 2012 v 8:08 | Reagovat

omlouvám se, ale musela jsem článek zveřejnit zvova :-(
neukládali se mi změny co jsem tam udělala :-(  :-(
Ale můžeš si ho napsat znova ;-)

12 Lotte Lotte | Web | 26. února 2012 v 8:57 | Reagovat

Lottemák! Páni! Geniální! :D

13 Fanta Light Fanta Light | 26. února 2012 v 10:03 | Reagovat

[10]: na větrné hůrce jsem viděla film... a super sto vystihla. Na konci bych hlavního hrdinu ale nakopla :D

14 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 26. února 2012 v 14:03 | Reagovat

[10]: Jestli je to, jak říkáš, srovnatelné s Bídníky, musím si to přečíst. :D Ojé, to zas bude proslzený polštář :D

Lottemák? Můj bóže, to jméno začíná být nebezpečné! :D

[11]: Ach tak. No co, to máš jedno :)

15 Lotte Lotte | Web | 26. února 2012 v 14:14 | Reagovat

Nebezpečné? Ženiální! :D

16 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 26. února 2012 v 16:00 | Reagovat

[15]: Ale nesmí se to přehánět, milá zlatá, aby tu nebylo přelottováno :D

17 veverka veverka | E-mail | 11. prosince 2013 v 15:25 | Reagovat

Je to pěkný film. Moc se mi líbil. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama