Victor Hugo - Les Misérables (Bídníci/Ubožáci)

15. února 2012 v 19:37 | BJ |  Čtenářský deník obyčejného knihomola
Velevážení a milí!
Znáte ten pocit, když hltáte knížku a nemůžete se dočkat, až spolknete i poslední stránku - a pak dočtete a je vám to tak trochu líto? Něco podobného byli pro mě Bídníci, moje "srdcovka". Takhle "knížka" má sice kolem čtrnácti set stránek, ale čte se skoro sama, člověk má přečtených sto stránek bez mrknutí oka. Problém tu možná můžou být časté pasáže popisů a autorových úvah, ale... Victor Hugo poslal dohle svoje dílo - opravdovou korunu své tvorby - do světa s tím, že má předat lidem něco z jeho názorů, z toho, jak vidí svět, má vyprávět o tom, jak se žije lidem z nejnižších společenských vrstev i o tom, jak se autor dívá na svou dobu, ve které žijí bohatí v palácích a chudí postávají bez bot na ulici.


Victor Hugo se narodil roku 1802 dvojici lidí s naprosto odlišnými politickými názory - jeho matka byla royalistka (a silná katolička), otec naproti tomu republikán (a ateista jak Brno), který navíc obdivoval Napoleona a bojoval v jeho armádě. Kvůli otci se rodina často stěhovala, až Hugově matce došla trpělivost a rozhodla se usadit v Paříži a vychovávat Victora (a jeho soudrozence) sama, čímž syna velmi ovlivnila. Roku 1819 začal Victor se svým bratrem Abelem vydávat čtrnáctideník Le Conservateur littéraire, pro který psal divadelní recenze a podobně. Po smrti své matky se Hugo oženil s Adéle Foucher (matinka byla proti) a roku 1823 vydal svou první novelu. Brzy si získal pozici jednoho z nejuznávanějších spisovatelů své doby. Byl i politikem, z počátku podporoval Ludvíka Bonaparta, ale potom, co se prohlásil císařem a stal se tak Napoleonem III., začal Hugo vyjadřovat svůj nesouhlas s jeho vládou a stal se tak nepohodlným. Byl nucen odejít do exilu, kde zůstal až do pády vlády Napoleona III. Ve svých románech se Hugo několikrát zabýval životem v nejnižších společenských vrstvách, ale i životem vězňů a galejníků, vyjadřoval svůj nesouhlas s trestem smrti.
Román Bídníci, Hugovo asi nejznámější dílo, byl vydán roku 1862 v Bruselu a zároveň v Paříži a od začátku šel na dračku a byl brzy překládán do nejrůznějších jazyků. Ozvaly se i hlasy proti němu - například katolická církev měla problém s postavou biskupa Myriela, která byla inspirována osobou skutečně žijícího biskupa Miollise, nejvíc brblala proti kapitole, ve které biskup žádá o požehnání účastníka Velké francouzské revoluce. Nojo, občas se stane, že není géniova myšlenka pochopena...
Román je členěný do dílů, které nesou jména jednotlivých postav, díly pak se dál dělí na knihy a ty na relativně krátké kapitolky. Myslím, že je docela fajn, když kapitoly nejsou moc dlouhé, člověka to má k tomu, aby četl dlouho do noci s tím, že "tuhle kapitolu ještě přečtu, když je tak krátká" :) Většinou se dá sehnat v knihkupectví jako dvě knížky, ale prý existuje vydaný i po dílech, na to jsem ale ještě nenarazila. Dokonce se dá sehnat i zkrácená verze, ale myslím, že kdyby autor zamýšlel předat čtenáři míň, než Bídníci obsahují, seškrtal by si to sám.
Teď ale k ději!
Na začátku románu se setkáváme s biskupem Myrielem, člověkem nesmírně skromným, moudrým a dobrosrdečným. Myrielovi se přezdívá "Monsignor Lidumil", je známý široko daleko svou dobročinností, díky tomu se také seznámí s Jeanem Valjeanem, hlavním hrdinou knihy. Jean Valjean je muž, který se před devatenácti lety pokusil ukrást chléb, aby nasytil děti své sestry, byl ale zatčen a odsouzen na pět let na galeje, pro několik pokusů o útěk tu strávil dlouhých devatenáct let. Když z galejí vyšel, byl starý a zahořklý vůči světu - tenhle pocit v něm ještě umocnilo chování lidí, kteří mu neposkytli ani nocleh ve stáji, když se dozvěděli o jeho minulosti. Když už byl vyhládlý Jean Valjean smířený s vidinou noci strávené pod širým nebem, poradila mu kolemjdoucí žena, aby požádal o nocleh biskupa Myriela - a ten mu ho bez mrknutí oka nabídl a vůbec se neptal po tom, kdo je jeho host. Biskupova vlídnost ale bohužel nedokázala hned smýt křivdy, kterých se lidé na Jeanu Valjeanovi dopustili - a on se rozhodl si léta strádání vynahradit tím, že ukradne biskupovy stříbrné příbory a prodá je. Je zatčen policisty, kterým se snaží napovídat, že příbory od biskupa dostal. Minsignor Lidumil ale nejenže prohlásí, že Jean Valjean mluví pravdu, dokonce mu do rukou vtiskne své stříbrné svícny se slovy: "Nezapomeňte, nikdy nezapomeňte, že jste mi slíbil, že těch peněz použijete k tomu, abyste se stal čestným mužem. Jeane Valjeane, bratře, už nepatříte zlu, ale dobru. Kupuji vaši duši; odnímám ji černým myšlenkám a zatracení a dávám ji Bohu." Na cestě od biskupa Jean Valjean okrade malého chlapce, brzy si ale uvědomí svůj čin a sžírá ho černé svědomí, které se dosud neozvalo. Díky Myrielovi se tak z Valjeana stává nový člověk - a začíná nový život.
Znovu se s Jeanem Valjeanem setkáváme o pár let později v městečku Montreuil-sur-Mer. Pro místí je panem starostou Madeleinem, bohatým továrníkem, který pozvedl životní úroveň v městěčku a jeho okolí a je známý tím, že se snaží pomoct chudým lidem. Jeho továrna zaměstnává mnoho lidí, jednou z dělnic je i mladá Fantina, která přišla do Montreuil-sur-Mer, aby mohla prací vydělat dost peněz a si mohla vzít k sobě svou malou dcerku Cosettu. Cosettin otec se na Fantinu - když to řeknu na plnou papuli - vykašlal, Fantina proto byla nucena nechat dítě u hospodských Thénardierových, kterým slíbila za to, že se o Cosettu postarají, posílat peníze. Neví bohužel, že z těžce vydělaných peněz nejde na její dceru ani fň, Cosetta je pro Thénardierovy míň než služka. Když se o Fantinině nemanželském dítěti dozví její kolegyně, je jménem pana starosty vyhozena a nemá tak možnost platit na své dítě. Thénardierovi neustále posílají dopisy, ve kterých popisují neexistující Cosettiny nemoci, Fantina chce dceři pomoct, proto si postupně nechá vytrhat zuby, ostříhat vlasy a nakonec se stane prostitutkou. Jednou ji "v práci" rozzlobí jakýsi rádobyvtipálek, který ji uráží a nakonec jí hodí sníh za šaty, takže se Fantina neudrží a vrhne se na něj. Pro policejního prefekta Javerta je věc jasná - prostitutka zaútočila na slušného člověka, patří tedy do vězení. Na Fantininu stranu se ale postaví pan Madeleine, kterého coby starostu musí Javert poslechnout, nemocná Fantina je proto dopravena do nemocnice, kde ji pan Madeleine pravidelně navštvuje a snaží se jí vrátit její dceru.
Javert je vzteky bez sebe a chce se Madeleinovi pomstít. Už dávno má podezření, že je pan starosta trestancem, se který se setkal, když byl v Toulonu jako dozorce na galejích, v čemž ho utvrdí i příhoda se starým Fouchelevantem, člověkem, kterého zavalil jeho vůz a kterého starosta vytáhnul a zachránil mu tak život. Přitom ukázal svou obdivuhodnou sílu - tak silný byl, jak si Javert pamatuje, Jean Valjean, vězeň číslo 246 01, který je hledaný kvůli okradení malého chlapce. Javert neváhá a ihned napíše udání - v odpovědi se ale dozví, že "pravý" Jean Valjean byl dávno dopaden a bude souzen. Javert si vyčítá, že pochybil a choval se neuctivě ke svému nadřízenému, žádá proto o vyhazov. Když se pak Madeleine dozví, proč se Javert vzdává svého místa a proč je přesvědčen, že on, starosta, není Jeanem Valjeanem, hrkne v něm. Nejdřív nemá v plánu podnikat nic pro záchranu falešného Valjeana, pak se v něm ale ozve svědomí. Sám ví, jaké jsou galeje - má právo na ně za sebe poslat nevinného člověka? Nakonec se rozhodne sám udat. Do soudní místnosti, kde je domnělý Jean Valjean souzen, je vpuštěn bez problémů a coby slavnému starostovi se mu všichni klaní až k zemi. Když ale předstoupí před porotu s tím, proč vlastně přijel, nevěří přítomní svým uším. Celý sál je natolik ohromený, že nechá pana Madeleina - Jeana Valjeana bez problémů odejít. On se tak může vrátit do svého města a rozloučit se s Fantinou.
Právě u jejího lože ho zastihne Javert, který ho jde ztknout. Šok z Javertovy přítomnosti je osudným Fantině, zesláblá a vyděšená nešťastnice si je jistá, že si jde policista pro ni - což pro ni při jejím zdravotním stavu znamená okamžitou smrt. Jean Valjean je odveden do vězení, odkud uteče, ale je znovu zatčen ve chvíli, kdy nasedá do dostavníku do Paříže. Z vězně číslo 24601 se tak stává číslo 9430. Z galejí se mu podaří utéct, je krytý tím, že si všichni myslí, že zemřel, může proto dostát slibu, který dal Fantině, a dojet za Thénardierovými pro Cosettu. Pro tu je příchod neznámého muže vysvobozením, okamžitě si ho zamiluje a tak se mezi nimi vytvoří silné velmi pouto.
Nějaký čas žijí v Paříži poklidným životem, dokud Jeana Valjeana znovu nevyčmuchá Javert. Záchranou se Valjeanovi a Cosettě stává klášter, kde pracuje pan Fouchelvant, člověk, kterému ještě jako starosta Jean Valjean zachránil život. Stráví tu několik klidných let, pak si ale Jean Valjean uvědomí, že nemůže Cosettu zazdít v klášteře a odříznout ji tak od života. Najdou si dům, kam se nastěhují, a pravidelně chodí do Lucemburské zahrady, kde se potkávají s chudým studentem Mariem Pontmercym. Marius bydlí v Gorbeauově baráku, domě, kde bydleli Valjean s Cosettou před odchodem do kláštera, žije chudě, protože se rozhádal se svým dědečkem, panem Gillenormandem. Pan Gillenormand měl svého vnuka rád, i když mu to nedával najevo, chtěl ale, aby ho mohl vychovávat k obrazu svému a zakázal proto jeho otci, který byl Napoleonovým vojákem (pan Gillenormand je zapřisáhlý royalista), aby svého syna vídal. Marius se domníval, že o něj otec nemá zájem, když se ale dozvěděl, jak to celé bylo, odešel od dědečka a stal se horlivým bonapartistou. Seznámil se se Spolkem přátel abecedy, skupinkou mladých lidí, kteří se scházeli a volali po změně poměrů a republice, když ale před ně předstoupil s plamennou řečí o Napoleonovi, jeho přátelé nad ním jen zavrtěli hlavami a Marius mezi ně proto přestal chodit.
Každý den chodil na procházku do Lucemburské zahrady, kde potkával starého pána s jeho ne zrovna krásnou dcerou - Jeana Valjeana a Cosettu. Dívka ho nikdy moc nezajímala, jednou si ale všiml, že náhle dospěla a zkrásněla - a byla z toho láska jako hrom. Chodil pak do Lucemburské zahrady jen kvůli ní, časem si zjistil, kde bydlí, a chodil pod její okna, aby jí byl nablízku. Toho si všiml Jean Valjean, polekal se a rozhodl se hned odstěhovat. Mariovi se tak Cosetta ztratila z očí. Znovu se s ní nečeaně setkal, když přišla se svým otcem za Mariovými chudými sousedy Jondrettovými, aby jim dala nějaké oblečení a deky. Bohužel, Jondrettovi nejsou doopravdy Jondrettovi, ale Thénardierovi - a Thénardier ihned poznal Jeana Valjeana, ačkoliv sám nebyl poznán. Rozhodl se z něj vyždímat co nejvíc peněz - požádal ho proto o peníze na nájem, které Valjean slíbil donést večer. Marius, který celou rozmluvu vyslechl, se rozhodl uvědomit policii, která proto byla v určenou hodinu připravena okolo domu. Jean Valjean je Thénardierově pokoji v pasti - Thénardier si totiž zavolal na pomoc pár "kamarádů". Nutí ho, aby napsal Cosettě, aby za ním přijela s penězi, Jean Valjean ale naštěstí použije falešnou adresu. Thénardier před Valjeanem vysloví své pravé jméno - Marius se tak dovídá, že má tu čest s mužem, který údajně zachránil jeho otce v bitvě u Waterloo (ve skutečnosti se ho Thénardier jen snažil okrást). Když se do pokoje vřítí policie, zadrží většinu zločinců, Jean Valjean naštěstí včas uteče.
Marius tak opět přichází o jakékoliv spojení se svou milovanou. Rozhodne se proto využít nabízenou pomoc Thénardierovy nejstarší dcery Eponiny, která slíbí, že zjistí, kde krásná neznámá bydlí. Svůj slib splní - a Marius s Cosettou tak spolu poprvé můžou promluvit. (Tahle pasáž je asi ta nejkrásnější romantická scéna, jakou jsem kdy četla :)) Navštěvuje Cosettu každý večer, dokud se Jean Valjean nedozví, že Thénardier utekl z vězení a nerozhodne se, že se odstěhují do Anglie. Tahle zpráva Maria zdrtí, snaží se získat od svého dědečka souhlas k sňatku, ale výsledkem jen jen další nedorozumění a Mariův odchod. Když se vrátí za Cosettou, je už jeho milovaná pryč a Marius je odhodlaný bez ní zemřít. K tomu se mu brzy naskytne možnost - jeho přátelé totiž bojují na barikádě a neznámý hlas (pro čtenáře Eponina) ho vyzve, aby se k nim připojil.
Na barikádě zdrcený Marius bojuje nesmírně statečně. Nebýt Eponiny, byl by ale dávno mrtý, vlastním tělem ho totiž zachránila před střelou. Z posledních sil mu pak předala dopis od Cosetty, který mu měla dát už dávno, pak vydechla naposled.
V dopise se píše, že Cosetta ještě není v Anglii, bydlí jen v jiné ulici. Marius ihned píše své milované oznámení o tom, že se kvůli ní šel nechat zabít, které jí posílá po malém Gavroschovi, Eponininu bratrovi, doufá, že tak zachrání chlapce před smrtí na barikádě. Dopis se dostane do rukou Jeana Valjeana, který se vydá na barikádu za Mariem. Setkává se tu s Javertem, kterého povstalci spoutali coby špeha a plánují ho zabít, Jean Valjean má být tím, kdo zvěda odpraví. Javert čeká z rukou galejníka smrt, jen ale dojdou tak daleko, že je barikádníci nemůžou vidět, dá Jean Valjean Javertovi svobodu, navíc mu sděluje, kde a pod jakým jménem teď žije.
Vrací se na barikádu, kde je jen coby pozorovatel, odmítá se zúčastnit oboustranného vraždění. Marius, který bojuje snad ze všech nejneohroženěji, je vážně raněn, upadá do bezvědomí. Ujímá se ho Jean Valjean a vydává se s ním na nebezpečnou cestu pařížskými stokami. Ze stoky se dostává díky Thénardierovi, který ho nepozná a má zato, že pomáhá vrahovi, který se snaží schovat mrtvolu. U východu ale Valjeana čeká nemilé setkání - stane tváří v tvář Javertovi, kterého prosí o jediné: povolení donést Maria, kterého má Javert stejně jako Thénardier za mrtvého, k jeho dědečkovi. I když to možná ani sám Valjean nečekal, zavolá Javert drožku a pomáhá Jeanu Valjeanovi dopravit raněného domů. Jean Valjean má ještě jedno přání - chce si zaskočit domů, pak se prý nechá Javertem zatknout a odvést. Javert kupodivu znovu souhlasí, dojede s Valjeanem před jeho dům a rozohodne se na něj počkat venku. Když se ale Jean Valjean podívá z okna, Javert už tam není.
Javert má teď v hlavě pěkný guláš. Měl na dosah uprchlého trestance, mohl ho zatknout, ale neudělal to, poprvé se nepodřídil povinnosti. Proč? Vděčí totiž tomu "zločinci" za svůj život a poprvé si připouští, že lidé se mohou změnit, poprvé ho napadá, že je možná i něco víc, než povinnost a zákony dané lidmi. Cítí ale, že se provinil - vůči zákonům i svým zásadám - a rozhodne se ukončit svůj život.
Marius se pomalu zotavuje a jeho dědeček je celý nadšený, že má vnuka zase u sebe. Marius dědečkově nadšení nevěří - rozhodne se ho rovnou zeptat, jestli si smí vzít Cosettu. K jeho překvapení pan Gillenormand nic nenamítá, dokonce dovolí vnukovi jeho milou ještě ten den vidět. Po Mariově úplném zotavení se koná svatba, novomanželé jsou šťastní a chtějí, aby byl šťastný i Cosettin otec, kterého má tak ráda. Nabízí Jeanu Valjeanovi pokoj v jejich domě, on ale odmítá. Má pocit, že tím, co si nese s sebou ze své minulosti, by mohl pošpinit jejich štěstí, při nejbližší příležitosti proto Mariovi sděluje, kým doopravdy je, a žádá jediné - možnost Cosettu pravidelně vídat. Marius mu to slíbí, časem se mu ale vše rozleží v hlavě. Vidí v Jeanu Valjeanovi vraha - zabil přece Javerta! Podle vlastních slov je i zloděj a není ani otcem Cosetty! Má se takový člověk stýkat s Mariovou ženou? Jean Valjean si brzy všimne, že není v domě vítán - a přestává Cosettu navštěvovat. Ta se po něm zezačátku ptá, pak ale pro samou zamilovanost na otce zapomene. Marius zjistí, že peníze, které dostala Cosetta od Valjeana coby věno, mají patřit jakémusi panu Madeleinovi, rozhodne se proto, že ty, jak se domnívá, kradené peníze s Cosettou nebudou využívat.
Po nějakém čase má Marius návtěvu. Nejde o nikoho jiného, než o přestrojeného Thénardiera, kterého Marius brzy pozná. Thénardier má pro Maria nabídku - za určitou částku mu prozradí neuvěřitelné tajemství o Jeanu Valjeanovi! Marius si myslí, že už se nic nového dozvědět nemůže, z Thénardiera ale nakonec vypadne, že to byl právě Jean Valjean, kdo Mariovi zachránil život, že Javerta nezabil a že pan Madeleine, kterému mají patřit Cosettiny peníze, není nikdo jiný než Mariův zachránce.
Marius inhned popadne Cosettu a oba spěchají za Jeanem Valjeanem, který je na tom od té doby, co nevídá Cosettu, stále hůř. Zastihnou ho v posteli, nemá už sílu vstát. Štastný, že přece jen vidí jedinou bytost, která ho kdy měla ráda a na které lpěl on, se Jaen Valjean s Cosettou a Mariem rozloučí a umírá.


Tak. Vážení přátelé, moc se omlouvám, že jsem vám tu napsala takový sloh, ale zrovna u tohohle románu jsem jinak nemohla. Jak jste si možná všimli, i přes to, jak je tenhle článek dlouhý, věnovala jsem některým postavám jen pár řádků (a někdy ani to ne) proto jsem se rozhodla, že každé postavě věnuju krátký článek, ve kterém povím něco o ní a jejím příběhu.
Bídníci mě několkrát dohnaly k slzám, nejen při nešťastných úmrtích (kterých je tu jak víc než v Hamletovi), ale například i při čtení pasáže, ve které spolu Marius a Cosetta poprvé promluví, což je snad nejkrásnější romantická kapitola, jakou jsem kdy četla. I když jde o dost rozsáhlou knihu, myslím, že rozohodně stojí za přečtení - víc, než spousta těch, které mají sice pod dvě stě stránek, ale nedají člověku tolik, co Bídníci.

(Jen pro úplnost, obrázky pochází z deviantartu)
Přeju krásný a pohodový večer :)

Vaše

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lotte Lotte | Web | 16. února 2012 v 7:42 | Reagovat

Tím o dovětkem, že o každé postavě uděláš článek sis to u mě vyžehlila. Jako nikde žádný Enjolras? :D
Jinak, máš moc krásně shrnutý děj. :)
Ten konec popravdě mě vždycky trochu rozčiluje, mám na mysli to, jak Cosetta úplně řekněme zazdí Jeana Valjeana. Tak on toho pro ni udělal tolik a ona si na něj ani nevzpomene? Nemůžu si pomoci, ale skřípám u toho zuby. :D

2 BarbaraJane BarbaraJane | 16. února 2012 v 12:41 | Reagovat

Nojo, žádný Enjorlas, žádný Grantaire, prostě se mi do toho stručného shrnutí nevešli, ale musím jim to vynahradit :D
To jo, sama jsem měla sto chutí ji proplesknout. To je furt "tatínku tohle, tatínku tamto" a potom si ani nevzpomene, že existuje :-/

3 Lotte Lotte | Web | 16. února 2012 v 13:25 | Reagovat

To teda musíš! :D
Oh, ano! Přesně tak! :<

4 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 16. února 2012 v 17:18 | Reagovat

Tak tu čekej zával článků o postavách :D Přece jenom by to bylo smutné, kdybych zrovna tyhle dva vynechala :D
Protivná holka! :D

5 Lotte Lotte | Web | 16. února 2012 v 18:28 | Reagovat

Ano, očekávám dlouhé články. :D
JO! :D

6 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 16. února 2012 v 18:40 | Reagovat

Jak jinak tady u mě, žeano? :D Docela se divím, že to vůbec někdo čte :D

7 Fanta Light Fanta Light | Web | 16. února 2012 v 18:51 | Reagovat

chceš říct pravdu? na mě moc dlouhej článek takže až budu mít pár hodin si ho přečtu ;-)  :-D  :D

8 Lotte Lotte | Web | 16. února 2012 v 18:55 | Reagovat

[6]: Neboj se. Ať napíšeš cokoliv, já to vždycky přečtu! :D

9 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 16. února 2012 v 20:22 | Reagovat

[8]: Wow! Čím jsem si zasloužila takovou čest! Člověk by skorem řekl, že jsem se dostala skorem na pozici Raminovu - ten by taky mohl říct cokoliv a Lotte by to shltla :D

[7]: Jo, on vypadá dost děsivě, když člověk vidí tolik písmenek :D A možná tě to ani tolik neosloví. Na tvém čtenářském blogu jsem četla, že tě Hugo neoslovil...

10 Lotte Lotte | Web | 16. února 2012 v 20:36 | Reagovat

Jsem tvůj blogový štamgasta. Napiš si co chceš, přečtu to. :D Už je to tak. :D To přirovnání s Raminem je pěknéé. :D

11 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 16. února 2012 v 21:04 | Reagovat

Vida, tak to jsem na tom fakt dobře, mám-li povoleno se srovnávat s panem Karimlooem (je divný to skloňovat, co? :D)
Tak fajn, asi půjdu napsat nějakou kardinální hovadinu :D

12 Lotte Lotte | Web | 16. února 2012 v 21:29 | Reagovat

Proto to neskloňuju. :D
Posluž si! :D

13 Fanta Light Fanta Light | 17. února 2012 v 7:57 | Reagovat

[9]: no ... nezapomenutelný Quasimodo... jo lítistivej příběh, ale nezapomenu jak v jedné kapitole popisoval výhled na několik stránek z katedrály Notre-Dame :-D

14 BarbaraJane BarbaraJane | 17. února 2012 v 9:54 | Reagovat

[12]: No jo, ale to nejde, neskloňovat! Jsem přece Češka! :D
To ne, mám to tu moc ráda :D

[13]: Jo, kapitola Paříž z ptačí perspektivy, musím se přiznat, že tu jsem přeskočila :D V Bídnících je pro změnu kapitola Paříž ze soví perspektivy :D

15 Fanta Light Fanta Light | 17. února 2012 v 10:06 | Reagovat

http://fantalight-cd.blog.cz/rubrika/knizni-zpoved

tady si můžeš udělat obrázek

16 BarbaraJane BarbaraJane | 17. února 2012 v 11:37 | Reagovat

Já jsem už něco málo četla, takže už tak nějak vím, o co půjde :)

17 Lotte Lotte | Web | 17. února 2012 v 11:48 | Reagovat

[14]: Já zapomněla, že ty jsi vlastně taková vlastenka....:D
Věděla jsem to! :D

18 Fanta Light Fanta Light | 17. února 2012 v 13:48 | Reagovat

[14]: jaký je rozdíl mezi ptačí a soví? Pták sedí na notre-dame a sova oletuje v noci ?

19 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 17. února 2012 v 15:15 | Reagovat

[17]: Nevím, co ti na tom přijde tak vtipné! :-/ :D
Nojo, jsem předvídatelná :D

[18]: No, tak nějak :D

20 Lotte Lotte | Web | 17. února 2012 v 15:50 | Reagovat

[19]: Já nevím, pro mě jen prostě nepochopitelné. V tomhle si zkrátka nesouzníme. :D

21 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 17. února 2012 v 16:00 | Reagovat

Fantomáctví, zdá se, spojuje i zcela odlišné osoby :D

22 Fanta Light Fanta Light | Web | 17. února 2012 v 16:34 | Reagovat

[20]: ale já ti rozumím.. rozesmáté smajlíky je super cpát všude možně, že? :-D  :-D

23 Lotte Lotte | Web | 17. února 2012 v 17:00 | Reagovat

Jo, ohromně mě to baví, cpát je všude! :D

24 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 17. února 2012 v 17:06 | Reagovat

Ale nejvíc naší drahou Lotte baví cpát vysmáté smajlíky tam, kde já mluvím o naprosto vážné věci, none? :D

25 Lotte Lotte | Web | 17. února 2012 v 17:55 | Reagovat

To říká ta pravá! :D

26 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 17. února 2012 v 18:02 | Reagovat

Nevím, o čem to mluvíš.

27 Fanta Light Fanta Light | 18. února 2012 v 11:43 | Reagovat

:D  :D  :D  :D  :D
Jako malé děti, že bych se přidala do dohadování? :-D  :-D

28 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 18. února 2012 v 12:04 | Reagovat

Proč ne, je to legrace! :D

29 Lorelai Hale Lorelai Hale | E-mail | Web | 9. února 2013 v 23:53 | Reagovat

Právě dočítám druhý díl, jsem u barikád. První díl jsem doslova přelouskala, na to, že moc nečtu - jsem ráda když přečtu knihu (cca 300 stran) za dva týdny - jsem těch 700+ stránek přečetla snad za 4 dny, ve škole, cestou ze školy, hodněkrát mě nachytali profesoři a ptali se co čtu :-D... Ten druhý už čtu pomaleji, teď toho mám trochu víc na práci, takže se mi frekvence snižila na 700+ stran cca za 10 dní...
A taky mi dalo práci naučit se správně číst jména, francouzsky umím jen základy. Takže např. Enjolras (ten mi dělal největší potíže, až teprve když jsem viděla rozhovor s hercem, který ho hrál v tom novém filmu, jestli jsi viděla, jsem věděla jak se to správně čte, tak trochu jsem si to přirovnala k výslovnosti Enchanté, ale moc mi to nesedělo, tak teď to už vím), Courfeyrac nebo Combeferre - ty jsem chudáky četla s výslovností něco na pomezí češtiny, angličtiny a francouzštiny :-D
Zdá se mi to nebo je u všech "starších" knih zdlouhavě popisovány "nepodstatné" informace, např. když jsem si knihu půjčila, nemohla jsem se dočkat až se dostanu k něčemu zajímavému, no a prvních 70 stránek o biskupovi :-D taky jsem přeskočila tu bitvu o Waterloo...
No koukám, že já jsem taky napsala pěkný sloh, snad ti to nevadí :-)

30 Lorelai Hale Lorelai Hale | E-mail | Web | 9. února 2013 v 23:54 | Reagovat

Tedy, napsala jsem toho víc, než jsem si myslela, to se omlouvám

31 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 10. února 2013 v 20:55 | Reagovat

Za rozsáhlejší komentář se neodmlouvej, jsem za něj jedině ráda! :)
Nojo, Bídníci jsou prostě strhující četba. Já je četla už někdy v jedenácti dvanácti a naprosto jsem je hltala (a miluju je doteď), takže tě naprosto chápu. Ty popisové pasáže jsou vážně doooost rozsáhlé, pan Hugo si zřejmě moc nedělal vrásky s tím, že čtenář jenom hoří zvědavostí, co se bude dít dál, a bitva u Waterloo ho tolik netento... :D
Taky jsem měla trošku (trošku víc) problém s výslovností, Combeferre se mi povedl správně vyslovit až nedávno :D. Většinou si pomáhám google překladačem, který mi to přečte...

32 Lorelai Hale Lorelai Hale | E-mail | Web | 10. února 2013 v 23:26 | Reagovat

Já jsem je právě poprvé viděla až teď v lednu a vlastně hned po tom jsem si půjčila knihu, docela mě mrzí, že jsem je neobjevila dřív, je to krásný příběh, ráda bych viděla i muzikál, i když radši v originále :)
Google jsem taky zkoušela, ale nevím jestli se na něj dá spolehnout, zkus si tam zadat třeba Enjolras a uvidíš jak to bude divný :D

33 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 12. února 2013 v 21:17 | Reagovat

Aha! Takže jsi součástí vlny, která potvrzuje správnost mých předpokladů! (Totiž: odhadovala jsem, že film naláká na knihu nové a mladé čtenáře, kteří by si k ní třeba jinak vůbec nenašli cestu. A taky čekám, že film zastíní originální muzikál a google bude vypadat jako u Fantoma Opery - zadáš Les Mis a vyjede film.)

Jó, to jsem zkoušela. Vyjela mi nějaká hambatá paní. :D

34 Lorelai Hale Lorelai Hale | E-mail | Web | 12. února 2013 v 22:01 | Reagovat

To jsi odhadovala správně :D
Tak to je asi většinou no :/ Fantoma opery jsem taky viděla jen film - do toho jsem taky jednu dobu byla zblázněná, ale nebyla tam nikdo kdo by se mi líbil, tak to asi brzy odeznělo :D
A safra :-D já myslela překladač, těm jsem zkoušela dát Enjolrase do obrázků a teda ten filmový Enjolras je asi nejhezčí :-D

35 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 13. února 2013 v 22:21 | Reagovat

Abych řekla pravdu, z FO-filmu taky nejsem z nikoho zrovna odvařená. Butlera jsem nikdy nemusela. :D
On je to fešák hlavně v civilu :). Ale jsou i další pohlední Enjolrasové, ne že ne! :D

36 Lorelai Hale Lorelai Hale | E-mail | Web | 15. února 2013 v 14:34 | Reagovat

Tak ten ještě ušel, ale ten Raoul, ten se mi teda nelíbil :D
To je, viděla jsem nějaké úryvky z těch muzikálů kde hrál, no a tam mu to moc slušelo a taky se mi hrozně líbí jeho hlas, takový měkký a jemný... Tak na další pěkné jsem zatím nenarazila :D

37 Lorelai Hale Lorelai Hale | E-mail | Web | 14. března 2013 v 22:22 | Reagovat

Tak a mám i svou knihu Bídníků, konečně! Mám to vydání jako ty, našla jsem je někde v nějakým antikvariátu, tak jsem neváhala, když to bylo to stejně vydání co jsem měla z knihovna, tak jsem alespoň věděla, kde jakou scénu najít :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama