Marius Pontmercy - romantik a horká hlava

28. února 2012 v 15:28 | BJ
Jméno
Marius je jedna z mála postav, u kterých známe příjmení i křestní jméno. Navíc užívá i tutil "baron" po svém otci, který ho získal za Napoleona.

Vzhled
Milé dámy, Marius Pontmercy je fešák. I v době největší nouze, kdy bylo Mariovo oblečení staré a obnošené, se za ním děvčata otáčela, chudák Marius si ale myslel, že to dělají kvůli chudobě, kterou vyzařovaly jeho šaty. Marius má husté černé vlasy, malé bystré oči, vysoké inteligentní čelo a, jak píše pan Hugo, "ve tváři cosi hrdého, zamyšleného a nevinného". V době, kdy žil chudý Marius v Gorbeauově baráku, měl dvoje šaty, jedny staré a druhé nové pro zvláštní příležitosti. Po čase jsou staré šaty na vyhození a nové taky nevypadají zrovna nejlíp, nikdy se ale nedá říct, že by Marius chodil neupravený nebo špinavý.


Povaha
Marius je docela plachý, ale dokáže si pevně stát za svými názory, i kdyby ho to mělo stát nevímco. Když se pro něco nadchne, tak celou duší, jako je tomu například když se stane bonapartistou, stejně zapálený byl ale i jako royalista. Je hrdý a cílevědomý, ale i snivý a romantický.

Příběh
Marius je synem plukovníka Napoleonovy armády jménem Georges Pontmercy a mladší ze dvou dcer bohatého měšťana Luca-Ésprita Gillenormanda. Matka zemřela, když mu bylo pět let, na výchovu si ho k sobě vzal dědeček Gillenormand, který byl zapálený royalista a díval se na Mariova otce skrz prsty. Chtěl chlapce vychovat po svém, proto jeho otci sdělil, že pokud se bude se synem stýkat, vydědí ho. Plukovníku Pontmercymu proto nezbylo, než alespoň psát synovi dopisy, ty se ale k Mariovi nikdy nedostaly a on tak nabyl dojmu, že se o něj otec nezajímá. Když plukovník Pontmercy zemřel, Maria se jeho smrt nijak nedotkla, jeho vztah k otci se ale změnil díky panu Mabeaufovi, který Pontmercyho znal. S Mariem se náhodou potkají v kostele, když pan Mabeauf zjistí, o koho jde, vypráví mu, jak se s jeho otcem poznal - vídal ho pravidelně, jak chodí do kostela a se slzami v očích tajně pozoruje svého syna, na kterého ani nesměl promluvit.
Marius cítí vůči otci nesplacený dluh, od pana Mabeufa se dovídá, že otec sloužil v Napoleonově armádě, proto se začne o Napoleona zajímat a nadchne se pro jeho myšlenky. Za prvního císařství získal plukovník Pontmercy titul baron, Marius se proto z úcty k otci rozhodne ho také užívat. Kvůli novým politickým názorům se ale rozhádá s dědečkem a odchází z jeho domu absolutně bez peněz.
Šťastnou náhodou Mariovi zkříží cestu Laigle de Meaux (kterému přátelé říkají Bossuet). Laigla upoutá jméno na Mariově cestovním vaku - když totiž Marius nebyl ve škole na přednášce, zahlásil se Laigle jeho jménem, aby ho zachránil před vyhozením ze školy. Díky Bossuetovi se Marius seznámí s Courfeyracem, díky kterému si najde bydlení a práci jako překladatel, poznává také celý Spolek přátel abecedy, skupinou mladých lidí, kteří se schází, aby se bavili o situaci ve Francii, volají po převratu a republice. Marius se účastní jejich schůzek jen coby tichá myška, která se neprojevuje - dokud nepřijde řeč na Napoleona, jehož jméno je vyslovováno dost posměšně. To Maria zvedne ze židle a on se před své přátele postaví s plamennou řečí zažraného bonapartisty - u Přátel abecedy se ale nesetká s pochopením.
Přestane na schůzky Přátel abecedy chodit, jedinými lidmi, se kterými se pravidelně vídá, je Courfeyrac a pan Mabeuf. Každý den chodí do Lucemburské zahrady, kde potkává starého pána s bílými vlasy a jeho nehezkou dceru v černém, kterým studenti říkají pan Leblanc a slečna Lanoir. Marius jim nevěnuje žádnou pozornost, jaké je ale jeho překvapení, když se do Lucemburské zahrady vydá po několikaměsíční přestávce a po boku pana Leblanca uvidí krásnou mladou dámu! I když se mu to zdá skoro nemožné, je to stále "slečna Lanoir", jenže už dospěla, zkrásněla a začala se oblékat s vkusem a elegancí. Mariovi její krása učaruje - je zamilovaný až po uši. Teď chodí do Lucemburské zahrady jen kvůli krásné neznámé, dokonce si zjistí, kde bydlí, aby mohl večer chodit k jejím oknům.
Jeho milá se ale brzy přestěhuje a Marius se tak začíná bát, že už ji nikdy neuvidí. Náhoda ji přivede v doprovodu otce do Gorbeauova baráku, kde Marius bydlí, přímo k Mariovým sousedům Jondrettovým. Pan Leblanc a jeho dcera chtějí chudým Jondrettovým pomoct - proradný Jondrett ale myslí jen na to, jak pana Leblanca oškubat. Vymyslí si, že potřebuje peníze na zaplacení nájmu, pan Leblanc slíbí, že s nimi přijde příští den večer, netuší, že Jondrette chystá léčku. Marius o jeho plánech ví, zajde proto celou věc ohlásit na policii. Policejní inspektor Javert slíbí, že bude se svými muži připravený, dá Mariovi dvě bambitky, ze kterých má vystřelit ve vhodnou chvíli a dát tak policii znamení. Marius je odhodlaný pomoci panu Leblancovi, který padl do Jondrettovy pasti, dovídá se ale, že Jondrettovo pravé jméno je Thénardier, což v něm vyvolá vnitřní boj. Podle závěti plukovníka Pontmercyho měl totiž Marius muži toho jména pomoci, jak jen bude v jeho silách, protože právě jemu vděčil Potmercy za záchranu svého života v bitvě u Waterloo. Plukovník bohužel nevěděl, že se ho Thénardier nesnažil zachránit, ale okrást.
Marius neví, co má dělat. Má zachránit pana Leblanca, otce své milované, a zatratit zachránce svého vlastního otce - nebo pomoci Thénardierovi a možná tak nepřímo zavinit vraždu pana Leblanca? Naštěstí za něj nakonec situaci vyřeší vpád policistů, kteří se rozhodli nečekat na signál. Nejpodivnější ze všeho ale je, že pan Leblanc před četníky utekl.
Pan Leblanc je tedy už sice mimo nebezpečí, ale Marius znovu ztratil stopu své krásné neznámé. Je smutný, čehož si všimne Eponina, starší z Thénardierových dcer, a zjistí mu její adresu. Marius tak může chodit k domu své milované a tajně ji pozorovat. Po čase konečně sebere odvahu a podstrčí jí sešit, do kterého si zapisoval své myšlenky, které se týkaly jí - a svěří se jí tak se svými city. Další den konečně vystoupí ze stínů a poprvé se svou milovanou Cosettou promluví. Vyznají si konečně lásku a řeknou si vše, co měli tak dlouho na jazyku. Marius pak přichází za Cosettou každý večer.
Po čase přijde Cosetta se špatnou zprávou - její otec se rozhodl, že se odstěhují do Anglie. Marius se proto rozhodne jednat a vydá se za svým dědečkem, aby ho požádal o svolení k svatbě. Výsledkem je bohužel jen nedorozumění a hádka, Marius od pana Gillenormanda odchází rozzlobený a uražený. Když se vrací ke Cosettinu domu, jeho milovaná už tu není - Marius si je jistý, že odjela do Anglie a on ji už nikdy neuvidí. Je zdrcený, nechce bez Cosetty žít dál. Z ulice uslyší hlas, který ho volá na barikádu, kde bojují jeho přátelé, Marius neváhá a vydává se za téměř jistou smrtí.
Na barikádě se bije jako lev, málem by ale schytal kulku už v prvních chvílích, kdyby se před něj nepostavila Eponina. Ta mu pak před smrtí předává dopis od Cosetty, který mu měla dát už dřív. Jen Eponina vydechne naposled, hltá Marius lačně Cosettin dopis, podle kterého jeho milá ještě není v Anglii - je stále v Paříži, jen v jiném domě. Teď je ale už pozdě na odchod z barikády, Marius se proto rozhodne napsat Cosettě dopis na rozloučenou a poslat jí ho po malém Gavrochovi, bratrovi Eponiny, aby ho tak zachránil před jistou smrtí spolu s povstalci.
Nakonec jsou barikádníci pobiti do jednoho, Maria ale kdosi v bezvědomí odnese do domu jeho dědečka, který se o něj neúnavně stará. Když se Marius zotaví, dovolí mu dokonce vidět Cosettu a svolí k svatbě.
Brzy po svatbě přijde za Mariem Cosettin otec, pan Fouchelevant, chce si s ním promluvit mezi čtyřma očima. Svěřuje se mu, že není tím, za koho se vydává. Je bývalý trestanec Jean Valjean, zloděj, nechce proto žít s Mariem a Cosettou v jednom domě, aby nešpinil jejich štěstí. Žádá jediné - možnost Cosettu pravidelně vídat. Marius mu to povolí, po čase se mu ale všechno rozleží v hlavě a přítomnost Jeana Valjeana v blízkosti Cosetty se mu protiví. Dává Valjeanovi víc a víc najevo, že není vítaný - až stařec pochopí a přestane Cosettu navštěvovat.
Po čase přijde za Mariem v přestrojení Thénardier s tím, že pro něj má jistou informaci, kterou mu sdělí za určitou částku, má jít o Jeana Valjeana. Marius si myslí, že už není nic nového, co by mu mohl Thénardier říct, nakonec ale zjišťuje, že to byl právě Jean Valjean, kdo ho zachránil a odnesl z barikády do domu pana Gillenormanda. Ze zločince je náhle v Mariových očích světec, zjišťuje i něco málo o Valjeanově minulosti, o jeho snaze pomáhat potřebným, a cítí výčitky svědomí. Spolu s Cosettou se okamžitě vydává Valjeana poprosit o odpuštění, nachází ho ve zbídačeném stavu - stařec trpěl tím, že nemohl vídat Cosettu. Na Maria se ale nezlobí, sám mu dal podnět k tomu, aby ho nenáviděl. Teď nezbývá, než se rozloučit, konečně spokojený Jean Valjean totiž brzy umírá.

Marius Pontmercy je jedna z postav, kterou prostě nejde nemít ráda. Pro jeho hrdou a přímou povahu si ho oblíbí snad každý, slečnám pak učaruje zcela určitě :) Možná, že se nejlíp vžijeme do postavy, která je nám věkem nebo postavením neblíž - když jsem Bídníky četla před několika lety, nejvíc jsem se vžila do Cosetty, dnes mi byl nejblíž asi právě Marius.

Muzikálový Marius a jeho Empty chairs at emty tables.

Hugův knižní Marius se od toho muzikálového v mnohém liší. Už jen tahle písnička - nedá se říct, že by Marius v románu nějak moc myslel na své padlé přátele, většina jeho myšlenek patří jen a pouze Cosettě, až to člověka překvapí, když vidí, že hrůzy z barikády nezanechaly v Mariovi výraznější stopy.
Ani se nedá říct, že by Marius s Přáteli abecedy zcela sdílel jejich myšlenky a blíž se přátelil s vůdcem spolku Enjorlasem, který ze všech nejvíc volá po republice.
I přátelství s Eponinou je v muzikálu takové... No, muzikálovější. V románě je Eponina do Maria zamilovaná, ale on ji nebere nijak extra na vědomí - ani jako kamarádku.

Česká verze písně v podání Pavla Vítka (Prázdný stůl i židle prázdné)



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lotte Lotte | Web | 28. února 2012 v 16:04 | Reagovat

Jak popisuješ že v muzikálu jsou vztahy o něco muzikálovější, tak já musím i říci, že je mi to o něco sympatičtější. Chápu, že Marius byl šťastný, že se nakonec oženil s Cosettou, ale po tom, co jsem po muzikále četla knihu mi trochu vadilo, že po všech těch mrtvých pomalu ani nehlesne....
Což vůbec není tak, že bych už byla takový muzikálofil a nadržovala muzikálu, jde o to, že to v mých očích postavu Maria dělá méně sympatickou, muzikál sem, muzikál tam....:)

2 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 28. února 2012 v 16:34 | Reagovat

Hm, i mně to přišlo podivné, že si na ně pak ani nevzpomněl. Sice třeba s Enjorlasem a dalšíma velký kamarád nebyl, ale s Courfeyracem i nějaký čas bydlel a on mu dost pomohl...
To máš skorem jak s Cosettou a Jeanem Valjeanem...

3 Lotte Lotte | Web | 28. února 2012 v 16:56 | Reagovat

Oba mají své mouchy...ta zamilovanost musí být krutá nemoc. :D

4 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 28. února 2012 v 17:01 | Reagovat

Jde o to, jak se to vezme. Když se podíváš na tyhle dva, je jasné, že zamilovanost způsobuje sklerózu. A sklerotici jsou ti nejšťastnější lidé na světě, dostanou, na co si vzpomenou :D

5 Lotte Lotte | Web | 28. února 2012 v 17:14 | Reagovat

V tom případě jsou sklerotici i sobci! :D

6 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 28. února 2012 v 17:18 | Reagovat

No jo, ale jestli jsou to sobci, tak jim to žíly nedere :D

7 Lotte Lotte | Web | 28. února 2012 v 17:19 | Reagovat

Ještě aby jo :D

8 Lorelai Hale Lorelai Hale | E-mail | Web | 10. února 2013 v 0:01 | Reagovat

Marius je super postava, zaujala mě už od začátku, někdy bych ho nejraději objala, např. když se šel zeptat dědečka jestli mu dá požehnání, ale on se k němu choval chladně, i když byl vlastně rád, že přišel a Marius pak vlastně odešel, víš co myslím, že ano?
A taky by mě zajímalo jak se jeho jméno skloňuje, v té knize to mají normálně česky, Marius-Maria-Mariovi,... ale když čtu něco na internetu je to Marius-Mariuse-Mariusovi,... tak nevím :-?
Ta česká verze se mi moc nelíbí, když to srovnám s tou verzí co zpíval Eddie, tak je to opravdu slabé. Hrozně se mi líbilo jak do toho dával emoce, také jedna z scén u kterých jsem brečela - viděla jsi ten nový film? Abych tu nemluvila jako do dubu :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama