Březen 2012

Slavím - slavíš - slavíme

27. března 2012 v 20:33 | BJ |  Já a zase já

Mí drazí, mí drazí, mí drazí!

Jak jste si možná všimli - a že určitě všimli, já mám velmi bystré a všímavé čtenáře -, dnes máme 27. března 2012. Co to znamená? Výročí! Dámy a pánové (tedy hlavně dámy), dnes je to přesně rok, co byl založen můj milovaný blog. Nutno říct, že v začátcích nebylo blogování tak zábavné, jako je dnes. Přece jenom neběhá po naší krásné minizemičce až tolik fantomáků, takže se nedá říct, že bych tu někdy měla narváno. Časem se ale stalo, že jsem získala věrné návštěvnice (jimž jsem také věrnou návštěvnicí :)), které jsou motůrkem, co popohání život téhle stránky. A že je toho pořád fůra co psát!

Rok! A že se toho za ten rok událo! Ze zaryté fantomistky, téměř by se dalo říct antiraoulisky, jsem se stala skororaoulistkou, třikrát jsem se odvážila o něco, čemu se dost nehezky říká fanfiction, zamilovala jsem se do Ramina Karimloo, odmilovala jsem se, abych se mohla nechat okouzlit jeho kamarádem Hadleym, zjistila jsem, jak těžko se dají v dnešní době zalepit dopisní obálky, dostala jsem rybičku (zamávej čtenářům, Hadley!), pochytila jsem něco málo navíc z angličtiny, stala jsem se téměř antibutleračkou (nebij mě, Christine! :D), zkoukla jsem sedm filmů, přečetla čtyři knížky a vychutnala si tři záznamy z představení týkajících se FO, stala jsem se v očích svých spolužáků naprostým bláznem, dosáhla jsem oficiální dospělosti, přibrala pár kilo, zavedla vlastní slovník a navrch jsem sem přidala sto šedesát článků (tenhle je 161. :D). Fíha! Vážně jsem to všechno stihla za rok? No, asi to tak už bude! :D

Mí drazí, nemám v plánu vás nudit předlouhým článkem o ničem (alespoň tentokrát ne :D), takže bych ráda jen v rychlosti poděkovala všem, kdo se sem vraceli, vrací a budou vracet. Tak uvidíme, jak tomu bude příští rok!

Už rok Vaše


Oscar Wilde - Jak je důležité míti Filipa

26. března 2012 v 21:44 | BJ |  Čtenářský deník obyčejného knihomola

Vážení přátelé,
tak se mi zdá, že je fantomáctví tohohle blogu silně naředěné články o všem možném. Kdo čekáte, že se to teď budu snažit změnit, mýlíte se. Rozhodla jsem se vám krátce popovídat o divadelní hře Oscara Wildea známé u nás pod názvem Jak je důležité míti Filipa, kterou jsem včera zhltla (bohužel jsem ale zatím neměla šanci ji vidět v divadle).
Jedno je jasné: Oscar Wilde musel být génius. Při čtení jakéhokoliv jeho díla, ať už šlo o tuhle hru, Obraz Doriana Graye, Slavíka a růži nebo Strašidlo catervillské, se člověk rozhodně nenudí. Nejde jinak než hltat každé slovo a hladově čekat na další větu, protože zvlášť u hry Jak je důležité míti Filipa platí pravidlo: co věta, to perla. U Wildea se často setkáváme s výraznými osobnostmi, často dost cynickými, kterým čtenář doslova visí na rtech, o životě se totiž vyjadřují vtipně, bodavě a s obdivuhodnou lehkostí a nedhledem.

Laura Kalpakian - Cosette

26. března 2012 v 20:33 | BJ |  Čtenářský deník obyčejného knihomola
Aby toho nebylo málo, předkládám vám teď článek o dalším pokračování mých milovaných Bídníků, tentokrát s jednoduchým názvem: Cosette. Narozdíl od autora knihy Cosetta aneb Čas iluzí americká spisovatelka Laura Kalpakian s žádným pravnukem pana Huga soudní spory nevedla, snad i proto, že jméno slavného spisovatele na nás křičí už z obálky a to nejen v její české verzi. A co víc - knihu jsem mnohem líp přijala i já, takže si paní Kalpakian můžu spokojeně mnout ruce :D.

Tak jsme to ukecali! (aneb Krátké povídání o tom, jak se BJ vzpamatovává z vítězství v krajském kole debatní ligy)

22. března 2012 v 22:07 | BJ |  Já a zase já
Vážení přátelé, jupííí! Jupí, jupí, třikrát jupí!
No dobrá, teď maličko vážněji. Vy to sice ještě nevíte, ale dnes, to znamená ve čtvrtek 22. března, se tým našeho gymnázia vypravil do Prahy, aby školu reprezentoval v krajském kole debatní ligy. Neodpustím si malé popsání tohohle slavného dne.

Fantomův dědic (Desátá část)

17. března 2012 v 22:22 | BJ |  Fantomův dědic
Drazí přátelé,
moc moc moc a moc se omlouvám, že mi to tak trvalo! Coby omluvu vkládám díl o něco málo delší, než je mým zvykem.

Dospělá. Dospělá?

17. března 2012 v 20:34 | BJ |  Já a zase já
Mí nejdražší,
tak prý už jsem dospělá. Tvrdí to občanka a rodný list - a jak se říká, co je psáno, to je dáno, none? Vlastně jsem dneska celý den čekala, až pocítím nějakou závratnou změnu, ale asi přišla, když jsem se zrovna nedívala.
Prý má ta osmnáctka i nějaké výhody, říkají všichni. Tak schválně!
Jsem plnoletá. Divné slovo, co? Plnoletá. Zní to jako plnotučná a letitá dohromady. Každopádně tihle plnoletí můžou spoustu věcí, co
ti nezletilí (další divné slovo) ne.

Garnieriózní, garnieriózní, garnieriózní!

10. března 2012 v 23:58 | BJ |  Já a zase já
Mí drazí, mí drazí, mí drazí!
Za poslední dva dny se nahromadily tři naprosto garnieriózní věci, o kterých vám jednoduše musím říct. První dvě by se daly souhrnně pojmenovat "dárky století", třetí pak "garnieriózní hudební zážitek". Neodpustím si to a o všem vám tu trochu popovídám :)

A přece se svět točí dál

8. března 2012 v 21:15 | BJ |  Já a zase já
Dnes se stala zvláštní věc.
Po devítihodinovém tvrdnutí ve škole jsem jela domů autobusem, vedle mě seděla ségra a já si četla a skoro nevnímala, co se děje kolem. Mou pozornost upoutal až pán, který nastupoval v Suchdole, to znamená v půlce mé cesty. Usadil se na první sedačku za řidičem, který jako obvykle kouřil jakousi neskutečně smradlavou značku cigaret. Při sedání kolem sebe ten pán rozestavěl tašky s nákupem, které roztržitě povalil, až se nákup rozkutálel na všechny strany. Znovu všechno posbíral a naládoval do tašek, usasil se, ale za chvilku vyskočil jako čertík z krabičky a nákup se znovu koulel po autobuse. Pán ale jako by si toho vůbec nevšiml, přidržel se tyče u řidiče a zakřičel mu do ucha:
"Pamatujete Frantu, jak tady vždycky čekal na autobus?"
Řidič nevrle přikývl, jako že si ho pamatuje, a dál vyfukoval ten hrozný smrad, ze kterého jsem musela kašlat.
"Tak ten umřel," pronesl pán a sednul si. Pak až si všiml rozsypaného nákupu a začal ho sbírat, aby ho při dalším zvednutí se znovu rozsypal.
"Šedesát čtyři let mu bylo."

Pohádka jedním dechem: O plném nasazení Lotte Raminové (a jejího nebohého počítače)

7. března 2012 v 18:33 | BJ |  Já a zase já

Mí drazí!

Na zkoušku jsem si sedla k blogu a otestovala, jak moc se dá nafouknout jediná věta, aby nepraskla - na vás je, abyste zhodnotili, nakolik je moje malá pohádka stravitelná :)


Enjolras - statečný hrdina-sebevrah

4. března 2012 v 21:56 | BJ
Jméno
U Enjolrase se za celý román dovíme jen jeho příjmení. Já osobně jsem se, těžko říct proč, domnívala, že "Enjolras" je křestní jméno, ale není to tak, takže se Enjolras řadí mezi další postavy, které tak jako on nebo Javert v knize křestní jméno prostě nemají.

Vzhled
Enjolrasovi je dvaadvacet, vypadá ale na sedmnáct. Je, jak píše pan Hugo, "andělsky krásný", má světlé vlasy, dlouhé řasy, hluboké oči. Nechybí mu ani vysoké čelo - známka inteligence, jeho silný spodní ret působí pohrdavě.

Gaston Leroux - Dáma se sametovým náhrdelníkem

4. března 2012 v 20:35 | BJ |  Čtenářský deník obyčejného knihomola
Jak jsem psala v článku Poklad ze hřbitova, nedávno se mi (možná řízením osudu :-)) dostala do ruky útlounká knížka s názvem Dáma se sametovým náhrdelníkem, kterou jsem včera zhltla, takže vám teď o ní můžu trochu popovídat :). Myslím, že představovat tu autora, kterým není nikdo jiný než Gaston Leroux, by bylo tak trochu jako nošení dříví do lesa, takže se rovnou můžeme vrhnout na samotnou knížku.
Jde o soubor sedmi Lerouxových detektivních/hororových povídek, které byly v téhle sestavě vydané poprvé roku 1977. Celá knížka má jen lehce přes sto stránek, takže jde o povídky kratičké, jen poslední z nich - Muž, který viděl ďábla - je o něco rozsáhlejší a je proto členěná do krátkých kapitolek.

Fantomův dědic (Devátá část)

3. března 2012 v 21:45 | BJ |  Fantomův dědic
Setmělo se, aniž bych si toho všiml. Když jsem se zvedl, abych zapálil svíčky ve svícnu stojícím na krbu, zamotala se mi hlava, musel jsem se přidržet křesla, abych neupadl. Co to se mnou je? pomyslel jsem si. Cítil jsem se hrozně zesláblý, ruce se mi klepaly. Dřív, než jsem ho stačil udusit v kapesníku, se mě zmocnil nový záchvat kašle, tentokrát silnější než všechny předešlé.

Jestli tohle nikdo neslyšel, napadlo mě, musel to být zázrak.

Nechal jsem tmu tmou a zhroutil se do křesla. Hlavu jsem měl těžkou, víčka mi samovolně klesala, i když jsem se tomu kdovíproč bránil. Brzy jsem upadl do neklidného horečnatého spánku, po kterém si člověk vždy přijde víc vysílený než odpočatý.

François Cérésa - Cosetta aneb Čas iluzí

2. března 2012 v 22:08 | BJ |  Čtenářský deník obyčejného knihomola
Mé nejmilejší čtenářky,
jak už asi víte, Hugovi Bídníci patří k mým nejoblíbenějším románům. Nedávno jsem se nudila a tak mě napadlo zjistit, jestli k Bídníkům neexistuje cosi na styl Kay k FO. Zadala jsem proto na zkoušku do vyhledávání na stránkách městské knihovny prostě a jednoduše "Cosetta". Vyskočily mi hned dvě knihy, první z nich je právě román Cosetta aneb Čas iluží francouzského spisovatele a novináře jménem François Cérésa (to je vážně za trest, psát o francouzských autorech, když neznám klávesové zkratky na c s ocáskem, o se stříškou a e s obrácenou čárkou :-/).
Pan Cérésa je novinářem (narodil se roku 1953, takže mu letos bude 59 let), na kontě prý má deset románů a psaní se mu tak zalíbilo, že se rozhodl pošťourat i v jednom z nejslavnějších francouzských děl. Z toho rozhodně nebyl nadšený pravnuk Victora Huga, milý pravnuk totiž Cérésu a nakladatele, který jeho knihu vydal, zažaloval. To ale zjevně Cérésovi nijak žíly nedere, internet totiž tvrdí, že díky téhleté aféře se Cosetta aneb Čas iluzí i pokračování s názvem Marius na útěku prodává líp než předtím. Těžko říct, jakou rychlostí monsieur Hugo v hrobě rotuje.

Les Misérables - postavy

2. března 2012 v 20:36 | BJ |  Čtenářský deník obyčejného knihomola
Články, které najdete pod odkazy, jsou věnovány jednotlivým postavám Bídníků. U většiny z nich najdete jejich popis a shrnutý jejich příběh, jelikož a protože všechny (nebo aspoň většina z nich) si zaslouží, aby jim bylo věnováno trochu extra pozornosti, na kterou ale v souhrnném článku o Bídnících nezbylo místo.

*
*
*
*
*
*
Grantaire
*
Gavroche
*
Thénardier a Thénardierka
*
Eponina
*
Biskup Myriel
*
Pan Mabeuf


Fantina - chudák ženská

2. března 2012 v 20:31 | BJ
Jméno
Tak jako u několika postav nemáme šanci zjistit jejich křestní jméno, Fantina nemá příjmení, tentokrát ale ne proto, že by jen nebylo uvedeno. Fantina je nalezenec, takže neměla po kom dostat příjmení, i ke křestnímu jménu přišla netradičním způsobem: "A tak dostala jméno, kterým ji oslovil náhodný chodec, kterého potkala jako maličká a bosá na ulici," píše Hugo.
Pro své světlé vlasy dostala přezdívku Zlatovláska.

Poklad ze hřbitova

1. března 2012 v 21:01 | BJ |  Já a zase já
Nejdražší čtenářky,
dnes jsem viděla něco moc smutného a přinesla domů něco opuštěného, i když skvělého. Jelikož a protože jsem dnes jela za babičkou, dostaly se mi výjimečně do rukou noviny, šlo o Obzory kutnohorska (kde má moje maličkost asi pět řádků :D). Bez většího zájmu jsem noviny ve spěchu přelétla očima, psalo se tam i o tom, co se bude dít v naší knihovně. Jako první tu byla uvedená akce s děsuplným názvem Hřbitov knih - nebo tak nějak. Celý fór spočíval v tom, že si v knihovně usmysleli, že některé knížky prostě vyřadí - ty, u kterých mají lepší vydání nebo si je nikdo moc nepůjčuje - a tyhle knížky půjdou na hřbitov knih. Chápete to? Knihy jsou nesmrtelné, takže je chtějí pohřbít zaživa! Na takový hřbitov (-> zahradu u knihovny) mohl člověk přijít a zachránit pár knížek před násilnou smrtí. A ty, co zůstanou? Hrůza pomyslet, čeká je... Kremace.

FantomÁKova zpověď č. 2 aneb BJ má ještě pořád co říct

1. března 2012 v 18:49 | BJ |  Já a zase já
Mí drazí!
Je tu zase čtvrtek (fakt už čtvrtek!) a s ním i další otázky od Fanty Light, tentokrát zaměřené na "fantomácká nej". Tak s chutí do toho! :)