François Cérésa - Cosetta aneb Čas iluzí

2. března 2012 v 22:08 | BJ |  Čtenářský deník obyčejného knihomola
Mé nejmilejší čtenářky,
jak už asi víte, Hugovi Bídníci patří k mým nejoblíbenějším románům. Nedávno jsem se nudila a tak mě napadlo zjistit, jestli k Bídníkům neexistuje cosi na styl Kay k FO. Zadala jsem proto na zkoušku do vyhledávání na stránkách městské knihovny prostě a jednoduše "Cosetta". Vyskočily mi hned dvě knihy, první z nich je právě román Cosetta aneb Čas iluží francouzského spisovatele a novináře jménem François Cérésa (to je vážně za trest, psát o francouzských autorech, když neznám klávesové zkratky na c s ocáskem, o se stříškou a e s obrácenou čárkou :-/).
Pan Cérésa je novinářem (narodil se roku 1953, takže mu letos bude 59 let), na kontě prý má deset románů a psaní se mu tak zalíbilo, že se rozhodl pošťourat i v jednom z nejslavnějších francouzských děl. Z toho rozhodně nebyl nadšený pravnuk Victora Huga, milý pravnuk totiž Cérésu a nakladatele, který jeho knihu vydal, zažaloval. To ale zjevně Cérésovi nijak žíly nedere, internet totiž tvrdí, že díky téhleté aféře se Cosetta aneb Čas iluzí i pokračování s názvem Marius na útěku prodává líp než předtím. Těžko říct, jakou rychlostí monsieur Hugo v hrobě rotuje.


Stejně tak nejsem s jistotou schopná říct, nakolik by Victor Hugo v Cérésově románě své dílo poznal. Musím ale uznat, že psát pokračování k něčemu takovému, jako jsou Hugovi Bídníci, je vážně velké sousto. Bídníky známe - alespoň zhruba - všichni. My, kdo jsme měli to štěstí a Bídníky četli, známe i Hugův styl psaní, víme, jak bohatý a přitom ne přeplácaný je jeho román, jak ho čtenář hltá, aniž by měl pocit, že ho něco brzdí nebo cosi schází. Než se spisovatel dá do psaní jakéhosi pokračování tohohle díla, měl by si to třikrát rozmyslet - a jestli se mu to povede tak, aby Huga nekopíroval a přitom ohromil jako on, pak si můžeme být jistí, že je to vážně PAN SPISOVATEL.

Od čtení Cérésova románu mě málem odradila obálka, která je, jak můžete vidět, vážně šeredná. Podklad tvoří cosi jako rudý kámen, na který kdosi snad v Malování přilepil logo muzikálu (těžko říct proč, v originále není obrázek kolorovaný a je na něm Cosetta celá) a k tomu přidal jak pěst veliký nápis, který, aby se neřeklo, dost neuměle vystínoval. Výsledek je dost děsuplný, ale já jsem si řekla: Nesuď knihu podle obalu! A tak jsem se dala do čtení.

Od smrti Jeana Valjeana uplynuly dva měsíce. Mezitím se na věčnost odebral i pan Gillenormand a hned za ním Mariův bratranec Théodule. Marius se rozhodl koupit dův v ulici Plumet, kde Cosetta bydlela s Jeanem Valjeanem, doufá, že když se vrátí tam, kde si s Cosettou vyznali lásku, dá do kupy jejich vztah. Nutno dodat, že doma teď nemají veselo. Jeden druhého pořád milují, ale nedokážou si to říct, navíc je štvou věci, kterých si snad proto, že se neznali moc dlouho, nestačili před svatbou všimnout. Marius se navíc seznámil s markýzem Amédéem d'Iguerande, což je namyšlený a zvrhlý floutek, ve kterém Marius kdovíproč vidí svůj vzor. Vymetají spolu pajzly - Pontmercy platí -, Amédéovi se dokonce povede Mariovi dohodit milenku. Marius totiž netuší, o co jeho "kámošovi" doopravdy jde - zalíbila se mu Cosetta a rád by ji získal.
Cosetta s Mariem pořád jeden kolem druhého chodí jako kolem horké kaše a ubližují si. Sblíží je až smrt jejich společného přítele Frédéricka, kterého Amédée zabil v souboji. Marius se rozhodne dát košem své milence,která s ním byla stejně jen pro peníze. Ta mu ale do vína nalije jakési uspávadlo a když se Marius probere, sedí v base a před sebou má dvacet let galejí pod číslem 9430, jaké měl kdysi i Jean Valjean. Co se stalo? Když Clémence (Mariova milenka) Maria uspala, polekalo ji, jak dlouho uspávadlo působí. Když si pro Maria přišli jacísi chlápci, ráda jim ho předala. Oni pak na příkaz Kočičího krále (kterým není nikdo jiný než Thénardier) a Amédéova sluhy Louise-Désirého Burdina vymění oblečení Maria a zločince známého pod přezdívkou Ježíš, kterého zavraždili. Marius a Ježíš si jsou docela podobní, není proto problém tvrdit, že mrtvý je Marius a že jeho vrahem je Ježíš - tedy pravý Marius.
I když by se mohlo zdát, že za tím celým vězí Amédée, není to tak, o počínání svého sluhy nemá páru. Do Cosetty je bezhlavě zamilovaný, snaží se jí pomoct, jak jen může. Dost jí pomáhá i postarší pán jménem Verjat, který není nikdo jiný než zmrtvýchvstalý Javert. Ptáte se, kde se tu vzal? Když tenkrát Javert skočil (tady spíš spadnul) do Seiny, vytáhnul ho abbé Rillet. Javert se pak nad sebou zamyslel, všechno přehodnotil a změnil si jméno, konec pohádky. Javert, tedy Verjat, se rozhodl vypátrat, jak se to s Mariem doopravdy má, a přijde na to, že chudák baron Pontmercy se lopotí v Toulonu a začne shánět důkazy, aby ho osvobodil. Milý Marius ale mezitím z galejí utekl a skrývá se.
Když Louis-Désiré Burdin vidí, že se jeho pán nijak nemá k tomu, aby se ujal Mariova majetku, rozhodne se odstranit Cosettu i Mariovi dítě, které nedávno porodila. Verjat zarazí chlápka, který byl pověřený likvidací dítěte a pak...
A pak nic. Celé rozuzlení najdeme v druhém díle s názvem Marius na útěku, který Městská knihovna Kutná Hora nevlastní. Zkusím vykoumat, jak to celé dopadne, ale nic neslibuju... Každopádně to vypadá tak, že Verjat zachrání Cosettu, vrátí se Marius a povede se mu dokázat, že je nevinný, ukáže se, že Amédée není žádný markýz, ale Burdinův nemanželský syn a syn Clémence, kterého měla s Amédéem a kterého pokládala za mrtvého, je malý Rafael, který pracuje u Thénardiera. Konec zvonec.

Slovo, kterým bych knihu charakterizovala po prvních padesáti stránkách je USPĚCHANÁ. Zvlášť ze začátku, než jsem se začetla, jsem měla pocit, že se mi děj míhá před očima a já ho taktak stíhám sledovat a že mi pořád něco chybí. Pak už jsem si zvykla a jen jsem se občas vztekala nad tím, co se to děje Hugovým hrdinům.
Řekla bych, že do pokračování Bídníků by se jentak někdo pouštět neměl, nezlobte se, pane Cérésa, ale ani vy ne. Kdybych neměla nic, s čím bych srovnávala, možná bych neměla připomínky, ale takhle...
No nic, mám tu ještě druhý "pokračovací" román, tak hurá na něj! :)

Vaše knihomolka bídníkovitá

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lotte Lotte | Web | 2. března 2012 v 22:51 | Reagovat

Tyjó. O tomhle jsem neměla ani tušení!
Nikdy by mě nenapadlo, že by někdo oživil Javerta...

2 Ellanor Ellanor | Web | 3. března 2012 v 11:05 | Reagovat

Z te vety na konci perexu jsem zacla smichy rotovat :-DD..

Taky nevim, jak se pise cedille (ocasek) striska a jina francouzska diakritika klavesovou zkratkou, vkladam to jedine pres Word a "vlozit znak".. :(..

Mnoho rychleho deje a zadne omacky, to je asi trend dnesni doby, ne?

3 Ellanor Ellanor | Web | 3. března 2012 v 13:27 | Reagovat

Nas profesor na gymplu tvrdil, ze Romeo a Julie vlastne neni tragedie. Jen si predstavte, co by se stalo, kdyby se vzali a prozili spolu cely zivot. A to se vlastne stalo Mariovi s Cosettou, velka laska, ktera musela prekonat mnoho prekazek - oba stastne prezili a konala se vytouzena svatba... a ted teprve zjistuji, ze se vlastne neznaji a ze spolu v jedne domacnosti nevydrzi..

Uz kdyz jsem videla koncert z 25. vyroci, tak jsem na to myslela a bylo mi jich lito, jak se stastne vzali atakdal..

..

A co je uplne nejvetsi muzikalova/romanova utopie. Na kterou nema a kam se hrabe pokrouceny Fantom a jeho vztah a nelogicke obraty ve FO a LND.. a i dalsi muzikaly.. Zase ta veta "Marius se rozhodl koupit dům v ulici Plumet".. Clovek, ktery se vyzna v cenach nemovitosti a pomeru k platu a janevimco kolem toho, tak z toho docela rotuje :o)))))...

4 Ellanor Ellanor | Web | 3. března 2012 v 13:27 | Reagovat

A ten obal knihy je fakt hruza.. trikrat fuj :( :))..

5 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 3. března 2012 v 15:00 | Reagovat

[1]: No, mě taky ne. Pana Cérésu ano :D
Javert je u něj teď úplně někdo jiný, naprosto otočil, s Cosettou je velkej kámoš a za každou druhou větou říká "Vím, o čem mluvím!" :D

[2]: Já to taky tak řešila, ale dost mě to vytáčí :-/

[3]: Taky jsem si při čtení Bídníků říkala, jak to s nimi bude po čase, protože než se vzali, znali se jen chvilku a je jasné, že v tu chvíli se jim všechno zdálo superdokonalé.
Hm, co mohl takový dům stát? Marius s Cosettou měli osm set franků a Marius něco vydělával, ale já si nedokážu dost dobře představit, co se dalo za takové peníze pořídit...

[4]: To teda!
Achjo, zas mám text napláclý na obrázkách :-/ A to jsem to nastavovala!

6 Lotte Lotte | Web | 3. března 2012 v 18:21 | Reagovat

Tak to je hustý Javert! :D Kámoš s Cosettou a ví o čem mluví! Ha! :D Už slyším ten duet Norma a Katie! :D :D

7 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 3. března 2012 v 19:31 | Reagovat

[6]: To by byla pecka! :D "Zabil jsem ti matku, otce poslal na galeje, ale víííím o čem mluvííííím, přísahám při hvězdáááách!" :D

8 Lotte Lotte | Web | 3. března 2012 v 19:44 | Reagovat

"Srdce plné upřímnosti mááááááš. Žádný strach a žádná lítooooost!" :D :D :D :D :D

9 Lotte Lotte | Web | 3. března 2012 v 20:01 | Reagovat

Ehm, ehm. Kdy to vidíš na dalšího Fantomova dědice? 8D

10 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 3. března 2012 v 20:40 | Reagovat

Naše píseň se zdá být dokonalá! :D

Ehm, ehm. Těžko říct. Celý večer se přemlouvám k psaní :D

11 Lotte Lotte | Web | 3. března 2012 v 20:43 | Reagovat

Ohromně! :D

No ták! Já už se pomalu chystám zveřejnit desátou část! :D I když to asi nechám na zítra, spolu s videem týdne. :D

12 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 3. března 2012 v 21:46 | Reagovat

Tak devátá část na světě. Spokojenost? :D

13 Lotte Lotte | Web | 4. března 2012 v 7:58 | Reagovat

Ohromná! :D

14 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 4. března 2012 v 10:22 | Reagovat

Ještě aby ne! :D

15 Erendis Erendis | E-mail | 15. září 2012 v 1:59 | Reagovat

(Nejsem si jistá, proč komentuju něco, co bylo napsáno před půl rokem.)

Náhodou jsem se dozvěděla, že tohle pokračování Bídníků existuje, tak jsem o něm hledala nějaké další informace. Díky za recenzi, alespoň nebudu muset ztrácet čas čtením.

Nicméně existuje ještě minimálně jedno pokračování Bídníků, od americké autorky Arlene C. Harris, Pont-au-Change (Most směnárníků). Je to plánovaná hexalogie, zatím vyšly tři díly a koncem roku by měl vyjít čtvrtý. Není to pokračování v čistém slova smyslu, premisa prvního dílu (Pont-au-Change: Resurrection - Most směnárníků: Vzkříšení) je následující:

V roce 1855 se Viktor Hugo, toho času v exilu kvůli svému postoji k vládě Napoleona III., uchýlil na ostrov Guernsey. Při výstupu z lodi však došlo k nehodě a nenávratně potopen byl Hugův kufr obsahující rukopis Bídníků. Autor je zdrcen, vychází však najevo, že viník celé nehody, starý bělovlasý muž, není ve skutečnosti nikdo jiný, než Jean Valjean, jehož životní příběh chtěl Hugo zvěčnit. Co víc, Valjeanův současný společník byl kdysi znám jako inspektor Javert. S větší (Valjena) či menší (Javert) ochotou jednak pomáhají Hugovi rekonstruovat jeho dílo, především však se dozvíme, co přesně se odehrálo tu během povstání 1832, proč je Javert naživu, když bylo jeho tělo nalezeno v Seině, a taky jak to že Hugo v konečné podobě románu tyhle (a jiné) věci opominul.

Další díly líčí další osudy Valjeana, Javerta, Maria, Cosetty i dalších postav, jak Hugových tak nových.

Autorka podle mého názoru slušně zdařile imituje Hugův psací styl, včetně občasnách historických a naučných pasáží (i kdy mnohem kratších, než měl ve zvyku Hugo). Postavy jsou v charakteru, vysvětlení a zápletky uvěřitelné a realistické, vysvětlení dávají smysl.

Teď pár nevýhod. Je to celé v angličtině, vyhlídky na překlad do češtiny imaginární. Knihy lze v podobe e-book získat na https://www.smashwords.com/books/tags/javert

ovšem ne zadarmo - jedna stojí dva až tři dolary. Zdarma si lze přečíst zhruba prvních deset procent každé knihy.

16 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 15. září 2012 v 16:33 | Reagovat

[15]: No vida, o těhle knihách jsem zatím neslyšela, ale zní to skvěle - zvlášť pro někoho, kdo Bídníky miluje tak jako já. Moje angličtina rozhodně není nijak dokonalá, ale možná právě proto by stálo zato, si ji "trochu" procvičit. Moc děkuju za tip! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama