Charles Dickens: Nadějné vyhlídky

1. května 2012 v 21:28 | BJ |  Čtenářský deník obyčejného knihomola
Vážení přátelé,
po nějaké době, kdy práce na mém blogu buď nepocházela z mé hlavy (Ellanor krásně vytváří dojem, že jsem na blogu velmi činná) nebo nebyla čtenáři viditelná (pomalu jsem totiž začala s úpravou překladů LND) jsem tu konečně s něčím mým a novým - a to je článek o knize Charlese Dickense Nadějné vyhlídky.
K téhle knize jsem se vlastně dostala docela náhodou, dalo by se říct z nudy: to jsem takhle jednou dočetla jednu knížku a neměla jsem kdy si dojít do knihovny, tak jsem se rozhodla porozhlédnout ve vlastních skromných zásobách, protože u mě platí, že to, co mám doma, čtu jako poslední (proč?). První, co upoutalo mou pozornost, byly právě Dickensovy Nadějné vyhlídky, za což jsem vážně ráda. Tenhle román se totiž čte vážně jedna radost - i když je příběh komplikovanější, než si čtenář uvědomuje. Je psaný s nádhernou lehkostí, která vytváří dojem, že příběh tak nějak člověku sám přechází do krve, aniž bychom se museli namáhat čtením. Vše je protkané takovým vzdušným humorem - humorem, který těžkopádně nedopadá na zbytek celku a nepůsobí rušivě, i když je součástí každičké kapitoly. Častá jsou neobvyklá, vtipná a trefná přirovnání a hrátky s jazykem - škoda, že není moje angličtina tak skvělá, abych si mohla přečíst originál. Román je psaný v ich-formě, což nám pomáhá nejen se do hlavního hrdiny Pipa vcítit, ale mnohem líp pochopit jeho charakter.


O panu Dickensovi (jehož podobizna mi sem kdovíproč nejde nahrát) jsme se asi všichni učili ve škole, takže to vezmeme jen tak kolem a kolem. Žil v Anglii v době, kdy na trůně seděla "babička Evropy" královna Viktorie a kdy bylo docela běžné, že děti musely pracovat jako šrouby, mezi nimi i malý Charles. Jeho otec byl úředníkem ne dvakrát skvěle placeným, tak se i stalo, že se dostal do vězení pro dlužníky, takže jeho syn nemohl jinak než trávit dětská léta výrobou leštidla na boty. Když dospěl, naučil se po večerech těsnopis a stal se písařem, po čase začal psát do novin, většinou šlo o črty publikované pod pseudonymem Boz. A hádejte co! Lidem se Boz zalíbil, proto byly jeho črty vydány knižně jako Sketches by Boz (Bozovy črty) a brzy přišel i první román: Kronika Pickwickova klubu. Ten měl úspěch přímo úžasný - bylo v módě pojmenovávat po postavách knihy všechno, co čtenáře napadlo, a Dickensova hvězda závratně stoupala - a jak je vidět, dodnes nezapadla. Ale říkala jsem, že pana spisovatele nechci moc rozebírat, od toho je teta Wiki a hodiny literatury, tak jen jedna perlička na závěr: věděli jste, že měl Dickens se svou ženou deset dětí?

Teď ale k samotné knize. Hlavním hrdinou a vypravěčem je Pip, se kterým se na začátku knihy prostřednictvím jeho vzpomínek setkáváme jako s malým klukem, který žije u své sestry, ženské, která nevynechá jedinou příležitost, aby si do něj rýpla, a jejího manžela Joa, dobráka s velkým srdcem. Nedaleko městečka, kde Pip žije, jsou galeje, odkud čas od času nějaký trestanec uteče. S jedním se Pip setkává na hřbitově, trestanec po něm žádá, aby mu přinesl pilník a jídlo a Pip to ze strachu udělá. Brzy je uprchlý galejník znovu polapen, on sám prohlásí, že pilník i jídlo v domácnosti Pipovy sestry ukradl, takže se nikdo nedoví o tom, že se s ním kdy Pip setkal a sám Pip se to snaží udržet v tajnosti.

Stane se, že se Pip dostane do domu slečny Havishamové, kam byl poslán, aby si tam prostě hrál. Slečna Havishamová je vážně podivínská perzóna. Kdysi ji těsně před svatbou opustil milovaný snoubenec, a ona proto zahořkla a začala se chovat prapodivně. Stalo se to, když se připravovala k obřadu, měla už oblečené svatební šaty a obutou jednu botu - a tak taky zůstala. Nikdy nenechala odklidit svatební dort a v celém domě zastavila hodiny na minutě, kdy ji snoubenec opustil.

Se slečnou Havishamovou žije Estella, dívka, kterou adoptovala a vychovává ji k tomu, aby se její pomocí mstila mužům. I když se k němu chová chladně, Pip se do Estelly zamiluje a kvůli ní touží být bohatým pánem, ne jen klukem, co se u Joa učí kovářem. Jeho přání se mu nečekaně splní, když ho přijde naštívit londýnský advokát jménem Jaggers s tím, že osoba, která si nepřeje být jmenována, pro něj připravila jakési "nadějné vyhlídky". Tato osoba má v úmyslu financovat Pipovi život na vyšší úrovní - v Londýně, jak jinak. Pip je přesvědčený, že tou "osobou" není nikdo jiný než slečna Havishamová, soudí, že si slečna přeje ho pozvednout na vyšší úroveň, aby si mohl vzít Estellu. Rád proto nechává doma Joa, svou sestru, která je po přepadení upoutaná na lůžko, i kamarádku Biddy, která se o jeho sestru stará, a vydává se do Londýna.

V Londýně se spřátelí s Herbertem, kterého už jednou potkal u slečny Havishamové, a panem Wemmickem, písařem pana Jaggerse, poznává také Bentleyho Drummla, neobyčejně nepříjemného nevycválance. Tajně napomáhá tomu, aby se Herbert vypracoval na dobrou pracovní pozici, a stýká se s Estellou, stále věří, že si ji jistě jednou na přání slečny Havishamové vezme. Žije si tak nějak v klidu - i když se mu povedlo nadělat dluhy -, klid ale končí, když se na scéně objeví muž jménem Abel Magwitch, což není nikdo jiný, než uprchlý galejník, kterému před lety Pip donesl pilník a jídlo. Magwitch mu to nikdy nezapomněl, i když byl znovu dopaden. Po čase byl deportován do Austrálie a pod hrozbou hrdelního trestu mu bylo zakázáno se vrátit do Británie. V Autrálii tvrdě pracoval a střádal peníze, které posílal Pipovi - to on je tím štědrým dárcem!

Tohle zjištění naprosto otřese Pipovým světem. Znamená pro něj dvě věci: zaprvé že už nemůže dál využívat peněz, které mu Magwitch dával, zadruhé že je jisté, že slečna Havishamová vůbec neměla v úmyslu ho oženit s Estellou. Magwitche se Pip děsí i štítí, nejradši by se ho co nejdřív zbavil, ale je si vědom toho, že by to znamenalo poslat ho na smrt. Proto se s Herbertem rozhodnou najmout pro něj byt a po čase ho dostat za hranice. Odjezdu z Británie předchází pečlivé přípravy, přesto jsou ale cestou zastaveni a Magwitch je zraněn. Koná se soud, ale rozsudek je dopředu jasný: trest smrti. Štěstím v neštěstí je odsouzenému jeho zranění, kterému podlehne ve vězeňské nemocnici dřív, než může být popraven. Pip je s ním do poslední chvíle, jelikož si k němu našel cestu a začal ho mít rád, navíc zjistil, že jde o Estellina otce. Abel Machwitch umírá víceméně šťastný, věří totiž, že po něm Pip zdědí jeho peníze, ty ale propadnou státu.

Když se Pip dozvěděl, že to nebyla slečna Havishamová, kdo ho finančně podporoval, rozhodl se vyznat Estelle lásku. Zjistil, že si Estella plánuje vzít Drummla, prosí ji, aby si ho nebrala - ne kvůli němu, ale proto, že je jí pro Drummla škoda. Estella ho přijímá naprosto chladně, ne ale slečna Havishamová, která v něm spatří odlesk sebe samotné a svého trápení. Hořce lituje, že Estellu vedla k tomu, aby mu ubližovala, ale teď už to nemůže vzít zpátky. Ráda by pro Pipa něco udělala, on ale nechce nic než peníze pro Herberta, jehož postup už by nemohl dál financovat.

Při další návštěvě u slečny Havishamové se Pip dovídá, že se Estella vdala. Náhodou se mu podaří slečnu Havishamovou zachránit před uhořením, ona ale po několika týdnech na popáleníny a utrpěný šok umírá. Pip se vrací domů do Joovy kovárny (jeho sestra mezitím zemřela), má v úmyslu si vzít Biddy a usadit se. Zjišťuje ale, že se s Biddy oženil Joe a jsou spolu šťastní, oba jsou totiž neuvěřitelně dobrosrdeční lidé. Pip jim proto jen popřeje hodně štěstí, požádá je o odpuštění za to, že na ně v době svého života v Londýně naprosto kašlal, a odjíždí za prací do zahraničí. Po letech se vrací a jde se podívat na místo, kde stál dům slečny Havishamové. Potkává se tu s Estellou, která se za tu dobu dost změnila. Manžel byl hrubián, snad to ji přimělo zamyslet se nad tím, jak se chovala k Pipovi, který ji měl doopravdy rád. Teď svého jednání lituje, uvědomuje si, že on byl vždycky jejím jediným přítelem. Dvojice spolu odchází z místa, kde se seznámili a co bylo dál, to si můžeme jen domyslet :)

Někde jsem četla, že původně měl román končit jinak - Pip se měl vrátit do kovárny a žít tam jako osamělý kovář. Takhle je to ale mnohem lepší, co říkáte?
Existuje několik filmových zpracování, já jsem viděla jedno z nich, které mě zaujalo ne snad proto, že by šlo o věrné zpracování románu - naopak bych řekla, že se tu s charaktery postav hrálo škatulata hejbejte se -, co ale stojí za zmínku je to, že je celý film laděný do zelené. Zelené je všechno - od papouška slečny Havishamové (která se ve filmu jmenuje a chová úplně jinak) po oblečení postav. (Film se v češtině jmenuje Velké naděje, a originále stejně jako kniha)




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lotte Lotte | Web | 2. května 2012 v 13:49 | Reagovat

Já si ten článek přečtu, až přečtu už knihu. Nemusím mít na seznamu další knihu u které znám děj předem. :D

2 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 2. května 2012 v 14:25 | Reagovat

Asi by to chtělo něco jako "Tato část článku odhaluje zápletku děje", že? :D
Měla bych ty články psát tak, aby z toho nebylo nic moc poznat...Mě samotnou docela štve, že u většiny knížek dopředu vím, co se tam bude dít, z hodin literatury - a pak čtu a jednom si říkám "Hm, tak nevědět to, byla bych teď docela překvapená. To by mě zajímalo, kdy se konečně stane tohle nebo tamto." :D

3 Ellanor Ellanor | Web | 2. května 2012 v 16:04 | Reagovat

No ja bych dala misto tech zavesu nahore napis "spoiler blog" :o))...

4 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 2. května 2012 v 16:15 | Reagovat

Myslíš oponu, že? :P
Fájn, příště budete mít označíno, co nečíst.

Hehehehe:
Výraz spoiler je přejat z angličtiny. Doslova znamená „to, co kazí“. Od slovesa to spoil, „kazit, zkazit“.

5 Lotte Lotte | Web | 2. května 2012 v 20:01 | Reagovat

Jej. :D Název spoiler blog by v tom případě by tedy nebyl dvakrát lichotivý. :D

6 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 2. května 2012 v 20:28 | Reagovat

Rovnou můžu blog nadepsat slovy "Kazisvětovo království" :D

7 Ellanor Ellanor | Web | 2. května 2012 v 20:44 | Reagovat

"Já, Kazisvět šestý, z boží vůle král"...

Opona, závěs, záclonka.. no dobre:)..

8 Ellanor Ellanor | Web | 2. května 2012 v 20:45 | Reagovat

hele, BJ, uz dlouho se Te chci zeptat, na te druhe postovni znamce, co Ti tady dole blika, co to tam je preskrtnuteho?..

9 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 2. května 2012 v 21:30 | Reagovat

Jo, to jsem celá já. Akorát nemám tak pěkný vlasy jako on :D

To je, prosím pěkně, nos.

10 Ellanor Ellanor | Web | 2. května 2012 v 21:44 | Reagovat

No to me podrz... 8-O

11 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 2. května 2012 v 21:54 | Reagovat

Proč? :-O

12 Ellanor Ellanor | Web | 2. května 2012 v 21:59 | Reagovat

Nos v tom fakt nevidim, v lepsi pripade kost kolenniho kloubu :o)..

13 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 2. května 2012 v 22:09 | Reagovat

Je to nos. Já ho vidím. Proč by měl mít lerouxák na známce kost kolenního kloubu? (Mám dojem, že výraz "kost kolenního kloubu" ani neexistuje :D)

14 Ellanor Ellanor | Web | 2. května 2012 v 22:28 | Reagovat

Mas pravdu, nevim proc mi "kolenni kloub" prislo malo :o)..

tak ja uz mlcim.. hlavne kdyz nema Leroux zakazane kolenni klouby :o)..

15 Lotte Lotte | Web | 2. května 2012 v 22:38 | Reagovat

:D :D :D Ježiši. Chudák Erik, být bez kolenního kloubu. :D

16 BarbaraJane BarbaraJane | 3. května 2012 v 12:40 | Reagovat

To by byl možnmá docela rád, žes ho odpravila :D

17 Lotte Lotte | Web | 3. května 2012 v 19:16 | Reagovat

Tomu se říká černý humor :D

18 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 3. května 2012 v 19:48 | Reagovat

Ne, tomu se říká fantomácký černý humor. :D

19 Lotte Lotte | Web | 4. května 2012 v 5:42 | Reagovat

Ajé, ajó! :D

20 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 4. května 2012 v 17:14 | Reagovat

To zní skorem jak nějaký cizí jazyk :D

21 Lotte Lotte | Web | 4. května 2012 v 19:31 | Reagovat

Řeč fantomáků je ojedinělá ;D

22 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 4. května 2012 v 20:11 | Reagovat

Fest, jak praví klasik. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama