Červenec 2012

Sedmá kapitola: Setkání

22. července 2012 v 20:00 | BJ |  Jaro v Opeře

V této kapitole lze najít pár vět a slovních obratů, které tu zůstaly od samého počátku psaní. Tzn že jsou ještě z doby, kdy byla povídka vtipná a ne moc vážná. Přestože jsem děj pozděj udělala dramatičtější, něco málo jsem tam ponechala na odlehčení a doufám, že to nebude působit rušivě :)...

Postava, na kterou Fantom čekal, se teď konečně přiblížila. Dobře viděl obrys. Měl to asi pět šest kroků. Mohl by už teď rychle přiskočit a jen zatáhnou smyčku. Přesto ještě zkušeně vyčkal, až se přiblíží. Co kdyby ten muž ještě stihl udělat obranné gesto, držel ruku docela vysoko. Dotyčný měl lampu v odvrácené ruce, tedy stínil svým tělem případný pohled na zákeřného muže v masce. Byl velmi snadná oběť, neměl proti němu nejmenší šanci. A takové měl Fantom nejraději. Ještě jeden nebo dva kroky a bude mu nejblíž. "Tak jen pojď." Muž přikrčený ve stínu pevněji sevřel v rukou provaz. Zuby měl zaťaté a uvědomoval si, že v něm vybublává na povrch vztek a snad i pomstychtivost. Nikdo tu nemá co pohledávat! Lidí, kteří ho pronásledují, má už po krk, jakoby svého zoufalství neměl dost. On už jim dal všem pokoj, zato oni ho budou pronásledovat, dokud ho doopravdy neuštvou. Zatím mu žádný neunikl a tento člověk nebude výjimkou. Z tajemného Fantoma, postrachu opery, po tom všem už zbyl jen stín, jen průhledný duch... ale nenechá si vzít i to málo, co mu zbylo!

Šestá kapitola: Hledání

15. července 2012 v 20:00 | BJ |  Jaro v Opeře
Seděla na studených schodech a dumala. Kdyby byla na jeho místě, tak asi nemá kam utéct, musí zůstat v podzemí. Nebo ne? Musel přece někde žít než přišel sem, není pro něj podzemí jediné možné místo pro život. Ale tady se přece skrýval před světem, tady měl svou hudbu. Ano, ale pod operou už nežije, nikdo ho v tomto svatostánku hudby už neviděl. Ztratil tedy důvod tu žít. Kam tedy mohl jít? Logicky musel jít někam dostatečně daleko od míst, kam se dostali četníci. Nemohla připustit myšlenku, že už nežije v pařížském podzemí. To prostě nešlo, protože jinak by sama popřela ten důvod proč tu je... Hmm... Tento člověk nejspíš nepůjde nikam, kde to je příliš snadno dostupné. Snad ani nikam kde to páchne, což je v podzemí hodně míst. Ale kam tedy půjde? Ach, jak ten člověk musí mít těžký život. Nejde si téměř představit, co musel prožívat. Nakonec Christine dospěla k rozhodnutí řídit se podle dvou věcí. Podle pocitu a podle čichu. Nepůjde nikam, kde je vzduch zatuchlý. Zkusí se vžít do jeho pocitů? A jde to vůbec? Nezblázní se z toho? Ne, udělá to jako detektiv, bude postupovat intuitivně. Muselo tu přece něco zbýt, podle čeho by se dalo pátrat. Proč jen si někdy nepřečetla nějakou knihu s detektivním příběhem? Když už byl na nějakou knihu čas, vždycky sáhla po dívčím románu nebo jiném tématu, který se životem nemá mnoho společného. A teď by se jí to tolik hodilo.

Pátá kapitola: Přes jezero

11. července 2012 v 10:23 | BJ |  Jaro v Opeře
Po delších časovém odstupu se mi podařilo se poprat s nejošemetnějším a pro mě nejnejasnějším kusem tohoto příběhu - pátráním v podzemí. A protože se mi nakonec podařilo se trochu rozepsat i o krysách a tmě, tak to bude dokonce na dvě kapitoly, které ale na sebe nenechají dlouho čekat :o)... Děkuji za trpělivost.

* * * * *
Chladný zatuchlý vzduch občas přinesl zápach hniloby, občas i něčeho horšího. Naštěstí většinu času byl jen studený a nepříjemně vlhký. "Tohle nedopadne dobře", řekla si Christine, když málem uklouzla na mokrém dláždění na úzkém okraji vedle vodního kanálu. "Divadelní botičky s koženou podrážkou, to byl tedy nápad!" lamentovala potichu. Pak se v duchu sama pokárala, dívala se pečlivěji kam šlape a šeptem urputně opakovala: "Tohle dopadne dobře, tohle dopadne dobře..."

Občas se jí zdálo, že slyší nějaké podzemní obyvatele. Drobné šustění a šramot. Bylo jasné, že tam není sama. Ale nebyla to společnost, kterou hledala. Rychle vždy přidala do kroku, přestože nic pohybujícího se neviděla. Všechno - pokud tam něco opravdu bylo - se před okruhem světla zavčas rozuteklo.

Fantomův dědic na Coney Islandu 2

2. července 2012 v 21:21 | BJ |  Fantomův dědic
Na Lottinu výslovnou žádost přidávám pokračování Fantomova dědice na Coney Islandu, tentokrát s podtitulem "...a taky v Paříži". Posledně jsme naše hrdiny "zapomněli" na Coney Islandu, aniž by se jejich situace nějak vyřešila...