Pátá kapitola: Přes jezero

11. července 2012 v 10:23 | BJ |  Jaro v Opeře
Po delších časovém odstupu se mi podařilo se poprat s nejošemetnějším a pro mě nejnejasnějším kusem tohoto příběhu - pátráním v podzemí. A protože se mi nakonec podařilo se trochu rozepsat i o krysách a tmě, tak to bude dokonce na dvě kapitoly, které ale na sebe nenechají dlouho čekat :o)... Děkuji za trpělivost.

* * * * *
Chladný zatuchlý vzduch občas přinesl zápach hniloby, občas i něčeho horšího. Naštěstí většinu času byl jen studený a nepříjemně vlhký. "Tohle nedopadne dobře", řekla si Christine, když málem uklouzla na mokrém dláždění na úzkém okraji vedle vodního kanálu. "Divadelní botičky s koženou podrážkou, to byl tedy nápad!" lamentovala potichu. Pak se v duchu sama pokárala, dívala se pečlivěji kam šlape a šeptem urputně opakovala: "Tohle dopadne dobře, tohle dopadne dobře..."

Občas se jí zdálo, že slyší nějaké podzemní obyvatele. Drobné šustění a šramot. Bylo jasné, že tam není sama. Ale nebyla to společnost, kterou hledala. Rychle vždy přidala do kroku, přestože nic pohybujícího se neviděla. Všechno - pokud tam něco opravdu bylo - se před okruhem světla zavčas rozuteklo.



Světlo se odráželo od mokrých zdí. Tohle byla část podzemí, kde nikdy nebyla, nebo pokud ano, nepoznávala to tu. Snažila se nepanikařit a myslet s chladnou hlavou. "Cestu do Fantomova domu znám, vím, že tam není, ale měla bych s hledáním začít tam." Otočila se a vrátila se k odbočce, kde věděla že by měla jít.

Došla až k podzemnímu jezeru. Člun tu nebyl, ani nečekala, že ho uvidí. Rozhlédla se ale, jestli tu neleží alespoň bidlo, kterým by zkusila hloubku vody. Kupodivu z vody trčelo něco, co by mohlo být i bidlo. Dno jezera klesalo prudce do asi metrové hloubky a dál kam nedosáhla bylo hlubší. To ji rozmrzelo, doufala, že toto jezírko je jen takové na efekt a ve skutečnosti je v něm vody po kolena. Musí tedy najít cestu jinudy.

Loubí, které stoupalo z jezera dělilo tento podzemní prostor na hlavní chodbu a boční prostory. Okolo vnějších stěn byl ve výšce ani ne po kolena pod hladinou kamenný okraj, po kterém by se asi dalo jít dál. Vše ohmatala tím kusem dřeva a protože nenašla žádnou boční cestu po suchu, rozhodla se to zkusit tudy. Odvážně ponořila nohy do černé vody a zkusila udělat pár kroků. Zády se tiskla ke stěně, jednou rukou držela lampu, tou druhou neobratně těžkým bidlem prozkoumávala cestu kupředu. Na stěnách viděla staré ohořelé louče, pod kterými se musela občas sklonit. Určitě tu zůstaly z doby, kdy si pán zdejšího podzemní zval do své říše hosty. Zamyslela se nad tím, jestli ho tu navštívil i někdo jiný než ona. Chvíle nesoustředění se jí ale málem vymstila. Polekal ji nějaký zvuk když něco prolétlo kolem. Lekla se, s netopýry nepočítala. Ztratila rovnováhu, noha sklouzla po hraně skryté pod vodou. Dřevěná tyč jí vypadla z ruky a zmizela pod hladinou. Už myslela že skončí v hloubce i ona, když se rukou stačila zachytit o držák na louč. Chvíli visela na ruce, ve které zároveň držela lampu a ta ji nad stínítkem pálila do ruky i přes rukavici. Druhou rukou tápala po stěně. Hledala oporu pro druhou nohu a chvíli jí trvalo, než nabyla zas rovnováhy. Zády přitisknutá ke zdi nehybně stála a rozdýchávala to. Po chvíli a několika dalších nejistých krocích s velikou úlevou přijala zjištění, že za rohem sice jezero pokračuje, ale kamenný okraj je tu nad hladinou, takže je téměř suchý a široký alespoň metr.

Ještě několik málo strastiplných úseků a přecejen noha Christine opět spočinula ve Fantomově obydlí. Tady, odkud naposledy odcházela nebo snad utíkala s tolika smíšenými pocity. "Anděli?" zkoušela několikrát zašeptat, jednou dokonce zavolat. Odpověděla jí nepříjemná ozvěna a pak už jen ticho a zvuk vody.

Rozhlížela se po známých místech a hledala něco povědomého. Tam, kde dřív býval nábytek, nebylo skoro nic, jen nepotřebné harampádí. Jedna z mála věcí, které jí policejní ředitel Moreau prozradil, bylo to, že jeho muži se nechtěli vůbec dotknout osobních věcí a hlavně prokletých notových partitur. Že se je dokonce pokusili podpálit, ale naštěstí na to bylo v podzemí příliš vlhko. Teď hleděla na varhany s protrženými měchy, které vždy pokrývaly papíry popsané notami. Byly bez jediného listu. Nebylo tedy pochyb, že si je musel vzít sám autor. Nikdo jiný by se nejspíš neodvážil. Procházela hlavní místnost a hledala něco známého, něco zajímavého. Pohled padl zpět na varhany. Pak si všimla, že jeden složený papír byl zastrčen mezi poničenými a částečně vylámanými klávesami. Rozbalila jej a jako první uviděla velkou kaňku od červeného inkoustu. Měla asi připomínat krev, protože zbytek byl psán klasických černým inkoustem. Notový zápis popisoval smutnou melodii v A-mol, za houslovým klíčem byly v předtaktí mezi notové linky vpleteny iniciály C. D.

Srdce jí poskočilo radostí, když uviděla iniciály. Kromě notového zápisu tam ale nebylo nic víc. Otáčela papír v ruce a hledala na něm něco neobvyklého. Byl jasně pro ni, byla si tím jista. "Chtěl mi nechat zprávu nebo je to jen rozloučení?" Dívala se skrze papír do světla, otočila notový zápis vzhůru nohama. Nic. "Anděli..." Radost z objevu se rychle změnila ve veliké slzy. Byly zhmotněním beznaděje, která na nic dopadla. Inkoust se na několika místech rozpil. Lekla se a honem tu svou poslední památku na Anděla utřela do kabátu. Znova očima přelítla notový zápis a zkusila si melodii přezpívat, byla krásná, krátká a smutná. Složila papír na několikrát a schovala ho do nejvyšší kapsy, která ve zvlhlém kabátu byla. Nechala na tom místě - na srdci - dlouho položenou dlaň a pak se pomalu s povzdechem posadila na nejbližší kamenný schod.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 11. července 2012 v 10:38 | Reagovat

Omlouvám se všem, že musíte koukat na obrázek nalepený na text, ale blog se mnou zase odmítá spolupracovat. Zkouším to různě, i přímo ty okraje obrázku vnutit přes html, ale nic. Když to upravuju, ukazuje se to dobře, ale jak to uložím, je to zas pryč. Už z toho tady rostu :-/

Ke kapitole: Ellanor je úžasná průkopnice! Zatím jsme si všichni jen představovali, jak děsně romantické to bylo, když Christine přišla za Erikem, četla jsem několik povídek, kde navštívila jeho doupě, ale nikdy nikdo neřešil, jak se tam dostala a že to asi nebyla legrace. Jasně, mohla to vzít z rue Scribe - což má asi nejjednodušíí, protože  jít přímo z Opery, určitě by se ztratila nebo někam zapadla, ale stejně se musí dostat přes jezero. A je tam tma jak v pytli. Hehe, napadá mě, že by byla legrace, kdyby jí v půlce pouti spadla lucerna do vody :D
Taky je úžasné, že Ellanor nepracuje s jezerem jako s hezkou mokrou plackou, co se prostě přeplave a tečka. Když jsem četla tuhle kapitolu, hned se mi vybavily fotky, co jsem viděla na netu (myslím, že National Geographic o našem jezeře mluvili, myslím, že jim šlo hlavně o ryby, co tam žijou :D), prostě dokonalost sama! :)

2 Ellanor Ellanor | Web | 11. července 2012 v 11:11 | Reagovat

Z Rue Scribe je to jednodussi? ale k jezeru dojde tak jak tak, ne?

Moc diky za chvalu :)), snad nezklamu ani druhou casti patrani :o).. taky tam varim z vody..

Ted tak premyslim, jestli vubec umi Christine plavat? Radsi to tu nebudu rozvadet, pac bysme asi logicky dosly k tomu, ze mlada dama z konce 19. stoleti nema moc sanci se naucit plavat.. Takze adrenalin na druhou :o)..

Jak to po sobe ctu, tak si rikam, kurnik, ze ja to neposilam az rano, kdy si to po sobe prectu bez unavy. Zas stejne slovesa ve dvou prvnich vetach, achjo..

S tim obrazkem si nelam hlavu. Blog.cz proste nekdy sabotuje upravu clanku tesne po jeho uverejneni.. Kdyz to zajde do krajnosti nezbyva nez ho natvrdo smazat a pod trochu pozmenenym nazvem publikovat znova %-)).. :-?

3 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 11. července 2012 v 11:57 | Reagovat

Je to jednodušší, protože kdyby šla dejme tomu ze své šatny, musela by hrozným labyrintem chodeb a je dost pravděpodobné, že by se ztratila, nebo že by skončila třeba v zrcadlové mučírně jako Raoul s Peršanem. Když ji fantom poprvé odvedl do domu u jezera, Christine byla tak mimo, že si vůbec nepamatovala, jak se tam dostala. Kdybychom vycházeli z knížky, pak by tam šla ještě mezitím sama, ale to šla právě z Rue Scribe, měla klíč od tajného vchodu. No a jelikož stavíme na muzikálu, tak ji dolů vzal dvakrát on, ale podruhé ji unesl přímo z jeviště, takže šli zase jinudy. Ale je fakt, že v muzikálu se o tom druhém vchodu neví... (Z Rue Scribe se dostaneš přímo k jezeru)

Chceš tam něco ještě upravit? Mně se to zdá docela fajn :)

No, snad s tím obrázkem něco půjde, když to nechám chvilku být...

4 Ellanor Ellanor | Web | 11. července 2012 v 12:06 | Reagovat

Nic uz neupravuj :).. Knihu jsem necetla a nez dopisu povidku, cist ji schvalne nebudu. Protoze by taky hrozilo, ze povidku zahodim - udelam "delete" a nebude z toho nic. Takze to jen aby vedely i ostatni ctenarky :)...

5 Lotte Lotte | Web | 11. července 2012 v 12:57 | Reagovat

Noné, to už jsem se těšila, že Christine bude polykat andělíčky. :D :D

Já osobně si nedovedu představit, že bych na toto téma psala povídku. Napsat jak Erik a Christine...spolu pod bezměsíčnou oblohou "zase a zase". No, máš můj obdiv. :)

6 Ellanor Ellanor | Web | 11. července 2012 v 13:01 | Reagovat

Coze? kdo rikal, ze dojdu az tam.. nedes me.. fakt cekate takovyto konec?! :))..

7 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 11. července 2012 v 15:14 | Reagovat

[5]: Ty? Udivuje mě, že jsi TY malovala Christine takovýhle konec! :D :D

[6]: A on fakt nebude? :D

8 Ellanor Ellanor | Web | 11. července 2012 v 15:31 | Reagovat

[7]: Uhm... no... v tomto pripade by to asi chtelo trochu otevreny konec, nebo ne? :o)).. pak by to totiz muselo byt jen od 18-ti let :o)...

9 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 11. července 2012 v 19:13 | Reagovat

...a to bych potom byla jediná, kdo si to přečte :D :D

10 Lotte Lotte | Web | 11. července 2012 v 21:25 | Reagovat

Ale no tak! Vážně bych musela čekat do dalších prázdnin? :D

11 Ellanor Ellanor | Web | 11. července 2012 v 21:54 | Reagovat

Hele, Lotte, co Ty vlastne po me chces? Povez mi to, at mam jasno :).. protoze jinak jsem asi jelen.. A kdy vlastne bude dalsi dil RLND?? :o)..

12 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 11. července 2012 v 22:47 | Reagovat

Ano, kdy bude? Já v pátek ve tři mizím a do osmadvacátého mě tu neuvidíte.

13 Ellanor Ellanor | Web | 11. července 2012 v 22:59 | Reagovat

Fakt? zkusim Ti tedy poslat dalsi dve kapitoly behem zitrka (ale nezarucuju), abys je mohla postupne zverejnovat..

14 Lotte Lotte | Web | 12. července 2012 v 8:54 | Reagovat

Já sama nevím, co chci, je to se mnou těžké. :D
Nevím, kdy bude RLND, fakt nevím. :D BJ, vždyť jsem ti psala, jak to teď s RLND mám :D

15 BJ BJ | 12. července 2012 v 11:03 | Reagovat

Já vím, Lotte, když já už mám skorem absťák :D

Suprčupr, Ellanor :)

16 Lotte Lotte | Web | 12. července 2012 v 12:08 | Reagovat

Uhm, vydrž. :D

17 Ellanor Ellanor | 13. července 2012 v 0:44 | Reagovat

Tak pisu a pisu o podzemi a .. pak najednou premyslim, kdy se v Parizi zacalo stavet metro. Pariz ma totiz nejstarsi metro na svete, jestli to nevite :o)..

18 Zuzana Samiecová Zuzana Samiecová | Web | 13. července 2012 v 11:33 | Reagovat

Bééé! Christinu nesežrala Siréna?

19 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 13. července 2012 v 11:48 | Reagovat

Týjo, to jsem nevěděla! Ale hned u Opery je zastávka metra, to by vysvětlovalo Erikovo rychlé zmizení :D :D

20 Ellanor Ellanor | Web | 13. července 2012 v 12:03 | Reagovat

:oDDDD

21 Lotte Lotte | Web | 13. července 2012 v 12:13 | Reagovat

Mein Gott! :D :D :D

22 ChristineMaria ChristineMaria | Web | 15. července 2012 v 18:57 | Reagovat

Dobrýýýý ;-)
jezírko na efekt :-D cha-můj Erik ho přesně takhle využívá...

23 Ellanor Ellanor | Web | 15. července 2012 v 19:39 | Reagovat

Hihi, to jsem tam napsala schválně jako reakci na Tvůj díl :o)..

24 Lotte Lotte | Web | 16. července 2012 v 18:34 | Reagovat

Pajáda, tohle už řešit nemusím! Viva (R)LND! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama