Sedmá kapitola: Setkání

22. července 2012 v 20:00 | BJ |  Jaro v Opeře

V této kapitole lze najít pár vět a slovních obratů, které tu zůstaly od samého počátku psaní. Tzn že jsou ještě z doby, kdy byla povídka vtipná a ne moc vážná. Přestože jsem děj pozděj udělala dramatičtější, něco málo jsem tam ponechala na odlehčení a doufám, že to nebude působit rušivě :)...

Postava, na kterou Fantom čekal, se teď konečně přiblížila. Dobře viděl obrys. Měl to asi pět šest kroků. Mohl by už teď rychle přiskočit a jen zatáhnou smyčku. Přesto ještě zkušeně vyčkal, až se přiblíží. Co kdyby ten muž ještě stihl udělat obranné gesto, držel ruku docela vysoko. Dotyčný měl lampu v odvrácené ruce, tedy stínil svým tělem případný pohled na zákeřného muže v masce. Byl velmi snadná oběť, neměl proti němu nejmenší šanci. A takové měl Fantom nejraději. Ještě jeden nebo dva kroky a bude mu nejblíž. "Tak jen pojď." Muž přikrčený ve stínu pevněji sevřel v rukou provaz. Zuby měl zaťaté a uvědomoval si, že v něm vybublává na povrch vztek a snad i pomstychtivost. Nikdo tu nemá co pohledávat! Lidí, kteří ho pronásledují, má už po krk, jakoby svého zoufalství neměl dost. On už jim dal všem pokoj, zato oni ho budou pronásledovat, dokud ho doopravdy neuštvou. Zatím mu žádný neunikl a tento člověk nebude výjimkou. Z tajemného Fantoma, postrachu opery, po tom všem už zbyl jen stín, jen průhledný duch... ale nenechá si vzít i to málo, co mu zbylo!


Najednou se postava zastavila, podívala se na zem jakoby jí mokrá dlažba něčím zaujala. Lampu teď držela víc před sebou, takže bystré oko Fantomovo zahlédlo něco, co se jakoby modře zalesklo ve výšce ucha. Na chvíli zaváhal, přimhouřil oči a neudělal plánovaný krok kupředu. Když dotyčný znovu zvedl hlavu, natočil se tak, že byl jasně vidět profil obličeje. Fantom už měl smyčku připravenou v obou rukách, chystal se skočit jako krvelačná šelma... Když tu mu ruka poklesla a zároveň s ní i čelist. Ten ostrý profil se špičatým nosíkem a dlouhými řasami neuváděl nikoho v pochybnost. Rychle zavřel pusu, zacouval zpátky do největší tmy a prudce se přitiskl zády ke stěně. Tohle... opravdu... nečekal... Tiskl se ke zdi tolik, jako by chtěl splynout s kamenem víc, než kdykoliv dřív za celý svůj život. Jediná jeho část, která toto přání nesdílela, bylo srdce. Začalo tlouct jako šílené, jako by chtělo vyskočit ven. Přitiskl si ruku na to poskakující místo na hrudi a pevně zavřel oči. Buď proto, aby ho neprozradil jejich svit nebo prostě proto, že ho v tu chvíli nic lepšího nenapadlo a když něco nevidíte, nevidí to přece ani ono vás...

Ona prošla kolem, zdálo se, aniž si něčeho všimla. Lehoučký obláček parfémovaného vzduchu teď dorazil až k citlivému nosu podzemního tvora. Tím mu vzniklou situaci nikterak neulehčoval. Začalo mu to v hlavě vřít. Doposud uvažoval vždy s chladnou hlavou, všechno promýšlel a plánoval. Když improvizoval, tak opět s chladnou hlavou. Pravda až na několik málo ne tak dávných zážitků. Tohle ale byla situace ještě nečekanější. Dámská návštěva byla u něj tak pravděpodobná jako přistání na Měsíci! Ruka rychle vystřelila k tváři. Ten kousek, který se dal nazvat tváří, byl naštěstí pečlivě oholen. Těchto pár úkonů, které mu připomínaly, že je člověkem, dělal se železnou pravidelností a pomáhaly ho držet nad vodou, aby se ve své samotě nezbláznil.

Protože tady začínal úsek, který sám posypal pískem, bylo teď slyšet každý krok vzdalující se osoby. Znovu si vybavil její profil a uvědomil si, že se tvářila velice nešťastně. Proč sem přišla?! Má za ní jít? Netoužil po ničem víc, ale jak to udělat, aby ji nepolekal? Váhal a nebyl schopen se hned rozhodnout. Zaposlouchal se do vzdálených kroků a pak náhoda vyřešila situaci za něj. Z dálky se ozval zpěvavý hlas, ovšem tlumeně zaklel. Najednou si na něco vzpomněl a zaklel mnohem hůř. Tak, že by se za to žádný námořník nemusel stydět. Vyběhl lehkým krokem za tanečnicí a držel se u stěny, kde nebyla vrstva písku, a tedy nešlo kroky slyšet. Zrychloval, protože si uvědomil, že pokud zahne do té menší chodby, tak tam přece jen dvě pasti nastražil. Ona, jakoby něco vytušila, taktéž zrychlila krok a už byla nečekaně daleko.

Christine prošla pod nízkým obloukem, a když se chtěla podívat do vedlejší chodby, prošla pavučinou, která se jí omotala kolem obličeje. Zastavila se a začala klít a prskat, aby se toho nepříjemného pocitu co nejrychleji zbavila. Utřela se do rukávu, který už tak byl špinavý. Promnula si oči, narovnala se a uklidnila, pak vyrazila dál. Prošla nízkým průchodem, hned se ale zastavila, protože na jazyku pořád cítila něco, co tam nepatří. Sundala si jednu rukavičku a otřela si pusu. Hned nato uslyšela nějaké klapnutí a něco proletělo vzduchem kolem její hlavy přímo ve chvíli, kdy jí jiná věc podrazila nohy. Než stačila jakkoliv zareagovat, ležela na zemi. Jediné co snad možná stihla, bylo myslet na lampu. Snažila se ji nerozbít, nestihla tedy ubrzdit pád rukama a narazila si bok. Nakonec nezbylo, než lampu stejně pustit. Podivná věc, která mohla být asi lano nebo drát, se jí zachytila o botu a táhla ji dál do vodního kanálu. Oběma rukama se snažila nohu vyprostit. Než se jí to povedlo, strhlo ji to přes vysoký schod do vody. Padala přes kamennou hranu a nepěkně si narazila záda. Ozval se zvuk jakoby něco prasklo. Následný náraz do zátylku naštěstí ztlumily smotané vlasy. Než se vzpamatovala, byla skoro po krk ve vodě. Odrazila se ode dna a zoufale se snažila zachytit břehu. Voda nebyla hluboká, ale měla proud a táhlo ji to pryč. Naštěstí jeden kámen vyčníval tak, že se jí po několika metrech podařilo vydrápat zpět na břeh. Klečela na všech čtyřech a třásla se leknutím a šokem. Pak si uvědomila, že lampa zhasla a vrhla se k ní. Hlavně ať se nevylije poslední zbytek petroleje! Zdálo se, že ji štěstí zcela opustilo, protože podle zápachu byl petrolej všude kolem jen ne v lampě. "To ne!" Zkusila nahmatat držadlo, aby mohla lampu postavit a zachránit tak zbytek drahocenné tekutiny. V tu chvíli sykla bolestí, když ji rozbité sklo ošklivě řízlo do prstu. Krvácející prst strčila do pusy a vyplivla na zem směs krve a špíny. Klečela nešťastně nad rozbitou lampou a přemáhala slzy. Pak si na něco vzpomněla. Druhou rukou vytáhla z kapsy sirky a hmatem zjistila, že jsou úplně mokré. Toto byla poslední kapka. V temnotě zírala na svou ruku s rozmočenými sirkami a nedokázala se už dál bránit nahromaděnému zoufalství. Slzy se jí draly do očí a hrdlo se stahovalo křečovitými vzlyky. V té nejčernější tmě uprostřed podzemního labyrintu se vyčerpaně zhroutila na špinavou zem a dala průchod svému neštěstí.

Nemohla vidět, že v místě kudy přišla, teď světélkují dvě oči a horečnatě něco hledají na stěně. Trvalo mu déle odpojit druhou past, ruce měl celé roztřesené. Teď zíral na postavu ležící na zemi, a i když věděl, že ji nechtěl polekat, vrhnul se k ní bez dalšího rozmýšlení.
"Christine! Jste zraněná?!"
V toto doufala celou svou cestu, zoufale čekala na jakékoliv slovo v té temnotě... Ale teď se tak lekla, až se jí srdce zastavilo. Ve chvíli kdy se nad ní skláněl, ležela zkroucená a držela se pod žebry. Vypadala, že nemůže popadnout dech.
"Nechtěl jsem vás vyděsit!" Poklekl vedle ní a vztáhl k ní ruce. Nezmohla se na jediné slovo. Bylo už toho na ni moc. Z posledních sil se podívala na ten obrys a pokusila se o slabý úsměv. Chtěla si třesoucí se rukou utřít obličej od slz, ale místo toho ke špíně a slzám přidala na tvář ještě dlouhou šmouhu od krve z pořezaného prstu. Byl to hrozný pohled, nechtěně mu tím to vylekání dokonale oplatila. Poslední, co si pamatovala, bylo jeho tiché "Proboha!" když ji zvedal ze země. Mluvil na ni dál, ale už ho nevnímala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lotte Lotte | Web | 23. července 2012 v 9:35 | Reagovat

Tak  s tímhle sir Webber nepočítal :D

2 Ellanor Ellanor | Web | 23. července 2012 v 18:35 | Reagovat

No, my uz s Webberem davno nepocitame.. i kdyz jak by se asi toto zhudebnovalo?! :o))..

3 ChristineMaria ChristineMaria | Web | 23. července 2012 v 18:48 | Reagovat

nóó´, čo chýbalo, meter dva a bylo po Christine. Ehm, Ellanor?vrhneš se též na romantického Erika? :-D

4 Ellanor Ellanor | Web | 23. července 2012 v 19:23 | Reagovat

Jak to myslis? jako jestli chodi nahore bez, ma satenove pyzamo a cicha k ruzim? ;o))))... Pockej az budu popisovat co ma na sobe on :o)..

5 Lotte Lotte | Web | 23. července 2012 v 20:40 | Reagovat

Christine disapears
Christine's soliloquy
Erik confronts Christine
Christine's Confession

Já si to umím představit :D :D

6 Ellanor Ellanor | Web | 23. července 2012 v 21:30 | Reagovat

"Christine's Swimming" jsi zapomnela :)..

7 Lotte Lotte | Web | 23. července 2012 v 21:50 | Reagovat

Háááhaha :D dobrý :D

8 Sisa Sisa | 4. června 2013 v 21:46 | Reagovat

Teším sa na ďalšiu kapitolu :-)

9 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 5. června 2013 v 23:00 | Reagovat

[8]: Možná tě zklamu, ale vypadá to, že Jaro v Opeře jentak pokračovat nebude. Je to projekt Ellanor, který byl u mě jen publikovaný, a prozatimní počet kapitol se zdá být finálním.

10 Kristalia Kristalia | 29. prosince 2014 v 18:51 | Reagovat

Doufám že ještě pokračovat bude je to úžasná kniha! :-)

11 Ellanor Ellanor | Web | 18. ledna 2015 v 22:24 | Reagovat

Dámy jsem ráda za chválu a ohlasy toužící po pokračování, které píšete i u mě na blogu. Podívala jsem se do svého archivu a po roce (oprava: po dvou a půl letech) otevřela zas tudle povídku. Bojím se, že touto kapitolou napětí a můj (hypotetický) psací um dosáhly vrcholu a zbytek povídky už je jenom takové plácání do vody. Nemluvě o červené knihovně, která sice nepopisuje nic neslušného, ale člověk se z toho strašně červená, až mi to příjde nevkusné :)).. No nicméně...

I já si říkám, že by bylo škoda to nedopsat a už k tomu, myslím, dozrál i čas :).. Kapitola navazující na tuto nepotřebuje mnoho úprav, tak pokud bude BJ souhlasit, pošlu ji v nejbližší době. Zbytek snad až skončím v práci a budu pak mít (od příštího měsíce) doufám víc času :)..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama