Srpen 2012

Zmatená z Lerouxe

30. srpna 2012 v 22:50 | BJ |  Nezařaditelné fantomákoviny
Fantomáci a fantomačky, hlavně pak fantomologové a fantomoložky, pohotovost!
Dnes se mě Lotte otázala, nevím-li, jak staří byli Raoul a Christine, když se poprvé potkali. No, z hlavy jsem to nevěděla, to přiznám rovnou, tak jsem vzala do ruky svého Lerouxe a začala hledat - a vykoumala jsem něco, co mi absolutně vyrazilo dech.

Oscar Wilde - Šťastný princ a jiné pohádky

27. srpna 2012 v 23:06 | BJ |  Čtenářský deník obyčejného knihomola
Drahé čtenářky (popřípadě čtenáři),
aby můj čtenářsky deník nevypadal jako rubrika, kterou mám v plánu přejmenovat na "Co všechno Leroux (ne)napsal", rozhodla jsem se přidat článek o knize od dalšího z autorů, které mám ráda, dokonce by se dalo říct víc než to, protože jde o někoho velmi výjimečného. Oscar Wilde, tak zní jméno spisovatele, kterého já osobně pokládám za génia. Všechna jeho díla, která se mi doteď dostala do ruky, jsou přímo dokonalá, každá věta je perla hodná zapsání do deníčku (vedete-li si nějaký), každé dílo srší inteligentním vtipem a jiskřivě okouzlující ironií. Tentokrát ale nejde o knihu, v níž bych mohla hltat hlášky nějakého dokonale wildovsky cynického hrdiny, jde totiž o pohádkovou knížku Šťastný princ a jiné pohádky.

Wicked - nečekaně skvělý reedovsky zelený muzikál

26. srpna 2012 v 14:42 | BJ |  Muzikály (ON a nejen on)
Velevážení muzikálofilové, drahé muzikálofilky,
jak víme - jelikož tu existujeme ve velmi úzkém kroužku muzikálofilů, a tak známe blogy svých čtenářů stejně dobře jako ty svoje - nedávno začala Lotte Raminová s misionářskou činností šíření osvěty ohledně muzikálu Wicked. A tak se stalo, že jsem se já, která jsem v Lottelandu ob pět minut, rozhodla konečně si tenhle muzikál, o kterém jsem už toho od Lotte slyšela víc než dost, konečně pustit, abych na vlastní oči viděla, čím že je tak veleskvělý. Povedlo se mi na uloz.to sehnat záznam představení z Broadwaye, který je neuvěřitelně rozmazaný a jednotliví herci mají místo obličejů světlé fleky, nicméně zvuk je relativně dobrý a na ten obraz se dá po chvíli zvyknout. (Pravda je taková, že nebýt FO, rozhodně bych si ten záznam nepustila. Předtím jsem byla zvyklá takováhle amatérská videa zavrhovat větou "Když se nedá sehnat nic pořádnýho, vidět to nemusím." Až Fantom mě naučil vážit si každého zpívajícího fleku.)

Gaston Leroux - Muž, který se navrací z dáli...

23. srpna 2012 v 22:35 | BJ |  Čtenářský deník obyčejného knihomola
Mé nejdražší čtenářky,
(ano, už jsem vzala oficiálně na vědomí, že jestli se tu kdy ukázal zástupce mužského rodu, byl to omyl)
jak můžete vidět, pan Leroux se mi líbí čím dál tím víc, proto vám nyní předkládám další - už čtvrtý - článek o jedné z jeho knih. Konec konců, tvorba našeho drahého pana Gastona nutně potřebuje být na internetu trochu víc zmapována, jelikož například o knize Muž, který se navrací z dáli... se tu dá zjistit víceméně jen to, že jde o detektivku, což ještě ke všemu není pravda. (Stejně tak internet a městská knihovna v Kutné Hoře pokládají Fantoma Opery jednou za detektivku, jednou za horor.)

Gaston Leroux - Záhada žlutého pokoje

16. srpna 2012 v 23:37 | BJ |  Čtenářský deník obyčejného knihomola
Zažraná lerouxačka zdraví čtenáře (tedy spíš čtenářky)!
Po pár dnech jsem si konečně našla čas na pana Lerouxe, který se mi válí na poličce už od konce školního roku - a rozhodně jsem toho nelitovala. Knihou, která mi padla do ruky, je detektivka Záhada žlutého pokoje (někdy taky překládáno jako Záhada žluté komnaty) a můžu vám říct, že jde opravdu o skvělou četbu. Záhada žlutého pokoje je od začátku až do konce napínavá jak kšandy, záhadná jak hrad v Karpatách (kdo by to čekal), koumákem vyšetřujícím na vlastní pěst je sympatický mladý novinář a dokonce se tu dočkáme i spletitého milostného tajemství. A samozřejmě je to Leroux. Co víc si přát?

Sweeney Todd - další chudák vrah

15. srpna 2012 v 22:23 | BJ |  Muzikály (ON a nejen on)
Velevážení a milí,
vaše BJ se opět hlásí z hlubin zapomnění (resp. z údolí nepřekonatelné lenosti), tentokrát s článkem, jehož nepřítomnost tady byla téměř neodpustitelná, konec konců stejně jako absence článků o spoustě dalších filmů, muzikálů a knížek. O co se jedná tentokrát? O dalšího šílence a vraha, kterého by si mohl fantomácký svět oblíbit - o Sweeneyho Todda.
Pro úplnost je třeba uvést, že příběh ďábelského holiče z Fleet Street není záležitostí zrovna nejnovější, existuje mnoho jeho zpracování vycházejících z předlohy staré víc než sto let (kolik přesně, to vám nepovím). Mojí jedinou zkušeností s panem Toddem, o které jsem se rozhodla vám povědět, je ale filmové zpracování slavného muzikálu z roku 2007.


Jsem raoulistka. Jsem Team Raoul!

10. srpna 2012 v 21:48 | BJ |  Já a zase já
Vidíte, jak je Raoul nadšený?
Má proč. Vaše BJ totiž zas jednou projevila tvůrčího ducha, a to ve prospěch týmu Raoul. Už před časem se tu víceméně v žertu řešilo, že kdo nemá tričko s nápisem "TEAM RAOUL", není opravdový raoulista, to samé platí pro fantomisty. Tenkrát jsem oznámila světu, že tohle tričko mít budu - a když BJ něco řekne... (Zvlášť když jde o takhle praštěné nápady...)

Génius v zástěrce

5. srpna 2012 v 22:53 | BJ |  Já a zase já
Vážení a milí,
po dloooouhé odmlce způsobené mou nepřítomností v dosahu kouzelných vln Wi-Fi (ne že bych se nepokoušela je hledat tam, kde fakt nebyly), poté časovou vytížeností (to především od šesti do půl třetí, kdy jsem v práci, a od desíti do půl páté, kdy jsem v posteli), následně pak neuvěřitelnou leností (ve zbývajícím čase), se znovu hlásím, tentokrát s dalším vstupem do BJina - tj. mého, žeano - života. Ne snad že by nebylo dost stoprocentně-, částečně- nebo i vůbecnefantomologických témat k probrání, právě naopak. Je jich tak moc, že jsem se rozhodla psát o něčem úplně jiném. Tím nečím jiným není nic jiného (jak krásná formulace) než má genialita. Ne, nejsem egoistka ani si o sobě nemyslím moc, děkuji za optání.