Září 2012

Hodná teta Glinda

30. září 2012 v 17:57 | BJ |  Já a zase já
Velevážení a milí,
to by jinak nešlo, než odpovědět na druhou kapitolu Podzimní pohádky o BJ pokračováním Pohádky o Lotte bez Lotte. Aby nám v Narnii nebylo smutno, přibyde nám společnost :)


"Pomiňte, eh… excuse moi, totiž, já… já jsem si asi spletl pokoj - jak se sakra řekne pokoj?" koktal Ramin, když mu místo některého z manželů Fraserových otevřela podivná ženština třímající v jedné ruce cosi na styl přerostlé vílí hůlky a v druhé lahev pocházející nejspíš z minibaru, kterým bylo apartmá manželů Fraserových vybaveno.

Into the woods - pohádkový mix příběhů těch, kdo "žili šťastně až navěky"

29. září 2012 v 18:39 | BJ |  Muzikály (ON a nejen on)
Velevážení a milí,
plně nasazená studentka čtvrtého ročníku gymnázia BJ si taky jednou udělala čas na blog, není to báječné? (Popravdě, nedá se říct, že by čas vůbec nebyl, ale dost mě obtěžuje lenora...) Dnešní článek je věnovaný muzikálu Stephena Sondheima Into the woods, o kterém jsem se dozvěděla díky Lotte, jak taky jinak. Před časem totiž na svém blogu zveřejňovala VIDEO, na kterém Killian Donnelly a Nadim Naaman zpívali písničku Agony právě z Into the woods. Bylo to zpívané v civilu, protože ani jeden z nich nikdy nehrál ani prince od Popelky, ani prince od Rapunzel/Lociky/té holky s dlouhými vlasy, tak jako tak mě to ale netolik zaujalo, že jsem se jala youtubovat, gůglit a uložtovat - a má snaha byla korunována úspěchem. Vyuložtovala jsem záznam z představení z roku 1990 a musím říct, že se jedná o šílenou kombinaci snad všech grimmovských pohádek - a že se mi to vážně líbí!

Malá zářijová pohádka o Lotte bez Lotte aneb Kterak se páni Ká seznámili

23. září 2012 v 22:19 | BJ |  Já a zase já
Mí drazí,
coby reakci na veleskvělou Lottinu Podzimní pohádku o BJ, u které jsem slzela smíchy i strachy (chudák můj Hadley!), vkládám Malou zářijovou pohádku o Lotte bez Lotte, která vznikla jako taková huráakce, takže nedosahuje kvalit Lottiných pohádek, ale tohle prostě nesneslo odkladu.
Drahá Lotte, velice děkuji za pohádku i příslib pomoci při zachraňování mého manžela!
(A budiž mi odpuštěna má ne vždy vydařená snaha o šufánštinu :D.)

Co se BJ na 2004ce docela pozdává

23. září 2012 v 0:09 | BJ |  Jak se tak dívám (filmový deník)
Velevážení přátelé a přátelkyně!
Jak jste možná už zaslechli, vaše drahá BJ se v rámci své nekonfliktní a čisté raoulistické povahy rozhodla zařadit tzv. Smiřovací program - snažím se najít si cestu ke všemu, co jsem ohledně FO neměla ráda. Už jsem vás informovala o postupu smiřování v knižním světě (s Forsythem už jsme se dloooouho nepohádali), teď je na řadě svět filmový. Zatím jsem nedospěla do fáze, kdy bych se chtěla smiřovat s Dariem Argentem (NIKDY!!!!), áááále zato jsem si pustila 2004ku. Cíl byl jasný: potřást si rukou se Schumacherem a pokusit se s Butlerem a Wilsonem smířit tak, abych k jejich jménům nemusela dodávat - eh, vímeco. Inu, nestalo se to, že bych se opět navrátila do stavu okouzlení filmem, ale jelikož mě blog.cz nepustí přes 4000 znaků, nebudu tady ani v jiném článku rozebírat, co se mi nelíbí. Půjdu ke mně se hodící mírovou cestou a řeknu vám, co se mi líbí. Na své si přijdou například obhajovatelé Patricka Wilsona a taky... no, to budou možná všichni. :D

Daniel Keyes: Růže pro Algernon

18. září 2012 v 21:06 | BJ |  Čtenářský deník obyčejného knihomola
Mí drazí,
zdá se, že co začla škola, jsem o něco aktivnější, což? Je to hlavně tím, že se mi nechce učit, takže se hodí mít něco, co "musím teď hned udělat". Zrovna teď bych se měla učit němčinu, která byla na zítřek odložena z dnešní hodiny. 480 slovíček? Děkuji, nechci. Němčina mi prostě do hlavy neleze. (Ne že bych se o to v současné době nějak víc snažila...)

Co mi ale do hlavy vlezlo je román dnes už pětaosmdesátiletého amerického spisovatele Daniela Keyese Růže pro Algernon (v originále Flowers for Algernon). Tenhle sci-fi román, který byl původně povídkou, byl oceněn cenou, jejíž jméno jsem zase zapomněla, nicméně podstatné je to, že jde o významné ocenění pro nejlepší sci-fi prózu (tak mě napadá: četli jste někdy nějakou science fiction báseň? Existují vůbec?) - a podle mě si ji Růže pro Algernon rozhodně zaslouží.

Když se BJ nudí...

16. září 2012 v 17:09 | BJ |  Já a zase já
...čmárá po tričkách. Popřípadě zdobí sešity.
Aby se mi totiž vůbec chtělo sešit otevřít a učit se z něj, měl by splňovat tyto podmínky:
  • jde o sešit na nějaký z mých oblíbených předmětů (což kromě literky, angličtiny a hudebky není asi žádný, přičemž na angličtinu se ze sešitu stejně neučím, literku si většinou pamatuju z hodiny a hudebku jsem měla jen do druháku)
  • sešit voní (přišla jsem na to, že z voňavých sešitů se učí líp, vlastně náhodou - rozbila se mi voňavka)
  • sešit hezky vypadá (pokud možno originálně)
Jelikož první point nemůžu moc ovlivnit, snažím se o to víc, aby sešity splňovaly druhé dva. A na letošní rok přibyly další naparfémované "krásy" do sbírky.

Victorian Mysteries: The Yellow Room - dalších pár hodin hledání jehel v kupce sena pro pařmenky-lerouxačky

13. září 2012 v 14:21 | BJ |  Nezařaditelné fantomákoviny
Drahé lerouxačky!
Vzpomínáte si na PC hru Mystery Legends: The Phantom of the Opera a lerouxovku (s dovolením si vypůjčím Nellin garnieriózní výraz) Záhada žlutého pokoje? Předpokládám, že ano. Tak tedy, malá otázečka: co vznikne spojením zmíněné hry a detektivky? Odpovědí je sám název dnešního článku - PC hra Victorian Mysteries: The Yellow Room.
Na tuhle hru jsem narazila úplně náhodou a její existence mě trochu překvapila - měla jsem zato, že pan Leroux patří k méně známým autorům, ale který z méně známých autorů se může pochlubit dvěma hrami a bezpočtem filmů (o muzikálu z Guinessovky ani netřeba se zmiňovat)? Fakt, že jde o Lerouxe, spolu s tím, že hra slibuje pár hodin strávených ve společnosti Josepha Rouletabille, pro mě znamenal jedniné: tohle si musím stáhnout!
Po úvodních potížích se dvěma staženými trialverzemi a jedním Trojským koněm z uloz.to (bacha na to) se mi povedlo hru stáhnout hned třikrát, takže jsem mohla začít hrát :)

Gaston Leroux - Podivná Rouletabillova svatba

12. září 2012 v 21:49 | BJ |  Čtenářský deník obyčejného knihomola
Vážení a milí,
jak vidíte, BJ pořád nemá pana Lerouxe dost - a už vůbec ne Josepha Rouletabille, sympaťáka, jehož jméno jsem, jak jsem zjistila, od samého začátku četla SPRÁVNĚ (!!!) a o kterém jste se mohli dočíst už v článku o knize Záhada žlutého pokoje. Zatímco Záhada je první z devíti Lerouxových knih, ve které Rouletabille vystupuje, Podivná Rouletabillova svatba je až pátá - předchází jí Parfum dámy ve smutku, Natašina vina a Černý zámek. Musím říct, že jsem panu Lerouxovi vážně vděčná, že na začátku knihy shrnul, co se nám v předchozím díle událo, jelikož a protože jinak bych se moc nechytala. (Jestli mě slyší Ježíšek: za jakoukoliv knihu o Rouletabillovi bych se vážně nezlobila. Piš si, Ježichu!).

Dancing through life v podání kutnohorských puberťáků

7. září 2012 v 22:27 | BJ |  Já a zase já
Nejdražší čtenáři, milé čtenářky,
ano, píšu "nejdražší čtenáři", jelikož a protože si mi dva mí mužští návštěvníci stěžovali na jejich opomíjení, ba přímo úmyslné přehlížení v úvodu mých článků. Tímto zdravím Jakuba a Lukáše a doufám, že mi odpustí, že jsem je elegantně, ale zcela netaktně vyšachovala z oslovení, jelikož a protože jsem měla zato, že můj blog stejně už nenavštěvují. Konec konců, byla bych za to možná radši - ne snad, že bych pány čtenáře neměla ráda... Spíš jde o to, že velevážený pan Lukáš by neměl vidět, jak dalece se odkláním od četby k maturitě (musím se ale čtenářkám pochlubit, že díky novému seznamu četby už mám načteno do zásoby) - a u drahého pana Jakuba jde o to, že mému blogu rozumí asi tolik jako já jeho vynálezům a technickým zlepšovákům.

Ale k věci! Školní rok je v plném proudu - u nás už od první hodiny, kdy matikářka nakráčela do třídy, absolutně vypustila jakýkoliv pozdrav a hned spustila "Otevřete si sešity, k tabuli půjde třeba Novák." -, takže byste se mohli ptát, co se stalo tak převratného, že si vaše BJ, odpykávající si svůj "senior year" na gymplu, udělala taky jednou čas na blogaření. Důvod je následující: dnes jsem byla coby gardedáma v tanečních. Pro vysvětlení, gardedáma je velmi seriózní dáma dozírající na počestné počínání své svěřenky, v mém případě mé sestřičky. Prostě ta, co prudí a dělá ostudu. Já jsem výjimka, samozřejmě, sestřička mne s sebou béře dorovolně. No, a znáte mě. To bych nebyla já, abych vám nesdělila své dojmy z této pro vás absolutně nepodstatné události.
(Pro uřesnění: tahle fotka je tři roky stará, pochází z mé první prodloužené.)

Fantomův dědic na Coney Islandu 3

2. září 2012 v 21:45 | BJ |  Fantomův dědic
...tentokrát s podtitulem "pořád ještě v Paříži". Věnováno drahé památce Killiana Donnellyho.

"Claire, kde jste se tu vzala?" zvolal Lottin Raoul de Chagny tak hlasitě, že v jeho zvolání Lottino "No BJ, to je taky dost!" úplně zaniklo. Celá společnost už nějakou dobu postávala před Operou Garnier, ale nezdálo se, že by to někomu z nich nějak výrazně vadilo. Lottin Erik se držel stranou se svou Christine, zatímco Ellanořina Christine si měla čas všechno urovnat v kebuli, a tak věnovala velké množství pozornosti BJinu Erikovi, Meg z Dědice si trochu nesměle povídala s Raoulem odtamtéž, zatímco ta druhá se zamilovaně utápěla v krásných hnědých očích Henriho Ledouxe, Gustíci si hráli spolu a skvěle si rozuměli a paní Giryové si předávaly tipy na pečení a štrikování, aby měly co dělat, když už jsou v tom důchodu. Těžké to měla snad jen Lotte, která se, chudák, od konce představení snažila rozveselit z jí neznámého důvodu podmračeného Raoula z RLND. Jaké bylo její překvapení, když se mu s pohledem na tu, kterou nazval Claire, rozsvítily oči, jako kdyby viděl vánoční stromeček.

Gaston Leroux - Dvojí život Theofrasta Longueta

1. září 2012 v 23:03 | BJ |  Čtenářský deník obyčejného knihomola
Vítejte dnes, v den tak tragický nejen pro raoulisty a raoulofily, zpět v rubrice s podtitulem
"Co všechno Leroux (ne)napsal"!
Při svém prozkoumávání díla pana Lerouxe jsem narazila na knihu, kterou Nell označila po FO za druhou nejlepší Lerouxovu knihu, a tou je Dvojí život Theofrasta Longueta. U mě osobně zatím (po Fantomovi) vede Muž, který se navrací z dáli..., nicméně chápu, co asi krvelačnou Nell na Theofrastovi interesuje nejvíc. Ale o tom až později.
Kniha Dvojí život Theofrasta Longueta je tak trochu duchařský román dokoce s prvky fantasy odlišný od všech třech Lerouxových knih, co se mi zatím dostaly do ruky, ale zároveň s nimi spojený v některých typicky lerouxovskými body.