Gaston Leroux - Dvojí život Theofrasta Longueta

1. září 2012 v 23:03 | BJ |  Čtenářský deník obyčejného knihomola
Vítejte dnes, v den tak tragický nejen pro raoulisty a raoulofily, zpět v rubrice s podtitulem
"Co všechno Leroux (ne)napsal"!
Při svém prozkoumávání díla pana Lerouxe jsem narazila na knihu, kterou Nell označila po FO za druhou nejlepší Lerouxovu knihu, a tou je Dvojí život Theofrasta Longueta. U mě osobně zatím (po Fantomovi) vede Muž, který se navrací z dáli..., nicméně chápu, co asi krvelačnou Nell na Theofrastovi interesuje nejvíc. Ale o tom až později.
Kniha Dvojí život Theofrasta Longueta je tak trochu duchařský román dokoce s prvky fantasy odlišný od všech třech Lerouxových knih, co se mi zatím dostaly do ruky, ale zároveň s nimi spojený v některých typicky lerouxovskými body.


V úvodu nás pan Gaston - snad mi odpustí tohle familiární oslovení - jako už tolikrát přesvědčuje a dušuje se, že kniha, kterou držíme v ruce, se zakládá jen a pouze na pravdě. Drahý pane Lerouxi, tak ráda bych vám věřila! Jen kdybyste tak svatosvatě nepřísahal v předmluvě každé své knihy...
Tentokrát se, jak sám píše, nedostal Leroux k příběhu, ale příběh k Lerouxovi. Jednoho dne za ním prostě a jednoduše přišel nesmírně smutně vypadající muž a předal mu záhadný kufřík z vzácného dřeva. Ten smutný pán se jmenoval Adolf Lacamus a kufřík obsahoval příběh toho, kdo Adolfa pokládal za svého přítele, pana Theofrasta Longueta.

Pan Longuet byl docela obyčejný a víceméně nezajímavý pařížský měsťan, který se zabýval výrobou kaučukových razítek, což je konec konců taky docela obyčejná a nezajímavá věc. Jeho obyčejný a nezajímavý svět byl ale otřesen v základu, když se v něm ozvalo druhé já, konkrétně osobnost, kterou byla jeho duše před dvěma sty lety. Po složitém pátrání Theorast zjistil, že před oněma dvěma sty let nebyl nikým jiným než slavným lupičem Cartouchem, s čímž by neměl takový problém se smířit, jelikož mu dělalo dobře pomyšlená, že byl "někdo", problém je ale v tom, že se Cartouche ozývá čím dál častěji a rukou pana Longueta páchá zločiny. Promlouvá Theofrastovými ústy, aniž by si to sám Longuet uvědomoval, což děsí jeho i jeho ženu. Chudák Theofrast tak k sobě dostává takového svého osobního Edwarda Hyda, který neváhá ani uříznout kuchyňským nožem uši sousedovi, kterého načape ve svém bytě.

Aby se Longuet Cartouche zbavil, sjedná mu Adolf schůzku s Eliášem ze Svatého Elmu z Kolohradu v Nokturné (to jméno jsem si nevymyslela), který je přes problémy tohohle typu profík. Panu Eliášovi se povede dostat Theofrasta do určitého transu, ve kterém nechá Cartouche - jak se domnívá - prožít znovu jeho mučení ve vězení a smrt, čímž ho má poslat tam, kam patří, tedy daleko od součastosti pana Theofrasta. Mimochodem, mučení je popsáno velmi-velmi živě, čímž se dostávám k tomu, co se, dle mého názoru, asi Nell nejvíc líbilo, nemám pravdu? :D
Abych se vrátila k příběhu: celé utrpení, které si zároveň s Cartouchem prožije pan Longuet, má dvě stě let mrtvého banditu znovu zabít, a zdá se, že se to podařilo. Nebo ne?

Tak jako ostatní mně známé Lerouxovy knihy se Dvojí život Theofrasta Longueta čte skvěle, zvlášť v některých pasážích je čtenář - někdy až moc, řekla bych :D - vtažen do děje, a často se připomínající autor působí tak trochu jako starý známý. Občas ale člověka zaskočí těžko pochopitelné a do děje napasovatelné momenty, u kterých si říkáte: Vážně bylo tohle nutné? Takovým překvapením je třeba národ Talpů, podivných podzemních potvůrek jako vystřižených z nějakého fantasy románu, které bychom v duchařské knize Theofrastova typu vůbec nečekali, a řekla bych, že to románu ubírá na věrohodnosti, kterou se snaží autor dílu dodat.

Teď, když mě omluvíte, si půjdu pustit nějaký vyprošťovák z deprese. Přemýšlím o tom, je-li pivní ruleta Srandy Johna a Killiana Jokea to pravé ořechové.

Vaše

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lotte Lotte | Web | 1. září 2012 v 23:36 | Reagovat

Ech, hech! Protest! Já taky nepopiratelně trpím silnou depresí a nejsem raoulofil ani nic takového! :D

2 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 1. září 2012 v 23:54 | Reagovat

Ale noták! Myslíš, že jsem zapomněla na tvůj malý čokoládový problém? Koukni ještě jednou na KAŽDÉ slovo první věty :D

3 Lotte Lotte | Web | 1. září 2012 v 23:55 | Reagovat

Nejen....ach, ono je tam nejen. Pardon, bolí mě z té čokolády břicho tak, že už neumím číst. :D Navíc....právě mě znovu rozplakal Killian....jeho All I Ask Of You....uch, ach. :D

4 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 2. září 2012 v 14:33 | Reagovat

Poznámka: bolesti břicha zhoršují zrak. :D
Poznámka č. 2: Z Lotte roste raoulistka.

5 Nell Nell | Web | 2. září 2012 v 17:31 | Reagovat

Krvilačná-to znie vážne monštruózne. :D Ale asi máš pravdu. :D Možno je Muž lepší, neviem, toho ešte len čítať budem, ale Theofrast bol skvelý. Vieš čo, to mučenie-bolo to úžasne napísané, ale keď mu vypadali všetky zuby, to bolo takô...že...chm. Chudááááááčik. :D Najviac sa mi páčil ten krvavý koniec, pretože celý ten ich trojuholníkový vzťah medzi Theofrastom, Adolfom a Marcelinou (volala sa tak? Ale zdá sa mi to. :D) mi liezol na nervy, vadilo mi, ako sa k chudákovi Theofrastovi správajú a celé to: "Marcelinu milujem, ale za Theofrasta by som dal život." blabla, no jasnéé, ale keď Theofrast zmizol, tak vám nechýbal, vy hnusáci! :D Takže, preto ten koniec. A aj to odrezávanie uší bolo super, uznaj. :D :D Napadlo by ťa to, resp., čakala by si, že to skutočne spraví? :D Ah. :D Čo mi tiež prišlo úplne veľmi divné, boli tí Talpovia. Také zbytočné, chvíľu som rozmýšľala, ako sme sa k tomu vlastne dopracovali. :D Ale Cartouche bol tiež skvelý charakter-to jeho slušné zbojníčenie s pravidlami pre zbojníkov sa mi rátalo. (: Yop, túto knihu som si zamilovala.

6 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 2. září 2012 v 18:13 | Reagovat

Takže jsem se trefila. Nell to četla jen kvůli násilnostem. :D

Ale jo, bylo to napsané úžasné, člověk vyloženě cítil na sobě, co všechno se chudákovi Theofrastovi děje. A ty uši... fujtajksl, to bylo reálné! Dokud nezačal řezat, říkala jsem si, že to doopravdy neudělá - a udělal. :D
A když Marcelinu (fakt se tak jmenovala. Zdá se, že skoro v každém Lerouxově díle je kus z naší Lotte :D) naporcoval a naskládal do kufru, bylo to popsané tak chladnokrevně, že z toho běhal mráz po zádech. A Adolf byl hnusný pokrytec, fakt že jo.
Jó, Talpové mi přišli úplně mimo všechno, co bych v té knize čekala :D

7 Nell Nell | Web | 2. září 2012 v 18:43 | Reagovat

Ale no ták, slečna Nell to čítala, preto, že je to Leroux. :D Násilnosti boli len plus. :D Ale to mučenie už sem-tam bolo dosť aj na mňa. Ak ťa to poteší. :D Á, ja som tiež myslela, že tie uši neodreže, potom som sa smiala, keď vážne odrezal. :D Ja som sa ale bála, že to tí dvaja nijako neodnesú, pretože...som chcela, aby sa im nejako odplatil, a potom v pár vetách to celé spískal, bolo to úžasne mrazivé. :)

8 Lotte Lotte | Web | 2. září 2012 v 19:33 | Reagovat

Ach, Leroux je můj velký fanoušek, jen díky tomu jsme přežily ten zdánlivý masakr u Zuzky. ^^

A žádná raoulistka se ze mě nestává, nemůžu za to, že Killian je tak úžasný...:D

9 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 2. září 2012 v 21:58 | Reagovat

Týjo, tak to už něco znamená, když to i na tebe bylo moc :D Já si takové věci vždycky moc představuju, takže sedm kůlů v noze byla fakt chuťovka :D

Vděčíme Lotte za holé životy! :D

Ach, jistěže :D

10 Lotte Lotte | Web | 3. září 2012 v 5:51 | Reagovat

Ech, menší nedorozumění, no :D

11 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 3. září 2012 v 14:55 | Reagovat

Ty, Lotte, že on nás ten Leroux pronásledoval, protože chtěl tvůj autogram? :D

12 Lotte Lotte | Web | 3. září 2012 v 16:38 | Reagovat

To už asi nezjistíme :( :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama