Říjen 2012

Střípky ze seminárky aneb Prozatimní výsledek BJina fantomologického bádání

30. října 2012 v 20:51 | BJ |  Nezařaditelné fantomákoviny
Velevážení a milí,
abych ze sebe svou seminárku nevychrlila příliš zbrkle, rozhodla jsem se trochu času věnovat taky svému blogu, který si to vážně zaslouží. Číním tak hlavně proto, že jsem díky svému zběsilému honu na informace našla pár zajímavostí týkajících se hlavně Gastona Lerouxe (které se hodí tím spíš, že fantomáckým stránkám se co se Lerouxe a FO týče nedá věřit).

V první řadě mě v posledních hodinách zaměstnává touha zjistit, komu to vlastně Leroux věnoval Fantoma Opery a proč. V mém vydání se píše: "Mému staršímu bratru Noovi, který, aniž by něco o fantomovi věděl, podobal se Erikovi, Andělu hudby. S láskou Gaston Leroux" - no, upřímně doufám, že aspoň ve věnování není v nejnovějším českém vydání chyba. Výsledky mého pátrání jsou následující:

Dánská čára přes BJin rozpočet

24. října 2012 v 22:36 | BJ
Velevážení a milí!
Jak každý návštěvník Lottelandu (takže my všichni, none?) ví, dnešek byl velkým dnem pro Love Never Dies. V Kodani se uskutečnila premiéra dánské produkce, která byla netrpělivě očekávána i mimo Dánsko, protože a jelikož byl nám muzikálofilům slíben přímý přenos představení. Představa, že uvidím celé představení, mi přišla tak krásná, až byla nereálná - a fakt že jo. Ačkoliv já jsem čekala spíš problémy s internetem než tohle...

Zázrak jménem Interpals

23. října 2012 v 22:28 | BJ |  Já a zase já
Mí drazí,
věřili byste, že jsem tenhle článek začala psát už před několika hodinami? Mezitím jsem se stihla rozmyslet, že ho napíšu až potom, uvařit oběd, nalakovat si nehty, sníst oběd, vyluxovat, vytřít, dát najíst Fiyerovi, Didince, Menymu a sestřičce, vynést koš, sednout k počítači, zas se od něj zvednout, udělat kafe taťkovi, přečíst článek o prvním výročí založení Lottelandu (do třetice všeho dobrého: VŠECHNO NEJ!!!), občas se mihnout na facebooku (který ale byl pořád zapnutý - to víte, kdyby něco...), stejně tak na Interpals a... a vida, oklikou jsem se dostala k podstatě článku! :D

Tákže! Co je vlastně Interpals.net zač? Jde o stránku, o které vám prostě musím říct, jelikož a protože znalost jazyků je pro fantomologa dost zásadní. Interpals je web vytvořený za účelem pomoct lidem najít si přátele všude po světě a procvičit si své jazykové dovednosti. Já osobně jsem tam zaregistrovaná už pár měsíců a ze zkušenosti můžu říct, že to člověku vážně prospěje.

BJiny objevy týkající se "Palais Garnier"

13. října 2012 v 14:32 | BJ |  Nezařaditelné fantomákoviny
Mí drazí,
s malým spožděním - ale přece - bych vás ráda informovala o pár zajímavostech, na které jsem narazila při svém honu na informace do seminárky. A skvělé je, že se mi k tomu i hezky hodí obrázek, který vidíte vpravo (jako obvykle) - jde o úžasnou "operní zásilku" od Ellanor, které ještě jednou děkuju :).

Ode zdi ke zdi s Oscarem Wildem

11. října 2012 v 21:47 | BJ |  Čtenářský deník obyčejného knihomola
Vážení,
jistě už není žádným tajemstvím, že mám pro Oscara Wilda slabost. Aby taky ne - jen se na něj podívejte! Co dělá? Jen sedí. A přitom je v jeho pozici a výrazu tolik osobitosti, přirozenosti a zároveň provokace a ironického výsměchu! To dokáže jen Wilde - jak na fotce, tak ve svých dílech. V jeho stylu není nic nepřirozeného, ale přesto bych mohla přísahat, že je každá věta přímo dokonalá, geniální - a často se stane, že mi Wilde zcela nečekaně vyrazí dech. To taky byl jeho záměr: šokovat. A povedlo se. Není to tak dlouho, co jsem si v knihovně půjčila tři Wildovy knihy: divadelní hry Salome a Ideální manžel a novelu Lady Fuckingham - a nestačila jsem se divit.

Výkřik z ledového pekla aneb Důkaz o tom, že ani v nejhorších chvílích na vás nezapomínám

3. října 2012 v 21:56 | BJ |  Já a zase já
Moji drazí, milovaní přátelé,
tenhle článek píšu coby svědectví o hrůzném konci mého krátkého života pro případ, že bych zde, v ledových pustinách nehostinné Narnie, položila život. Než se tak ale stane, budu bojovat do posledních sil svého promrzlého těla, budu hledat svého milovaného manžela a snažit se najít východisko z této nepříznivé situace, která hrozí zahubit nejen mne, ale zároveň i muže, kteří přispěli k rozkvětu muzikálového nebe neskromnou měrou.

Vás, mí milí, žádám jen o dvě věci:
1. Uslyšíte-li někdy někoho říct, že by se rád podíval do Narnie, prašťte ho něčím po hlavě, a to tak, že uvidí hvězdy, tím nemyslím ty westendské.
2. Vždy, opakuji: VŽDY, s sebou noste mobil. Nikdy nevíte, kdy vás spolkne nějaký kus nábytku a vy se octnete v ledové pustině (nebo jinak pustě pusté pustině) a budete potřebovat vyslat do světa svědectví o svém bídném skonu.