Listopad 2012

BJiny večery s Eddiem

28. listopadu 2012 v 23:07 | BJ |  Jak se tak dívám (filmový deník)
Mí drazí!
O eddiemánii jsem vám říkala, že? I kdybych neříkala, Lotte by ji ochotně připomněla :D. Nicméně tenhle článek nepíšu proto, abych vám předkládala pubertální výlevy šílené fanynky, na to mám (bohužel? bohudík?) pořád ještě dost zdravého rozumu. Od chvíle, kdy jsem si zatoužila trošku "oťuknout" mně neznámého Maria, jsem s Eddiem Redmaynem viděla pět filmů a neustále mě překvapuje nejen on, ale také filmy (resp. dva filmy a tři minisérie, co jsem viděla), v jakých hraje. Což je důvod, proč vůbec píšu tenhle článek: ráda bych vám filmy, které jsem viděla, doporučila. K mému překvapení jsem zatím nenarazila na žádnou Eddieho "temnou minulost" v podobě hlouposti, na kterou se nedá koukat, ani ničeho, co je tak lacině prodejné, že to bije do očí. Nenajdete mezi nimi tuctové romanťáky ani kýčovité filmy s vyumělkovaným dějem, co mají nadchnout lehce podplatitelné divačky pod patnáct. (A věřte mi: člověk, který viděl pitomost jménem Hannah Montana ve filmu, vážně dokáže ocenit, když film pro změnu za něco stojí.)

Rozhodně tohle nechápejte jako takovou reklamu na mého nového oblíbence. Jde jen o to, trochu poreferovat o tom, co mě v poslední době příjemně překvapilo, a dát vám malý tip na příjemný večer, takže vám jen ve zkratce vám povím o zmiňovaných filmech a pak bude na vás, který z nich vás zaujme :)

Jen k té fotce: jak úžasně britské, není-liž pravda? Jde o fotku focenou k Richardovi II., kterého Eddie hrál. Tak mě napadá, že Američani, kteří nemají ani jedinou majestátní gotickou památku, musí být úžasně ohromení, když přijedou do Evropy, none?

Slátaninka pro Lotte aneb Pohádka o prasátka házejících kňáfácích

26. listopadu 2012 v 20:38 | BJ |  Já a zase já
Velevážení a milí!
S menším - možná ne až tak malým - zpožděním vkládám pohádku pro Lotte, která se tentokrát
dá víc než kdy jindy nazvat slátaninou. Všichni se víceméně šťatně shledáme a dokonce na scénu přibyde jedna postava. Pokud mi Word nějakou mou "nosovku" opravil na pro něj přijatelnější hloupost, moc se omlouvám. Také prosím a shovívavost, jelikož a protože jsem vážně nemocný člověk, takže mi to tolik nepálí (a nepíše).

Rozhovor se Zdeňkou Chaney aneb znovuzrození BJiny inspirace Ritou Holoubkovou

22. listopadu 2012 v 12:18 | BJ |  Čtenářský deník zvídavé fantomoložky
Mí drazí,
dneska tu pro vás mám něco extra! Minule jsem psala o knize Fantom: Amor Numquam Moritur (miluju ten název!), jejíž autorkou je Zdeňka Chaney. Autorku jsem kontaktovala, abych jí položila několik otázek, které mě povětšinou napadly při čtení její knihy a které by možná mohly zajímat i vás. K mému překvapení mi přišla od paní Zdeňky nesmírně milá odpověď, byla ochotná zodpovědět moje otázky a to víc než dostatečně. Působí dojmem nesmírně příjemného člověka :). Tímto bych ráda poděkovala za ochotu - a pro vás, drahé fantomačky, zveřejňuju celý "rozhovor":

Fantom: Amor Numquam Moritur - Zdeňka Chaney

17. listopadu 2012 v 16:01 | BJ |  Čtenářský deník zvídavé fantomoložky
Velevážení a milí,
ve svém fantomologickém zápalu v honu za informacemi do seminárky jsem narazila na další knižní zpracování (nebo spíš totální přepracování :D) Erikova příběhu. Jde víceméně o fanfiction v tvrdých deskách, nicméně je skoro zázrak něco takového objevit - nejen proto, že fantomácké literatury není k dostání moc, ale taky proto, že jde o knížku ČESKÉ autorky. Kniha nese název Fantom: Amor Numquam Moritur, což v překladu znamená Láska nikdy neumírá, tedy totéž co Love never dies.

Papírová lež

15. listopadu 2012 v 23:04 | BJ |  Já a zase já

Došel ke dveřím a natáhl ruku. Tak dlouho se neviděli! Co řekne, až ho uvidí? A uvidí hovůbec ráda? Nejistě ruku stáhl. Pravda byla taková, že se od chvíle, kdy nastoupil na vysokou, vídali žalostně málo. Zezačátku byli v neustálém spojení - volali si a on jezdil každý víkend domů, sem, za ní. Dokonce si posílali dopisy - to byl její nápad. Tak jako to těžké starodávné klepadlo, které sama přibila na dveře, a na které se teď nejistě díval, jako by ho mohlo popálit.

Tess of the D'Urbervilles aneb Marius Angelem

11. listopadu 2012 v 19:32 | BJ |  Jak se tak dívám (filmový deník)
My name is Angel Clare.
And mine's Cosette!

Mí drazí,
jak už má nebohá Lotte ví, v posledních dnech mne postihla silná eddiemánie. Na počátku bylo námi všemi očekávané zpracování Bídníků a moje touha dozvědět se něco víc o hercích, kteří ztvární mé oblíbené postavy. Samozřejmě jsem si musela trošku oťuknout Maria, jelikož a protože je to jedna z mých vůbec nejoblíbenějších knižních postav. Zpočátku jsem byla vůči Mariovi jménem Eddie Redmayne mírně skeptická - zdálo se mi, že vypadá málo mariovsky, pak zase že má na Maria moc hluboký hlas (bohožel na internetu není žádné video se zpívajícím Eddiem, který by byl pořádně slyšet), jenže pak... Postupně mi začal být sympatičtější, líbila se mi jeho vizáž typického Brita i jeho hlas, který se mi zpočátku zdál nemariovský (ale netvrdím, že by se mi někdy nelíbil), ale který zní i v normální řeči nesmírně charismaticky. I řekla jsem si, že se podívám na nějaký film s ním a podle toho se rozhodnu.

O nos mi náhodou cvrnkla čtyřdílná minisérie Tess of the D'Urbervilles (v češtině Tess z rodu D'Urbervillů) - a eddiemánie byla na světě.