Sebastian Faulks - Ptačí zpěv (Birdsong)

24. ledna 2013 v 22:14 | BJ |  Čtenářský deník obyčejného knihomola
Mí drazí,
možná si vzpomínáte, že jsem se před časem mezi filmy s Eddiem Redmaynem zmIňovala i o dvoudílném filmu BBC s názvem Birdsong. Jde o film podle stejnojmenné knihy Sebastiana Faulkse, a protože a jelikož mě film oslovil, našla jsem si v knihovně i jeho knižní předlohu. Tu jsem schroupla a výsledek je následující: kniha mě "dostala" ještě víc než film, navíc jsem zjistila, že dokáže zapůsobit, přestože předkládá hlavního hrdinu Stephena Wraysforda i vyznění některých svých částí v úplně jiném světle, než zmiňovaný film.


Znáte mě - o knížkách, filmech (a tak vůbec) píšu jen ve dvou případech: když jsou hodně dobré, nebo naopak úplně na nic. Tentokrát jde o... (chvilka napětí...) ten první případ, rozhodně :D. Teď ale vážně. I když jsem nikdy nebyla nadšenec do románů a filmů s válečnou tématikou, Birdsong (budu používat originální název, líp se mi s ním pracuje) mě naprosto pohltil díky svému přístupu k první světové válce jako k něčemu, co není dávno mrtvý a zapomenutý příběh, ale co žije v místech, lidech a všem, co po účastíních zůstalo. Autor se snaží pomoct nám všem, kdo žijeme daleko od první světové války a už nemáme možnost si promluvit s těmi, kdo ji zažili, pochopit a svým způsobem prožít válku, která je v dnešní době chápaná jako dávná událost a zastíněná svou "mladší sestrou". Tím, že ukazuje dopad války na jednotlivé osoby, které se v jeho uchopení zdají být stejně reálné jako my, vtahuje autor čtenáře do něčeho, co si nikdy neuměl a ani nesnažil představit.

Díky tomu, že má kniha dvě časové roviny, můžeme vnímat i další pohled na válku. V částech románu, ve kterých se Elisabeth, vnučka hlavního hrdiny Stephena, snaží zjistit něco o svém dávno mrvém dědečkovi, si uvědomujeme, jak zvláštně pomíjivé je všechno, co děláme. Tak jako se ve většině románu zdá reálný Stephen, se kterým prožíváme samotnou válku i část jeho života před a po ní, je tu najednou nová realita, ve které ze Stephena zbyly jen staré deníky, jméno a hodnost na příručce vojenského velitele a přezka na pásek s německým nápisem. Při čtení těchhle pasáží se člověk chtě nechtě zamyslí nad tím, co zbyde z nás a jak asi bude svět vypadat, až bude naše jméno znamenat jen dvě slova na starých papírech. Zároveň ale čtenáře přiváději k myšlence, že válka není tak dávná a zapomenutá, jak se zdá - pořád existují věci a místa, která ji zažila a nesou ji v sobě. Najednou se zdají letopočty z dějepisu žalostně neosobní a nedostačivé pro příblížení něčeho, co ti, kdo tu byli před námi, opravdu zažili.


Možná by se hodilo taky konečně říct, o čem vlastně tenhle román je, že? Jak už jsem nastínila u filmu, jedná se o příběh zasazený do Francie převážně v období před první světovou válkou a během ní. Hlavní hrdina, Brit Stephen Wraysford, je služebně poslán do městečka Amiens, kde se zamiluje do manželky svého hostitele. Další vývoj děje nebudu popisovat ze dvou důvodů: a) nedokázala bych dostatečně zachytit dojem, který z něj člověk má a b) Lotte by mě obvinila ze spamování :D. Změněný lety a tím, co se událo, se Stephen dostane do první světové války. Jeho postoj k válce je zvláštní: staví se k ní chladně a ani se moc nesnaží ji přežít, víc než většina ostatních nenávidí nepřítele za zabití každého britského vojáka, i když na samotných vojácích mu vlastně nezáleží. Ve válce ho drží i jakási zvědavost. Prostě by rád zjistil, kam až je možné zajít. Stephen projde mimo jiné bitvou na Sommě (nedaleko Amiens), která se do historie zapsala jako nejkrvavější bitva války s obrovskými ztrátami, které zřejmě byly zbytečné. I přes jeho zdánlivou chladnost na Stephenovi nechá válka výraznou stopu a změní ho.
O šedesát let později se o svém dědečkovi snaží něco zjistit Stephenova vnučka Elisabeth. Setkáváme se tak se Stephenem jako se stínem osobnosti, která se před Elisabeth odhaluje pomalu spolu s odrazem války.

Na každé stránce románu je cítit, že má autor téma dopodrobna nastudované, takže opravdu můžeme věřit tomu, co píše. Všímá si detailů a nemilosrdně popisuje i to, od čeho většina autorů odvrací pohled, s trpělivostí pravého realistického spisovatele, ale abych tak řekla, všechny jeho popisy jsou tak nějak... elegantní, jestli to vůbec jde o popisování války možné říct. U filmu jsem se asi zmiňovala i o tom, že se nebojí bez obalu prezentovat sex. Narozdíl od filmu, který bohužel nemá možnost v takové chvíli zapůsobit sílou slova, umožňuje kniha čtenáři pochopit, proč je popisováno i něco takového. Intimní chvíle Isabelle a Stephena navíc působí jako protiklad k hrůzám války.
Tenhle román mě překvapil tím, že mi do hlavy nasadil myšlenku, která mě nikdy nenapadla: Copak je první světová válka už zapomenutá? Ve školách se učímě relativně hodně o druhé světové válce, ale první známe jen okrajově. Je to proto, že druhá válka zastínila první tím, že je "čerstvější"? Nebo proto, že první světová válka bledne v porovnání s nacistickým vražděním?

Pokud jste dočetli až sem, jste trpělivější, než jsem kdy byla já, za což vám patří můj dík. Ve videu můžete vidět asi nejsilnější scénu filmu, která samozřejmě vychází z knihy. Následuje potom, co se válkou vyčerpaný Stephen, který viděl umřít skoro každého, koho ve válce poznal, dostane po několika dnech z podzemí, kde byl zavalený a kde myslel, že umře. Zároveň ale upozorňuju, že jde o jednu z posledních scén, takže nedoporučuju si ji pouštět, jestli máte v plánu kouknout na film nebo si přečíst knížku :). Mám tuhle scénu ráda, protože ukazuje, že ti, koho válka postaví proti sobě jako nepřátele na život a na smrt, jsou obyčejní a úplně stejní lidé, kteří vlastně s válkou nemají vůbec nic společného.


Když už jsem u těch videí... V Reedovi mám písničku s názvem Tell my father, kterou nazpíval John Owen-Jones. Nechápu proč, ale nikdy jsem moc nevnímala její text, až nedávno jsem se do něj konečně zaposlouchala a překvapilo a rozplakalo mě zjištění, o čem je. Asi bych si rozmyslela, jestli tuhle písničku dát na album, i když je krásná a od Johna zní báječně. Vlastně se tu tématicky docela hodí - jde o písničku z muzikálu Civil War. Válka k válce. Najdete ji TADY.

Tell my father when you can
I was a man

Tell him we will meet again
where the angels learn to fly
Tell him we will meet as men
for with honor did I die...

A nemůžu nepřidat i písničku, která s tématem vůbec nesouvisí, ale mně pořád dokola zní v hlavě a Lotte ji neustále cpu. Písnička Shadows zpívaná Killianem Donnellym - dokonalost sama! Miluju Killianův hlas a sama skladba má prostě něco do sebe, něco, co člověka přiměje ji hned nacpat do Reeda. (TU)

A nyní už se já a buřt na špejli ------------) (- loučíme. Odpusťě mi ten elaborát, ale já o téhle knížce prostě musela napsat :D

Vaše

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alienor Alienor | Web | 25. ledna 2013 v 19:14 | Reagovat

To zní fakt zajímavě. Film jsem neviděla, možná si ho po přečtení seženu, pokud se mi ta knížka bude líbit. Zjistila jsem, že u nás v knihovně ji mají, a dokonce ani není půjčená, tak tam po neděli zaběhnu. Mám hrozně ráda tyhlety retrospektivní příběhy.

Jinak mě taky vždycky fascinovalo to, jak je možné, že v hodinách dějepisu se druhé světové věnuje tolik času a tu první jsme tenkrát probrali snad jen za dvě hodiny, přitom byla mnohem horší, co se počtu obětí týče, a ty boje byly mnohem krutější. Zatímco vojáci padlí v druhé světové mají všude po světě velkolepé udržované hřbitovy, kam jezdí spousta turistů, na ty z první světové války se zapomíná. Vážně by mě zajímalo proč...

2 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 25. ledna 2013 v 19:40 | Reagovat

Doufám, že se ti bude líbit tak jako mně :). Hm, připrav se na dost neskladnou bichli, co se těžko tahá s sebou do školy, teda jestli máte stejné vydání. Ono to bylo vydané stejným nakladatelstvím, co vydalo v roce 2008 FO, a zdá se, že si tam u nich nějak libují ve velkých písmenech a tlustém papíru :D

Nedávno jsem se o tom bavila i s učitelem, kterého mám na seminář literatury. Říkal, že podle něj to bude tím, že druhá světová válka je spojená s holocaustem, takže ji celkově vnímáme jako mnohem horší, takže asi proto. Prostě první světovou válku máme zafixovanou jako tu míň významnou, přestože obě byly něco, na co svět nebyl a ani nikdy nemohl být připravený.

3 Lotte Lotte | Web | 25. ledna 2013 v 22:11 | Reagovat

Ty to tak krásně popisuješ, že snad překousnu svoji ne-oblibu ve válečné tématice a taky si tu knížku půjčím. Teda, jen co dočtu Hamleta. :D Poslední jednání! :D

4 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 25. ledna 2013 v 22:43 | Reagovat

Já na tu válku taky moc nejsem, ale znáš to. BJ míní, Eddie mění. :D
Když člověk čte Hamleta, je to nakonci ohromně vtipné. To je samé *vypije jed - umírá* - *je proboden - umírá* - *zemře* - *umírá* :D :D

5 ChristinaD ChristinaD | E-mail | Web | 26. ledna 2013 v 9:34 | Reagovat

Jsem názoru, že mě většinou mnohem víc chytnou filmy o tématu, které mne nezajímá, než kniha, jejíž téma mne nezajímá. :D Což znamená, že po tvém skvělém popisu a po shlédnutí toho videa se na film určitě kouknu (a také z důvodu, abych měla co podstrkovat kamarádce, pro kterou je Eddie věčnou láskou). :) Děkuji za inspiraci, Bar! :)

6 BarbaraJane BarbaraJane | 26. ledna 2013 v 9:49 | Reagovat

Inu, dobrá tedy. Redmayniactví se musí podporovat :D
Mimochodem, chci se jen zeptat: proč "Bar"? Nechápej mě špatně, nemyslím to nijak zle, jen jsem přemýšlela, proč se mi tu rozšířila tahle zkratka. Chci říct: už jednu zkratku mám, dokonce kratší a řekla bych, že hezčí... :D

7 ChristinaD ChristinaD | E-mail | Web | 29. ledna 2013 v 7:14 | Reagovat

[6]: Já vím, BJ. :) Akorát, že mě to "Bar" jde lépe od ruky. :D

8 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 29. ledna 2013 v 21:55 | Reagovat

Když já to tak nemám ráda! :D

9 ChristinaD ChristinaD | E-mail | Web | 30. ledna 2013 v 21:19 | Reagovat

Ahoj, BJ (vidíš, snažím se! :D), jestli chceš vidět více fotek z našeho "parku", nahrála jsem většinu sem - http://ande-musik-evigt.blog.cz/gallery/plzen-park, tak se koukni. :)

10 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 30. ledna 2013 v 21:48 | Reagovat

[9]: Jde ti to! :D
Díky, kouknu :)

11 Lorelai Hale Lorelai Hale | E-mail | Web | 9. února 2013 v 23:36 | Reagovat

Já jsem právě Birdsong dokoukala a hodně mě to zaujalo, takže knihu bych si určitě chtěla přečíst - i když teď ještě dočítám Bídníky, pak mám na řadě Cestu(životopis) a pak povinnou četbu, ale nějak to tam vecpu, snad se k tomu do jara dostanu ;-) - zaujalo mě, že je v ní psáno i z pohledu Stephenovi vnučky, což je super. Je to jako bych já sama hledala informace o svých předcích, což mě hrozně baví, no to sem nepatří ;-)
Kouknu se v naší knihovně jestli jí mají a budu doufat že ano :-)

12 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 10. února 2013 v 21:34 | Reagovat

Ten nápad s Elisabethiným pátráním po tom, jaký byl její dědeček, se mi zdá geninální. Tak nějak to celý příběh přibližuje současnosti a současným čtenářům...
Vážně je to skvělá kniha, i když je Stephen dost jiný, než jakého můžeš vidět ve filmu. :)

13 Lorelai Hale Lorelai Hale | E-mail | Web | 10. února 2013 v 23:15 | Reagovat

Zjistila jsem, že v naší knihovně ho nemají, tak ale co jsem mohla čekat, měli tam sotva Bídníky :D
Stephen jako Stephen, já si ho představuju jako Eddieho a to mi stačí :D
Nemáš třeba twitter nebo facebook?

14 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 12. února 2013 v 21:10 | Reagovat

Ojé! Jeden by řekl, že když ho mají v knihovně u nás, měli by ho mít všude... :D Copak jste to za Horní Dolní? :D
No, on je právě v knize dost needdieovský, ale je hodně těžké se zbavit představy Eddieho jako Stephena...
No jéje, já jsem dítě moderní doby! :D

15 Lorelai Hale Lorelai Hale | E-mail | Web | 12. února 2013 v 22:08 | Reagovat

Praha 9, docela se tomu divím :D tak se asi budu muset vypravit do národní
Needieovksý - to je slovo :D taky se ti stává, že si oblíbíš nějakého herce a pak koukáš na filmy s ním? To se mi právě stalo s Eddiem, koukla jsem snad na všechny filmy, které jsem našla, zbývá mi snad už jen Můj týden s Marilyn, Hick a nějaký z roku 2006, kde se objevuje jen párkrát, tak to jsem se neobtěžovala stáhnout :D ... ale na tu knihu se už těším
Bychom mohly někdy pokecat, já totiž když se takhle do něčeho zbláznim, tak mám vždycky takovou smůlu, že to nikoho z mého okolí nezajímá :D a tak se vždycky raduju, když se najde někdo alespoń na internetu :-)

16 Lorelai Hale Lorelai Hale | E-mail | Web | 14. března 2013 v 22:19 | Reagovat

Tak jsem se konečně dokopala zajet do knihovny do centra Prahy a měli ji tam, takže čtu, čtu. Ale jsem teprve u toho jak spolu utíkají

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama