BJina seminárka aneb Co má společného FO a SOČka?

23. března 2013 v 23:58 | BJ |  Nezařaditelné fantomákoviny

Mí drazí,
jak sama zjišťuji, průměrnému čtvrťákovi je nadprůměrně nakládáno na hřbet. Jste-li navíc čtvrťák na GJO, je vám zcela jistě přiloženo pár povinností navíc, abyste se nenudili a abyste mohli soptit, až vám kamarádi z jiných škol jen tak mezi řečí oznámí, že to nebo tamto u nich vážně dělat nemusí. Jedna taková "vychytávka", kterou u nás děláme a jinde se nám proto smějou, je seminárka.
Víte, ono se to nepíše jentak pronic zanic. Upřímně, kdybych měla na vysoké psát bakalářku a neměla předtím zkušenosti se seminárkou, předpokládám, že bych se zbláznila. (Vlastně jsem měla co dělat, abych se nezbláznila už během psaní seminárky, ale to nechme stranou.) I přesto, že má, jak bylo řečeno, tenhle náklad na studentův hřbet své opodstatnění, je víceméně nepsanou povinností našeho průměrného studenta, aby reptal, stěžoval si, nešťastně áchal a óchal, vzdychal a nechodil do školy, kdykoliv má cokoliv ze své seminárky ukázat vedoucímu své práce. V takové chvíli mají výhodu jen jedni: ti, kdo si vybrali dobré téma.
Moje seminárka s názvem Fantom Opery, nejznámější ze zapomenutých románů, kterou bych vám ráda tímhle článkem představila, měla, troufám si tvrdit, to nejlepší a zároveň nejpitomější téma, jaké jsem si mohla vybrat. Proč nejlepší? Protože ten, kdo píše o své "srdcovce", má nespornou výhodu v tom, že i ve chvíli, kdy je psaní nejúmornější, ho to pořád baví. A proč nejpitomější? Přátelé, zkusili jste si někdy souvisle převyprávět všechno, co víte a můžete vědět o FO, a doplnit to komentářem o tom, co z vašich (ne)vědomostí vyplývá? TO SE NEDÁ!!! :D


Takže o co vlastně v mé seminárce jde? Ve svém "veledíle" se snažím hned o několik věci. Zaprvé o představení Fantoma Opery váženému čtenáři, přibližuju Gastona Lerouxe a jeho tvorbu, prostředí, v jakém jeho nejznámější román vznikl, i to, co je a není pravdy na příběhu, který román vypravuje. Dál se zabývám knižními, filmovými a muzikálovými zpracováními FO, která jsou dostupná českému "příjemci", abych zachytila vývoj chápání fantomova příběhu i hlavních postav - přijde mi totiž zajímavé, jak moc se FO od roku 1909 proměnil. Stačí porovnat filmy z roku 1925 a 2004 (tedy nejstarší a nejnovější), abychom pochopili, jak výrazná jeho proměna je. Nabízí se otázka: Existuje ve změně chápání FO nějaký plynulý a zachytitelný postup? Je nějaká souvislost mezi změnami v jednotlivých zpracováních? Právě na tyhle otázky se snažím odpovědět "rozpitváním" přibližně dvacítky zpracování. V neposlední řadě potom na množství a rozmanitosti "předělávek" Fantoma ukazuju, že i když Leroux v dnešní době není moc čtený - a to ani ve své rodné Francii -, Fantom Opery rozhodně není nějaký opomenutelný balík papírů.

V praxi vypadalo provádění mého velkolepého plánu tak, že jsem seděla, rozebírala jedno zpracování za druhým podle systému, který jsem si určila, všímala si společných bodů i odlišností, porovnávala je s původním románem, nadávala, vztekala se, mlátila hlavou do Krabiččiny pidiklávesnice, nadávala na Word, nadávala na školu, nadávala na nedostatek času, svoji neschopnost a v neposlední řadě na Lerouxe. Sledovala jsem, jak roste počet stránek a vzdaluje se konec, jak mí šťastní spolužáci odevzdávají své dvacetistránkové seminárky a jak můj pan třídní upozorňuje na tři bambiliony vychytávek, co moje - a všechny ostatní - práce prostě musí mít a které mě ničí. Ve chvíli, kdy jsem seminárku odevzdávala, jsem měla pocit, že ta nádherná bichle v mých rukách je největší slátanina, co jsem kdy napsala, ale neměla jsem už sílu s tím cokoliv dělat. Všichni spolužáci vydávali zvuky znějící jako "Ách!" a "Óch!", když můj stošedesátistránkový výtvor spatřili, ale já jsem si říkala jediné: "Jen ať s tím je pan třídní aspoň trochu spokojený!

Well, dopadlo to tak, že jsem byla s Fantomem poslána... ne, tam ne. Na školní kolo SOČky. Předpokládám, že asi každý středoškolák slyšel o Středoškolské odborné činnosti, soutěži o nejlepší odborné práce vytvořené studenty středních škol. U nás ve škole se minulý rok odehrálo její celostátní kolo, takže jsem věděla, o co kráčí, a to docela přesně - a právě z toho důvodu mi přišlo šílené, že bych zrovna já měla se svou malou slátaninkou do něčeho takového jít. Výsledek? Ctěnou porotu natolik nadchl můj zápal pro věc, že mě posílá na krajské kolo. Nebýt Marcelky a Bertieho (na obrázku), nevydýchala bych ani školní kolo, ale jak se říká u nás: Niemand cares.


A k čemu jsem ve své práci došla? Povedlo se mi splnit to, co jsem si sama uložila, tedy úkoly své seminárky, o nichž jsem mluvila. To je celku úspěch, ne? :D Navíc jsem zjistila, že:
  • mezi jednotlivými zpracováními vážně existuje návaznost. To konec konců není úplně nová věc, vyplývá to už z toho, co jsem tu psala o některých filmech. Překvapivá ale je míra vlivu některých zpracování, jako třeba filmu z roku 1943. Ten přichází s úplně novým příběhem o tom, jak se vlastně fantom "zrodil", který pak víceméně kopírují filmy z let 1962, 1974 (film The Phantom of Paradise Briana de Palmy) a 1983.
  • Fantom Opery Andrewa Lloyda Webbera zdaleka není jediným muzikálovým zpracováním Lerouxova románu (další patří například pánům Yestonovi a Kopitovi, autorům docela známého muzikálu Nine, podobný nápad měl údajně i autor West Side Story Leonard Bernstein, ale nikdy ho nerealizoval) - a ani prvním. Dokonce je otázkou, jak vlastně přišla na svět myšlenka stvořit jeho muzikál. Oficiální verze (tedy verze ALW) je ta, že kdysi viděl muzikál Kena Hilla a řekl si: Proč to neudělat jinak? Podle Hilla ale měli pracovat na přepracování jeho muzikálu společně a milý Andy po čase přestal komunikovat. Jak to ale doopravdy bylo, to se nedozvíme.
  • existuje pár českých jmen spojených s Fantomem ve světě. Kromě Gabriely Týlešové, autorky "vizáže" Love Never Dies v Austrálii, je to jediný český filmový fantom Herbert Lom, herec, který z Československa emigroval do Británie, kde se proslavil v Růžovém panterovi, ale pro nás hlavně ve FO z roku 1962, dále ale i Antonín Dvořák. To zní zvláštně, což? Ale je to tak, i když trošku "oklikou". Právě zmiňovaný Ken Hill, který svůj muzikál "poskládal" z různých operních árií, použil árii z Dvořákovy Rusalky, přetextoval ji a vložil do pusy své Christine.
  • na vývoj příběhu a postav má kromě pohledu autora, návaznosti na různá zpracování i nějakých těch náhod vliv samozřejmě i doba. Nejlépe je to vidět na postavě Raoula, který se zvlášť vzhledově mění pořád, vždycky ale víceméně odpovídá vzhledově muži, kterého by diváci v dané době považovali za pohledného.
  • Fantom Opery z roku 1998 je úplně mimo. Ale vážně. Vymyká se všemu, co můžeme pozorovat u ostatních zpracování - kašle na jiná zpracování i původní román, docela šumák jsou mu zřejmě i diváci. Jde o film, který se nejspíš nechce nikomu líbit - nelíbí se ani režisérovým fanouškům. Vážně. Dario Argento prý má fanoušky. Chápete to někdo?
  • něco, co můžeme nazvat "fantomismus", se víceméně objevilo až s nástupem muzikálové éry, tedy v osmdesátých letech. Až do příchodu Yestona a Kopita vlastně nikoho nenapadlo Raoula před divákem/čtenářem/posluchačem nějak znevýhodňovat (snad jen Michael z roku 1983 je místy trochu nepřístupný), až jejich Philippe je floutek, vedle kterého citlivý fantom přímo září.
  • rodná Francie na FO docela dlabe. Ale vážně, slyšeli jste někdy o nějakém francouzském zpracování?
  • spooooustu dašího, to dá rozum ;)
Tolik tedy o mé seminárce. Ráda bych ji sem nastrkala, ale je tak dlouhá a členitá, že by mi to zabralo asi století. Možná ji časem nahraju na uložto, ale stejně nepředpokládám, že někdo toužíte chroupat moje stošedesátistránkové povídání. :D
Jinak zdá se, že fantomáctví je už pro ostatní něčím, co definuje mou osobnost. Dá se říct, že si všichni prostě zvykli, což se ukazuje třeba na dárcích k Vánocům a podobně. Už jsem vám ukazovala svůj fantomácký diář, operní hodinky a muzikálofilské obrazy. K narozkám jsem od kamarádky Karkulky dostala navíc naprosto skvělé tričko, kterým mi vyloženě vyrazila dech :)


Další kamarádka pro mě upletla tenhle skvělý náramek - jde víceméně o takový vtípek, protože vážně: tyhle týmy jsou šilenost! Janča je náramkový génius, její výtvory jsou taková malá umělecká díla. Hrozně se mi líbí růže na náramku :)




A dokonce... A single red rose, která ale ke mně ovšem nedoputovala proto, že bych tolik cpala FO do všech oblastí svého života. Krásná, krásná, krásná. Nutno dodat, že jí na kráse přidává to, od koho je. :) (A neméně krásné jsou růžové růže, drahé dámy. Přímo nádherné - jemné ve své kráse, jako by říkaly, že krásu nesmíme zaměňovat s vyzývavostí.)


Mějte se krásně, skládejte básně - však víte :)
Vaše

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lotte Lotte | Web | 24. března 2013 v 10:35 | Reagovat

Tak abys věděla, mě by tvoje seminárka zajímala! :) Jen bych si ji asi nemohla vytisknout, ze 160 stran bych si asi zabila inkoust v tiskárně. :D
Noné, noné! To jsou opravdu bombózní dárky! Happy BJ!!! :)

2 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 24. března 2013 v 12:17 | Reagovat

Skutečně? Abych řekla pravdu, docela by mě zajímal tvůj názor na ni - víš, že bychom fantomologicky prodebatovaly některé její body. A konec konců, je možné, že tam někde mám nějaké nesrovnalosti - a kdo jiný než prof. FODr. Raminová je může odhalit? :D

Nožejo? A to se chlubím jen těmi fantomáckými! :D Ó ne, ale vážně. Myslím, že i z mých nefantomáckých dárků bys byla nadšená. Růžová vládne světu! :D

3 Lotte Lotte | Web | 24. března 2013 v 13:01 | Reagovat

Jsem si jistá, že rektorka FU se žádné pochybnosti nedopustila. :))

Hell yeah! :D Mě stačil už jen jejich popis a byla jsem blažená! :D

4 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 24. března 2013 v 14:52 | Reagovat

No, v tom to právě je. Taková rektorka nemá času nazbyt, takže dost možná nějakou tu chybku zanechá. :D

To máš tak: v mém okolí si zřejmě spousta lidí myslí, že mám ze všech barev nejradši růžovou, a to jen proto, že mám asi tři růžová trička a nejspíš proto, že jsem blond :D Musím ale konstatovat, že to, o čem jsem ti říkala, je opravdu čarokrásné :)

5 Zuzana Samiecová Zuzana Samiecová | Web | 24. března 2013 v 16:42 | Reagovat

Pánejo!
Tak ta tvá seminárka vypadá na úplný veledílo! Kdybys to dala do vazby a nechala to vydat, kápl by z toho slušný úspěch - to víš, takové Fantomácké desatero nesepíše kdekdo...
Barbara Jane Fraserová-Mojžíšová se nám představuje ve světle fantomologickobádajícím! :D

Náramek je skvělostný... A to tričko taky. A Marcelka s Bertiem jsou roztomilí! :)

6 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 24. března 2013 v 17:53 | Reagovat

No jéje, ono totiž každé nakladatelství vyloženě touží vydat bichli o FO. :D To se jim bude prodávat samo!!! :D

Nožejo? :) Pro úplnost budiž dodáno, že tohle je Marcelka die Zweite, první už se mnou nežije. A Bertie je roztomilost sama! :) Byl jedním z narozeninových dárků od "mého Raoula" :))

7 Lotte Lotte | Web | 24. března 2013 v 20:39 | Reagovat

[6]: Jak říká. Marcelku první mi BJ štědře darovala když A teď má čestné místo na mém růžovém polštáři. :D :)

8 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 24. března 2013 v 21:19 | Reagovat

Noné, čestné místo! Jistě se cítí velmi polichocena :) :D

9 Zuzana Samiecová Zuzana Samiecová | Web | 24. března 2013 v 21:46 | Reagovat

Já jsem všechny své plyšáky pohřbila už před dvěma lety na dně odpadkového pytle... Jenom Kálíkopes mi zůstal. (Nechtějte vědět, jak ke svému jménu přišel!) :D

10 Lotte Lotte | Web | 25. března 2013 v 20:04 | Reagovat

[9]: Ooooch! Já bych nikdy neměla to srdce vyhodit své plyšáky! :O :D

11 Zuzana Samiecová Zuzana Samiecová | Web | 25. března 2013 v 20:48 | Reagovat

To víte... Já byla v minulém životě Cruella a když jsem se nudila, našla jsem si pudla a vyhodila jsem ho z balkónu... :D

12 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 25. března 2013 v 22:17 | Reagovat

Ani Cruella by nezvládla vyhodit svoje plyšáky, tím jsem si jistá. :D

13 Zuzana Samiecová Zuzana Samiecová | Web | 26. března 2013 v 5:26 | Reagovat

Holky, chcete mě rozbrečet? O_O

14 Lotte Lotte | Web | 26. března 2013 v 20:51 | Reagovat

To ne...zdá se, že každý má k plyšákům jiný vztah. Já ho mám silně závislácký. :D

15 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 26. března 2013 v 22:09 | Reagovat

Ovšemže ne!

...

A povedlo se to? :D

16 Zuzana Samiecová Zuzana Samiecová | Web | 27. března 2013 v 18:10 | Reagovat

No, tak co plyšáci, ale kdybych se měla rozpovídat o bárbínách... Udaly byste mě za vraždění neviňátek! Holohlavé, beznohé, nahé a ponechané napospas osudu...:D

Né, vůbecže ne!

...

Na Valjeanovu smrt stejně nemáte holky... :D

17 Lotte Lotte | Web | 27. března 2013 v 18:29 | Reagovat

Moje panenky Barbie také nedopadly moc dobře...:D Zapomenuté chudinky umělé...:D

Tak na tu by to chtělo vyšší level, to je mi jasné. :)

18 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 27. března 2013 v 22:53 | Reagovat

Já měla svoje panenky ráda. Jen ségra mi je trošku likvidovala... :D

19 ChristinaD ChristinaD | E-mail | Web | 30. března 2013 v 12:23 | Reagovat

Ta seminárka zní skvěle... A rovněž bych si ji moc ráda přečetla. :)
K tvé reakci na moji "upíří" povídku: Já si vážně myslím, že Drákula k Míně něco cítil... a Bramův prasynovec Dacre byl asi stejného názoru, což usuzuji z jeho úchvatného dílka "Drákula nesmrtelný", kde se objevuje také hraběnka Bathoryová alias vzdálená sestřenka milého Vlada III... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama