Erich Maria Remarque - Na západní frontě klid (Příběh studenta, který byl nepřítelem Stephena Wraysforda)

10. března 2013 v 21:33 | BJ |  Čtenářský deník obyčejného knihomola
Mí drazí,
i když jsem posledně v článku o knize Birdsong Sebastiana Faulkse říkala, že jsem se nikdy moc nezajímala o téma světových válek, když se nad tím tak zamyslím, rukama mi prošlo nemálo knih, do kterých se právě tohle téma promítlo - Petr a Lucie z první světové války, podobný příběh s názvem Romeo, Julie a tma zasazený do druhé světové, všem známá Sophiina volba i další. Co je na Birdsongu mezi knihami, které jsem četla, výjimečné, je jeho zasazení přímo do bojišť první světové války a výpověď očima jednoho z vojáků, kteří se jí přímo zúčastnili. Zatímco ale Faulks čtenáři zprostředkovává to, co sám nemohl zažít, literatura nám nabízí i celou skupinu autorů, kteří válkou skutečně prošli a zažili to, co Faulksův hrdina Stephen.
Asi všichni jsme ve škole slyšeli o "lost generation" - tedy ztracené geneaci - autorech, které první světová válka spolkla jako mladé kluky a vyplivla jako muže, jimž se zdálo nemožné se po tom všem znovu začlenit do společnosti a normálního života. S pocitem ztracenosti se z války nevraceli jen Hemingwayové a Fitzgeraldové, spolubojovníci fiktivního Stephena, ale i ti, kdo stáli na druhé straně, mezi nimi jistý Erich Paul Remark. Remark nastoupil do války v roce 1916, kdy mu bylo osmnáct let. Šílená představa - v mém věku nejsme pořádně připravení ani na opravdový život bez pomoci rodičů, natož pak na válku! Dá se ale říct, že bylo docela štěstí, že byl Remark brzo raněn, zbytek války totiž strávil mimo bojiště. Zní to skoro nesmyslně, ale je možné, že mu zranění zachránilo život.
Po válce bloudil od jednoho povolání k druhému, cestoval, oženil se, psal. V roce 1929 vydal dílo, které ho proslavilo: Im Westen nichts Neues, v češtině Na západní frontě klid. Také si změnil jméno, použil jméno "Maria" podle své matky a psanou formu příjmení, kterou používal jeho dědeček, tedy Remarque. Problém přišel s nástupem nacistů k moci - těm se Remarque se svým líčením hrůz války příliš nehodil, takže se dostal na seznam zakázaných autorů. Dokonce byl obviněn z lhářství a z toho, že je ve skutečnosti Žid, který nikdy ve válce nebyl, roku 1938 byl dokonce zbaven německého občanství a o rok později emigroval do USA. Tak dopadl muž, který ještě jako student nasadil krk za svou zemi.
Jak víte, o autorech knih, které jsem četla, se povětšinou nerozepisuju. Tentokrát jsem ale udělala výjimku, zaujala mě totiž osobnost autora i provázanost jeho osudů s jeho tvorbou. Tím, o čem jsem původně chtěla psát, je ale především zmiňovaná kniha Na západní frontě klid.


Hlavním hrdinou a vypravěčem knihy je Paul (či Pavel) Bäumer, student, který na popud jednoho ze svých učitelů stejně jako jeho spolužáci dobrovolně narukoval do armády. Až na bojištích první světové války si uvědomuje, že měl jeho učitel prostě jenom velkou hubu a neměl ve skutečnosti ponětí, do čeho své studenty žene. Ze školních lavic se tak ještě kluci dostávají do prostředí, které do základu mění je samé i jejich pohled na svět. Realita běžného života se jim uprostřed smrti a extrémních podmínek zdá nedosažitelně vzdálená stejně jako možnost znovuzačlenění se do společnosti.
Autor se v knize zabývá právě problémem "ztracenosti" své generace - Paul a jeho vrstevníci, stejně jako sám autor, odešli do války ještě jako studenti, nestihli ještě pořádně "zapustit kořeny", nestihli si najít žádné životní zaměstnání, založit vlastní rodinu. Nedokáží si reálně představit konec války a už vůbec svůj návrat do života, mají totiž pocit, že právě jejich generace se nemá k čemu vrátit a zároveň je pro ně nemožné s něčím začít potom, co ve válce viděli.
Dochází i ke střetu s omezenou možností pochopení u obyčejných lidí - když se Paul vrací domů na dovolenou, zjišťuje, že je nemožné vylíčit ostatním hrůzy války a stejně tak je nemožné, aby oni pochopili, setkává se i s odlišnými přístupy. Vedle lítostivých pohledů těch, kdo se alespoň snaží do něj vcítit, přichází i rozumbradství malých lidí, kteří mají pocit, že rozumí válce víc než kdokoliv jiný.
Remarque spolu se svým hrdinou naráží i na absurditu války, ve které umírají ti, kteří ji nezpůsobili, a kde proti sobě bojují lidé, kteří by v civilu mohli být přáteli. Řekla bych, že právě fakt, že autor skutečně zažil to, o čem píše, dodává jeho knize tím větší pádnost, díky ich-formě a vztažení dopadů války na konkrétního hrdinu je vyprávění realističtější, přítomný čas dokresluje atmosféru vojenského života, kdy nevíte, jestli budete ještě zítra naživu. Zajímavé je srovnání s Birdsongem, které až ohromuje. Jednomu se nechce věřit, že Sebastian Faulks a Stephen Wraysford ve skutečnosti neválčili s Remarquem a Paulem Bäumerem!


Pro úplnost malá ukázka z jednoho z filmových zpracování - jeden z klíčových momentů románu. (Než se Paul stačí vrátit z výzvědné výpravy, vypukne útok; protože je až na malou dýku neozbrojený, musí se schovat do kráteru po granátu. Když k němu seskočí francouzský voják, Paul ho bez přemýšlení bodne - co má taky jiného dělat. Až tváří v tvář umírajícímu si uvědomuje, že zabil člověka.)

"Jsme opuštění jak děti a zkušení jako staří lidé, jsme suroví a smutní a povrchní - myslím, že jsme ztraceni."



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ChristinaD ChristinaD | E-mail | Web | 10. března 2013 v 22:09 | Reagovat

Tak tuhle knihu jsme ve škole hodně řešili, ale ještě jsem se nedostala k tomu, si ji přečíst... :)
Ale proč jsem tu? Hlásím posun! Dopis pro tebe čeká na zítřejší odeslání! :)
Ch.

2 Lotte Lotte | Web | 11. března 2013 v 16:48 | Reagovat

Tak ze ztracené generace jsem nedávno psali písemku, takže živé téma, for me. :D
Pokud se nepletu, máme tu knihu na seznamu povinné četby, takže uvažuji, že si ji po tvém doporučení přidám na seznam. :) Určitě to bude víc obohacující, než Účastníci zájezdu. :))

3 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 11. března 2013 v 17:37 | Reagovat

[1]: Noné, to je přímo bájo! Těším se na něj - miluju dopisy, ale vzhledem k tomu, že nestíhám odepisovat, mi jich moc nechodí. :D

[2]: Tak nezapomeň vědět, cos tomu říkala, těžko říct, jestli se ti to taky bude líbit. Ono to není nijak moc dynamické, Paul prostě líčí, jak to na frontě chodí, co se děje a tak, ale nedá se říct, že by tam byla nějaká ultrazápletka nebo vyvrcholení. Ona ta válka je zápletka sama o sobě :D

4 Nell Nell | Web | 16. března 2013 v 10:30 | Reagovat

Remarque je jeden z mojich najobľúbenejších autorov! :) Na Západe nič nové (náš preklad. :D) - chápem, prečo je práve táto vybratá za povinné čítanie pre stredné školy, stratená generácia je tam najlepšie vystihnutá a človeku to vážne pomôže pochopiť ich, ale Remarque má aj zaujímavejšie knihy a na mojej poličke si veselo hovie 7 z nich. :) Neviem, či si čítala aj nejakú inú, ale ak raz budeš mať svoj zoznam kníh na prečítanie prázdny a nebudeš vedieť čo-Čas žitia a čas umierania, tá ma k nemu tak priviedla, ňou ma zaujal. A je...wau.(: Remarque je vážne skvelý, ak človeku vyhovuje ten štýl medzivojnového obdobia. Mám rad aj Hemingwaya, Fitzgeralda a Dreisera, takže mne vyhovuje. Aj keď práve teraz mám taký hugovský maratón. :D

5 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 19. března 2013 v 18:27 | Reagovat

Vida, váš název je blíž originálu, než náš! Náš se mi líbí víc, ale kdovíproč má do toho německého daleko a je blízko anglickému. To jsou věci! :D
Tohle je první, co jsem od Remarqua četla, každopádně moc děkuju za doporučení. U nás je to Čas žít, čas umírat, jestli si to z literky pamatuju dobře :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama