Viděli jsme Auschwitz

10. dubna 2013 v 19:21 | BJ |  Já a zase já
Mí drazí,
v posledních dnech jsem se nenacházela v blízkosti své Krabičky. Všimli jste si? Ovšemže nevšimli, mezi Barbarou s Krabičkou a Barbarou bez Krabičky není na jejím blogu viditelný rozdíl, já vím. Berme tedy jako fakt, že jsem tu nebyla. Proč? Spolu s malou skupinou z naší školy jsem se vypravila na Pochod živých. Událost s tímhle názvem je pietní pochod z tábora Osvětim I do Osvětimi II Březinky, který se koná právě v dubnu coby uctění památky obětí holocaustu. Každoročně se na něj sjíždí lidé ze všech koutů světa a letos jsem měla i já možnost se pochodu zúčastnit. Pro naši skupinu a další školy z ČR, ale i Slovenska a Německa, byl samotný pondělní pochod "zabalený" do nedělního a úterního programu, kvůli kterému jsme strávili dvě noci v Třinci.


Snad se na mě nebudete zlobit, když vám zbytek vylíčím článkem, který se objeví i na stránkách naší školy (ale je můj, přísahám! :D).


Bylo dobrých pět minut po nejpozdějším plánovaném čase nedělního odjezdu, když se autobus výpravy naší školy a škol z Plzně a Kladna dočkal své poslední pasažérky (tímto se znovu všem omlouvám) a mohl vyrazit směr Třinec. Popravdě řečeno, cesta byla opravdu dlouhá a nepříliš pohodlná, ale naštěstí nám ji zkrátil všeobjímající výklad zapálené paní učitelky z Plzně o všem od katedrály v Sedlci po železárny v Třinci a ne zrovna lehko stravitelný film Pianista, který zachycuje i povstání proti nacistům ve varšavském ghettu, událost, na jejíž výročí připadá Pochod živých.
Trochu šok pro nás byl pohled na třinecký hotel Steel, kde jsme měli být ubytovaní, i na naproti stojící kulturní dům, kam jsme se měli dostavit na úvodní program. Obě budovy si, zdálo se nám, svoje nejlepší prožily před mnoha a mnoha lety a narezlé balkony našeho hotelu dokonce působily dojmem, že se drží na svých místech jen proto, že si samým stářím nemohou vzpomenout, jak se padá. Byli jsme ale překvapeni vcelku moderním interiérem hotelu (a přistýlkami nacpanými v každém využitelném koutku pokojů) a po večeři i zmíněného kulturního domu. Tam jsme si vyslechli úvodní slova od organizátorů, kteří ve zkratce představili Pochod živých a to, jak se na něm podílejí, i historii samotné Osvětimi ještě před úsekem jejích dějin, která z ní vytvořila "tu Osvětim".

V pondělí nás čekala samotná podstata naší cesty: Pochod živých. Tříkilometrového pochodu z táboru Osvětim I (či Auschwitz I) do Osvětimi II Březinky (Auschwitz II Birkenau) se zúčastily celé davy lidí. Tisíce a tisíce židů i nežidů ze všech koutů světa od Mexika po Thaiwan se spojily, aby uctili památku obětí holocaustu symbolickým pochodem mezi dvěma strašnými místy, která jsou dodnes existující připomínkou fatálního selhání lidství. Před samotným pochodem jsme měli možnost projít si osvětimský tábor a poslechnout si příběh dvou pamětníků, kteří Osvětim přežili. I když každý z nás o holocaustu nemálo slyšel ve škole i jinde, až ve chvíli, kdy dva opravdoví lidé a hromady vlasů, bot a dalších předmětů patřících obětem nacistů nahradili nicneříkající čísla z učebnic, dokázal si každý z nás alespoň částečně představit dopad, jaký nacistické řádění mělo. O to výraznější pak byl kontrast mezi děsivou surovostí některých částí expozice Osvětimi a hrůzou, kterou ono místo ztělesňuje, a živostí a národnostní barevností průvodu účastníků Pochodu živých. Měli jsme možnost promluvit si s mladou židovkou z USA, která nebyla o moc starší než my. Z rozhovoru s ní jasně vyplynulo, že se židé rozhodně ničím neodlišují od nás ostatních.

Samotný pochod byl spíš než pochmurnou pietní akcí oslavou života a vzdorem mladé generace proti rasistickým a antisemitským myšlenkám. Na konci pochodu zaplnily koleje vedoucí do Birkenau cedulky s nápisy jako "NEVER FORGET. NEVER AGAIN." a podobně, které jako by říkaly: "My jsme tady, i když zvrácení nacisté jsou dávno pryč. Dobro jednoduše musí zvítězit nad zlem."

V úterý nás čekalo už jen závěrečné setkání s našimi českými, slovenskými a německými kolegy a krátké shrnutí a ukončení celého projektu. Bylo zajímavé poslechnout si, co Pochod živých znamenal pro mladé Němce, kteří museli čelit nepřátelským pohledům některých účastníků pochodu, přestože sami nenesou nejmenší vinu za to, co se v Osvětimi a dalších táborech stalo, a zároveň shrnout, co na koho z nás nejvíc zapůsobilo.

Po mnohahodinové cestě jsme zpět doma a v nás zůstávají vzpomínky na velkolepé dojmy, které v nás Pochod živých vyvolal, i na drobnosti, které nám náš pobyt na severu zpestřovaly. Myslím, že budu mluvit za celou naši výpravu, když řeknu, že účast na pochodu můžeme těm, kdo o něj budou mít tak jako my upřímný zájem, jen doporučit.


P.S.: Až spatří světlo světa fotografie naší výpravy, nejspíš sem nějaké šoupnu :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zuzana Samiecová Zuzana Samiecová | Web | 11. dubna 2013 v 0:21 | Reagovat

Pánejo! To zní neuvěřitelně! Mně osobně okolnosti druhé světové války neuvěřitelně zajímají - a co víc, právě ji začínáme brát - ale je fakt, že si asi skutečnou hrůznost a zrůdnost nacistické diktatury dovedu představit jen stěží. Nějakou dobu už jsme s mamkou, nebo s kámoškama plánovaly obhlídnutí nějakého bližšího území, na němž se nachází zachovalý koncentrační tábor. Tuším, že nějaký je v Terezíně, ale nechtěla bych kecat... A vy jste se do toho pustili tak houfně! Ono je krásné, jak to pohltilo tolik lidí - i z ciziny! A lituji ty Němce, kteří s minulostí mají společného asi jen to, že se narodili ve stejném státě, jako čiré zlo a jsou za to odsuzováni.
A upřímně... Co nohy? :D

2 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 11. dubna 2013 v 10:09 | Reagovat

On Terezín nebyl vyhlazovací tábor, ale i tak je to ošklivé místo, teda aspoň Malá pevnost. Není to taková "síla" jako Osvětim, ale i tak to na člověka dopadne...

Nohy v pohodě, kupodivu. Přišlo mi to jako kousíček. :D

3 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 11. dubna 2013 v 10:11 | Reagovat

Tak si říkám, že bylo docela trefné, že se toho zúčastňuje zrovna naše škola, tedy Gymnázium Jiřího Ortena. On byl židovský spisovatel a když byl jen o málo starší než já teď, srazila ho německá sanitka a jako Židovi mu nikdo nepomohl...

4 Zuzana Samiecová Zuzana Samiecová | Web | 11. dubna 2013 v 13:16 | Reagovat

Každopádně je to nádherná symbolická akce.
A co Marcelka a Bertie? Putovali s tebou, nebos je ošklivé podívané radši ušetřila? :-D
A k tomu Terezínu, akce se přesunula na neurčito, nebo na vůbec nikdy, takže není kam spěchat..  :-/

5 Lotte Lotte | Web | 11. dubna 2013 v 20:47 | Reagovat

Já si nedovedu představit návštěvu takového místa. Asi jsem na to moc citlivá povaha (ani slovo o na nervy nemocné Lottince! :D).
Charakter této akce se mi ale rozhodně zamlouvá, možná, že lidstvo se přece jen poučilo ze svých minulých chyb. :)

6 Zuzana Samiecová Zuzana Samiecová | Web | 11. dubna 2013 v 22:05 | Reagovat

:-D No dobře dobře... Vždyť já mlčím! :-D
V to musíme jen doufat. Ale osobně pochybuji, že by mohlo někdy v blíZké i té vzdálenější budoucnosti dojít ke 3. SV. To by musel nastat opravdový zlom, muselo by za vším být víc, než jen dnešní chamtivost, ziskuchtivost a závist. Musela by nastat kritická situace typu došla ropa, zásoby jsou jen na určitých místech, musela by se rozšířit panika 9. stupně... Takže zatím se zdá, že se lidstvo skutečně poučilo. :D

7 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 12. dubna 2013 v 12:51 | Reagovat

[4]: Ne, Marcelka a Bertie zůstali na hotelu, museli sbírat síly na olympiádu z češtiny :D

[5]: Myslím, že takhle ve spojení s tím pochodem by to i Lottinka zvládla. BJ je v tomhle ohledu taky slabší povahy, v jednu chvíli jsem měla docela na krajíčku, ale to množství mladých lidí všude kolem to docela vyvážilo :) Mimochodem, viděla jsi film Pianista? My na to koukali cestou do Třince. Brr!

[6]: Já myslím, že v dnešní době si jsou všichni vědomi toho, že kdyby teď vypukla taková válka, byla by fatální, takže se tak nějak budou držet na uzdě. Teda ne že by se na světě neválčilo, jasně. Ale už to nebude mít takové rozměry.

8 Alienor Alienor | Web | 12. dubna 2013 v 12:57 | Reagovat

V Osvětimi jsem se sice podívat nebyla (a stejně jako Lotte si neumím představit, že bych tam někdy jela, asi bych to neunesla), ale byla jsem v Terezíně a i přesto, že to nebyl vyhlazovací tábor, jsem po celou dobu prohlídky zadržovala slzy. Ve chvíli, kdy přijel pěvecký sbor z Ameriky a začal zpívat židovské písně na počest všech těch mrtvých, jsem ty slzy už zadržet nedokázala...

Nikdy nezapomenu na tu chvíli, kdy nás v Malé pevnosti stálo asi 30 těsně namačkaných na sobě v malé místnůstce, načež nám paní průvodkyně sdělila, že se tam tehdy vešlo až 90 vězňů, kteří tam dnem i nocí museli stát, namačkaní na sobě, bez možnosti pohybu. V tu chvíli nám všem došlo, jak vyhublí museli být, aby se jich tam vešlo tolik, a byli jsme z toho dost zdrcení.

A ačkoliv je mi taky těch mladých Němců trochu líto, že jsou odsuzováni za zlo spáchané jejich předky, musím částečně souhlasit s tím, co kdysi v jednom dokumentu prohlásil pan Arnošt Lustig, a sice, že Němci by se museli alespoň příštích 10 000 let chovat slušně a  opravdu litovat toho, co se stalo, aby jim bylo možno odpustit. Bohužel, v některých z nich je to pořád. A to mě děsí.

9 Lotte Lotte | Web | 12. dubna 2013 v 23:32 | Reagovat

Z Pianisty jsem viděla jen kousek, pouštěli jsme si to v němčině. Ha, ironické. :D

10 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 13. dubna 2013 v 23:35 | Reagovat

[8]: Malá pevnost je opravdu šeredné místo, ze kterého mi šel mráz po zádech. Z Terezína mi celkově nebylo nejlíp, musím přiznat, že jsem kvůli tomu dost zvažovala, jestli mám vůbec do Osvětimi jezdit...

O tomhle mluvil docela hezky jeden slovenský historik (který se mi sám o sobě nelíbil, ale tohle docela vystihl) v rámci doprovodného programu, co jsme měli v Třinci. Kdyby se měli stydět současní Němci, musela by se stydět spousta dalších národů, Slováky počínaje a Ukrajinci konče. Každý má něco, co by si mohl vyčítat, nedá se říct, že by všichni bojovali proti nacistům, právě naopak. My máme Čurdu, který nahlásil atentátníky na Heydricha za peníze a věděl, že je tak posílá na smrt, ale nebyl to jen on, to bych se vsadila...

Tak jako tak, moc ráda tě tu vidím, Alienor! Myslíš, že budeš mít v současné době čas na svoje dílko? Dokážu si představit, že vysokoškolské studium tomu asi zrovna nepomáhá...

[9]: Tak trochu :D Je to vážně děsivý film, jen co je pravda!

11 Lotte Lotte | Web | 14. dubna 2013 v 2:11 | Reagovat

I z toho úvodu co jsem viděla musím souhlasit!:D

12 Alienor Alienor | Web | 15. dubna 2013 v 17:30 | Reagovat

[10]: Máš pravdu, že jiné národy v tom také nejsou nijak nevinně. Minulý semestr jsme v rámci jednoho předmětu četli knížku Tajný posel Jan Karski (kterou mimochodem doporučuju), což byl Polák, který byl pověřen doručením poselství o tom, co se dělo v ghettech a koncentračních táborech: obojí viděl na vlastní oči, takže byl přímým svědkem a nikdo tudíž neměl důvod mu nevěřit. Nicméně, setkal se v Londýně s exilovou vládou a dokonce i s americkým prezidentem, ale všichni se snažili utéct od zodpovědnosti a vše zamést pod koberec. Přitom byl během velmi náročné cesty na západ a posléze přes Atlantik několikrát málem zabit. A všechna ta námaha přišla vniveč, protože poselství sice předal, ale nikdo ho neposlouchal. Spojenci se tudíž díky tomu, že zamlčovali zločin, sami stali zločinci.

Co se týče povídky, už se na ni chystám několik týdnů, ale vždy mi do toho něco vleze. Všichni naši vyučující si evidentně myslí, že se doma strašně nudíme a nemáme co na práci, tudíž nás pilně zásobují požadavky sáhodlouhých analýz a esejí :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama