Miluju, když...

30. května 2013 v 23:02 | BJ |  Já a zase já
Mám to, mám to, mám to!!!
Velevážení a milí, gratulace všeho druhu jsou povoleny. Vaše BJ je totiž žena s ukončeným středoškolským vzděláním a složenou maturitní zkouškou - a to na samé jedničky! Jsem na sebe tááák hrdá! Ale hlavně jsem vděčná maturitní komisi, mám pocit, že za mě napůl odmaturovali oni. :D Teď se z toho tak trochu vzpamatovávám a jsem mírně zmatená. V hlavě mám všechno to, co jsem se musela naučit nebo co mi tam za ty čtyři roky uvízlo, a přitom vím, že už to nebudu potřebovat. Mám pocit, jako bych nikam nepatřila. Chvíli jsem studentkou GJO a najednou pápá, bež si po svém, BJ! Je to, jako bych se po letech, kdy mi o tom jen vyprávěli, najednou měla sama naučit chodit... Teď mě čeká vysoká škola a studium českého jazyka a literatury. Já a vysokoškolačka? Vyloučeno. Vážně si to nedokážu představit!



Nicméně nepíšu jen proto, abych tu opěvovala svoji maturitu a stěžovala si na komplex ztraceného štěněte. Píšu jednak proto, abych vám slavnostě oznámila své znovuuvedení do blogerské činnosti, jednak proto, abych reagovala na jednu věc, co mě před časem praštila do nosu a docela nakrkla. Na jedné stránce jsem narazila na cosi, co neslo výmluvný název "1000 věcí, co mě serou" - doslova tak. Začetla jsem se do jednoho z článků náležících mezi těch tisíc pojednání o nesnesitelnosti světa a říkala si, že myšlenka by nebyla špatná, kdyby to nebylo psáno tak tupě a ignorantsky. Projela jsem dalších pár a napadlo mě, že jsem měla docela štěstí, když jsem napoprvé natrefila na jeden s myšlenkou. Vlastně jde o dvě osoby, co si přijdou hrozně zajímavé, když si můžou vylévat své mindráky a okázale a sprostě kritizovat celý svět. A tak si říkám... proč?

I když jsem v posledních dnech předmaturitní přípravy chytala stavy daleké mým světlým dnům (dokonce jsem byla nepříjemná na chudáka Raoula), vcelku jsem životní optimista, a proto nevidím důvod, proč takhle hrubě kritizovat všechno, co nám přijde do cesty (a ještě u toho, to se na mě nezlobte, prasit náš jazyk). Proto mě napadlo - co takhle udělat takový protiprojekt? Každý týden bych mohla já + ti z vás, kdo máte k životu podobně pozitivní přístup nebo se k němu aspoň snažíte najít cestu, zveřejnit sedm bodů vypovídajících o tom, co máte rádi - za každý den jeden. V duchu hesla "Miluju, když..." bychom se tak každý mohli dobrat osobní stovky, třeba časem i tisícovky věcí, pro které stojí zato žít. Body samozřejmě nemusí být seřazeny podle důležitosti, prostě tak, jak vám přijdou na jazyk. Tak co vy na to?

Pro inspiraci - a možná spíš sama pro sebe - přidávám svých prvních sedm "Miluju, když..."

  1. ...můžu dělat blbiny. Úplně nejradši blbnu se svým Raoulem, který je stejně dítě jako já (možná spíš víc). Upřímně se děsím doby, kdy mi bude moc na to, abych lezla po dětských prolézačkách. Není to už teď?
  2. ...jsem sama doma. Ale ne nadlouho, jinak se začnu bát. Každopádně chvilka samoty se dá využít na zpívání a šílený tanec, který by ostatní rozhodně nepovažovali za tak skvělý jako já.
  3. ...se mi podaří nějaký studijní úspěch. Neumím zpívat, jsem průměrná tanečnice, výtvarného nadání jsem pobrala přiměřeně na to, abych uměla nakreslit domeček, ale vždycky jsem měla aspoň trošku lepší studijní výsledky než většina ostatních. Nejde mi o normální testy, ale kdybych zbabrala nějakou olympiádu (nebo nedej bože maturitu a přijímačky), asi bych to brala jako osobní selhání.
  4. ...něco kolem mě voní. V lepším případě někdo. Co se mě týče, rozhodně platí, že si žena vybírá nosem. Tak jako tak jsem ale ujetá na všechno voňavé, od parfému po posekanou trávu.
  5. ...se něco děje. Naprosto cokoliv. Asi jako jediná jsem byla nadšená z posledního zvonění už před čtvrťákem, protože se prostě něco dělo.
  6. ...dostanu dopis. Což se mi nestane, protože neodepisuju, já vím. Ale chystám se na to! :D
  7. ...si můžu u filmu nebo knížky poplakat. Však to všechny známe. Milujeme charismatické knižní hrdiny, ale ze všech nejradši máme ty mrtvé. Koho by zajímal Hamlet, kdyby žil do sedmdesáti?
A co vy? Přispějete svou troškou do mlýna? :)
Vaše
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lotte Lotte | 31. května 2013 v 23:08 | Reagovat

Tož gratuluji once more! Já věděla, že si to hravě dáš! ;)
Optimistická BJ je zpět a bojuje proti pesimismu, yey! :D
Oooo, určitě se připojím. :)

2 BarbaraJane BarbaraJane | 1. června 2013 v 18:51 | Reagovat

[1]: Tisíceré díky! Well, oni to zřejmě věděli všichni kromě mé osoby. :D
Noné, bájo! Budeme šířit optimismus po celém internetu! :D

3 Lotte Lotte | Web | 1. června 2013 v 23:10 | Reagovat

Teď už to víš taky, to je bájo! :D
To zní tak...hrdinsky! :D Yey! :D :D

4 Ellanor Ellanor | Web | 1. června 2013 v 23:49 | Reagovat

Taktez se pridavam ke gratulacim :).. Je fajn, kdyz okoli nemusi maturanta utesovat, ze na tech znamkach pak v zivote nezalezi.. me teda utesovat museli :o)..

Od vcerejska premyslim, nad tim Tvym "Miluju kdyz.." a vymyslela jsem dnes jen aktualni: miluju, kdyz se mi povede babovka :o)..

5 Zuzana Samiecová Zuzana Samiecová | Web | 2. června 2013 v 19:26 | Reagovat

Gratulace, gratulace, gratulace! Taks to zvládla! :D Paráda!
Rozhodně se přidávám! Stoprocentně se přidávám! Vítej superpozitivní rubriko "Miluji když..." :D

6 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 2. června 2013 v 19:29 | Reagovat

[3]: Všichni to víme a jak je nám dobře! :D

No ovšem, superLotte! :D

[4]: Děkuju :) Abych řekla pravdu, ani při čtyřkách by mě asi nikdo utěšovat nemusel,  poslední týden před maturitou se mě zmocnil přístup ve stylu "proboha, hlavně ať projdu!" :D

To je náhodou trefné! Já pekla bábovku jen třikrát, z čehož jsem ji jednou nedopekla a dvakrát špatně vysypala, takže chápu, že úspěch potěší :D

7 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 2. června 2013 v 22:59 | Reagovat

[5]: Děkuji, děkuji, děkuji! Nojo, je to bájo! :D
Suprčupr, to jsem ráda! Najedou si přijdu jak květinové dítě, co šíří mír :D

8 Zuzana Samiecová Zuzana Samiecová | Web | 3. června 2013 v 0:34 | Reagovat
9 Ellanor Ellanor | Web | 3. června 2013 v 15:52 | Reagovat

Hm, hm, popremyslim nad pozitivnim poselstvim tohoto clanku. Mam pocit, ze je to davno, kdyz jsem si v hlave skladala male radosti, jako Amelie z Montmartru.. popremyslim, jestli se dopocitam sedmi, udelam z toho taky clanek :)..

Btw mam jistou sanci, ze se za mesic podivam do Londyna (zrovna v dobe mych narozenin).. kolik stoji listky na muzikal? :o)..

10 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 3. června 2013 v 19:43 | Reagovat

[8]: Jé, ahoj Johne a Yoko! :D Kdybych měla sepsat i "Nesnáším, když...", jako první by bylo "...mi nesluší Johnovy brýle." Fakt. Extrémně. A štve mě  to! :D

[9]: Šlo tak nějak o to ukázat, že toho pozitivního je víc než toho, co nás štve. Navíc když se nad tím člověk aspoň jednou zamyslí a vyhrabe svých sedm pro, snad bude mít lepší náladu :)

Noné, noné, noné! Lístky se zřejmě pohybují od dvaceti do sedmdesáti Liber, řekla bych. Víc najdeš tady :) http://www.thephantomoftheopera.com/tickets/box-office

11 Raoul Raoul | 3. června 2013 v 21:23 | Reagovat

Snad nebude vadit, když se taky přidám. :) Barča má pravdu, toho dobrýho je na světě daleko víc(teda podle mě). :D

Miluju, když..
1. ...můžu být se svojí Barčou.
2. ...jsem s kámošema a blbneme.
3. ...si pouštím písničku, která mě naplní energii. :D
4. ...si můžu zasportovat.

12 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 3. června 2013 v 21:44 | Reagovat

Jé, ahoj, monsieur le vicomte! :) Těší mě být na prvním místě (ačkoliv si uvědomuju, že nemáš na výběr a musíš mě na první místo napsat, jinak bych ti ten komentář nemusela schválit :D). Slibuju, že se pokusím od tebe pochytit trošku sportovního ducha, když už hudební vkus povětšinou nesdílíme :D

13 Ellanor Ellanor | Web | 4. června 2013 v 0:16 | Reagovat

[10]: Díky za tip, ale Fantom by mi urcite neprosel :).. Mozna Bidnici, ale spis mozna nejakou klasiku.. nevim.. letenky jsme tedy jeste nekoupili, zatim hledame partaky, at tam nejsme jen dva. ...? :)

14 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 5. června 2013 v 21:31 | Reagovat

Ona ta cena bude u Bídníků obdobná :)
že by se nenašli parťáci, co by se něčeho takového zúčastnili? :-O Já bych jela hned, kdybych měla oslíčka na penízky :D

15 Anička Anička | Web | 9. července 2013 v 11:44 | Reagovat

Tohle zní tak optimisticky, že se snad jednoho krásného dne přidám. Ale jak se tak znám, moje lenost bude asi proti. Ale naděje umírá poslední, a vzhledem k tomu, že láska nikdy neumírá...

A ačkoli tě neznám, s radostí se připojuji ke gratulacím, i když ta má je poněkud opožděná (ale některých věcí není nikdy dost, že ano :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama