E. L. James - Padesát odstínů šedi aneb Kniha, která symbolizuje nenáročnost dnešních čtenářů a sílu reklamy

19. června 2013 v 23:07 | BJ
Velevážení a milí,
to jste nečekali, co? Pravda, vedle všech těch Wildů (miluju vás, Oscare!) a Hugů se kniha, o které vám teď chci něco málo říct, musí v mé knihovničce setsakramentsky ošívat. Ehm, ano, skutečně jsem si ji koupila. A ne, neplánuju vám psát, jak superúžasná kniha to je.

Na začátku byla zvědavost - a taky poukázky na knihy za krajské kolo SOČky, co si budem povídat. Pamatujete si, jak jsem psala o Pochodu živých? Cestou do Osvětimi jsem si všímla, že velká část dámského osazenstva autobusu študuje právě Padesát odstínů šedi - popřípadě temnoty. Každý mi to chválil, každý to kupuje, tak jsem si řekla, že prostě musím přijít na to, jestli to vážně má nějakou myšlenku, nebo to lidi kupujou jen proto, aby si přečetli něco tak báječně hambatého, jak tvrdí rozsáhlá reklama (vážně, mít teď takovou reklamu jako tenhle brak, byla bych do dvou dnů prezidentkou zeměkoule, a to neumím čínsky).

Vlastně to má i docela hezké obaly, tak hezké, že dokonce v březnu můj drahý Raoul přemýšlel, že by mi druhý díl koupil k narozkám. Tahle myšlenka vznikla následnou kalkulací: "Mám přítelkyni knihomolku a fantomačku + tohle je kniha a na ní obrázek masky -> tohle je dokonalý dárek." Abych pravdu řekla, ten motiv masky mě taky hned upoutal. Navíc české vydání "spáchalo" nakladatelství XYZ, tedy nakladatelství, které u nás naposled vydalo a pokonilo Fantoma Opery.


Ale abych se vrátila k tomu, kde jsem k Padesáti odstínům přišla. Prostě a jednoduše jsem za první místo na kraji Středoškolské odborné činnosti vyfasovala 450 Korun do jednoho knihkupectví. Spolu s Raoulem jsme se vypravili do Prahy (já na přijímačky, on jako ten nejlepší talisman) a rovnou jsme navštívili ono knihkupectví. Po dvou hodinách rozjímání ve stylu "Chci Wilda v angličtině, Wilda v češtině, Malého prince, jakousi neznámou knížku, nebo něco jinačího? Co myslíš, drahý?" zvítězila moje zvědavost a rozhodla jsem se pořídit si tolik vychvalovaný erotický román. Upřímně řečeno, kdybych nemusela na přijímačky a kdybych neviděla, že Raoul jen špatně skrývá netrpělivost už od chvíle, kdy jsem si vybrala čtvrtou knihu, byla bych se rozhodovala doteď. Ale to je zas jiná pohádka.

Doma jsem se na svůj nový úlovek nadšeně vrhla a začla jsem číst. Ona je nezajímavá s nulovým sebevědomím, ale ohromně rozumí literatuře (dokonce četla Tess of the D'Urbervilles a dovoluje si z ní citovat). On je superúžasně pohledný a bohatý pan Tajemný-úsměv s ohromným smyslem pro humor, ale panovačný, rozumí všemu od aut po vážnou hudbu. On na ni ohromně zapůsobí, ona mu kdovíproč padne do oka, ačkoliv zakopla, když vešla do jeho kanceláře (on ji zvedl a ona cítila to jiskření, jak originální). Samozřejmě ji neobvykle zaujala hloubka jeho šedých očí a kouzlo jeho melodického hlasu. Ona se nikdy předtím na kluka/muže ani nepodívala, a to je jí dvacet. On s ní nejdřív koketuje, ale pak je z pana Tajemného-úsměvu pan Drž-se-ode-mě-dál-Bello. Řekla jsem Bello? Jasně že řekla. Padesáti odstínům se občas říká "Stmívání pro dospělé". Víte vy co? Je to výstižné. Děj je, řekla bych, plný různých ohraných klišé jako vystřižených z druhého zmiňovaného úžasně prodávaného rádobyupírského (mám ráda přívlastky, hehe :D) braku. Od "ten je zvláštní" přes "koupil jsem ti auto" až po "jsem pro tebe moc nebezpečný" jsou tyhle dva romány jak psané přes kopírák, s tím rozdílem, že Mr. Gray není pubertální upír, zato se vyžívá v sexuálních praktikách, na které má doma zřízenou hernu/mučírnu.

Jak konstatovala moje starší sestra: "Nic jiného mě nedonutí tak dokonale vypnout mozek a žasnout nad omezenou slovní zásobou autorky." Ono je to na odreagování vážně asi fajn. Ale nečekejte, že vám to něco dá. Nemám zkušenosti s erotickými romány, ale byla jsem poučena, že co se tohohle týče, není tahle kniha nijak moc výjimečná. Po dějové stránce je to samá ohraná fráze a opakující se události. Hlavní hrdinka Anastasia Steel i na konci románu na počkání rudne i jen při pomyšlení na to, co dělala s panem Grayem. Vážně, tohle by se dalo považovat za závažnou kožní chorobu. Ta ženská je každých deset minut rudá jako rajče! Během jedné kapitoly rudne v průměru tak desetkrát, odhaduju. Od začátku až do konce ji neustále udivuje, že je se svým Christianem, to je pořád samé "Vždyť já piju čaj s Christianem Grayem!" - "Sedím v bytě Christiana Graye!" - "Mám na sobě spodky Christiana Graye!" (Fakt.)

Mimochodem, když tohle píšu, každou chvíli mám chuť místo "Christian" napsat "Dorian". To asi bude moje chorobná posedlost Wildem. Nebo myslíte, že tím chtěla autorka něco naznačit? Tak TAKHLE hlubokomyslná ona je? :-O

Děj je dost předvídatelný a troufám si tvrdit, že bych vám ihned dokázala vylíčit děj druhého a třetího dílu, ačkoliv jsem četla jen první. Abych se přiznala, stejně jsem si druhý díl stáhla. Ví bůh proč. Mám pocit, že si chci ověřit své teorie, o tom, co bude dál. A taky je to, řekla bych, docela čtivé, tedy až na chvíle, kdy civíte na dvě stě stran před vámi absolutně znudění a ubití knihou, kolem které je zbytečně moc humbuku. A abych nezapomněla, musíte si trošku odmyslet nesmysly, které vám autorka tlačí, třeba to, že chudák Stázi Steelová po sexu div neupadne do kómatu.

Řekla bych, že tenhle román tak nějak symbolizuje nároky dnešního průměrného čtenáře: čtenář chce něco lehkého a stupidního, co se hezky čte a neklade to na něj moc vysoké nároky. Dnešní čtenář, když vůbec nějaký je, je čtenářem svátečním, pořídí si knihu, když mu ji vnutí reklama, a nehledá v ní hluboké myšlenky. Přemýšlela jsem nad tím, jestli to tak bylo vždycky, ale řekla bych, že ne. Kdyby se vždycky prodávaly jen jednoduché a čtivé knihy, pan Hugo by si neškrtl, ne?

Faktem ale zůstává, že je Padesát odstínů trilogií, která jde na dračku. PROČ? Podle všeho jde o podprůměrný román s nijak vynikajícími erotickými scénami, které rozhodně nešokují tak, jak by člověk čekal. Myslím, že se čtenářkám líbí právě ten převelejednoduchý sloh a představa krásného a bohatého prince, který si vybere nejzapomenutější rudou školačku a bezhlavě se do ní zakouká. Na duši má šrámy, které se mu ona snaží hojit, a i přesto, že to nemají jednoduché, se prostě snaží k sobě najít cestu. Jo, asi se hezky čte, když si člověk přijde chytřejší, protože dokáže odhadnout, co bude dál. Ale něco na tohle románě musí být. Proč jinak bych si stáhla pokračování? :D

Mimochodem, tady máme autorku. Nevypadá jako někdo, kdo píše erotické romány, že? Prý začínala jako blogerka. A další zajímavůstka: i české sexshopy se "pyšní" celou obrovitánskou kolekcí sexuálních pomůcek ve stylu Padesáti odstínů. Jo, tohle už je víc, než dokáže můj jinak vcelku cudný blog unést. :D

Autorka bestselleru Fifty Shades of Grey EL Jamesová


Vaše

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alienor Alienor | Web | 20. června 2013 v 11:58 | Reagovat

Abych reagovala na úvod článku: toto jsem doopravdy nečekala :D Chvíli jsem i přemýšlela, jestli jsem na správném blogu :D Musím ale říct, že mě taky láká si to přečíst, nutně se totiž potřebuju něčemu pořádně zasmát, a napadají mě dohromady dvě možnosti: buďto tenhle "skvost", nebo komiks Asterixe a Obelixe (Stmívání už jsem "bohužel" četla. Nesmála jsem se.) Asterix zatím silně vede.

Článek se mi moc líbí a hodně mě pobavil, musím s tebou ale nesouhlasit v jedné věci: ta autorka totiž vypadá PŘESNĚ jako někdo, kdo píše erotické romány :D

2 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 20. června 2013 v 22:28 | Reagovat

To víš, mám velmi různorodý literární vkus :D :D
Jsem pro Asterixe, u tohohle by tě mohl smích brzo přejít :D

Myslíš? Hm, no, kouká se tak podivně, to jo... :D

3 Anička Anička | Web | 9. července 2013 v 12:43 | Reagovat

Je to srandovní, moje kamarádka mi povídala, že když se její bratr účastnil SOČky, tak tam byl někdo, kdo ji psal o Fantomovi... nesouvisí to? :)
(googlím hlouběji, ano, souvisí :)).

Jo, lituji každého, kdo je se mnou nucen jít do knihkupectví, když si mám vybrat nějakou knížku. :)

Podle toho, jak o té knížce píšeš, mám pocit, že bych dokázala odhadnout, co se v ní stane, aniž bych ji četla.
Jsem pevně odhodlaná nikdy si nepřečíst Stmívání.
A pokud někdo žádá rozumnou četbu s erotickým nádechem, vřele doporučuji Tiganu od Guye Gavriela Kaye (kterou opakovaně nacházím v dětském oddělení, na tom je vidět, že knihovníci ty knížky snad ani nečtou). Ale ta knížka (podle mě) vážně stojí za to. Stačí sebrat odvahu na těch sedm set stránek.

Ale je vyzkoušený, že ty nejlepší knížky mají nejmenší reklamu. Proč? To nechápu.

[1]: Já jednoznačně doporučuji Asterixe.

4 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 9. července 2013 v 23:49 | Reagovat

Noné! A o čem psala ségra?

Fíjo, myslela jsem, že neexistuje nikdo, kdo by nečetl Stmívání :D
Tak jako tak jsem zjistila, že na Padesát odstínů se "chytly" i moje kamarádky, co docela i čtou. Tak ti nevím. Připadá to stupidní jen mně?

5 Anička Anička | Web | 12. července 2013 v 13:44 | Reagovat

Ehm, bratr? :) (nebo jsem to jenom špatně pochopila?)
Po chvíli googlení nacházím tohle: Názvy povolání - tvorba substantiv konatelských v současném frankofonním světě

Já stále ještě odolávám :)
Nemůžu soudit, já to nečetla (na mě by asi všichni koukali divně s četbou tohoto druhu v ruce :))

6 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 13. července 2013 v 1:40 | Reagovat

Bratr, jasně :D Pardon, u psaní komentáře jsem dělala ještě něco jiného a sloučila jsem kamarádku a bratra :D Tuhle práci si pamatuju, docela mě zaujala, i když francouzsky neumím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama