Brno a zase Brno - BJino operní poprvé a podruhé

7. října 2013 v 15:19 | BJ |  Já a zase já
Mí drazí,
uch. Vstávání, venčení, škola, telefonát rodičům, práce, učení, telefonát Raoulovi, venčení, trocha spánku, venčení, škola, práce, práce, práce, Raoul, škola, škola, rychlá cesta domů, škola, práce, škola, spánkový deficit a začínající chřipka - tak takhle nějak to tady v Brně v poslední době vedu. Blog? Spinká. Jako bych spinkala i já, není ani čas na komentáře. Mám-li trochu volného času, běžím koupit mléko (cestou se mi jednou povedlo koupit i plesové šaty, ale to jen tak na okraj), trochu prodloužím procházky s psiskem, nebo se pokusím o krátkého šlofíka. Bane, občas se přece jenom pár hodin času náhle vynoří, v tu chvíli mám nutkání něco dělat. Ne něco. NĚCO. To takhle člověk jede kolem Janáčkova divadla a zjistí, že večer dávají Dona Giovanniho. No bájo! Honem domů, rychlé převlékání a za půl hodiny už na autobus čeká ne rozjívená studentka, ale uhlazená mladá dáma v malých černých. A o tom vám píšu.


Brno je město kultury. Co byste rádi? Operu, balet, muzikál, činohru, taneční večer, festival ohňostrojů, umělecké kino? Všechno tu je, hezky po ruce a zvlášť pro studenty za víc než přijatelnou cenu. Máte ISIC a plonkovou padesátikorunu? Skvěle, v Janáčkově a Mahenově vás rádi uvidí. Já se, jak už jsem řekla, vypravila do Janáčkova divadla za svou úplně první operou - Donem Giovannim.

Don Giovanni je opera v italštině, kterou složil Rakušan v Čechách (a pro Čechy). Prostě mezinárodní mix. Když jsem se usadila na své místo v úžasné třetí řadě (blahoslavena budiž paní v pokladně), byla jsem plná očekávání. Jaké to bude? Nebudu zklamaná? Co když nebudu opeře rozumět? Chci říct: ne po stránce jazykové, prostě opeře jako takové, víte, co myslím? Můj dojem z představení byl ale nakonec naprosto velkolepý. Víte, co je muzikál? Slabý a komerční odvar opery (stejně ho miluju). Řekla bych, že člověk, který zná Fantoma v jeho jevištní podobě, má hezky nakročeno k tomu, aby dokázal vstřebat operu. Co jsem řekla? Ano, hezky nakročeno. Ne víc. Andrew Lloyd Webber se snaží (což nádherně ukazuje jeho snahu dát Fantomovi, co Fantomovo jest) do FO vnést atmosféru opery, hezky lidově řečeno, FO je "líznutý operou". Přesto ale má do opery daleko a zůstává v jádru muzikálem. Think of me a Love never dies jsou takový náznak operní árie, ale... (Chápeme se?)

Ale zpět k Donu Giovannimu. Kdybych měla fantomákovi přiblížit děj, odkázala bych ho na Lloyd Webberova Dona Juana triumfujícího (žeby se sir Andy inspiroval?). Jde o příběh šlechtice, který se rád otočí za každou sukní - nejen otočí, musí ji mít. Při dobývání žen jde doslova přes mrtvoly. Slibuje, lže, předstírá lásku, neštítí se ani zabít otce jedné ze svých obětí, který chtěl svou zneuctěnou dceru bránit. Ale jak se říká: Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Když se proti donu Giovannimu obrátí odraz toho, čeho se dopustil, stále to nestačí a on pokračuje ve svém zhýralém životě. Ztrestá ho až zásah ze záhrobí.

Abych pravdu řekla, ze všech účinkujících mě neoslovil nejvíc sám don Giovanni (Svatopluk Sem), ale jeho sluha Leporello (Jan Štáva). Zatímco velká část postav působila nesmírně staticky a jejich představitelé, i když úžasně hlasově vybavení, místy sázeli jen na zpěv a vynechávali jakákoliv gesta nebo grimasy, Leporello byl dokonale vykreslený po všech stránkách. Na něm by bylo poznat, co si myslí a co říká, i kdyby neotevřel pusu (což by byla škoda) - nebo kdyby nad jeho hlavou neběžely titulky, hehe. Nejvelkolepější scénou byl bezpochyby závěr, kdy nad donem Giovannim vyřkne s planoucím mečem v ruce symbolický ortel muž, kterého on sám zabil, a celé publikum ani nedýchá a hltá vše, co vidí a slyší. Něco bááááječného!

Po dalším hektickém týdnu se mi náhodou vyrýsoval volný víkend, a tak mě přijela navštívit slečna Lotte. Bájo, bájo, bájo, neviděly jsme se od loňského prosince! Krom toho, že jsme si užily kratičkou procházku Brnem, soutěž v malování do kávy a venčení mé hyperaktivní psice Bobinky, byla na sobotní večer (či spíše odpoledne/podvečer) naplánovaná návštěva (opět) Janáčkova divadla. Čistě náhodou dávali Evžena Oněgina a čistě náhodou byla Králova řeč v Mahenově vyprodaná. Jaké štěstí!
Lottino operní poprvé a mé podruhé zapůsobilo ještě velkolepěji než Don Giovanni. O čem je Evžen Oněgin, to nemusím nikomu připomínat, že ne? Ne, jistěže ne. Páni, to vám bylo úžasné! Mě od první chvíle nadchly sborové scény, ale hlavní perlou celého představení byl sám Oněgin. Už ve chvíli, kdy ve světlém obleku vešel na jeviště a arogantně přitom pohupoval svou vycházkovou hůlkou, si mohl každý, kdo četl/viděl nějaké zpracování EO říct: "Ano, to je Oněgin." Pan Nudím-se-mezi-venkovany a Jsem-zajímavější-než-vy-všichni-kolem vládl neuvěřitelně nádherným, přirozeně znějícím (v opeře!) a uším lahodícím hlasem a každé jeho gesto, každý krok a každé slovo přesně odpovídalo Oněginovi, jaký by měl být. Na tom jsme se s Lotte shodly už o přestávce, ale to nejlepší mělo teprve přijít: zamilovaný Oněgin. Kdo Evžena Oněgina četl, ví, jak dokáže hlavní postava jít čtenáři na nervy. "Chudák Taťána," říkáte si vždycky, popřípadě "Máš, co sis zasloužil, Oněgine!" Tohle bylo... něco úplně nečekaného. Když Evžen klečel u Taťániných nohou, uronila jsem nejednu slzu. Pro Táňu? Kdeže. Pro Evžena! V tu chvíli se celý sál upínal k němu. Sálaly z něj všechny pravdivé emoce, které prožíval, byl zlomený a prosil o lásku ženy, kterou sám odmítl, hořce si vyčítal své předchozí jednání. Co ale bylo nejzvláštnější, on se neponížil. Pořád to byl charismatický Evžen Oněgin, ten, který skutečně JE zajímavější než všechny ostatní postavy. Jeho postoj neříkal: "Dělej si se mnou, co chceš, teď už jsem jen zlomek toho, kdo jsem býval." Ne. Říkal: "Já, Evžen Oněgin, jsem překvapený tím, co cítím, ale pořád to jsem já. Musím tě mít, protože tě miluji. Vím, že jsi moje, protože osobnost, která je ve mně, nejde nemilovat."

Když jsme se s Lottě vrátily do zázemí mého bytu, hned jsme se daly do googlení. "Náš Evžen" se ve skutečnosti jmenuje Vladimír Chmelo a je slavným operním pěvcem, kterého v Brně zastihnete jen semtam. Světák s úžasným repertoárem, který povětšinou účinkuje hlavně v Metropolitní v New Yorku, je tím, koho se nám poštěstilo vidět a slyšet zrovna, když jsme se náhodou rozhodly vypravit do divadla. Jaké úžasné štěstí! Je to jasné: osud si přeje, abychom milovaly operu.

Co vy, ostatní muzikálofilové a muzikálofilky, jaká je vaše zkušenost s operou? Nechtělo by to zhlédnout aspoň "fantomova" Fausta? :)
Mějte se nááááááádherně!

Vaše

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vědma Vědma | Web | 7. října 2013 v 15:29 | Reagovat

Zrovna před několika dny (přesněji 3.10.) jsem byla se školou taky poprvé na opeře - Sen noci svatojánské, a taky v Janáčkově divadle :D
Prožitek nádherný, akorát za mnou celou dobu kecaly nějaké blbé sedmačky, že "to je nuda!" "Kdy už to skončí?" "Mě bolí uši, jak vříská!" "Proč nezpívají česky??" BOŽEMŮJ! Jak já si vychutnala, když jsem je na konci přestávky zdrbla, ať už jsou laskavě zticha, že nejsou v divadle samy -_-' :D

2 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 7. října 2013 v 16:09 | Reagovat

Ojéje. Řekla bych, že je škoda brát na operu děcka ze základky, když i na střední, jak poznamenal můj drahý, většina lidí školní představení přinejlepším prospí. Člověk k tomu asi musí dospět. Neříkám, že už na základce se nemůžou najít tací, koho by opera mohla zajímat, ale ti rozhodně netvoří většinu osazenstva pubertálního druhého stupně :D
Na Sen noci svatojánské jsem koukala do programu, ale nějak mi to časově nevycházelo... Takže tobě se představení líbilo? :) A jsi přímo z Brna?

3 Anička Anička | Web | 7. října 2013 v 16:54 | Reagovat

Moje zkušenosti s operou? Prodaná nevěsta, Aida (ano, ano, obojí v Janáčkově divadle :-D) a Libuše (dokonce Dvacátýhoosmýho v pražským Národním).
Problém je v mém hudebním sluchu, respektive jeho nedostatku, a v oné podivné vlastnosti, která způsobuje, že se mi prakticky žádná melodie nelíbí napoprvé (ne, dokonce i Fantoma jsem si sehnala, protože jsem neměla co jinýho k poslouchání... ano, až po zhlédnutí filmu :-D).
Ale Don Giovanni mě láká už nějakou dobu a po tvém... ale ano, líčení Evžena Oněgina mám chuť zajít i na něj :)
Padesát korun? Kdy? Kde? Kam? Jak? K nám do školy posílají zlevněný lístky za stovku... a to jsem myslela, že ty jsou levný :-D

Mimochodem... víš, že v Mahenově divadle hrajou Jak je důležité míti Filipa? (nojo, na toho už si taky nějakou dobu brousím zuby :-D)

4 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 7. října 2013 v 17:10 | Reagovat

[3]: Aidu bych TAK ráda viděla! A taky Carmen, tu dávají na konci měsíce :)
To máš tak - ne každá melodie je natolik vtíravá, aby sis ji dokázala napoprvé vrýt do paměti. To není ničí chyba, jen prostě není všechno tak úplně podbízivé :D
Evžen je báječný, ale obávám se, že bez "našeho Evži" to nebude ono. On byl TAK báječný!
K těm padesáti Korunám - to se týká (bohužel pro tebe :P :D) vysokoškoláků, až teď mi to  došlo. Není ISIC jako ISIC. Ale myslím, že i s normálním ISICem je padesátiprocentní sleva.

Ach ano, a chystám se na to. Snažila jsem se zlanařit spolužačky už na dneska, ale jelikož ne každý je odsud, nevychází to. A já jsem koneckonců slušně nachcípaná. Ale šla bych. Však půjdu. Jen asi ne dnes.

5 Zuzana Samiecová Zuzana Samiecová | Web | 7. října 2013 v 17:42 | Reagovat

Hmmmm... Opera. Co se týče mých zkušeností, rozhodně se sem řadí Don Giovanni v Opavě . Určitě to musel být úžasný, dechberoucí zážitek, jenže... Já to nevím! A právě toho lituji. Kolik mi mohlo tehdy být? Sedm? Osm?  :-(

Hrozně ráda bych šla na Rusalku!!! Já mám operu a vůbec klasické skladby na seznamu své výstředně-oblíbené hudby, ale moc se tím nepyšním, jelikož pro to mí vrstevníci moc pochopení (a ani taktu, co si budem!) nemají.

A to je právě to. Muzikál je podobně jako opereta vedle kvalitní opery podřadným žánrem (no ono se nedá mluvit o tom že je to žánr, jen mně nenapadá vhodnější označení.). A to je smutný fakt. Je zkrátka vytvořen pro "línější" "nenáročné" posluchače. Ale přesto muzikály miluji i nadále!

Tuhle jsme se s mamkou dívaly na dvojku mlčení jehňátek (dvojka je jakožto film vysoce kýčovitý, snaží se vylíčit co nejvíce odporností atd. S jedničkou se nemůže srovnávat ani zdaleka, neboť ta mi doslova učarovala) a tam byl úryvek z (pravděpodobně) opery Vide cor meum - la vita nuova od Danteho a to bylo něco tak neskutečně krásného!!!

6 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 7. října 2013 v 18:12 | Reagovat

[5]: To jsme s Lotte taky řešily, když jsme v divadle viděly rodiče s malými dětmi: Co z toho ten prcek asi má? Když se nad tím zamyslím, jako sedmiletou by mě opera asi moc nebrala.

7 Vědma Vědma | Web | 7. října 2013 v 20:28 | Reagovat

Jo, jo...když pominu ty ukecance za mnou, bylo to dost pěkné.Díky tátově "hudební výchově" jsem byla dost připravená...
Z Brna nejsem, což je celkem škoda. V okruhu mého bydliště je nejblížší město, kde se snad i něco dělo, je Prostějov. Nicméně, do Brna letos zamířím ještě buď na WHOCON, nebo na adventní trhy spojené s návštěvou "Pan Kaplan má stále třídu rád" :D

8 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 7. října 2013 v 20:53 | Reagovat

Noné, v Brně bude Pan Kaplan? Kdy, kde? Musím vidět!
Noné, Prostějov, tam jsem byla. Jednou. Za Lotte.:D

9 Vědma Vědma | Web | 7. října 2013 v 21:25 | Reagovat

[8]: 12.12., Divadlo Bolka Polívky (nicméně, to jsou zatím všechny informace, které nám naše drahá učitelka prozradila)...

10 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 8. října 2013 v 11:21 | Reagovat

Bájo, bájo, bájo. Musím zjistit víc, tohle je nutné vidět :D

11 Lotte Lotte | Web | 8. října 2013 v 19:21 | Reagovat

Ach, chybí mi Brno a jeho kulturní život. Evža. Snad i to, že jsi mi asi třikrát řekla, že jsem divná. :D :D

Nečekala jsem, že můj první zážitek s operou bude tak silný...vlastně jsem si vůbec nebyla jistá, co tomu budu říkat. Milovala bych to i bez Evžy, ale co si povídat, netleskala bych pak jako nadšená pětiletá. :)
Málokterý, snad žádný herec by závěr s Taťánou zahrál tak jako on. Opravdu. Jenže mám pocit, že to se musí vidět, nakrásně o něm básníme ale....to se fakt musí vidět. :)

12 BarbaraJane BarbaraJane | 11. října 2013 v 15:39 | Reagovat

[11]: Já řekla, že jsi divná? :-O To je ale nepravda jak Brno!

Bylo to bájo. Prostě bájo. Co dodat. :D

13 Lotte Lotte | Web | 11. října 2013 v 21:04 | Reagovat

Oh, yes, you did. :D

14 BarbaraJane BarbaraJane | 12. října 2013 v 21:46 | Reagovat

V tom případě se velmi omlouvám. Neměla jsem to říkat - ne nahlas :D

15 Lotte Lotte | Web | 13. října 2013 v 9:19 | Reagovat

Ovšem tímto jsi to zachránila :D :D :D

16 BarbaraJane BarbaraJane | 13. října 2013 v 20:47 | Reagovat

Ještě že tak. :D

17 Fleur Fleur | 17. října 2013 v 18:45 | Reagovat

co se mě a opery týče, prakticky nechodím do divadla na nic jiného. :)
a zrovna na "Vašeho Evžena" mám už nějakou tu dobu políčeno, bohužel mi pán pořád nějak uniká :).
Jinak, pokud můžu doporučit - zatím nejkrásnější zážitek, který jsem zažila byla Aida v obsazení pěvců Vídeňské opery. to bylo něco nepopsatelného...

18 ChristinaD ChristinaD | E-mail | Web | 29. října 2013 v 23:45 | Reagovat

Tak divadlo samozřejmě nikde nesmí chybět! :) Bez toho by to bylo hodně špatné...

---
Nominovala jsem tě do Liebster Award. (http://ande-musik-evigt.blog.cz/1310/liebster-award) Tento TAG mě zaujal a myslím, že by mohl zaujmout i Tebe... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama