Scala, opravdové kino

9. listopadu 2013 v 23:30 | BJ |  Jak se tak dívám (filmový deník)
Mí drazí,
praská mi hlava. Slyšeli jste o Gaudeamu, veletrhu vysokých škol v Brně? Já o něm nejen slyšela. Já viděla, co ve skutečnosti Gaudeamus znamená: zástupy přihlouplých středoškoláků, co nemají nic lepšího na práci, než stát kilometrové fronty před pokladnami v KFC a ládovat se proklatě dobrým kuřetem dědy Sanderse. Abych řekla pravdu, ono kuře mi spíš proklatě leze krkem. Představte si svět, ve kterém je jen silně kořeněné maso. Nastane čas oběda a před vámi je - už zase - volba mezi několika podobně pálivými a překořeněnými variantami. Ale o tom nechci psát. Spíš o tom, co se tak v Brně dá dělat, když zrovna nemusíte balit sendviče pro nenažrané středoškoláky (kterým, jentak mimochodem, Gaudeamus beztak nepomůže, nejsou-li schopni vygůglit si informace o vysokých sami). Kupříkladu se dá jít do kina. Co vás napadá? CineStar a podobné modernosti? Ale kdeže! Já mám na mysli skutečné kino!




Vedle "obchoďákových" kin má Brno i několik menších sálů, takových, jakým říkám "opravdová kina". Kino Scala, které je jedním z nich, mělo (údajně) před mnoha a mnoha lety vcelku zvučné jméno, ale zkrachovalo. Nedávno ho město opravilo a prodalo Masarykově univerzitě, která se rozhodla vrátit mu jeho lesk - a tak se ze Scaly stalo univerzitní kino přístupné i veřejnosti. Nádherné, nádherné, nádherné kino! Až ve Scale si člověk uvědomí, jak moc vyumělkovaná a rychlokvašná jsou moderní kina. Dýchne na vás taková zvláštní opravdovost kina, do kterého by se filmy jako Kameňák nebo Liga výjimečných (viděli jste tu pitomost?) vůbec nehodily. Je to kino, do kterého se automaticky vydáte, jestli chcete vidět film s myšlenkou, něco skutečného, inteligentního a originálního. Takové kino není jen místo, kde se podíváte na film, budete se tulit ke svým drahým polovičkám a chroupat nějaké kinokřupky. Scala vytváří atmosféru k filmu, dodává mu lesk a osobitost, zanechává dojem. Scala není velká televize, Scala je Opravdové Kino.
Moje první příležitost potřást si se Scalou pomyslnou pravicí mě potkala víceméně náhodou. Cestou ze školy jsem se se spolužačkou zatoulala na Moravské náměstí, kde jsem byla předtím snad milionkrát, a najednou tu před námi stála - Scala, to kino, o kterém jsem četla, osobně. Jednoduše do nás vrazila a ani se neomluvila. A už při prvním setkání pro nás měla něco navíc: v programu stálo záhadné "Scala naslepo". Oč kráčí? Jednoduše přijdete do kina a nemáte tušení, na co vlastně jde to. Je to jako rande na slepo, jen máte od první chvíle pocit jistoty, že na vás nebude čekat nikdo, komu byste museli zdlouhavě vysvětlovat, že "není váš typ". Tohle neurčité pozvání slibující něco nového mě zaujalo víc, než by se to mohlo povést jakémukoliv předem známému film (ano, třeba i Bídníkům). Zve-li vás na rande okouzlující kino, nejde pozvání nepřijmout (a nepřijít v novém univerzitním tričku)!
A tak jsem se ve společnosti mé kamarádkospolužačky a tendejšího kolegokamaráda (dnešního přítele) vypravila na neznámé Něco. Hm, ano, Raoul už není aktuální. Sám se odaktuálnil. Ale to je docela jiná a smutná pohádka, kterou je lepší nevyprávět. Zpět k tématu, přátelé! Film, který nám byl promítnut, svým způsobem pasoval ke kinu: byl jednoduše jiný a opravdový. V češtině se (údajně) jmenuje Přednosta, v originále The Station Agent. Jde o poklidný americký film o životě - žádné akční scény, srdceryvná shledání odloučených milenců ani výbuchy ve stylu Simíra Gerchána, prostě život tak nádherně nudný a normální, jak ho známe. Život hlavního hrdiny je vlastně docela obyčejný, ale každý má pocit, že je on sám "jiný". Proč? Jen proto, že je lilipután. Pro někoho je Fin terčem posměchu, pro jiné zas někým ohromně zajímavým, kdo by měl vyslechnout jejich trable, i když o to ani trošku nestojí. Víte, on je to vlastně ohromně nudný a samotářský člověk se zálibou ve vlacích, který vůbec memá zájem o společnost ostatních, ale co naplat, když vám někdo prostě nedá pokoj. Film nenásilně plyne a hlavní hrdina se, aniž by si to uvědomoval, otvírá lidem, kteří pro něj byli ještě nedávno cizí. A divák trošku překvapeně zjišťuje, že každý - nejen hlavní postava - má svých problémů a osobních tragédií víc než dost.

Tolik o jednom z kouzelných koutů Brna, který jsem si oblíbila. Co říkáte vy moderním a klasickým kinům?

Vaše

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lotte Lotte | Web | 10. listopadu 2013 v 9:00 | Reagovat

Z tvého vyprávění jsem si to kino představilo spíš jako druhé divadlo, kde se musí v koktejlkách a lodičkách. :O :D
Ale zní to bájo. Já teda za svůj život vystřídala jen asi tři kina. :DD Jedno v městě ještě menším než Prostějov, což bylo stupidně hrozné, jedno v samotném Prostějově což bylo jen hrozné a v Olomouci, což je právě onen Cinestar, který považuji za nejlepší zkušenost. :D Ale vzhledem k tomu, že právě Cinestar ti tu nedopadl dobře...:D
Aaach, úža.. Nikdy jsem neslyšela o kině, kam jdeš, ani nevíš na co. To bych taky chtěla zkusit....
(Ale Bídníky by to teda u mě nepřekonalo. :D)

2 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 10. listopadu 2013 v 16:20 | Reagovat

Inu, chodit i do kina v šatech a oblecích, to by se mi líbilo, ne že ne, ale ostatní k tomu, řekla bych, nepřemluvím :D
Nejsem proti Cinestaru, to vůbec! Jen jsem zjistila, že tahle kina s duší jsou mi blíž :)
Však další Scala na slepo je 4. prosince, tož dojeď! :D

3 Zuzana Samiecová Zuzana Samiecová | Web | 10. listopadu 2013 v 18:38 | Reagovat

Mmmhm... Ta atmosféra, jež sálá z tvého článku je krásná. Co já vím, tak v mém okolí je jen kino Vesmír, ale to už dávno, dávno, dávno není aktuální a už se v něm nehraje, takže musíme do Cinestaru. Ten ale má taky něco do sebe. Tak jasně, rychlokvaška. Ale mají tam dobrý popkorn! :D
Ale strašně ráda bych si někdy zašla na takové to letní kino, nebo jak se tomu říká. :-D To by bylo děsně pangalaktický. Akorát nevím, jestli něco takového vůbec v naší republice existuje, nebo jestli je to zase jenom luxus zahraničí... :D

4 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 14. listopadu 2013 v 9:38 | Reagovat

Luxus zahraničí? Ale kdeže! Letní kina jsou u nás i v maličkých městech! Bohužel jsem zatím v žádném nebyla, ale není to nic neobvyklého :)

5 Zuzana Samiecová Zuzana Samiecová | Web | 23. listopadu 2013 v 8:17 | Reagovat

Jabadabadú!!!! :-D

6 Vendy Vendy | Web | 23. prosince 2013 v 23:04 | Reagovat

Scala! Tos mě potěšila. Do tohoto kina jsem chodívala moc ráda, už ve své době mělo hodně dobré jméno a myslím, že bylo jedno z mála kin, kde se vysílalo širokoúhle a stereo. Ve Scale jsem viděla Hvězdné války a Jurský park a Jih proti Severu, nezapomenutelné filmy. Navíc i cena je příjemná, oproti multiplexům.
Co se týká multiplexů, mně nevadí, mám ráda to posezení a zvuk, jediné, co mi vadí, že se diváci chovají jako prasata.
(Představ si, že dřív jíst v kině bylo neslušné a kdo uzobával (našli se takoví a já byla mezi nimi, abych moralisticky neukazovala), uzobával tiše a tak, aby nerušil. Rozbalovat bonbon? Jen ve chvíli nějaké akce ve filmu, kdy doprovodné zvuky přehlušily zvuk rozbalovaného staniolu. Nedejbože roztrhnout pytlík s brambůrky ve chvíli, kdy se odehrávala mimořádně emotivní scéna! Pohoršené pohledy a výstražné pssst, to bylo naprosto normální. 8-)
Díky těmto drobnostem a zvyklostem mělo kino přece jen úroveň. Samozřejmostí byly i šatny, kde se dávaly kabáty a bundy. Ale někteří (žejo) si kabáty a bundy brali sebou, protože pak spěchali na vlak a vystát frontu, to už by nestihli. ;-)  :-)
Scala je príma kino, jsem ráda, že ještě funguje.

7 Vendy Vendy | Web | 23. prosince 2013 v 23:05 | Reagovat

P.S. dřív se tohle kino jmenovalo Moskva, jestli se nepletu. A původně se jmenovalo Scala. To jsou ta módní přejmenování... :-)

8 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 31. prosince 2013 v 17:36 | Reagovat

[6]: Je to vážně nádherné kino, člověku dává pocit, že se vrátil do doby, kdy měla návštěva kina úroveň :) Dneska jsou tací, kdo se chovají jako čuňata i v divadlech, to si potom člověk nepomůže :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama