Protože jsem si oblékla naruby pravou ponožku

22. dubna 2014 v 0:23 | BJ |  Událo se v Brně
Dnes - vlastně už skoro včera - to bylo půl roku, co jsem poprvé snídala se svým mužem. Zpětně bychom tu snídani mohli překřtít slovy "první rande", ale to se mi nelíbí, a tak o tom nebudu mluvit. Dnes - a teď už doopravdy včera - mě můj muž vyzvedl z práce. Občas mám pocit, jako by mě vodil a vyzvedával ze školky, ale ani o tom nechci mluvit. Řeč má být o mé pravé ponožce.
Do práce musím nosit černé ponožky. Kdybych o tom napsala báseň, pravděpodobně by se našel někdo, kdo by vyjádřil myšlenku, že se "autorka pokouší vylíčit trýznivost dnešního temného - černého - světa za použití symbolů v podobě předmětů každodenní potřeby". A včera - protože už jsou čtyři minuty po půlnoci - se mi podařilo obléct si pravou ponožku naruby, což (jak známo) nosí štěstí. A o tom mluvit chci.



Stalo se cestou z práce:
1) Potkali jsme kočičku. Byla černá a bílá a na naše "čičí!" neutekla, ale přišla až k nám. Zjistila jsem, že bych opravdicky potřebovala (čti: přála si) kočku. Muž je toho názoru, že by mi kočka slušela spíš než křeček.
2) Sedli jsme si na zahrádku restaurace U Kaštanů a pod kaštany jsme zapíjeli zeleným pivem a džusem naše půlvýročí. Okolojdoucí paní telefonovala: "A co děti? - Co to je "zloběj"?! Snad zlobijó, ne? Ty už neumíš moravsky? Mluvíš jak nějaké cajzl!"
(Mimochodem jsem toho názoru, že vařit pivo by mělo být v Brně zakázáno.)
3) Muž mi vysvětlil, že "cajzl" je "čecháček". Takže já.
4) Okolo šel pan Josef Berousek. Prý něco provedl své ženě, a tak se to snažil odčinit. Ženě natrhal "lupení" (jeho vlastními slovy) a zoufale se snažil od někoho koupit za padesát korun cigaretu pro svou paní. Když zjistil, že ani já a můj muž (jsouce nekuřáky) cigaretu nemáme, nechal cigaretu cigaretou a přál nám štěstí do života a nikdy nekončící lásku. Nádherný a kouzelný pán! (Snad mu jeho paní odpustí!)
5) Ve vaně mě napadlo rozvěsit inzerát "Daruji kapesního slona - do dobrých kapes. Zn: Sloni nejsou k jídlu!" Pod inzerátem budou k utržení malí kreslení kapesní sloni.
6) Zjistila jsem, že v originále mé oblíbené hry "Jak je důležité míti Filipa" (The Importance of Being Earnest) není žádný Filip, ale zato je tam Ernest. To hodně mění!

A to všechno proto, že jsem měla jednu ponožku naruby.

Krásný - přenádherný - den vám všem!

Vaše kapesní slůně

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ellanor Ellanor | Web | 26. dubna 2014 v 23:41 | Reagovat

Výborný článeček, nasmála jsem se :).. Kde budeš ty slony rozvěšovat? abych šla kolem :)..

2 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 29. dubna 2014 v 19:18 | Reagovat

Kapesní sloni jsou zatím jen jedni - naproti Dětské nemocnici. Ale plánuju si udělat trochu času i na další sloní kamarády a různé takové variace na sloní téma :)

3 Vendy Vendy | Web | 12. května 2014 v 9:49 | Reagovat

Kapesní slůně, to je pěkný pelmel. Máš postřehy a dovedeš se dívat i naslouchat.
Inzerát se slony mě pobavil, dobrý fórek. :-)

4 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 14. května 2014 v 1:05 | Reagovat

Děkuji, děkuji. :)
A co víc, má úspěch - tedy v tom měřítku, jak může být úspěšný takový inzerát. První sloni se brzy rozebrali, tak jsem šťastná jako blecha (nebo slůně), že - snad - někoho přiměli se usmát. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama