Byla v Brně (zcela neutrální nadpis k článku o cestě slečny Lotte, tentokráte do moravské metropole)

11. června 2014 v 0:30 | BJ |  Já a zase já
Mí drazí (i když ne přidražení),
upíři jsou docela jistě zmutovaní zrzci.
Nebo jinak: Lotte normální barvy a vůně + trocha brněnského sluníčka = do zlatava opečená Lotte.
A teď srozumitelněji: uplynulý víkend mě v mém současném sídle navštívila slečna Lotte. (Ach ano, TA Lotte!) Odvezla si:
1) kouzelnou hůlku pro Lotte the Good
2) docela maličkou zrzavou panenku, kterým si kdysi v Anglii údajně říkalo zmrzlé Charlotty (chápete tu souvislost, ne?)
3) udělátko na jakýsi druh kávy, kteréžto tu v jedné kavárně vyhrála už minulý rok v říjnu
4) popáleniny osmého stupně (ano, vím, že nic takového obyčejně neexistuje) od sluníčka
Abych pravdu řekla, mám pocit, že dobrá třetina Lotte se vypařila a další třetina se vážně pokoušela přímo se proměnit v čistý uhlík. A tak se Lotte mazala a mazala a stejně byla načervenalá. Původně jsem chtěla tenhle článek nadepsat slovy "(Na)Mazaná Lotte" nebo tak něčím, ale bylo mi to zakázáno. Tak si teď stěžuju.


Ale jinak to byl převelebájo a možná trochu převelevyčerpávající víkend. Prvním šokem pro Lotte bylo asi seznámení s mým mužem, který o sobě narovinu prohlásil, že je princezna. Princezna neprincezna, aspoň že jsem se s ním protentokrát nemusela týden dohadovat o tom, jestli se oholí. A co bylo dál? Slečna Lotte poprvé obědvala v menze a dospěla k názoru, že je bájo, což bylo zapříčiněno hlavně výběrem menzy (není menza jako Academic, jak se říká). Potom ťapání a ťapání, botanická zahrada, zoologická zahrada.

Co se týče zoo, je... inu, do kopce. Bájo, ale do kopce. Viděly jsme dva kamčatské medvědy přecházet sem a tam kolem plotu a hrát si - dejme tomu - na nepřesné zrcadlo. A taky dva lední mědvědy, kteří nedělali vůbec nic (jak se taky na slušného ledního medvěda přes léto sluší, však proto je lední a ne letní), a opičáka, který vypadal jako můj muž a nerušeně se krmil okrasnou zelení, která rostla před klecí.

> Zklamání dne: neviděla jsem žirafu. Když jsme sešplhaly z kopce zpátky na začátek zoo a já zjistila, že úplně nahoře jsme vynechaly žirafy, Lotte se zašprajcovala, že prý už ji do kopce nedostanu. Na její omluvu budiž uvedeno, že vstávala v pět a že mně se do kopce taky nechtělo.
> Úspěch dne: Ukázala jsem Lotte něco nového. Konkrétně hranolky u Mekáče. Věřili byste, že ještě na světě existuje někdo, kdo nikdy nebyl u velkého žlutého M? To je jako nemít facebook - prostě obdivuhodné. Ale Lotte prý se ráda nechala svést na zcestí a povečeřela McHranolky a další den se dožadovala McZmrzky. Výrazně.
Oprava!: Ta večeře byl možná spíš oběd a možná byl další den. Ale sem se mi spíš hodí.


Večer (jako hodně večer) jsme se vypravili (Lotte, muž a já) na přehradu (tedy prýgl, žeano) podívat se na ohňostroj. Trochu (hodně) mě polekalo, kolik tam bylo lidí, atrakcí a... no, všeho. Děsivé. Ohňostroj byl přenádherný, i když to dvě uondané dámy (to jako my) nemohly zcela docenit.

Další den nás čekal organizovaný relax. Dopoledne jsme vyrazily na Hády - podívat se vzkazy poskládané z kamínků a kamenů. Přenáherné! Bylo vedro, bylo dusno, Lotte byla připečená, ale bylo to pěkné. I když se tak Lotte netvářila. (Nedivím se jí, mé vycházkové tempo je poněkud svižnější a v tom horku...) A hádejte co? Můj muž mi dobrovolně půjčil foťák! Vlastně se sám nabídl, věřili byste tomu? Totiž: muž má svůj foťák poměrně rád, asi ho nestál málo. A navíc ví, že fotím jako kojenec a že na co sáhnu, to se musí reklamovat. (Čti: Nerozbíjím, vysílám negativní vlny, jejichž působení je většinou vyhodnoceno jako vada výrobku.) A tak jsem fotila, na co jsem přišla - a povětšinou jsem přišla na Lotte, která se kvůli tomu vzorově zlobila, což bylo její společenskou povinností. Teď si vzpomínám, že po Hádech a obdivování veleskvělé předvádějící se kašny na náměstí jsme sfoukly tu McPremiéru. Ale jak jsem psala, předtím se mi odstavec o ní hodil spíš.


Pak už nás čekalo jen polehávání v polochladu našeho pokoje (tedy: u nás jsme do května mrzli, jak je náš pokoj studený, ale teď už nestíhá chladit), čtení a tak vůbec. Ven jsme vyrazily až večer, kdy už "se to dalo", a to na superbájo houpačku a zmrzku u pana McAtakdál.

Lotte, naše kamarádka, náš host a dočasný nocležník, nás opustila v pondělí v ranních hodinách. Odešla tiše a bezbolestně a... no prostě odjela a dojela v pořádku, jestli chcete dobrý konec. Jestli ne, můžu si něco vymyslet.
Co se mě týče, tuze ráda jsem Lotte viděla. Teď už se pomalu chystám na cestu do USA a začínám se těšit. Co vy a léto?

No jéje!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lotte Lotte | Web | 11. června 2014 v 7:28 | Reagovat

No jéje! :D Já se divím, že jsi můj zákaz dodržela a ten článek je neutrálně nadepsán. Že sis v průběhu článku náležitě postěžovala, tomu se už nedivím. :D :D
Že jsem se netvářila? Nu, je to  možné, ale to bylo skutečně pouze tím vedrem, které tak špatně snáším. :D A to mě dnes čeká další dlouhá vycházka - musím  na poštu 2 km. :D :D Nikdy bych neřekla, že to řeknu, ale asi mi chybí tramvaj. :D

Jo a pořád jsi mi neposlala naše selfie. :D
A že do článku dáš zrovna tu, kde jsem tak v popředí. Chmpf. :D :D

2 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 11. června 2014 v 12:41 | Reagovat

Musela jsem. Vypadala jsi, že ti na tom vážně sejde. :D
Opravdicky? Ten výraz byl za všechny prachy, jen co je pravda. Něco ve stylu "A jako fakt musím v tomhle děsném místě strávit celý víkend?" :D
Pošlu, všechno bude! (A tahle je taková... akční!)

3 Lotte Lotte | 11. června 2014 v 12:58 | Reagovat

Protože ve tvém podání nadpisu jsem z toho vyšla jako alkoholička. :D :D
To byl výraz utrpení, protože mě pálila ta ramena, nejsi empatická. :D
Akční....no....já se svého obličeje teda vždycky na téhle leknu. Určitě ti teď lekám i čtenáře. :D

4 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 11. června 2014 v 23:36 | Reagovat

Každý si v tom najde to svoje... :D
Jsem! Jsem tak empatická, že cítím víc, než si vůbec uvědomuješ. :D
Já jich moc nemám, tak na tom nesejde. :D

5 Tlapka Tlapka | E-mail | Web | 12. června 2014 v 17:21 | Reagovat

Tomu s mekáčem nevěřím. :D Tam přece někdy musí každý - když ne na "jídlo", tak na záchod! :-D
Ale hranolky si tam občas dám, to jo. Sice jednou za olympijský cyklus, ale dám. 8-)

6 Lotte Lotte | Web | 13. června 2014 v 18:01 | Reagovat

Já vážně nikdy předtím nebyla v Mekáči....um, ani na záchod. :D

7 Tlapka Tlapka | E-mail | Web | 16. června 2014 v 23:06 | Reagovat

Tak to je na metál za přežití ve městě. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama