Listopad 2014

Vůně vzpomínky

27. listopadu 2014 v 12:33 | BJ |  Já a zase já
Nedávno jsem se tu zamýšlela nad tím, jak nedostatečná je naše paměť a jak málo skutečně vnímáme svět, který nás obklopuje. Můžeme říct, že je to taková naše nutná sebezáchova - prostě se snažíme předejít tomu, aby nám praskla hlava. Je ale pravda, že se vzpomínka nedá zavřít do lahvičky jako drahý parfém?

Miloš Urban: Michaela (A zase ten Urban!)

22. listopadu 2014 v 22:53 | BJ |  Čtenářský deník obyčejného knihomola
Velevážení přátelé,
že studuju literaturu, to víte. Co ale nevíte, je ta nepříjemná věc, že se mi muž snaží zakázat povinnou četbu, jelikož a protože jsem z ní nedávno měla takové noční můry, až jsem se ráno bála vstát do tmy a radši jsem ten den vynechala první hodinu. Předpokládám, že ani poslední přečtená knížka, Michaela Miloše Urbana, na sebe nenechá ve snech dlouho čekat. A že se mám na co těšit...
Možná jsem se už o Urbanovi zmiňovala. Četla jsem jeho Hastrmana, který ve mě zanechal zvláštní pocity - nějak jsem se nemohla sama se sebou domluvit na tom, jestli se mi Hastrman pozdával nebo se mi snad jenom zdál. Hlavní hrdina románu je, jak název napovídá, hastrman, všichni kolem něj jsou ale docela normální lidé a on se mezi nimi pohybuje. První část se odehrává - tuším - na konci devatenáctého století a hastrmanovi i čtenáři je fajn. Děj je zajímavý, všechno se to dobře čte - proč ne. Druhá polovina je posunutá o sto let dopředu. Hastrman se vrací do svého kraje, kde zjišťuje, že vesnice, u které žil, je zatopená přehradou, a horu nad ní se kdosi snaží vytěžit. A tak nelení, rozmrazí děvče, které připravil o duši a zamrazil před sto lety, a začne brutálně mstít čest své hory. Druhá část se čte hůř, děj je suchý, vyprávění stejně tak, a tak vám autor vcelku účinně zprotiví vaši vlastní dobu. Když se románem konečně prokoušete a všichni v něm jsou povražděni, po nějaké době, kdy získáte potřebný odstup, vám dojde, že jsou dvě různorodé části románu docela chytrý výmysl a že teda klobouk dolů, autor by vám byl docela jistě vsugeroval, že dřív bylo líp, kdybyste četli ještě pár stránek navíc. Rozhodně zajímavé. Kdesi jsem četla, že kdosi v tomhle románu spatřuje propagaci ekologie či co, což je blbost na entou. Ale zpátky k Michaele.

Fantom se vrací - Dvě staronové adaptace

5. listopadu 2014 v 23:19 | BJ |  Nezařaditelné fantomákoviny
Fantomáci všech zemí, zbystřete!

Velká věc, velká věc podruhé! Co se děje? Rok 2014 se připojí k letopočtům 1925, 1943, 1962 a dalším. Chytrému fantomákovi už bylo napovězeno a hloupí mezi námi nejsou, takže ano, chystá se nová adaptace. A teď se držte židle: není jenom jedna! Současně a nezávisle na sobě totiž vznikají dvě televizní série, za kterými stojí pán jménem Tony Krantz a dvojice Alan Zachary a Michael Weiner a jejich pera. Oba počiny jsou na internetu popisovány ve spojitosti s Lerouxovým románem (to tak bývá, i když mám pocit, že si to novináři povětšinou prostě jenom vygůglili) i s muzikálem našeho drahého ALW - ten musí být zřejmě jedním dechem zmíněn u všeho, co zavání slovem fantom, i kdyby se mělo jen konstatovat, že "nově vznikající série nemá se slavným muzikálem nic společného". Jenže! Stačí, aby si i fantomácký začátečník přečetl něco málo z toho, co se tu s fantomovským tématem bude dít, a dojde mu, že pravděpodobně půjde v obou případech o další pseudoadaptaci, která si od Lerouxe půjčila vpodstatě jen název.