Miloš Urban: Michaela (A zase ten Urban!)

22. listopadu 2014 v 22:53 | BJ |  Čtenářský deník obyčejného knihomola
Velevážení přátelé,
že studuju literaturu, to víte. Co ale nevíte, je ta nepříjemná věc, že se mi muž snaží zakázat povinnou četbu, jelikož a protože jsem z ní nedávno měla takové noční můry, až jsem se ráno bála vstát do tmy a radši jsem ten den vynechala první hodinu. Předpokládám, že ani poslední přečtená knížka, Michaela Miloše Urbana, na sebe nenechá ve snech dlouho čekat. A že se mám na co těšit...
Možná jsem se už o Urbanovi zmiňovala. Četla jsem jeho Hastrmana, který ve mě zanechal zvláštní pocity - nějak jsem se nemohla sama se sebou domluvit na tom, jestli se mi Hastrman pozdával nebo se mi snad jenom zdál. Hlavní hrdina románu je, jak název napovídá, hastrman, všichni kolem něj jsou ale docela normální lidé a on se mezi nimi pohybuje. První část se odehrává - tuším - na konci devatenáctého století a hastrmanovi i čtenáři je fajn. Děj je zajímavý, všechno se to dobře čte - proč ne. Druhá polovina je posunutá o sto let dopředu. Hastrman se vrací do svého kraje, kde zjišťuje, že vesnice, u které žil, je zatopená přehradou, a horu nad ní se kdosi snaží vytěžit. A tak nelení, rozmrazí děvče, které připravil o duši a zamrazil před sto lety, a začne brutálně mstít čest své hory. Druhá část se čte hůř, děj je suchý, vyprávění stejně tak, a tak vám autor vcelku účinně zprotiví vaši vlastní dobu. Když se románem konečně prokoušete a všichni v něm jsou povražděni, po nějaké době, kdy získáte potřebný odstup, vám dojde, že jsou dvě různorodé části románu docela chytrý výmysl a že teda klobouk dolů, autor by vám byl docela jistě vsugeroval, že dřív bylo líp, kdybyste četli ještě pár stránek navíc. Rozhodně zajímavé. Kdesi jsem četla, že kdosi v tomhle románu spatřuje propagaci ekologie či co, což je blbost na entou. Ale zpátky k Michaele.


Proč vám o ní vůbec píšu? Většinou se o knihách zmiňuju jen ve dvou případech: když jsou vážně dobré, nebo když jsou opravdu neuvěřitelně... asi mi ve slovníku chybí to správné slovo, ale hezké by pravděpodobně nebylo.
Inu, Michaela... Poutavé to je, což o to. I to ve vás něco vyvolá, ať už je to nadšení, děs, zhnusení, psychický otřes, totální zhoucení vašeho všeho nebo doživotní postižení. A to je koneckonců skvělé. Ale... Ale? Osobně jsem měla pocit, že mi Michaela pořád něco slibuje, ale nedává. A nedává a nedá. Ve škole tomu tak pěkně říkáme "hra se čtenářem". Je to jako zaklínadlo. Jakmile vám autor, potažmo to, co schoval do knihy, něco nepěkného provede, je to hra se čtenářem, a ta nás baví. Vypravěč si vymýšlí? Něco vám "zapomene" říct? Prostě si s vámi hraje, aby vás to čtení nepřestalo bavit. Co se ale stane, když v knize není kromě téhle hry skoro nic dalšího? To - aspoň podle mě - ukazuje právě Michaela.

A o co tedy v knize jde? Hlavní hrdina S. na útěku před spravedlostí narazí na klášter, kde se rozhodne ukrýt. Klášter obývá pět jeptišek - to by bylo ještě v pořádku. Pak se ale začnou jeptišky projevovat a všechno jde do kytek. Krom jedné se hlavnímu hrdinovi všechny nabízí a on rád a bez výčitek svědomí přijímá. To už je jako z laciného porna. Navrch se jeptišky tváří ohromně tajemně, dělají podivné věci, na zahradě mají zakopanou hromadu předchůdců našeho drahého S. a ty, které se nechovají jako lehké děvy, jsou ostatními týrány i vražděny. Všechny se tváří, že mají nějaký hyperdůležitý úkol - a že je nějaký nachystaný i pro S. Ten má asi v hlavě něco v nepořádku. Dokud se jeptišky nabízí, ani ho nenapadne utéct, navíc ani není jasné, o co přesně mu jde, když se neštítí ničeho (ani zabití lidí, se kterými neměl nic společného). ale když se sestry rozhodnou některou ze svého středu trápit nebo dokonce zavraždit, cítí potřebu je chránit, popřípadě pomstít.

Jak Michaela dopadne, ani komu tohle jméno patří, vám neřeknu. Jsou lidé, kterým se tahle kniha líbila, takže nevylučuju, že si ji budete chtít přečíst i vy a třeba se mnou nebudete souhlasit. Dle mého názoru je konec dokončením úkladné vraždy spáchané na celé knize a jejím smyslu. Jen máloco se vysvětlí, rozhodně ne to, co knihu silně degraduje a co by se mohlo očistit jen alespoň poodhalením možného smyslu. Věřím, že nedovysvvědlení a ponechání volnosti při interpretaci může působit jako přidaná hodnota knihy. Jak ale Michaela ukazuje, nefunguje to, pokud vám kniha nic dalšího nenabízí, navíc sama sebe řadí mezi nízké žánry a ani se nepokouší ospravedlnit. Ale jedno se musí Urbanovi nechat: rozčílil mě jako nikdo jiný. A to byl pravděpodobně záměr, to měla být přidaná hodnota knihy. Záměrně zklamané očekávání, asi. Rozhodně mi nejsou milejší odhadnutelné knihy bez otazníků ani ty, které nemůžou zklamat. Přesto považuju Michaelu za plýtvání časem, autorovým talentem a asi dobrou myšlenkou.

Rozčílila vás někdy nějaká kniha tak jako mě Michaela? Čím?



Vaše




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lotte Lotte | Web | 23. listopadu 2014 v 12:06 | Reagovat

To je ta knížka, jak si se o ní rozepisovala na FB, že? To shrnutí knihy mě trochu vyděsilo. A to vlastně i její obal, i přes známé rčení nesuď knihu podle obalu. :D
Hm, to nezní jako něco, co bych si ráda přečetla. Nač si kazit chuť po Bulgakovi. Tak jen dodávám, že obdivuji, co všechno vytrpíš kvůli povinné četbě. :D

2 Alienor Alienor | Web | 26. listopadu 2014 v 11:14 | Reagovat

Od Urbana jsem četla Sedmikostelí a Santiniho jazyk. U obou jsem měla problém s tím, že celou dobu je kniha neuvěřitelně napínavá, skvěle napsaná, člověk se nemůže odtrhnout, a pak přijde stupidní závěr, který to celé totálně zazdí. Jako by ho už ke konci knihy nebavilo psát, nebo nevím. Je to škoda, protože podle mě je Urban výborný spisovatel, tyhle mysteriózní knihy mám ráda.

Nevzpomínám si, že by mě nějaká kniha někdy rozčílila svým dějem, já se spíš rozčiluju nad nepovedenými překlady a odfláknutými (nebo spíš úplně vynechanými) korekturami. Když vidím, jaké strašné pravopisné chyby poslední dobou "projdou" do knih, kdy se dá najít třeba i 5 chyb na stránce, chce se mi brečet.

3 BarbaraJane BarbaraJane | 27. listopadu 2014 v 12:37 | Reagovat

[1]: Nechtěla jsem vás tak úplně odradit. Urban je rozhodně "něco jiného". Prostě něco, co si člověk přečte, když ho spousta ostatního omrzí a když nechce číst pořád to samé. Ale... ale!

[2]: To je právě to! Myslím, že by to vůbec nebyla špatná kniha, kdyby ten konec tak nezabil. Konec byla možnost, jak udělat z Michaely vážně skvělou knihu, ale to se nestalo.

To mi povídej. Často si říkám, jestli vůbec ta která knížka nějakou korekturou prošla. A bolí to, vážně to bolí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama