Leden 2015

Osmá kapitola: Záchrana

23. ledna 2015 v 13:00 | Ellanor |  Jaro v Opeře
Velevážení a milí,
tomu neuvěříte! Po převeledlouhé době přichází Ellanor s novou kapitolou Jara v Opeře! Předchozí díly samozřejmě najdete v rubrice, takže si je můžete připomenout - a já už nebudu rušit. :)


Tiché šplouchání se neslo podzemím jen těsně nad hladinou. Zkušené pohyby kormidelníka nerozrážely kalnou vodu o nic víc než bylo nezbytně nutné. Přesto šlo poznat, že zachovat co největší ticho již není jeho prioritou. Člun se rychle sunul kupředu klikatými chodbami. Občas zavadil o něco pod hladinou, občas vyrušil noční obyvatele podzemí. Kormidelník byl sice zkušený, ale spěchal, a to se mu normálně nestávalo.

Christine trochu probral tvrdý náraz. Zezačátku se nedokázala pohnout ani otevřít oči. Matně si uvědomovala, že leží na něčem tvrdém a houpe se s ní celý svět. Uvědomovala si ruce, které ji chytly a opatrně zvedly, nevěděla ale, kde je dole a kde nahoře. Necítila pod sebou pevnou zem. "Nic mi není, nic mi není!" Zamumlala jakoby ze sna a ohnala se bezvládnou rukou v krátkém návalu paniky. Něco ji víc stisklo a chytlo pevněji. Pak už vnímala jen bolest střídavě různých částí svého těla. Uvědomovala si zimu a mokro. Pak také teplo a hlas zdálky jakoby ji někdo konejšil a ujišťoval, že už je všechno v pořádku. Nechala se uklidnit tím krásným hlasem a upadla do sladkého spánku. Ten hlas jí přišel tak povědomý...

Má lásko, bohemistiko

23. ledna 2015 v 0:19 | BJ
Velevážení a milí,
tříkrát uf. Uf a uf. Zkouškové už je skoro za mnou a málem s sebou odneslo moje mládí. Tenhle sesmestr byl trochu divoký, poprvé jsem narazila na předmět, před kterým mě starší a rádoby moudřejší studenti varovali správně. Chci říct: každý semestr máme nějaký "vyhazovací" předmět a ti, kdo byli vyhozeni, na to rádi upozorní a vyděsí své následovníky. Ale zatím to nebylo tak horké. A pak příšla morfologie. Morfologie je příšera, která:
1) nudí
2) je přednášena nudně
3) přináší nečekané zvraty až v testu, ve kterém se povětšinou neobjeví nic z probírané látky.

Sečteno a podtrženo: poprvé jsem nezvládla zkoušku napoprvé. Zbývá mi ještě jeden pokus, protože žádný třetí termín vypsaný není, jináč... no, jináč si ji zopáknu a prodloužím studium, protože na tenhle předmět navazuje bambilion dalších. Bájo.

Neúspěch číslo dvě: Česká literatura 1. poloviny 20. století. Zajímavé téma, špatné provedení. Chci říct: copak jsme na střední, aby seminář sestával ze studentských prezentací, které navíc vyučující vždycky zdrbe? Fór je v tom, že k ukončení předmětu je nutné přepracovat referát a dokázat, že jste přečetli, co jste přečíst měli. Referát jsem přepracovala, za týden vesele na zkoušku, kterou jsem zvládla (i když ne zrovna slavně). A pak: bum. Vážená studentko, oficiálně ještě nemáte uznaný referát, tudíž nemůžete ke zkoušce, tudíž vám známku ruším a tudíž se uvidíme na příštím termínu. O hodinu později: referát uznán. Grrr. Takže technicky vzato budu dělat dvakrát dvě zkoušky, z nichž jsem napoprvé nezvládla jen jednu.

Brněnské druhé město

17. ledna 2015 v 16:49 | BJ |  Událo se v Brně
Velevážení a milí,
jistě si vzpomínáte, že jsem se před časem ve výběru knih z povinné četby, které mě zaujaly, zmiňovala o Druhém městě Michala Ajvaze. Nevzpomínáte? Chyba! Určitě jsem o něm pár řádků napsala. Nebo ne? Pro připomenutí: v knize Druhé město objevuje hlavní hrdina snový a vcelku děsivý svět, který ožívá ve chvíli, kdy jde matička Praha spát. Obyvatelé tohohle utajeného světa mají zvláštní zvyky: chodí na půlnoční přednášky vybaveni lasičkami, vozí se skrz byty spících Pražanů lanovkou a chovají soby (nebo losy?) v podstavcích soch na Karlově mostě. Na Druhém městu mě zaujalo, jak v něm autor využívá prostorů, které ve dne nevnímáme, ale v noci v nich tušíme něco tajemného - kousek druhého města se může schovávat třeba pod vaší postelí, stínem za skříní je docela jistě možné projít do bytu na druhé straně Prahy. Rozhodně jsem v druhém městě neviděla víc než zajímavou smyšlenku, teď jsem ale přesvědčená, že má svou druhou tvář i Brno. Kdo mi nevěří, může se zajít podívat na místa, která jsou podle mě přinejmenším podezřelá. Sami uvidíte.