Únor 2015

A zase ti bisexuálové...

27. února 2015 v 13:08 | BJ |  Já a zase já
Velevážení a milí,
nevím jak vám, ale mně už to hlava nebere. Předpokládám, že všichni chodíte na úvodní stránku blog.cz, tudíž jste si museli všimnout, jaké články se objevují ve výběru úplně nahoře. Ráda si nechám poradit, co si z toho nepřeberného množství článků přečíst - a nemůžu těm, kdo vybírají, co nám všem doporučit, upřít, že se někdy trefí do něčeho vážně zajímavého. V poslední době mám ale pocit, že
a) na výběr skutečně zajímavých článků vybírající docela slušně kašle,
b) výběr provádí nějaké k tomu vycvičené zvířátko,
c) výběr probíhá tak, že se do vyhledávání zadá "sex" nebo "bisexualita" a první, co vyjede, se plácne hezky nahoru, ať to všichni vidí.
Ráda bych věřila, že tomu tak není, ale co by potom vysvětlovalo tohle?


Fantom a Goja, Praha a já

15. února 2015 v 23:21 | BJ |  Muzikály (ON a nejen on)
Velevážení a milí,
hádejte co? Díky mému drahému muži, který je prostě nejlepší na světě, jsem měla včera tu čest poznat českého Fantoma Opery (tedy českou produkci, ovšemže). Být to na mně, asi bych se ke koupi lístku nerozhoupala dřív než krátce před derniérou, která by, of course, byla beznadějně vyprodaná už sto let dopředu (jako Bídníci v Brně). Musím přiznat (no, asi nemusím, vy už to stejně víte), že jsem se do poslední chvíle bála, jak celá věc dopadne. Kdo by se o nebohého Fantoma nebál, když ho uvádí divadlo, ve kterém může Maria Pontmercyho hrát herec ve Valjeanově věku?Neuklidnily mě ani všechny kladné ohlasy, protože... inu, neuražme se, ale jsme národ, který považuje Kleopatru za muzikál a Michala Davida za muzikálového skladatele... A jaký tedy český Fantom je?
(To se dozvíme po přestávce. :D)


Prvý manifest stromismu

11. února 2015 v 23:21 | BJ |  Já a zase já
My, umělecké duše brněnské, představujeme tímto široké veřejnosti své vyznání umělecké i životní, svůj obdiv, smysl všeho, lék na všechny bolesti fyzické i duševní: stromismus. My, níže podepsaní, (a jistě i každý skutečný umělec) se domníváme, že bylo dost prázdných frází a plochých metafor, nepřirozených rýmů, umělých příběhů i snah zalíbit se - ať už čtenáři, nebo sobě a vlastnímu podplatitelnému uchu. Zemřela moderna, mrtva je postmoderna, zabijme neopostmodernu i postneomodernu a vraťme se tam, odkud jsme vzešli a kam se duše velkých umělců touží navrátit: ke stromům.

Vším, čím jsem, jsem ráda

4. února 2015 v 14:09 | BJ |  Já a zase já
Velevážení a milí a nemilí,

před časem mi na jednom pohovoru řekl člověk, se kterým jsem pohovorovala (čili pohovořila): "Na každé práci se dá najít něco, co má člověk rád." S tím já naprosto souhlasím. Jelikož už jsem si odžila celou pětinu století a brzy budu dospělá i pro ty tam za velkou louží, a tak už mám za sebou aspoň kousek cesty, za kterým se můžu ohlížet. No dobře, to jsem trochu nadsadila, ale pár věcí už jsem zkusila a zažila. Třeba pár různých brigád. Většinou šlo o typické studentské brigády a o některých z nich může mít člověk, který s nimi nemá zkušenosti, vcelku pokřivenou představu. Když se to vezme kolem a kolem, všechno má svoje pro a proti a ve výsledku ani práce ve fast foodu není tak zlá, jak si většina lidí myslí.